MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

Ve svém příspěvku budu argumentovat, že podmínkou stability a prosperity v Evropě je existence nezávislých a v legislativě si konkurujících států. Tato podmínka je v současnosti narušena dominancí Evropské unie, která zahrnuje velkou část evropských států. Na základě těchto východisek budu argumentovat, že podmínkou návratu prosperity a stability v Evropě je rozpad Evropské unie a znovuetablování nezávislých států.

Omyl unifikace

Malé nezávislé státy mají obvykle tendenci být ekonomicky svobodné a otevřené mezinárodnímu obchodu. Nulová cla tak najdeme v zemích, jako je Hongkong nebo Švýcarsko. Čím to je? Pro malou zemi by byl protekcionismus příliš drahý. Volný obchod je také důležitou pojistkou míru. Země, které spolu volně obchodují, spolu obvykle neválčí, protože válkou a potažmo přerušením obchodních vazeb by obě mnoho ztratily.

V Evropě leží mimo Evropskou unii řada malých prosperujících a stabilních států, které spolu nemají žádné spory – Andora, Švýcarsko, Norsko, Jersey, Monako a další. Jediný zdroj mezinárodních třenic mají tyto státy v Evropské unii, která se snaží podrývat jejich daňovou a regulační autonomii.

Většina evropských států, reprezentujících dnes na půl miliardy lidí, se integrovala do Evropské unie, říše, která reguluje prakticky vše, od velikosti daní po objem nádrží záchodových splachovadel. Tato všezahrnující regulace nemůže přinést prosperitu. Potlačováním legislativní konkurence se zabíjí proces hledání a nacházení nejlepších legislativních pravidel.

Nelze se proto divit tomu, že s postupující integrací se ze států EU vytratila prosperita i stabilita.

V EU není ani prosperita, ani stabilita

Evropská unie doslova hyne na přeregulovanost. Evropská ekonomika v podstatě přestala růst, prosperita je ta tam. Vnější krize v podobě z USA přišedší recese, která pro jiné státy znamenala jen drobné zakolísání, otřásá Evropskou unií v základech.

Předlužené státy eurozóny se staly nestabilními sudy prachu hrozícími kdykoliv výbuchem. I pro stabilní zemi je nebezpečné být v sousedství nestabilních zemí, natož s nimi být institucionálně propojen.

Evropa bývala světadílem prosperity a stability v dobách, kdy v ní existovalo velké množství nezávislých států, které byly otevřené mezinárodnímu obchodu. Naposledy takto zažívala prosperitu západní Evropa po druhé světové válce, kdy existovaly četné nezávislé státy, jejichž ekonomiky rostly závratným tempem, v případě Západního Německa a Rakouska se dokonce hovořilo o „ekonomickém zázraku“ (Wirtschaftswunder). Politické sjednocení kontinentu nepřineslo ani stabilitu, ani prosperitu.

Konec EU se blíží

Evropská unie vstoupila do závěrečné fáze své existence, která je charakteristická kumulací problémů způsobených přespřílišnou regulací a unifikací, křečovitou snahou hasit tyto problémy novými státními zásahy a roztáčejícím se kolotočem vzájemných výčitek a mezinárodních nevraživostí.

Pro tuto závěrečnou fázi je typické nedodržování pravidel. Nikdo nedodržuje Pakt stability a růstu, který ukládá státům eurozóny mít deficit veřejných financí do 3 procent hrubého domácího produktu, státy eurozóny nedodržují pravidlo zakazující sanování členských států.

EU se takto vnitřně rozkládá, a v momentě, kdy nebude dodržována a vymáhána kritická úrovně pravidel, bude možné říci, že EU de facto neexistuje. Zlomovou se stane chvíle, kdy některý stát (a je jedno, zda to bude Řecko nebo Německo), přestane platit členský příspěvek do EU.

Mašinérie EU má obrovskou setrvačnost a staré dluhy půjde ještě chvilku strkat pod koberec, než státy EU na marnou záchranu předlužených států před bankrotem utratí všechny své devizové rezervy.

I když málokdo rozumný dnes věří, že evropské integrování a centrální regulace vedou k prosperitě, EU dál zvyšuje pošetilé cíle výroby elektřiny ze slunce, větru a dřeva, další státy vstupují do eurozóny – a ta se přitom před očima hroutí… EU připomíná Titanik, který se potápí, ale hudebníci stále hrají. EU se může potápět několik let, než i její muzikanti začnou vyhledávat záchranné čluny.

Obávám se, že proces rozkladu EU bude probíhat konfliktně, proto jsem přesvědčen, že pro Českou republiku by bylo nejrozumnější včas Evropskou unii opustit dohodou v Evropské radě, jak to předjímá článek 50 Smlouvy o Evropské unii.

