MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

Ve svém příspěvku budu argumentovat, že podmínkou stability a prosperity v Evropě je existence nezávislých a v legislativě si konkurujících států. Tato podmínka je v současnosti narušena dominancí Evropské unie, která zahrnuje velkou část evropských států. Na základě těchto východisek budu argumentovat, že podmínkou návratu prosperity a stability v Evropě je rozpad Evropské unie a znovuetablování nezávislých států.

Omyl unifikace

Malé nezávislé státy mají obvykle tendenci být ekonomicky svobodné a otevřené mezinárodnímu obchodu. Nulová cla tak najdeme v zemích, jako je Hongkong nebo Švýcarsko. Čím to je? Pro malou zemi by byl protekcionismus příliš drahý. Volný obchod je také důležitou pojistkou míru. Země, které spolu volně obchodují, spolu obvykle neválčí, protože válkou a potažmo přerušením obchodních vazeb by obě mnoho ztratily.

V Evropě leží mimo Evropskou unii řada malých prosperujících a stabilních států, které spolu nemají žádné spory – Andora, Švýcarsko, Norsko, Jersey, Monako a další. Jediný zdroj mezinárodních třenic mají tyto státy v Evropské unii, která se snaží podrývat jejich daňovou a regulační autonomii.

Většina evropských států, reprezentujících dnes na půl miliardy lidí, se integrovala do Evropské unie, říše, která reguluje prakticky vše, od velikosti daní po objem nádrží záchodových splachovadel. Tato všezahrnující regulace nemůže přinést prosperitu. Potlačováním legislativní konkurence se zabíjí proces hledání a nacházení nejlepších legislativních pravidel.

Nelze se proto divit tomu, že s postupující integrací se ze států EU vytratila prosperita i stabilita.

V EU není ani prosperita, ani stabilita

Evropská unie doslova hyne na přeregulovanost. Evropská ekonomika v podstatě přestala růst, prosperita je ta tam. Vnější krize v podobě z USA přišedší recese, která pro jiné státy znamenala jen drobné zakolísání, otřásá Evropskou unií v základech.

Předlužené státy eurozóny se staly nestabilními sudy prachu hrozícími kdykoliv výbuchem. I pro stabilní zemi je nebezpečné být v sousedství nestabilních zemí, natož s nimi být institucionálně propojen.

Evropa bývala světadílem prosperity a stability v dobách, kdy v ní existovalo velké množství nezávislých států, které byly otevřené mezinárodnímu obchodu. Naposledy takto zažívala prosperitu západní Evropa po druhé světové válce, kdy existovaly četné nezávislé státy, jejichž ekonomiky rostly závratným tempem, v případě Západního Německa a Rakouska se dokonce hovořilo o „ekonomickém zázraku“ (Wirtschaftswunder). Politické sjednocení kontinentu nepřineslo ani stabilitu, ani prosperitu.

Konec EU se blíží

Evropská unie vstoupila do závěrečné fáze své existence, která je charakteristická kumulací problémů způsobených přespřílišnou regulací a unifikací, křečovitou snahou hasit tyto problémy novými státními zásahy a roztáčejícím se kolotočem vzájemných výčitek a mezinárodních nevraživostí.

Pro tuto závěrečnou fázi je typické nedodržování pravidel. Nikdo nedodržuje Pakt stability a růstu, který ukládá státům eurozóny mít deficit veřejných financí do 3 procent hrubého domácího produktu, státy eurozóny nedodržují pravidlo zakazující sanování členských států.

EU se takto vnitřně rozkládá, a v momentě, kdy nebude dodržována a vymáhána kritická úrovně pravidel, bude možné říci, že EU de facto neexistuje. Zlomovou se stane chvíle, kdy některý stát (a je jedno, zda to bude Řecko nebo Německo), přestane platit členský příspěvek do EU.

Mašinérie EU má obrovskou setrvačnost a staré dluhy půjde ještě chvilku strkat pod koberec, než státy EU na marnou záchranu předlužených států před bankrotem utratí všechny své devizové rezervy.

I když málokdo rozumný dnes věří, že evropské integrování a centrální regulace vedou k prosperitě, EU dál zvyšuje pošetilé cíle výroby elektřiny ze slunce, větru a dřeva, další státy vstupují do eurozóny – a ta se přitom před očima hroutí… EU připomíná Titanik, který se potápí, ale hudebníci stále hrají. EU se může potápět několik let, než i její muzikanti začnou vyhledávat záchranné čluny.

Obávám se, že proces rozkladu EU bude probíhat konfliktně, proto jsem přesvědčen, že pro Českou republiku by bylo nejrozumnější včas Evropskou unii opustit dohodou v Evropské radě, jak to předjímá článek 50 Smlouvy o Evropské unii.

Podmínka nutná, nikoliv postačující

Znovuetablování nezávislých států, s vlastními měnami, daněmi a pravidly, je pro stabilitu a prosperitu podmínkou nutnou, nikoliv však postačující.

Je sice pravdou, že stát, který by institucionálně nebyl propojen s ostatními, by nebyl v pokušení chovat se jako černý pasažér, pokoušet morální hazard a ohrožovat sebe i druhé. Nicméně i v nezávislých státech se mohou politici chovat neodpovědně; mohou zadlužovat svoji zemi a vést ji ke státnímu bankrotu se všemi neblahými důsledky.

Proto považuji za nezbytné, kromě nastolení prostředí elementární konkurence právních řádů jakožto protipólu glajchšaltování, aby státy přijaly svá vlastní pravidla a pojistky proti neodpovědnému zadlužování a zvyšování daní.

Švýcarsko přijalo referendem v roce 2001 ústavní dodatek, který vyžaduje po vládě vyrovnané hospodaření. Díky tomu Švýcarsko přečkalo globální recesi bez úhony a bez dluhů. Podobný zákon uzákonilo v roce 2009 Německo, byť s odkladem do roku 2016. Avšak Němcům bude odpovědná fiskální politika málo platná, dokud budou měnově propojeni s těmi, kdo hospodaří neodpovědně.

Poučme se z pozitivních příkladů. Česká republika by měla podle švýcarského či německého vzoru přijmout ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.

Závěr

Pokud evropské státy znovuzískají svoji legislativní nezávislost a pokud si samy ve svých ústavách zapoví hospodaření na dluh, může Evropu čekat renesance, obnovení stability a prosperity. Pokud to evropské státy neudělají, čeká Evropu vlekoucí se hospodářská stagnace a nestabilita. Vítr této nestability dopadne i na ty evropské státy, které samy hospodaří odpovědně a udržují si své ostrůvky svrchovanosti.

Autor je ekonom, předseda Strany svobodných občanů a autor knihy Jak vystoupit z EU.

Text byl publikován v rámci projektu Sympozium CDK. Přečtěte si i další příspěvky k tématu Podmínky politické stability a prosperity v Evropě.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.

Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.

Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.

Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.

Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.

Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31