„Dobrá zahraniční politika zlepší životní úroveň všem,“ říká kandidát Svobodných do Senátu Jiří Payne

„Dobrá zahraniční politika zlepší životní úroveň všem,“ říká kandidát Svobodných do Senátu Jiří Payne

RNDr. Jiří Payne, místopředseda Svobodných, kandiduje do Senátu Parlamentu ČR v Praze 10.

Proč kandidujete do Senátu? Co je vaším hlavním cílem, na co se zaměříte? Jaké oblasti se budete věnovat – v jakém výboru chcete pracovat?

Rád bych působil v zahraničním výboru. Česká zahraniční politika je velmi zmatená, namísto proklamací bychom měli více pracovat, přemýšlet a získávat důvěru kvalitními myšlenkami. Před lety bývala autorita zahraničního výboru velká, nyní skoro není vidět. Dobrá zahraniční politika je přímý příspěvek k zaměstnanosti a ke zlepšení životní úrovně pro všechny. V některých zemích to je nejprestižnější zaměření, u nás se tomu zatím moc nerozumí.

Potřebujeme vůbec Senát? Není v tak malé zemi, jako je ČR, poněkud nadbytečný?

Senát stále ještě nenašel své místo. Nejpodstatnější úlohou horní komory je veřejná politická rozprava. Namísto politické činnosti toho Senát tráví čas pozměňováním zákonů. To by vůbec neměl dělat. Pokud je v zákoně chyba nebo nepřesnost, má se vrátit vládě, aby jej přepsala. Protože se politická rozprava nikde nevede, občané pociťují, že je jim politika odcizená.

Navíc – Svobodní prosazují Lidové veto – pokud by se povedlo ho zakotvit, nebyla by to dostatečná „pojistka“ proti špatnému rozhodnutí třeba i poslanců?

Českou politiku zachvátil tzv. demokratický centralismus – to byla komunistická představa, že občané si někoho zvolí a pak už musí jen poslouchat. Ten zvolený má právo vládnout, rozkazovat, vychovávat, regulovat. Jenže demokracie má fungovat jinak. Ti zvolení smějí ze svého programu uskutečnit pouze to, o čem dokáží přesvědčit veřejnost. Když se neumějí chovat demokraticky a schválí něco, s čím veřejnost nesouhlasí a lidovým vetem jim to zamítne, měli by takoví politikové odejít.

Kandidujete za Prahu 10 – jak byste hlasoval v těchto referendech, které se budou konat (schválilo zastupitelstvo 22. 8.)? Témata referend budou:
– výstavba radnice (má stát skoro 800 mil.);

– omezení hazardu;
– rozšíření sociálních služeb;
– pokračování privatizace bytů;
– výstavba parkovacích domů
.

Senátor nesmí zasahovat do pravomocí samosprávy, takže bych pouze hlasoval.

S budováním radnice bych nesouhlasil, cena odpovídá asi tak radnici s pozlacenými podlahami, ale měl jsem v hlavě cenu 500 mil, což je také moc.

Hazard nikdo z radnice nedovede zakázat, ani jej neomezí. Jenom jej schová před veřejností. Protože se na hazard často váže kriminální činnost, bude mnohem obtížnější zaručit bezpečnost. V této podobě bych byl proti regulaci.

U sociálních služeb hodně záleží na jejich podobě. Pokud by se jednalo o služby, které se poskytují potřebným doma, byl by to správný krok a s tím bych souhlasil, pokud by se mělo jednat o budování institucí, tak ne.

Privatizace bytů je možná jen za tržní ceny a obec by měla jako za první republiky prostředky za prodej bytů opět investovat do dobrých nemovitostí. Takže bych souhlasil pouze tehdy, pokud by se jednalo o smysluplnou restrukturalizaci investic v nemovitostech. Samotná privatizace je samoúčelná a velmi často vede ke korupci.

Pro výstavbu parkovacích domů nebo raději podzemních parkovišť by měla obec vytvořit podmínky, ale investovat a provozovat by je měli soukromí investoři. Pro vytvoření podmínek k parkování bych hlasoval, pro radniční podnikání nikoli.

Kandidujete za Prahu 10, ale bydlíte v Praze 2. Necítíte to jako handicap?

Třináct let jsem na Praze 10 bydlel, nyní bydlím přímo na hranici Prahy 10, tak to se snad dá akceptovat.

Co můžete nabídnout občanům této městské části? Víte, co je trápí?

Jako senátor mohu zastupovat vůli a zájmy občanů při schvalování zákonů. Samospráva je zákonem chráněná proti zásahům a intervencím zákonodárců. Ale mnohé zákony se občanů přímo dotýkají. Například zákon o emisních známkách na auta je podle mne nespravedlivý a nesmyslný. Polovina občanů se najednou nedostane domů autem, mnozí živnostníci také ne. Museli by si koupit nové auto, ale v době, kdy se schyluje k zavádění elektromobilů. Nějaký výrobce si prosadil normu, která mu zajistí prodej mnoha tisíc aut těsně před tím, než o ně přestane být zájem.

 

Více informací o Jiřím Paynovi najdete zde

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31