MACHAČ: T.G.Masaryk byl nepřítel Českého národa.

MACHAČ: T.G.Masaryk byl nepřítel Českého národa.

Ano, otec osvoboditel, T.G. Masaryk byl  nepřítel Českého národa a  není sám. Nepřítelem národa byli rovněž K.Havlíček Borovský, Josef Jungmann, František Palacký a tisíce dalších osobností  naší historie, kteří se zasloužili o vznik samostatného Československého státu. Výjimkou nejsou ani ti, kteří bojovali proti fašistické okupaci za druhé světové války, ať již doma nebo v zahraničních armádách, a neváhali položit své životy za svobodné a samostatné Československo. K takovému závěru dospěla náhodná většina  našich poslanců a senátorů, když odsouhlasila a přijala Lisabonskou smlouvu. Poslanci a senátoři došli po 20 letech naší  svobody k názoru, že Český národ  je skupinou idiotů, která si neumí sama vládnout, a proto museli, v zájmu všeho lidu, tak jak slíbili při přebírání svého mandátu podle čl. 23 Ústavy České republiky, napravit chybu, která se stala  v minulosti tím, že vznikl samostatný a svobodný Československý stát, a došlo tak k ohrožení samotné existence Českého národa.  Jiný závěr z tohoto legislativního aktu totiž nelze učinit.

Jestliže někdo tvrdí, prosazuje a prosadil, že pro Český národ je nejlepší, když mu budou vládnout národy cizí, pak je logické, že ten, kdo usiloval a usiluje o jeho samostatnost a suverenitu, což jsou jedny ze základních atributů státu, musí být  nepřítel národa. Nepřítelem Českého národa jsou tedy všichni ti, kteří usilovali o rozpad Rakousko-Uherské monarchie a způsobili, že vznikla samostatná Československá republika, nepřítelem jsou všichni ti, kteří bojovali za osvobození Československé republiky zmítané pod fašistickou nadvládou, a všichni ti, kteří bojovali proti nadvládě Svazu sovětských socialistických republik. Naopak národní hrdinové jsou ti, kteří hájili Rakousko-Uherskou monarchii a bojovali proti jejímu rozpadu, kolaborovali s německým fašismem, přijali a prosazovali sovětský typ řízení Československého státu, prosadili vstup do „Svazu evropských republik“ a přijali   Lisabonskou smlouvu. A tak konečně zbavili  české občany těžkého břemene vládnutí.  Neslyšel jsem totiž od nikoho, a to ani od  agresivních zastánců Lisabonské smlouvy, že by zpochybnil, že od 1. prosince 2009 budou naše životy řídit úředníci EU, které jsme si nezvolili a z nichž někteří ani nevědí, kde Česká republika leží.  Je tedy hotovou věcí, že můj život a život mé rodiny budou v dalších letech řídit Němci,  Francouzi, Italové a Angličané, tedy jako vždy v kterékoli mezinárodní organizaci země s největším zastoupením počtu hlasů.  

Je mi 60 let a dosud jsem si myslel, že jsem toho již dost prožil, aby mě mohlo ještě něco překvapit. Bohužel musím přiznat, že jsem se šeredně mýlil. Nikdy mě nenapadlo, že budu muset na stará kolena tak radikálně měnit hodnoty, které jsem celý život zastával a ctil. Já osobně se s tím  již nějak vyrovnám. Mám však obavy o výchovu svých vnoučat. Ta budou mít ve svých životních hodnotách pěkný zmatek.Celý život jsem si myslel a ctil, že ten, kdo jinému vnucuje svou vůli, ať je to jakoukoliv formou, je agresorem a každý proti němuž je agrese vedena, má „svaté“ a nedotknutelné právo se bránit. Bohužel dnes to již není pravda. Nevím a jsem naprosto bezradný, jak logicky vysvětlím svým vnoučatům, že až na jejich svobodu a životy bude kdokoliv útočit, tak se nesmí bránit, musí držet ústa a bez řečí se podřídit. Možná, že mi z mé bezradnosti pomůže poslanec a předseda Strany zelených a exministr školství pan Liška, který je bezpochyby odborníkem na výchovu dětí. Nepochybuji totiž, že má vědecky doložené a určitě úředně schválené, že občan, který nedělá nic jiného, než že se odmítá podvolit vůli jedinců z cizích států a veřejně a nebojácně brání sebe a své spoluobčany proti cizí agresi, je vlastizrádce. Dosud jsem si myslel, že takový občan je hrdinou. S ohledem na tento nový poznatek přepokládám, že pan exministr školství změní školní osnovy v duchu svých životních hodnot a životních hodnot jeho spolustraníků. Určitě mu v tom pomohou i všechny ostatní parlamentní strany.  Rovněž očekávám, že nebude mít žádné problémy, až bude, v  úzké spolupráci s poslanci a senátory  z ostatních politických stran, prosazovat zákon, který zruší státní svátek – Den vzniku samostatného Československého státu. Sedmnáct senátorů za ODS tomu nemůže zabránit. Není co slavit, když to byla chyba. Současně doufám, že pan Liška nezapomene, opět v úzké spolupráci s ostatními dnes parlamentními stranami, včetně TOP 09, iniciovat likvidaci soch a bust oslavujících osoby, které se zasloužily o svobodný a samostatný Československý stát, z kterékoli doby naší historie. To samozřejmě platí i o knihách. Pokud se mu to nepodaří, tak mám velké obavy, že všechna vnoučata v této zemi budou mít v hlavě pěkný zmatek.


Miloslav MACHAČ je členem Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31