MACH: Tak nám zakázali žárovky

MACH: Tak nám zakázali žárovky

Tak nám zakázali žárovky. Od 1. září se nesmí na území EU distribuovat stowattové žárovky, postupně budou do tří let zakázány i žárovky 60W a 40W.

První stát na světě, který zakázal žárovky, byla Kuba. „Vyměnili jsme běžné žárovky za fluorescentní zářivky v každé domácnosti. Ušetříme spoustu energie“, napsal před dvěma roky hrdě kubánský komunistický vůdce Fidel Castro ve stranickém listě Granma. Brzy následovala Chávezova Venezuela. Tyto autokratické socialistické vlády se samozřejmě neptaly lidí, jestli si takový zákaz přejí. Když hloupí lidé nakupují levné žárovky a neumějí poznat, co se jim vyplatí, je třeba jim to zakázat. Ústřední plánovací komise zkrátka spočítala, že je to národohospodářsky výhodné.

Evropská komise nezůstala dlouho pozadu a 18. března letošního roku vydala nařízení č. 244/2009. Jeho znění se prakticky neliší od návrhu, který před rokem komisi předložilo lobbistické sdružení výrobců fluorescentních zářivek. Evropské nařízení se automaticky vztahuje i na každého českého občana a firmu.

Zákaz žárovek je z podstaty socialistický, neekologický a především nedemokratický.

Socialistické plánování

Podstatou volného trhu je, že se každý jednotlivec na základě cen rozhoduje, co je pro něj nejlepší. Sami víme, jestli jsou pro nás lepší levné žárovky s vyšší spotřebou nebo drahé zářivky s nízkou spotřebou elektřiny. Direktivní nařízení nám bere svobodu volby a vychází ze základního předpokladu, že plánovači v centrální komisi vědí lépe než my sami, co je pro nás dobré.

Rakouský ekonom Friedrich Hayek, dávno prokázal, že to centrální plánovači nemohou vědět. Centrální plánovač, který chce za mě uspořit energii, např. nemůže vědět, jestli např. nechci levnou žárovku do sklepa, kam chodím jednou za měsíc a jsem ochoten obětovat na krátké svícení větší spotřebu elektřiny. Nemůže znát všechny okolnosti,které beru při nákupech v úvahu, a okolnosti, které berou v úvahu stamiliony dalších lidí.

Škodí životnímu prostředí

Nařízení EU je velmi neekologické. Když rozbijeme nefunkční zářivku, vypustíme rtuť, argon, baryum a stroncium. Když rozbijeme žárovku, „vypustíme“ vakuum. Zářivky představují velmi neekologický odpad, slušný člověk by je ani neměl házet jen tak do popelnice.

EU ale nechce zákazem žárovek chránit vodu a půdu, ale ovzduší. Při výrobě energie potřebné na svícení v zářivkách se uvolní do ovzduší méně skleníkového plynu oxidu uhličitého, a tak se prý bude bojovat proti globálnímu oteplování. EU ale zapomíná na emise CO2 uvolňované při výrobě zářivky. Při její výrobě dochází k emisi asi padesátkrát více CO2 než při výrobě žárovky.

Soumrak demokracie

Nejvíc sporný je na celém zákazu žárovek jeho nedemokratický základ. O zákazu rozhodla Evropská komise v Bruselu na základě podnětu lobbistické skupiny výrobců zářivek. Zákaz tedy nemá vůbec povahu zákona, o němž by hlasoval český parlament. K vydání nařízení dala komisi mandát směrnice, kterou Český parlament musel schválit pod hrozbou sankcí z EU. Směrnice se odvolávala na Smlouvu o EU, která dala Unii mandát přijímat nařízení v zájmu „fungování vnitřního trhu“. Uvedené nařízení ale trh jednoznačně potlačují.

Je tento legislativní postup demokratický? Někdo může tvrdit, že ano. Směrnici EU, která dala komisi mandát zakázat žárovky, nemusela Česká republika podpořit. Pokud by v roce 2005 vláda Jiřho Paroubka návrh nepodpořila, směrnice by nebyla přijata, neboť platil princip jednomyslnosti při rozhodování v Radě. Demokraticky jsme si v roce 2002 zvolili parlament, který v roce 2005 zvolil premiérem Jiřího Paroubka, jehož vláda směrnici EU podpořila.

Mohli bychom tedy doufat, že jiné vlády takto euroservilní nebudou. Jenže hlavní Paroubkův rival Mirek Topolánek dokonce podpořil zcela novou smlouvu o EU, která do budoucna ruší v energetické oblasti princip jednomyslnosti, takže až nám bude příště EU chtít nařídit přidávat do benzínu 20% drahých biopaliv, bude nám případný nesouhlas málo platný. Dokud budeme volit euroservilní politiky, nebude změna možná.

Petr Mach je předsedou Strany svobodných občanů

Vyšlo v Mladé frontě DNES 27.8.2009

 

PS: Když jsem před rokem a půl psal o tom, jak lobbistické sdržení výrobců zářivek navrhlo Evropské komisi, ať zakáže žárovky, leckdo si myslel, že se jedná o vtip, a že EU přeci tak šílená není.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31