ŠPECIÁN: Dějiny končí – zakonzervujme minulost!

ŠPECIÁN: Dějiny končí – zakonzervujme minulost!

„Zúčastněte se demonstrace za záchranu skanzenu jménem Západní civilizace! Ať mají Číňané kam jezdit.“ Pravda, pozvánka na Facebooku se oficiálně jmenovala jinak. Byla to akce protestující proti zbourání jakéhosi domu v Praze. Sice jsem o něm nikdy neslyšel (a většina demonstrantů asi taky ne), ale zachovat památku pro budoucnost je určitě důležité. Nebo ne?

Jak moc jsme bohatí, abychom si mohli dovolit luxus zachovávání památky pro budoucnost? Historik třeba řekne, že dům je důležité zachovat, protože „má nezměrnou historickou hodnotu“. Ale jeho konzervace má zcela „změrnou“ ekonomickou hodnotu. A protože „duchovní“ hodnoty a národní poklady má jaksi na starosti stát, jelikož nikdo jiný na to nemá peníze, platíme to my všichni z našich daní. Nehledě na to, jakého jsme politického přesvědčení. Hlavně abychom byli takového politického přesvědčení, aby důsledkem našeho volení byla bohatá země, jinak nebudeme mít čas se na ty památky chodit dívat. A opět bez ohledu na naše přesvědčení – když zachováme pro budoucnost úplně všechno, co má jakkoli mizernou „památkovou“ hodnotu, tak se v té budoucnosti na to jaksi nebude mít kdo dívat, protože umřeme hlady. A číňani to stejně nechají spadnout.

Duch doby, takové to všeprostupující módní myšlení celé západní civilizace – někdo to nazývá hyperhumanismus, někdo kulturní marxismus –, diktuje, že všechno se má chránit, že všechno slabší je lepší než silnější a že všechno staré je lepší než novější, všechno přírodní je lepší než syntetické.

Je zajímavé, že i když se dějiny daly opět do pohybu, jedna krize už proběhla a další je před námi, tento duch zatím přetrvává. Bourat něco starého nám připadá jaksi nepatřičné, stejně jako kácet stromy. Na obranu špinavých starých baráků se píšou petice a demonstrují demonstrace. Obrátili jsme se do minulosti a rozhodli se, že právě dnes je ten den, kdy všechno, co bylo postaveno, je dobré a všechno, co postaveno bude, je špatné. Proto minulost musíme zachovat, zakonzervovat, uděláme z celého světa skanzen dvacátého století! Tenhle způsob přemýšlení je nejen velmi stupidní, ale také velmi pyšný. Je pro mě těžko pochopitelné, že i inteligentní a vzdělaní lidé si mohou myslet, že právě teď žijeme na vrcholu civilizace, na bodu obratu, po kterém to půjde všechno dolů (ačkoli právě kvůli nim mi připadá, že tentokrát by bohužel mohli mít pravdu). Když například vezmeme starou Prahu – je ta „současná“ minulost právě ta správná minulost? Nebyla předtím ještě lepší minulost – kdy tam stávaly domy, které se zbouraly v době, kdy si někdo troufl „zaneřádit“ Prahu těmi stavbami, které jsou dnes předmětem té úporné ochrany? Neměli bychom správně chodit do metra kolem chatrčí uplácaných z jílu?

Řekl bych, že těch demonstrací se zúčastňují stále stejní lidé, a hlavně stejný typ lidí. Jejich dědové demonstrovali v Paříži, když se ji někdo pokoušel zhyzdit stavbou jakési ošklivé věže ze železa. A vsadil bych se, že bychom je uprostřed velké demonstrace zastihli i někdy koncem února 1948.

Demonstrovat umí každý, to nic nestojí. Uvědomuje si někdo, co znamená vrtat se v základním právu vlastníka toho domu, právu, které platí už od dob Říma, tedy nedotknutelnost vlastnictví? Chceme zase znárodňovat? Vždyť ten vlastník – je to vlastník velkého domu v Praze, na to si přece nemohl vydělat poctivě, je to zlý buržoust, který si nakradl (od nás, malých, slabých, utlačovaných). Nechť demonstranti místo malování transparentů založí společnost, která dům odkoupí a zachová, když je tak cenný. Nebo – i když to už není zcela fér řešení – ať vymohou od státu či EU dotaci a opět dům odkoupí a zakonzervují. Ale musejí počítat s tím, že to bude na úkor někoho jiného, že to zaplatíme my všichni, protože stát vlastní peníze nemá, natož EU. A hlavně – jim na to stát nedá, protože na to NEMÁME.

Město je živý organismus, který se vyvíjí, protože v něm žije lidská společnost, která se vyvíjí. Co se nevyvíjí, zaniká. Ve společnosti má každý právo vyslovit svůj názor a prosazovat, co považuje za správné. Co je prospěšné pro společnost, to se prosadí. Co je prospěšné jen pro někoho, to se buď neprosadí, nebo jen krátkodobě, nebo společnost chřadne a zaniká. Jako každý organismus, musí i společnost vytěsnit parazity, aby se mohla dále rozvíjet. Přeji naší civilizaci brzké uzdravení. Ať její nemoc netrvá dlouho, a pokud ano, ať alespoň není chronická!

Autor je členem Svobodných v Ústeckém kraji
článek původně vyšel na http://specian.blog.idnes.cz

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31