MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

MACH: Evropské národy potřebují svobodu a nezávislost

Ve svém příspěvku budu argumentovat, že podmínkou stability a prosperity v Evropě je existence nezávislých a v legislativě si konkurujících států. Tato podmínka je v současnosti narušena dominancí Evropské unie, která zahrnuje velkou část evropských států. Na základě těchto východisek budu argumentovat, že podmínkou návratu prosperity a stability v Evropě je rozpad Evropské unie a znovuetablování nezávislých států.

Omyl unifikace

Malé nezávislé státy mají obvykle tendenci být ekonomicky svobodné a otevřené mezinárodnímu obchodu. Nulová cla tak najdeme v zemích, jako je Hongkong nebo Švýcarsko. Čím to je? Pro malou zemi by byl protekcionismus příliš drahý. Volný obchod je také důležitou pojistkou míru. Země, které spolu volně obchodují, spolu obvykle neválčí, protože válkou a potažmo přerušením obchodních vazeb by obě mnoho ztratily.

V Evropě leží mimo Evropskou unii řada malých prosperujících a stabilních států, které spolu nemají žádné spory – Andora, Švýcarsko, Norsko, Jersey, Monako a další. Jediný zdroj mezinárodních třenic mají tyto státy v Evropské unii, která se snaží podrývat jejich daňovou a regulační autonomii.

Většina evropských států, reprezentujících dnes na půl miliardy lidí, se integrovala do Evropské unie, říše, která reguluje prakticky vše, od velikosti daní po objem nádrží záchodových splachovadel. Tato všezahrnující regulace nemůže přinést prosperitu. Potlačováním legislativní konkurence se zabíjí proces hledání a nacházení nejlepších legislativních pravidel.

Nelze se proto divit tomu, že s postupující integrací se ze států EU vytratila prosperita i stabilita.

V EU není ani prosperita, ani stabilita

Evropská unie doslova hyne na přeregulovanost. Evropská ekonomika v podstatě přestala růst, prosperita je ta tam. Vnější krize v podobě z USA přišedší recese, která pro jiné státy znamenala jen drobné zakolísání, otřásá Evropskou unií v základech.

Předlužené státy eurozóny se staly nestabilními sudy prachu hrozícími kdykoliv výbuchem. I pro stabilní zemi je nebezpečné být v sousedství nestabilních zemí, natož s nimi být institucionálně propojen.

Evropa bývala světadílem prosperity a stability v dobách, kdy v ní existovalo velké množství nezávislých států, které byly otevřené mezinárodnímu obchodu. Naposledy takto zažívala prosperitu západní Evropa po druhé světové válce, kdy existovaly četné nezávislé státy, jejichž ekonomiky rostly závratným tempem, v případě Západního Německa a Rakouska se dokonce hovořilo o „ekonomickém zázraku“ (Wirtschaftswunder). Politické sjednocení kontinentu nepřineslo ani stabilitu, ani prosperitu.

Konec EU se blíží

Evropská unie vstoupila do závěrečné fáze své existence, která je charakteristická kumulací problémů způsobených přespřílišnou regulací a unifikací, křečovitou snahou hasit tyto problémy novými státními zásahy a roztáčejícím se kolotočem vzájemných výčitek a mezinárodních nevraživostí.

Pro tuto závěrečnou fázi je typické nedodržování pravidel. Nikdo nedodržuje Pakt stability a růstu, který ukládá státům eurozóny mít deficit veřejných financí do 3 procent hrubého domácího produktu, státy eurozóny nedodržují pravidlo zakazující sanování členských států.

EU se takto vnitřně rozkládá, a v momentě, kdy nebude dodržována a vymáhána kritická úrovně pravidel, bude možné říci, že EU de facto neexistuje. Zlomovou se stane chvíle, kdy některý stát (a je jedno, zda to bude Řecko nebo Německo), přestane platit členský příspěvek do EU.

Mašinérie EU má obrovskou setrvačnost a staré dluhy půjde ještě chvilku strkat pod koberec, než státy EU na marnou záchranu předlužených států před bankrotem utratí všechny své devizové rezervy.

I když málokdo rozumný dnes věří, že evropské integrování a centrální regulace vedou k prosperitě, EU dál zvyšuje pošetilé cíle výroby elektřiny ze slunce, větru a dřeva, další státy vstupují do eurozóny – a ta se přitom před očima hroutí… EU připomíná Titanik, který se potápí, ale hudebníci stále hrají. EU se může potápět několik let, než i její muzikanti začnou vyhledávat záchranné čluny.

Obávám se, že proces rozkladu EU bude probíhat konfliktně, proto jsem přesvědčen, že pro Českou republiku by bylo nejrozumnější včas Evropskou unii opustit dohodou v Evropské radě, jak to předjímá článek 50 Smlouvy o Evropské unii.

Podmínka nutná, nikoliv postačující

Znovuetablování nezávislých států, s vlastními měnami, daněmi a pravidly, je pro stabilitu a prosperitu podmínkou nutnou, nikoliv však postačující.

Je sice pravdou, že stát, který by institucionálně nebyl propojen s ostatními, by nebyl v pokušení chovat se jako černý pasažér, pokoušet morální hazard a ohrožovat sebe i druhé. Nicméně i v nezávislých státech se mohou politici chovat neodpovědně; mohou zadlužovat svoji zemi a vést ji ke státnímu bankrotu se všemi neblahými důsledky.

Proto považuji za nezbytné, kromě nastolení prostředí elementární konkurence právních řádů jakožto protipólu glajchšaltování, aby státy přijaly svá vlastní pravidla a pojistky proti neodpovědnému zadlužování a zvyšování daní.

Švýcarsko přijalo referendem v roce 2001 ústavní dodatek, který vyžaduje po vládě vyrovnané hospodaření. Díky tomu Švýcarsko přečkalo globální recesi bez úhony a bez dluhů. Podobný zákon uzákonilo v roce 2009 Německo, byť s odkladem do roku 2016. Avšak Němcům bude odpovědná fiskální politika málo platná, dokud budou měnově propojeni s těmi, kdo hospodaří neodpovědně.

Poučme se z pozitivních příkladů. Česká republika by měla podle švýcarského či německého vzoru přijmout ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.

Závěr

Pokud evropské státy znovuzískají svoji legislativní nezávislost a pokud si samy ve svých ústavách zapoví hospodaření na dluh, může Evropu čekat renesance, obnovení stability a prosperity. Pokud to evropské státy neudělají, čeká Evropu vlekoucí se hospodářská stagnace a nestabilita. Vítr této nestability dopadne i na ty evropské státy, které samy hospodaří odpovědně a udržují si své ostrůvky svrchovanosti.

Autor je ekonom, předseda Strany svobodných občanů a autor knihy Jak vystoupit z EU.

Text byl publikován v rámci projektu Sympozium CDK. Přečtěte si i další příspěvky k tématu Podmínky politické stability a prosperity v Evropě.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31