Když Francie a Německo letos na jaře prosadily zřízení jakési celoevropské plánovací komise, která by měla být odpovědná za celoevropské centrální řízení ekonomiky, nazvali to ve francouzštině gouvernance economique (ekonomické vládnutí) a v němčině Wirtschaftspolitische Steuerung (řízení hospodářské politiky).
Angličanům se nelíbilo, že by místo britské vlády rozhodovala o jejich hospodářství nějaká evropská vláda, proto se v anglických verzích všech bruselských dokumentů na toto téma začalo objevovat místo economic government (hospodářská vláda) economic governance (hospodářské vládnutí). České verze to celé nazývají poněkud krkolomně „ Evropská správa ekonomických záležitostí “. Ať už si to nazývá kdo chce jak chce, principem této novinky EU je, že by EU měla „ovládat ekonomiku“. Ovládat znamená ovládat na úkor rozhodování jednotlivců nebo na úkor hospodářské politiky jednotlivých států.
Závěry Rady
Čtenářům, které by zajímalo, co to vlastně ta evropská hospodářská vláda je, nyní zacituji ze Závěrů Evropské Rady 28.10.2010 . (Tedy z toho, co pan Nečas podpořil.)
Upozorňuji ale, že někomu, kdo si ještě pamatuje jazyk závěrů sjezdů komunistické strany a Rady vzájemné hospodářské pomoci, by se při čtení mohlo udělat nevolno:
„ Evropská správa ekonomických záležitostí vyžaduje zásadní změnu, jež umožní čelit výzvám, které přinesla nedávná finanční krize. Za tímto účelem Evropská rada potvrdila zprávu pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí . Její provedení bude významným krokem vpřed při posilování ekonomického pilíře HMU: zvýší fiskální kázeň, rozšíří hospodářský dohled a prohloubí koordinaci. Zpráva rovněž stanoví obecné zásady pro robustní rámec pro řízení krizí a silnější instituce .“
Přeloženo do srozumitelného jazyka:
„ Abychom mohli realizovat náš plán centrálního řízení hospodářství na evropské úrovni, musíme předat Evropské unii některé další pravomoci. Jako záminka nám k tomu poslouží nedávná finanční krize. My všichni premiéři souhlasíme s předloženým Plánem pracovní skupiny pro přípravu systému evropského centrálního plánování ekonomiky… “ (překlad z Ptydepe pm)
Na tomto místě je potřeba říct, s jakým plánem to vlastně premiéři souhlasili. Jde o plán, který se oficiálně nazývá „ Posílení hospodářské vlády v EU “, vrátím se k němu později.
Základ plánu: Desetiletka do roku 2020
Čerstvý plán EU „Posílení hospodářské vlády v EU“ není zdaleka jen o trestání rozpočtových hříšníků, jak se nám někdo snaží namluvit. Navazuje na předchozí rozhodnutí Rady ze 17.6.2010 , které záhy zacituji. Opět žádám čtenáře, kterým slovník vládnoucích soudruhů může přivodit nevolnost, aby následující citát přeskočili:
„ EU reagovala na celosvětovou finanční krizi se svorným odhodláním…Pracujeme na vytvoření základů pro výrazně posílenou správu ekonomických záležitostí. Jsme i nadále odhodláni přijmout veškerá opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby se naše ekonomiky opět vydaly na cestu udržitelného růstu, jenž vytváří pracovní příležitosti. Za tímto účelem dnes přijímáme strategii „ Evropa 2020 “, naši novou strategii pro zaměstnanost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Představuje soudržný rámec, který umožní Unii mobilizovat veškeré své nástroje a politiky a členským státům přijímat posílená koordinovaná opatření. “
Jinými slovy, premiéři se v červnu shodli, že je potřeba jednou provždy skoncovat s hospodářstvím založeným na dobrovolném konání milionů lidí. Je konečně potřeba mít „strategii pro zaměstnanost a inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“. Bez jejich strategie by zřejmě neexistovala zaměstnanost a hospodářský růst (pokud by nějaký bez jejich strategie byl), by byl každopádně neinteligentní, neudržitelný a už vůbec by nepodporoval jakési začleňování něčeho do čehosi.
Přijali tedy soudruzi Strategii Evropa 2020 . Jde o desetiletý plán. Cituji z něj: „ Evropa je schopna dosáhnout inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění a nalézt způsob, jak vytvořit nová pracovní místa a našim společnostem ukázat směr, kterým se mají ubírat “ (Všimněme si, že z pohledu EU nejsou společnosti svých majitelů, ale jsou JEJICH. Oni jako jacísi jejich otcové jim musí ukázat cestu.) Cituji dále: „ V analýze ponaučení z krizové doby se hlavní evropští představitelé shodují… Máme talentovanou pracovní sílu a silnou technologickou a průmyslovou základnu. Máme vnitřní trh a jednotnou měnu, jež nám pomohly překonat ty nejtěžší krizové situace. Máme sociálně tržní hospodářství, které se osvědčilo. Musíme věřit v to, že jsme schopni stanovit si ambiciózní cíle a poté nasměrovat své úsilí k jejich dosažení .“ Základním východiskem plánu tedy je, že zdroje jsou a stačí je vhodně nasměrovat.
