„Mým snem by byl výbor pro rušení ministerstev,“ říká kandidát Svobodných do Senátu Roman Kříž

„Mým snem by byl výbor pro rušení ministerstev,“ říká kandidát Svobodných do Senátu Roman Kříž

Roman Kříž kandiduje za Svobodné do Senátu Parlamentu ČR za Prahu 5.

Proč kandidujete do Senátu? Co je vaším hlavním cílem, na co se chcete zaměřit?

Kandiduji, protože míra vlivu státu na život občanů dosáhla hranice, kdy každý člověk, který se nechce dívat, jak je mrháno plody práce lidí vytvářejících nějaké hodnoty, jak nesmyslné předpisy vymýšlené úředníky a politiky obhajující svoji existenci a důležitost čím dále tím více lidí přesvědčují o tom, že nejlepší je nic nedělat a čekat s nataženou rukou, co dostanou, každý, kdo se nechce nečinně dívat na to, jak je projídána budoucnost našich dětí, musí něco udělat.

Hlavní cíl vyplývá z uvedeného – důsledně se snažit o to, aby vliv politiků a úředníků na každého občana byl co nejmenší. Plus se snažit z pozice senátora informovat lidi o tom, jaká negativa mají všechna ta opatření, která „konatelé dobra“ lidem nutí a o jejichž výhodnosti je s pomocí sdělovacích prostředků přesvědčují.

Jaké oblasti se budete věnovat – v jakém výboru chcete pracovat?

Délka mandátu je šest let. Mým snem by byl výbor pro rušení ministerstev. Každý půlrok jedno zbytečné ministerstvo rozehnat, jeho agendu zrušit a majetek rozprodat. To je 5 let. Pak půl roku rušit další zbytečnou státní agendu a snížit daně. A pak půl roku už jen pít kávičku po dobře vykonané práci…

Jaký je největší problém ve vašem senátním obvodu?

Stejný jako ve všech ostatních senátních obvodech – stát určuje, co a jak mají lidé dělat, a tím si vynucuje jejich pasivitu. Čím dále víc se vyplácí být hloupý, líný a neschopný.

Stát začíná připomínat firmu, takový velkochov občanů. Ne nadarmo se objevují takoví „spasitelé“ jako pan Babiš.

Naštěstí ekonomické zákony fungují. Už teď se České republice nedaří, neprospívá. Je jen na voličích, jak hluboko budeme muset klesnout, než se odhodlají něco s tím udělat.

A jak ho chcete řešit z pozice senátora?

Hlasovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tak, aby moc státu byla co nejvíce omezena.

Potřebujeme vůbec Senát? Není v tak malé zemi, jako je ČR, poněkud nadbytečný?

Je lhostejné, zda Senát existuje či nikoliv. Není totiž důležité, jak se hlasuje, kdo hlasuje, v jakých orgánech a jak jsou tito lidé vybíráni. Důležité je o čem se vůbec může hlasovat. O majetku občanů, o tom, jak mají žít, se totiž nemá hlasovat. Ani v Senátu, ani jinde.

Navíc – Svobodní prosazují Lidové veto – pokud by se povedlo ho zakotvit, nebyla by to dostatečná „pojistka“ proti špatnému rozhodnutí třeba i poslanců?

Lidové veto by jistě bylo posunem ve směru toho, co chce „lid“. Na druhou stranu, jak jsem uvedl výše – o drtivé většině věcí, o kterých se hlasuje, se hlasovat nesmí. A je jedno, zda o nich hlasují poslanci, senátoři nebo lidi. O tom, co si dělám za své a na svém (pokud tím nad míru přiměřenou okolnostem neobtěžuji někoho jiného) se prostě nehlasuje. Tečka.

Pokud budete zvolen, budete se věnovat pouze práci senátora, nebo si zachováte některé pracovní, podnikatelské aj. aktivity – a pokud ano, tak které a proč?

Pokud budu zvolen, budu se plně věnovat funkci, cokoliv jiného by bylo krajně neseriózní vůči voličům.

Další informace o Romanu Křížovi najdete zde a na jeho webu zde

 

 

 

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31