MACH: Recenze: Hans-Adam II. Liechtenstein: „Stát ve třetím tisíciletí“

MACH: Recenze: Hans-Adam II. Liechtenstein: „Stát ve třetím tisíciletí“

Kniha Hanse-Adama II. Stát ve třetím tisíciletí (česky vydala Grada Publishing, 2011) vychází ze zkušenosti tohoto státníka s ekonomickým vzděláním, který je nejvyšším představitelem malé monarchie uprostřed Evropy. Lichtenštejnské knížectví má jednu z nejvyšších životních úrovní na světě a daří se mu po staletí hájit vlastní nezávislost – v 19. století na Rakousku, ve 20. století na Hitlerově Třetí říši a i nyní zůstává mimo Evropskou unii.

Lichtenštejnsko je země s úsporným státním aparátem a nízkými daněmi. Referendum roku 2003 potvrdilo novou ústavu, která na jedné straně posílila pravomoci hlavy státu vetovat zákony (za což si země vysloužila kritiku Rady Evropy), na druhé straně dala lidu právo referendem monarchii zrušit a obcím dala ve světě ojedinělé právo na osamostatnění. Toto právo na secesi je i ústřední myšlenkou Liechtensteinovy knihy.

Kniha se v prvních osmi kapitolách zamýšlí nad faktory utvářejícími státy během minulých tisíciletí. Podává historicko-filosofický exkurz do různých podob státu. Zmiňuje, že ačkoliv anarchismus (hnutí za bezvládí) byl původně ve starověkém Řecku mírumilovným hnutím uznávajícím soukromé vlastnictví, později se zvrhnul v socialistické utopie. Jestliže má stát smysl (v oblasti poskytování právního řádu), je třeba klást si otázku, kde bere stát legitimitu, aby se nezhroutil (když stát legitimitu ztrácí, rozpadá se). V minulosti státy často opíraly svoji legitimitu o náboženství (společná náboženská víra dokázala sjednocovat a evolučně mají lidé k víře sklony už tím, že nábožensky orientovaní lidé mívají více dětí). Průmyslová revoluce zbavila moci oligarchii spjatou s církví a oligarchie byla nucena postupovat moc demokraticky voleným sněmům. Důraz na individualismus a liberalismus vedly k nebývalému růstu životní úrovně. Dvacáté století dalo vyrůst národně-socialistickým ideologiím, které poskytly státům novou legitimitu (tyto ideologie se pro oddané obyvatele staly – i psychologicky – jakousi náhražkou náboženství). Národně socialistické státy ale historicky selhaly a selhává i jejich měkká forma – moderní sociální stát.

V kapitolách 9–13  popisuje Hans-Adam II. svoji vizi státu pro třetí tisíciletí. Stát musí být legitimizován demokraticky (být servisní organizací z vůle lidí, nikoliv omezovačem práv lidí) a měl by být díky konkurenci založen na minimálním zasahování státu do hospodářství. Pokud jde o formu demokracie, autor se vyslovuje pro přímou demokracii lichtenštejnského či švýcarského typu. Zastupitelská demokracie bývá často jen zástěrkou pro vládnoucí oligarchii, pak stát ztrácí legitimitu, i když je formálně demokraticky založený. Zásadní roli státu vidí Hans-Adam II. v poskytování právního řádu. Doprava by měla být soukromá, včetně železnic a silnic, stejně jako školství (jen připouští jeho financování skrze stát prostřednictvím poukázek). Sociální politika by měla být ponechána soukromým osobám, příp. obcím. Stát by měl být servisní organizací, kterou by si občan nejen spoluutvářel demokratickou volbou, ale i doslova vybíral – nejen „hlasováním nohama“, ale i možností uplatňovat právo na secesi na úrovni obcí.

Přílohou knihy je vzorový návrh ústavy pro rozličné státy světa – ať již pro monarchie či republiky (návrh koneckonců připouští změnu z republiky na monarchii a naopak prostřednictvím referenda). V případě republiky je prezident přímo volený a odvolatelný, v případě monarchie určuje pravidla nástupnictví rodový zákon. Monarcha či prezident disponují v návrhu právem veta při přijímání zákonů a má i právo zákony sám navrhovat parlamentu. Státu dává ústava pravomoc vybírat nepřímé daně a obcím (krajům) daně přímé. Stát má hospodařit bez dluhů, resp. s přebytkem, který by se distribuoval obcím podle počtu obyvatel. Stejně jako v platné lichtenštejnské ústavě se obcím výslovně dává právo opustit stát, což je asi nejkontroverznější část knihy. Autor je ale o přínosnosti práva na opuštění státu hluboce přesvědčen a věří, že pouhá možnost povede stát k zajišťování co nejlepšího servisu svým občanům.

I aby šel příkladem, zakotvil toto právo nejen do návrhu v knize, ale přesvědčil i velkou většinu vlastních obyvatel, aby takové právo vtělili do nové ústavy. Žádná obec se od zakotvení práva do ústavy v roce 2003 nerozhodla oddělit od Lichtenštejnska, resp. požádat o připojení ke Švýcarsku či Rakousku. Sama tato možnost vede stát k tomu, aby byl „servisní organizací“ garantující svobodu a právo a nikdo neměl důvod chtít stát opouštět. Hans-Adam II. zmiňuje, že inspirací k formalizování práva na sebeurčení mu bylo mírové oddělení francouzsky mluvící části švýcarského kantonu Bern a vznik nového samostatného kantonu Jura v roce 1974. Hans-Adam II. věří v konkurenci, nejen na trhu mezi firmami, ale i mezi státy, kraji a obcemi.

Když autor na jaře v Praze uváděl české vydání knihy, položil jsem mu dvě otázky. Zajímalo mě, kteří ekonomové a myslitelé jej inspirovali. Měl jsem za to, že v otázce školství mu byl inspirací Milton Friedman a v otázce práva na sebeurčení Ludwig von Mises. Hans Adam II. potvrdil, že Friedman, Hayek a Mises patří mezi ekonomy, kteří jej ovlivnili, že ale základní přesvědčení o ekonomické svobodě si utvořil během vyrůstání ve své zemi, která se díky hospodářské svobodě a uhájení svrchovanosti stala během dvacátého století z chudé zemědělské země průmyslovým státem s nejvyšší životní úrovní na světě. Ve své druhé otázce jsem se jej zeptal, zda by Lichtenštejnsko podpořilo žádost České republiky o vstup do EFTA (Evropského sdružení volného obchodu), kdyby ČR vystoupila z Evropské unie. Hans Adam II. odpověděl, že jednoznačně ano a že by podpořil členství jakékoliv evropské země v EFTA.

Nemusíme souhlasit se všemi závěry a doporučeními lichtenštejnského knížete, stejně jako nám nemusí být ve všem vzorem USA či Švýcarsko. Kniha je však každopádně inspirativní, člověk málokdy potká ekonomicky vzdělaného státníka-libertariána. V mé knihovničce zaujala kniha Stát ve třetím tisíciletí od Hanse-Adama II. čestné místo hned vedle Umění vládnout od britské premiérky Margaret Thatcherové.

Petr Mach je předsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31