Pajonk: Pozor, vláda se podílí na vzniku euroarmády

Pajonk: Pozor, vláda se podílí na vzniku euroarmády

Článek 42 LS jasně říká, že „Společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU”. Jenže to může být v naprostém protikladu k zájmům a politice ČR. Příklad? Zatímco ČR podporuje Izrael, EU v čele s Francií naopak rády podporují islámskou teroristickou organizaci Hizb-alláh. Francouzské tanky chránily Hizb-alláh proti Izraeli a EU si vymyslela fiktivní „rozdělení Hizb-alláhu na politické a vojenské křídlo”, aby nemusela omezit miliony EUR plynoucí z EU k islamistům. Jak přitom řekl Hassan Nasralláh: kdyby EU označila celý Hizb-alláh za teroristickou organizaci, „zdroje našeho financování by vyschly a zdroje morální, politické a materiální podpory by byly zničeny.”

To není vše. Ač EU tvrdí opak, PESCO se nepokrytě snaží vytvořit Euroarmádu a v dlouhodobé perspektivě vytlačit NATO na okraj. Na oficiálních stránkách (https://ec.europa.eu/epsc/publications/strategic-notes/defence-europe_en) to říká jednoznačně: je „vyvrcholením integračních snah Junckera” volajícího po Euroarmádě, důraz na NATO je prý „alibi”, „časy se změnily, logika Nejprve NATO již není relevantní”. PESCO se liší od stávajícího CSDP tím, že zavádí „nedobrovolnost”, „závaznost” (https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/pesco_factsheet_14-11-2017_.pdf) a změnu národních procedur použití i výstavby armád (http://www.consilium.europa.eu/media/31511/171113-pesco-notification.pdf).

To vše je dlouhodobý plán: LS totiž sice neochotně „uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci NATO” – ale pouze za podmínky, že ony závazky vůči NATO „jsou v souladu se společnou obrannou politikou EU vytvořenou v tomto rámci”! Proto chce PESCO nahradit NATO v roli garanta „společné obrany EU”. A nejen to: chce duplikovat všechny přínosy NATO a Alianci konkurovat. Příklad? Armádám EU chybí nákladní letectvo. NATO proto před lety zřídilo Dopravní velitelství Aliance a nakoupilo vlastní letouny C-17, které členské státy sdílí. PESCO ale slibuje založit konkurenční, duplicitní Dopravní velitelství PESCO a nakoupit Airbusy A-400.

Nikdo se ovšem neodváží PESCO kritizovat, aby snad neurazil členské státy či Brusel. Dokonce ani NATO, které se PESCO zcela nepokrytě snaží nahradit a vyštvat z EU tím, že mu sebere primární misi obrany Evropy a zduplikuje ostatní přínosy NATO – čímž je učiní nadbytečným a nepotřebným, se neodváží kritiky a naopak si našlo pozitivum „zvýšených investic do obrany”. Dokumenty okolo PESCO jsou přitom úmyslně mnohoznačné: na jednu stranu jasně hovoří o Článcích 42 až 46, vzniku Euroarmády a diktátu Unie v oblasti organizace i procedur národních armád, ale pro své apologety obsahuje řadu výroků o „dobrovolnosti” a „uznávání důležitosti NATO”. Nenechme se zmást: oficiálním cílem je aktivace Článku 42.2 LS a vytvoření Euroarmády, jakmile na to všichni ministři členských států kývnou. Pak již nebude cesty zpět.

Jak ale konstatoval klasik: veškerá moc EU spočívá na tom, že členské státy nutí právně přijmout všeliké regulace (např. aktuální zbraňová či v roce 2018 přijde REACH, z které má obrovské obavy většina malých a středních chemických firem). Císař je nahý a vedení EU se dost možná děsí toho, že tváří v tvář destruktivním dopadům se nějaký členský stát „zabejčí” a prostě odmítne nařízení implementovat. Pokud EU nemá vlastní donucovací aparát, vlastní Euroarmádu, kterou by mohla „neposlušný” členský stát donutit k poslušnosti pod pohrůžkou síly, je bezzubá. Jenže PESCO je první krok k tomu, aby se z tohoto „pokud” stalo „dokud”, a Článek 42 to jasně říká.