Podmínka nutná, nikoliv postačující

Znovuetablování nezávislých států, s vlastními měnami, daněmi a pravidly, je pro stabilitu a prosperitu podmínkou nutnou, nikoliv však postačující.

Je sice pravdou, že stát, který by institucionálně nebyl propojen s ostatními, by nebyl v pokušení chovat se jako černý pasažér, pokoušet morální hazard a ohrožovat sebe i druhé. Nicméně i v nezávislých státech se mohou politici chovat neodpovědně; mohou zadlužovat svoji zemi a vést ji ke státnímu bankrotu se všemi neblahými důsledky.

Proto považuji za nezbytné, kromě nastolení prostředí elementární konkurence právních řádů jakožto protipólu glajchšaltování, aby státy přijaly svá vlastní pravidla a pojistky proti neodpovědnému zadlužování a zvyšování daní.

Švýcarsko přijalo referendem v roce 2001 ústavní dodatek, který vyžaduje po vládě vyrovnané hospodaření. Díky tomu Švýcarsko přečkalo globální recesi bez úhony a bez dluhů. Podobný zákon uzákonilo v roce 2009 Německo, byť s odkladem do roku 2016. Avšak Němcům bude odpovědná fiskální politika málo platná, dokud budou měnově propojeni s těmi, kdo hospodaří neodpovědně.

Poučme se z pozitivních příkladů. Česká republika by měla podle švýcarského či německého vzoru přijmout ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.

Závěr

Pokud evropské státy znovuzískají svoji legislativní nezávislost a pokud si samy ve svých ústavách zapoví hospodaření na dluh, může Evropu čekat renesance, obnovení stability a prosperity. Pokud to evropské státy neudělají, čeká Evropu vlekoucí se hospodářská stagnace a nestabilita. Vítr této nestability dopadne i na ty evropské státy, které samy hospodaří odpovědně a udržují si své ostrůvky svrchovanosti.

Autor je ekonom, předseda Strany svobodných občanů a autor knihy Jak vystoupit z EU.

Text byl publikován v rámci projektu Sympozium CDK. Přečtěte si i další příspěvky k tématu Podmínky politické stability a prosperity v Evropě.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Republikáni v amerických volbách do Kongresu ztratili obě komory a v pořadu 360° na CNN Prima News se řešilo, co porážka Donalda Trumpa znamená pro Ukrajinu, Írán a Česko. Libor Vondráček v ní vidí lekci: Američané potrestali prezidenta za válku, kterou neměl začínat. Za největší problém Evropy ale dál považuje její vlastní zelenou politiku.

Moderátor Jakub Kokoška pozval k debatě ministra životního prostředí Igora Červeného (Motoristé sobě), poslance Jana Papajanovského (STAN), místopředsedu TOP 09 Matěje Ondřeje Havla a předsedu Svobodných Libora Vondráčka, zvoleného za SPD. Zatímco opozice mluvila o zhrouceném kultu Donalda Trumpa a ministr Červený hájil úder na Írán jako nutnou cenu za bezpečnost, Vondráček nabídl třetí pohled. Ne obhajobu Trumpa, ale výklad jeho porážky.

Volili mírotvorce, dostali válku

Český politik se podle Vondráčka musí na americké volby dívat optikou českých zájmů, a tou je především konflikt kolem Hormuzského průlivu. Doufá, že výsledek bude pro Trumpa vzkazem. Lidé ho před dvěma lety volili jako muže, který bude války ukončovat. Trump dlouhodobě kritizoval politiku intervencí, která podle Vondráčka přinesla zpackaný odchod z Afghánistánu a návrat islamistických hnutí, proti nimž se v regionu původně bojovalo. Na této kritice postavil i kampaň.

Slib ukončit válku na Ukrajině do čtyřiadvaceti hodin podle Vondráčka nesplnil. „Na druhou stranu udělal pro to rozhodně nejvíc ze všech státníků, protože všichni ostatní nedělali vůbec nic, jenom vymýšleli nejrůznější balíčky sankcí, které tu válku nijak nepřibližovaly ke konci,“ řekl. Upozornil ale i na stinnou stránku: vítězství demokratů povzbudí íránský režim, který teď bude stupňovat podmínky příměří. Trumpova vyjednávací pozice je dnes podle něj horší, než by byla před měsícem.

