MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

Ve svém příspěvku budu argumentovat, že podmínkou stability a prosperity v Evropě je existence nezávislých a v legislativě si konkurujících států. Tato podmínka je v současnosti narušena dominancí Evropské unie, která zahrnuje velkou část evropských států. Na základě těchto východisek budu argumentovat, že podmínkou návratu prosperity a stability v Evropě je rozpad Evropské unie a znovuetablování nezávislých států.

Omyl unifikace

Malé nezávislé státy mají obvykle tendenci být ekonomicky svobodné a otevřené mezinárodnímu obchodu. Nulová cla tak najdeme v zemích, jako je Hongkong nebo Švýcarsko. Čím to je? Pro malou zemi by byl protekcionismus příliš drahý. Volný obchod je také důležitou pojistkou míru. Země, které spolu volně obchodují, spolu obvykle neválčí, protože válkou a potažmo přerušením obchodních vazeb by obě mnoho ztratily.

V Evropě leží mimo Evropskou unii řada malých prosperujících a stabilních států, které spolu nemají žádné spory – Andora, Švýcarsko, Norsko, Jersey, Monako a další. Jediný zdroj mezinárodních třenic mají tyto státy v Evropské unii, která se snaží podrývat jejich daňovou a regulační autonomii.

Většina evropských států, reprezentujících dnes na půl miliardy lidí, se integrovala do Evropské unie, říše, která reguluje prakticky vše, od velikosti daní po objem nádrží záchodových splachovadel. Tato všezahrnující regulace nemůže přinést prosperitu. Potlačováním legislativní konkurence se zabíjí proces hledání a nacházení nejlepších legislativních pravidel.

Nelze se proto divit tomu, že s postupující integrací se ze států EU vytratila prosperita i stabilita.

V EU není ani prosperita, ani stabilita

Evropská unie doslova hyne na přeregulovanost. Evropská ekonomika v podstatě přestala růst, prosperita je ta tam. Vnější krize v podobě z USA přišedší recese, která pro jiné státy znamenala jen drobné zakolísání, otřásá Evropskou unií v základech.

Předlužené státy eurozóny se staly nestabilními sudy prachu hrozícími kdykoliv výbuchem. I pro stabilní zemi je nebezpečné být v sousedství nestabilních zemí, natož s nimi být institucionálně propojen.

Evropa bývala světadílem prosperity a stability v dobách, kdy v ní existovalo velké množství nezávislých států, které byly otevřené mezinárodnímu obchodu. Naposledy takto zažívala prosperitu západní Evropa po druhé světové válce, kdy existovaly četné nezávislé státy, jejichž ekonomiky rostly závratným tempem, v případě Západního Německa a Rakouska se dokonce hovořilo o „ekonomickém zázraku“ (Wirtschaftswunder). Politické sjednocení kontinentu nepřineslo ani stabilitu, ani prosperitu.

Konec EU se blíží

Evropská unie vstoupila do závěrečné fáze své existence, která je charakteristická kumulací problémů způsobených přespřílišnou regulací a unifikací, křečovitou snahou hasit tyto problémy novými státními zásahy a roztáčejícím se kolotočem vzájemných výčitek a mezinárodních nevraživostí.

Pro tuto závěrečnou fázi je typické nedodržování pravidel. Nikdo nedodržuje Pakt stability a růstu, který ukládá státům eurozóny mít deficit veřejných financí do 3 procent hrubého domácího produktu, státy eurozóny nedodržují pravidlo zakazující sanování členských států.

EU se takto vnitřně rozkládá, a v momentě, kdy nebude dodržována a vymáhána kritická úrovně pravidel, bude možné říci, že EU de facto neexistuje. Zlomovou se stane chvíle, kdy některý stát (a je jedno, zda to bude Řecko nebo Německo), přestane platit členský příspěvek do EU.

Mašinérie EU má obrovskou setrvačnost a staré dluhy půjde ještě chvilku strkat pod koberec, než státy EU na marnou záchranu předlužených států před bankrotem utratí všechny své devizové rezervy.

I když málokdo rozumný dnes věří, že evropské integrování a centrální regulace vedou k prosperitě, EU dál zvyšuje pošetilé cíle výroby elektřiny ze slunce, větru a dřeva, další státy vstupují do eurozóny – a ta se přitom před očima hroutí… EU připomíná Titanik, který se potápí, ale hudebníci stále hrají. EU se může potápět několik let, než i její muzikanti začnou vyhledávat záchranné čluny.

Obávám se, že proces rozkladu EU bude probíhat konfliktně, proto jsem přesvědčen, že pro Českou republiku by bylo nejrozumnější včas Evropskou unii opustit dohodou v Evropské radě, jak to předjímá článek 50 Smlouvy o Evropské unii.

Podmínka nutná, nikoliv postačující

Znovuetablování nezávislých států, s vlastními měnami, daněmi a pravidly, je pro stabilitu a prosperitu podmínkou nutnou, nikoliv však postačující.

Je sice pravdou, že stát, který by institucionálně nebyl propojen s ostatními, by nebyl v pokušení chovat se jako černý pasažér, pokoušet morální hazard a ohrožovat sebe i druhé. Nicméně i v nezávislých státech se mohou politici chovat neodpovědně; mohou zadlužovat svoji zemi a vést ji ke státnímu bankrotu se všemi neblahými důsledky.

Proto považuji za nezbytné, kromě nastolení prostředí elementární konkurence právních řádů jakožto protipólu glajchšaltování, aby státy přijaly svá vlastní pravidla a pojistky proti neodpovědnému zadlužování a zvyšování daní.

Švýcarsko přijalo referendem v roce 2001 ústavní dodatek, který vyžaduje po vládě vyrovnané hospodaření. Díky tomu Švýcarsko přečkalo globální recesi bez úhony a bez dluhů. Podobný zákon uzákonilo v roce 2009 Německo, byť s odkladem do roku 2016. Avšak Němcům bude odpovědná fiskální politika málo platná, dokud budou měnově propojeni s těmi, kdo hospodaří neodpovědně.

Poučme se z pozitivních příkladů. Česká republika by měla podle švýcarského či německého vzoru přijmout ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.

Závěr

Pokud evropské státy znovuzískají svoji legislativní nezávislost a pokud si samy ve svých ústavách zapoví hospodaření na dluh, může Evropu čekat renesance, obnovení stability a prosperity. Pokud to evropské státy neudělají, čeká Evropu vlekoucí se hospodářská stagnace a nestabilita. Vítr této nestability dopadne i na ty evropské státy, které samy hospodaří odpovědně a udržují si své ostrůvky svrchovanosti.

Autor je ekonom, předseda Strany svobodných občanů a autor knihy Jak vystoupit z EU.

Text byl publikován v rámci projektu Sympozium CDK. Přečtěte si i další příspěvky k tématu Podmínky politické stability a prosperity v Evropě.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31