Otázka pak zní: Chceme to?

Naše vláda na ni už bohužel odpověděla a do paktu vstoupila. Uvidíme, co na to vláda nová.

Svobodní prosazují, že ne EU, ale NATO (i přes chyby, kterých se dopustilo) má být základním pilířem naší obrany. Duplikace odpovědností povede k ještě více zmatkům a stane se spíše slabinou než posilou naší obrany.

 

Tomáš Pajonk,
předseda Svobodných,
krajský zastupitel

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video


Libor Vondráček v OVM prosazoval striktní zásadu „na státních budovách jen české vlajky“, podpořil okamžité zrušení trestného činu „práce pro cizí moc“ bez náhrady a zdůraznil obecnou skepsi ke „vágním“ skutkovým podstatám i symbolické politice gest, čímž vyvolal ostré střety s Vítem Rakušanem a Janem Bartoškem o bezpečnost, symboly a zahraničně‑politický kompas státu.​

Vlajky na státních budovách

  • Vondráček trval na tom, že na veřejných budovách mají viset pouze české a zemské/krajské vlajky; cizí vlajky (včetně EU) by nevyvěšoval a preferuje výjimku jen při státních návštěvách.​
  • Moderátor a Rakušan akcentovali rozpor: proč šla dolů jen ukrajinská vlajka; Bartošek to označil za pokrytectví a slabý signál směrem k napadené zemi a k hodnotám zahraniční politiky.​

EU vlajka a symbolika

  • Na dotaz, zda by na Sněmovně ponechal vlajku EU, Vondráček uvedl, že by nechal „jen českou“, tedy EU vlajku by nesl; připomněl, že „na Hradě před Zemanem také nebyla“.​
  • Rakušan a Bartošek zdůraznili význam symbolů (vlajky, vlčí mák) jako srozumitelných signálů o hodnotách a směrování státu; kritizovali relativizaci symbolů a přirovnání ke klubovým praporům.​

„Práce pro cizí moc“ (§ 318a) a bezpečnost

  • Vondráček označil paragraf za „vágní“ a typický pro totalitní praktiky; prosazuje jeho „zmizení z právního řádu“ bez náhrady, s odkazem na už existující přesnější skutkové podstaty (vyzvědačství apod.) a riziko selektivního postihu verbálních projevů.​
  • Rakušan uvedl konkrétní případy, které podle něj bez dané normy nebylo možné postihnout (vynášení necitlivých, ale nezutajovaných informací z MZV; systematické fotografování politiků, jejich rodin a kritické infrastruktury pro cizí moc), přičemž podmínkou je prokázání úmyslu a vazby na cizí moc.​
  • Radek Vondráček (ANO) potvrdil snahu paragraf zrušit a odmítl, že by záměrem bylo oslabit bezpečnost; připustil debatu o rozšíření vyzvědačství, ale ne o udržení „pendrekového“ ustanovení.​

Rétorické střety a pozicování

  • Vondráček zdůraznil, že jeho stanovisko k vlajkám je konzistentní od roku 2021 a není projevem antiukrajinství; připomněl legální rámce pro vyvěšování cizích vlajek a kontroverze kolem „bikolóry“ na NM.​
  • Rakušan mluvil o „změně kompasu“ nové vládní většiny: sundání ukrajinské vlajky, ticho v programovém prohlášení o Ukrajině, úmysl zrušit klíčový bezpečnostní paragraf; varoval před dopady na obranu proti cizím vlivům.​
  • Bartošek označil krok za protiukrajinskou akci a symbol izolace; zdůraznil, že přes symboly stát sděluje hodnoty a spojence; vyzval k respektu k hrdinům a bojům o svobodu.​

Kontext a závěr pořadu

  • Debata o vlajkách rámovala širší konflikt o hodnoty a bezpečnostní politiku; v závěru pořad přešel k ekonomickým tématům (HDP, inflace, sazby ČNB), která s první částí kontrastovala mírou konsenzu odborníků.​
  • Vondráčkův výkon profiloval Svobodné jako zastánce „institucionální střídmosti“ v symbolech, národního rámce na budovách a tvrdého požadavku na přesnost trestního práva, i za cenu sporu s bezpečnostní komunitou a kritiků v koaliční části opozice.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31