Moderátor se ptal, zda by Česko mělo po amerických volbách změnit zahraniční politiku. Podle Vondráčka nemůže: musí dál hájit své zájmy, a v českém zájmu nebylo a není, aby konflikt pokračoval a Hormuz zůstal zablokovaný. Přímý byl i ve věci Íránu. „Nikdo není světový policajt,“ prohlásil. Fanouškem íránského režimu není a v Íránu by se narodit nechtěl, voliči ale podle něj intervenci vnímali jako zradu myšlenek, s nimiž Trump do voleb šel. „Jsem bytostně přesvědčený, že kdyby to neudělal, tak by volby neprohrál takovým způsobem. Možná by si i udržel většinu,“ řekl. Pro Česko je podle něj útěchou, že po takové lekci od Trumpa další podobný konflikt nečeká.

Spravedlivý mír určí Ukrajinci

K jednání zástupců Ruska a Ukrajiny v Bílém domě připomněl slova mluvčí ukrajinského prezidenta, že nejlepší čas na mír je teď, ideálně už dříve. Pokud má Evropa vyslat vlastního vyjednavače, neměl by podle Vondráčka sehrát roli, jakou kdysi sehrál Boris Johnson. Mír má být spravedlivý, o tom, co je spravedlivé, ale nemají rozhodovat Češi. Rozhodnout to musí ukrajinský lid. Ne všichni Ukrajinci, s nimiž mluví v Česku, podle něj vnímají, že Volodymyr Zelenskyj má po tolika letech od voleb legitimitu mluvit za ně.

Na otázku, proč premiér Andrej Babiš dosud nebyl v Oválné pracovně, odpověděl věcně. Babiš je premiérem necelý rok a Trumpův program je nabitý. Na jiných úrovních, od ministra zahraničí po Trumpovu inauguraci, hráli čeští politici z frakce Patriotů důstojnou roli. Česko podle něj reprezentuje podobné racionální hodnoty jako současná Amerika, ať jde o Green Deal, svobodu slova, nebo migraci.

Nezávislost není soběstačnost

Když Andrej Babiš mluvil o paralýze, Vondráček krotil emoce. Shutdown má v Americe jiný význam než české rozpočtové provizorium, protože federální instituce opravdu zavírají. Trump si ho ale zažil už v prvním mandátu, kdy většinu v Kongresu neměl. Voliči podle něj mají tendenci moc vyvažovat, a obě strany se nakonec vždy nějak dohodnou.

Nejostřeji se Vondráček ozval, když Jan Papajanovský vyzval k evropské soběstačnosti. „Pokud chceme být soběstační, tak přestaňme tady ideologicky ztěžovat výrobu takových automobilů, které vyrábět umíme. Přestaňme zavírat uhelné elektrárny, když uhlí máme na našem území,“ odpověděl. Baterie do elektromobilů i solární panely podle něj vyrábí Čína, takže jedna závislost by se jen vyměnila za druhou. Na námitku, že ropu Evropa netěží, odpověděl rozlišením, které se v debatě často ztrácí: ropu lze dovážet z mnoha částí světa, a nezávislost tedy neznamená soběstačnost.

Opravil i výklad celní války. Nezačal ji podle něj Donald Trump, ale Evropská unie, když schválila uhlíková cla. Trump na to reagoval. „Chybu chybou opravit nelze,“ dodal. Netvrdí tedy, že Trump postupoval správně, jen že první krok udělal Brusel.

Green Deal, nebo rozpad

V závěru debaty se Vondráček vrátil ke svému hlavnímu tématu. Po finanční krizi v letech 2007 a 2008 byly podle něj ekonomiky Spojených států a Evropské unie bez Británie zhruba vyrovnané. Lisabonská strategie dokonce slibovala, že Evropa Ameriku předběhne. Místo toho americké HDP podle Vondráčka rostlo zhruba o 35 procent rychleji, bez emisních povolenek, které vymyslel Brusel. Na Havlův příklad Škody, která podle něj dobře zvládá přechod k elektromobilům, odpověděl otázkou, kolik takových aut si lidé kupují sami a kolik díky dotacím.

Papajanovský namítl, že kvalita života nejsou jen statistiky HDP, ale i délka dožití či kvalita zdravotní péče. Vondráček souhlasil, že má mnoho rozměrů. Ekonomické trendy jsou ale podle něj prostě špatné. „Buďto se rozpadne Evropská unie, nebo se Evropská unie vykašle na Green Deal, anebo tady bude na úbytě svoboda slova a základní práva,“ shrnul. Ani v tom podle něj Evropa za Amerikou nevede: svoboda slova tam není potlačovaná tak jako tady.

Vondráček tak z amerických voleb vyvodil závěr pro obě strany Atlantiku. Trumpovi vzkázal, že voliči netolerují zradu mírového programu, Evropě, že ji neohrožují americká cla, ale její vlastní ideologie.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31