Kdo chce vědět, co vše nás v EU do roku 2020 čeká, pokud jde o směrování hospodářství, ať si přečte celý schválený třicetistránkový dokument Evropa 2020 , ale varuji, není to hezké čtení a normální člověk může mít po jeho přečtení tendenci začít balit kufry do Švýcarska nebo na ostrov Jersey.
Tak jen pár střípků z plánu: „ Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset rozšiřovat tržně orientované nástroje, jako jsou daňové pobídky a veřejné zakázky, aby došlo k přizpůsobení výrobních postupů a spotřebních vzorců…Evropská komise vypracuje horizontální přístup k průmyslové politice spojující různé nástroje politik (např. inteligentní regulaci, modernizované zadávání zakázek a pravidla hospodářské soutěže a určování norem, podpoří internacionalizaci malých a středních podniků…Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, mimo jiné prostřednictvím zadávání veřejných zakázek na podporu inovačních pobídek… úzce spolupracovat se zúčastněnými stranami v různých odvětvích (podniky, odbory, vědci, nevládní organizace, organizace spotřebitelů) tak, aby mohly být odhaleny překážky a vypracována společná analýza toho, jakým způsobem zachovat silnou průmyslovou a vědomostní základnu a učinit z EU vůdčí sílu celosvětového udržitelného rozvoje… “
Zpět k právě skončenému summitu…
Premiér Nečas nás informuje o jakýchsi sedmi vítězstvích . Faktem ale je, že nic z toho, co pan Nečas zmiňuje , v Závěrech Rady není. Není tam nic o tom, že by se neměl navyšovat rozpočet EU. Není tam nic o tom, že si bude česká vláda moci o tržby z privatizace snížit schodek, abychom nedostali pokutu… Možná mu to jen tak přislíbili o přestávce na kávu.
Za to Rada přijala za svou Zprávu pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí , která se nazývá „Posílení ekonomického vládnutí v EU“. Návrh státního rozpočtu bude muset vláda posílat nejprve do Bruselu, až po té do parlamentu. Brusel nebude kontrolovat zdaleka jen výši deficitu, ale i strukturu výdajů – jestli odpovídá desetiletému plánu Evropa 2020 .
Kupředu, levá!
Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů
P r o h l á š e n í C h a r t y 24
Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.
I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.
Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.
Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.
Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.
Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.
Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.
Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.
V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!
Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.
Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.
Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.
Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.
Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.
Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.
Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.
Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.
Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.
Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.
Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.
Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.
CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.
CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.
CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.
CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.
Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček
Podepsat Chartu 24:
Již podepsali:
Markéta Šichtařová, Praha, 3. květen
Tomáš Zítko, Praha, 3. květen
Libor Vondráček, Jindřichův Hradec, 3. květen
Adam Ludwig Weber, Sluštice, Manažer, 3. květen
Lucie Maňáková, Praha 6, finanční kontrolor, 3. květen
Tomáš Rout, Praha 9, OSVČ, 3. květen
Jan Moník, Lhota pod Libčany, programátor, 3. květen
Michal Geberle, Praha 11, Jednatel společnosti, 3. květen
Karolína Konopásková, Praha 22 – Nové Pitkovice, manažer pohledávek, 3. květen
Jan Čihák, Psáry, Dolní Jirčany, OSVČ, 3. květen
David Lavička, Zlín, Student, 3. květen
Jan Konopásek, Ing., Praha 22 Pitkovice, IT specialista, 3. květen
Neveřejný
Jan Máša, Praha 9 Prosek, emeritní CEO , současně důchodce, 3. květen
Jiří Jaroš, Kopřivnice, Kontrolor, 3. květen
Tomáš Nielsen, Praha 1, právník, 3. květen
Marcel Langr, Městec Králové, IT developer, 3. květen
Stanislav Drunecký, Vlastiboř, Osvč, 3. květen
Pavel Pešan, Praha, Podnikatel, 3. květen
Kateřina Lhotská, Praha 9, analytik, 3. květen
Vlastimil Helebrant, Okounov, OSVČ, 3. květen
Jiří Helis, Chrastava, projektový manažer, 3. květen
Marta Kleinová, Nový Malín, podnikatelka, 3. květen
Marek Hovorka, Dříteň, OSVČ, 3. květen
Daniel Bořil, Stachy, Kuchař, 3. květen
Iveta Staňo Gebauer, Ostrava, Manažer, 3. květen
Ilona Kalousková, Chrudim, OSVČ, 3. květen
Pavel Škvor, Praha, Podnikatel, 3. květen
Markéta Ellens, Pšovlky, pedagog, 3. květen
Marian Polok, Karviná, Prodejce, 3. květen
Roman Jaroš, Zlín, úředník, 3. květen
Pavel Plicka, Znojmo 5, CEO, 3. květen
Vladimír Stránský, Šumperk, invalidní elektrikář, 3. květen
Pavel Novák, Most, OSVČ, 3. květen
Jakub Kucza, Praha 6, Pracovník v dopravě, 3. květen