Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

MACH: Potřebujeme skutečné zdravotní pojištění

MACH: Potřebujeme skutečné zdravotní pojištění

Za reformu zdravotnictví se dnes označuje několik opatření přichystaných ministerstvem zdravotnictví.  Chystá se regulace čekacích lhůt na operace nebo zvýšení regulačního poplatku za pobyt v nemocnici z 60 na 100 korun. Snaha ministra Leoše Hegera o reformu zdravotnictví bude neúspěšná, pokud se bude soustředit jen na úpravy poplatků a dodatečné regulace. 

Nestačí měnit regulační parametry. Změnit je potřeba systém, jinak naše zdravotnictví bude dál trpět řadou symptomů nemocného systému – počínaje podvodným vykazováním neexistujících výkonů a konče dlouhými čekacími lhůtami na některé operace.

Náš zdravotní systém je založený na všeobecném zdravotním pojištění – pojištěni jsou ze zákona všichni obyvatelé a jejich pojištění zahrnuje teoreticky  takřka veškerou zdravotní péči a valnou část výdajů na léky. Český systém se tak zásadně liší od amerického nebo švýcarského zdravotnictví, kde si lidé sami vybírají, jaké zdravotní výdaje si pojistí, a jaké si chtějí hradit přímo.

To, co u nás nazýváme zdravotní pojištění, je ve skutečnosti pro většinu lidí daň závislá na velikosti příjmu. Základem reformy by měla být transformace této platby na skutečné pojištění.

Skutečné pojištění má své vnitřní principy, které dokážou jednak snižovat riziko pro zákazníky a jednak motivují zákazníky k odpovědnému chování. Zatímco státní všezahrnující systém bere lidem peníze bez ohledu na jejich chování a pro úhrady banalit nemá dost peněz na drahou léčbu  pro všechny nemocné, skutečné pojištění nabízí slevy pojistného za snižování rizika a hradí jinak nedostupnou léčbu místo banalit. Potřebujeme systém skutečného pojištění, abychom měli efektivní systém ve prospěch lidí místo neefektivní černé díry na peníze.

Kolik kdo platí

V dnešním nespravedlivém systému různí lidé platí podle svého společenského statusu různé částky bez ohledu na rozsah pojistného krytí.

Za 5,3 milionu lidí platí pojistné stát (děti, studenti, důchodci, matky na mateřské, nezaměstnaní evidovaní na úřadech práce). Za každého z nich platí vláda zdravotním pojišťovnám 723 Kč měsíčně a bere na to lidem peníze z daní (a na dluh). Ročně takto dostávají zdravotní pojišťovny od státu 50 miliard korun.

Dalších 170 miliard korun pojišťovny vyberou na pojistném od ostatních poplatníků následovně:

Asi čtvrt milionu lidí je povinno platit sazbu ve výši 1080 Kč měsíčně. To jsou lidé, kteří nemají příjmy a ani nejsou na mateřské a ani nejsou evidováni na úřadech práce, aby za ně platil pojistné stát. (Jsou to např. ženy/muží v domácnosti, které živí partner, rentiéři, studenti přes 26 let a lidé, kteří přišli o práci, ale nechtějí se registrovat na úřadu práce.)

Skoro milion živnostníků platí pojistné teoreticky ve výši 13,5 % z poloviny rozdílu příjmů a výdajů. Ve skutečnosti většina z nich (se ziskem pod úrovní průměrné mzdy) platí předepsanou minimální sazbu ve výši 1670 Kč. (Jen několik živnostníků, kteří neumí optimalizovat daně, platí více…)

Nejvíc platí zaměstnanci, kterých jsou přibližně 4 miliony. Těm strhává pojistné ze mzdy zaměstnavatel (část ze mzdy, část navrch) ve výši 13,5 %. Kdo má např. hrubou mzdu 20 tisíc korun, platí pojišťovnám měsíčně 2700 Kč.

Tyto platby jsou následně přerozdělovány mezi pojišťovnami, aby se tak kompenzovalo, že stát za důchodce a děti platí méně, než kolik stojí průměrná roční léčba. Chybějící peníze doplácejí skrze své „pojistné“ zaměstnanci.

Jak reformovat platby?

Podstatou skutečné reformy musí být změna zdravotní daně na skutečné pojištění. Pojišťovny si pak budou moci na konkurenci přestat hrát a budou se moci začít chovat jako skuteční konkurenti a nabízet různé pojistky s různým rozsahem krytí dle preferencí zákazníků, nižší pojistky se spoluúčastí, slevy pro lidi s méně rizikovým životním stylem apod.

Nejprve je tedy třeba základní pojistné srovnat na stejné úrovni pro všechny a definovat rozsah pojištění.

Jednou možností je srovnat platbu na průměru – což odpovídá dnešní platbě živnostníků (1670 Kč) a rozsah pojištění zachovat na stávající téměř všezahrnující úrovni. Většina zaměstnanců by ušetřila, ale stát by musel navýšit platbu na více než dvojnásobek. Na to stát ale nemá, resp. by to musel lidem vzít opět z kapes.

Jednodušší by bylo srovnat základní pojištění na úrovni, jakou platí stát za státní pojištěnce (723 korun). Aby se mohla takto platba pojistného snížit, bylo by potřeba některé úhrady z pojištění vyřadit. To by ale nebylo nejspíš politicky průchodné.

Třetí možností je dát možnost svobodného sjednání pojistky alespoň osobám, které dnes platí paušál (živnostníci, kteří platí 1670 korun, a osoby bez vlastních příjmů, které platí 1080 korun) a přerozdělovací hru hrát jen mezi důchodci a zaměstnanci. Trh a konkurence by se tak alespoň pootevřely, bylo by vidět, že to funguje a zdravotní pojišťovny by se naučily dělat svoji práci. U zaměstnanců a penzistů by se dalo ke skutečnému pojištění dojít postupně.

Jakmile budou lidé (nebo aspoň část lidí) platit skutečné pojistné, a ne daň, budou moci pojišťovny začít nabízet různé pojistky, aby co nejlépe vyhověly potřebám zákazníků. O mnoho levnější bude moci být pojistka, která bude zahrnovat 10% spoluúčast, nebo která nebude hradit acylpyrin nebo endoprotézy.

Skutečné pojistné

Principem pojištění je, že se pojišťujeme proti událostem, které jsou 1) nákladné (že je snadno nepokryjeme z běžné výplaty), 2) nepředvídatelné (nedá se dopředu říci, zda a kdy nastanou) a 3) mimořádné (nestávají se běžně). Naopak banální, předpověditelné a běžné události nemá smysl pojišťovat.

Pojišťovny také dokážou na základě statistiky předchozích pojistných událostí nabízet slevy klientům s nižším rizikem nastání pojistné události. Tím motivují klienty ke zdravému způsobu života.

Nehrozí, že by někdo zůstal nepojištěn a při kolapsu by zůstal ležet na ulici bez pomoci? Takové situaci se lze snadno vyhnout, pokud bude existovat určité povinné minimum, pod které by pojistka nesměla klesnout (např. 100 Kč měsíčně), které uhradí záchranku a základní operace na bezprostřední záchranu života.

Závěr

Pokud ministr Heger prosadí nové regulace a zvýšení regulačního poplatku, zjistí na konci reformy, že má stejně neefektivní systém jako na začátku. Jen transformace systému na skutečné pojištění může přinést na dobrovolnosti založený motivační, racionální, spravedlivý, efektivní a zdraví prospěšný model.

Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31