MACHAČ: T.G.Masaryk byl nepřítel Českého národa.

MACHAČ: T.G.Masaryk byl nepřítel Českého národa.

Ano, otec osvoboditel, T.G. Masaryk byl  nepřítel Českého národa a  není sám. Nepřítelem národa byli rovněž K.Havlíček Borovský, Josef Jungmann, František Palacký a tisíce dalších osobností  naší historie, kteří se zasloužili o vznik samostatného Československého státu. Výjimkou nejsou ani ti, kteří bojovali proti fašistické okupaci za druhé světové války, ať již doma nebo v zahraničních armádách, a neváhali položit své životy za svobodné a samostatné Československo. K takovému závěru dospěla náhodná většina  našich poslanců a senátorů, když odsouhlasila a přijala Lisabonskou smlouvu. Poslanci a senátoři došli po 20 letech naší  svobody k názoru, že Český národ  je skupinou idiotů, která si neumí sama vládnout, a proto museli, v zájmu všeho lidu, tak jak slíbili při přebírání svého mandátu podle čl. 23 Ústavy České republiky, napravit chybu, která se stala  v minulosti tím, že vznikl samostatný a svobodný Československý stát, a došlo tak k ohrožení samotné existence Českého národa.  Jiný závěr z tohoto legislativního aktu totiž nelze učinit.

Jestliže někdo tvrdí, prosazuje a prosadil, že pro Český národ je nejlepší, když mu budou vládnout národy cizí, pak je logické, že ten, kdo usiloval a usiluje o jeho samostatnost a suverenitu, což jsou jedny ze základních atributů státu, musí být  nepřítel národa. Nepřítelem Českého národa jsou tedy všichni ti, kteří usilovali o rozpad Rakousko-Uherské monarchie a způsobili, že vznikla samostatná Československá republika, nepřítelem jsou všichni ti, kteří bojovali za osvobození Československé republiky zmítané pod fašistickou nadvládou, a všichni ti, kteří bojovali proti nadvládě Svazu sovětských socialistických republik. Naopak národní hrdinové jsou ti, kteří hájili Rakousko-Uherskou monarchii a bojovali proti jejímu rozpadu, kolaborovali s německým fašismem, přijali a prosazovali sovětský typ řízení Československého státu, prosadili vstup do „Svazu evropských republik“ a přijali   Lisabonskou smlouvu. A tak konečně zbavili  české občany těžkého břemene vládnutí.  Neslyšel jsem totiž od nikoho, a to ani od  agresivních zastánců Lisabonské smlouvy, že by zpochybnil, že od 1. prosince 2009 budou naše životy řídit úředníci EU, které jsme si nezvolili a z nichž někteří ani nevědí, kde Česká republika leží.  Je tedy hotovou věcí, že můj život a život mé rodiny budou v dalších letech řídit Němci,  Francouzi, Italové a Angličané, tedy jako vždy v kterékoli mezinárodní organizaci země s největším zastoupením počtu hlasů.  

Je mi 60 let a dosud jsem si myslel, že jsem toho již dost prožil, aby mě mohlo ještě něco překvapit. Bohužel musím přiznat, že jsem se šeredně mýlil. Nikdy mě nenapadlo, že budu muset na stará kolena tak radikálně měnit hodnoty, které jsem celý život zastával a ctil. Já osobně se s tím  již nějak vyrovnám. Mám však obavy o výchovu svých vnoučat. Ta budou mít ve svých životních hodnotách pěkný zmatek.Celý život jsem si myslel a ctil, že ten, kdo jinému vnucuje svou vůli, ať je to jakoukoliv formou, je agresorem a každý proti němuž je agrese vedena, má „svaté“ a nedotknutelné právo se bránit. Bohužel dnes to již není pravda. Nevím a jsem naprosto bezradný, jak logicky vysvětlím svým vnoučatům, že až na jejich svobodu a životy bude kdokoliv útočit, tak se nesmí bránit, musí držet ústa a bez řečí se podřídit. Možná, že mi z mé bezradnosti pomůže poslanec a předseda Strany zelených a exministr školství pan Liška, který je bezpochyby odborníkem na výchovu dětí. Nepochybuji totiž, že má vědecky doložené a určitě úředně schválené, že občan, který nedělá nic jiného, než že se odmítá podvolit vůli jedinců z cizích států a veřejně a nebojácně brání sebe a své spoluobčany proti cizí agresi, je vlastizrádce. Dosud jsem si myslel, že takový občan je hrdinou. S ohledem na tento nový poznatek přepokládám, že pan exministr školství změní školní osnovy v duchu svých životních hodnot a životních hodnot jeho spolustraníků. Určitě mu v tom pomohou i všechny ostatní parlamentní strany.  Rovněž očekávám, že nebude mít žádné problémy, až bude, v  úzké spolupráci s poslanci a senátory  z ostatních politických stran, prosazovat zákon, který zruší státní svátek – Den vzniku samostatného Československého státu. Sedmnáct senátorů za ODS tomu nemůže zabránit. Není co slavit, když to byla chyba. Současně doufám, že pan Liška nezapomene, opět v úzké spolupráci s ostatními dnes parlamentními stranami, včetně TOP 09, iniciovat likvidaci soch a bust oslavujících osoby, které se zasloužily o svobodný a samostatný Československý stát, z kterékoli doby naší historie. To samozřejmě platí i o knihách. Pokud se mu to nepodaří, tak mám velké obavy, že všechna vnoučata v této zemi budou mít v hlavě pěkný zmatek.


Miloslav MACHAČ je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31