Luboš Zálom diskutoval v rádiu o vztazích EU a Turecka

Luboš Zálom diskutoval v rádiu o vztazích EU a Turecka

V sobotu 11. června jsem byl hostem pořadu Českého rozhlasu Názory a argumenty vysílaného na stanici  ČR Plus. Tématem pořadu byla německá zahraniční politika ve vztahu především k Turecku a Rusku. Vztahy Německa s Tureckem jsou rozvířené kvůli rezoluci, jíž německý Spolkový sněm uznal, že začátkem minulého století se turecký stát dopustil genocidy na arménském národu. Moskva zase zareagovala nespokojeně na návrh německého ministerstva obrany zařadit Rusko do tzv. Bílé knihy Bundeswehru na třetí místo hlavních bezpečnostních hrozeb.

V letech 1914 až 1918 se Turecko vůči arménskému národu dopustilo genocidy – to je historický fakt a žádné politické postoje a proklamace na tom nemohou nic změnit.

Historická fakta by se neměla využívat pro politické cíle. Zpravidla tak dochází k ohýbání reality a misinterpretacím. Za prvním plánem, kterým snad je uctění památky 1,5 milionu obětí arménské genocidy, se může ukrývat plán druhý, jehož účel a cíl nám zatím skrytý. Nabízí se otázka, proč Německo vydalo rezoluci právě nyní, když se zároveň spoléhá na Turecko ve věci zadržování migrační vlny – a také za to prostřednictvím Evropské unie štědře platí.

Reakce Turecka je však zajímavá. Turecko se stále, i sto let poté, sveřepě brání jakémukoliv obvinění z genocidy, třebaže dnes by přiznání viny už nebylo ničím jiným, než morálním gestem, bez jakýchkoliv praktických implikací.

Uvědomíme-li si, jakým směrem se turecká politika dnes ubírá, že své sekulární dědictví pomalu vyměňuje za tmářství a brutalitu politického islámu, že se snaží hrát stále silnější roli ve své části světa, že se podobně jako Saúdská Arábie nebo Írán snaží hrát se Západem svou vlastní mocenskou hru, a že stále vyvolává etnické nepokoje, může to do budoucna vzbuzovat obavy: získává zde moc země, která se chová stále více autoritářsky a nehodlá se nijak, ani morálně, distancovat od jednoho krvavého okamžiku ve svých dějinách.

Jak by měly vypadat vztahy EU a Turecka? Zdá se, že Turecko se vzdaluje Západu a pokud pokládáme EU, potažmo evropské státy stále za nositele západní kultury, možnost čestné spolupráce mezi Západem a Tureckem se spíše snižuje.

Existují státy, které by Západ neměl svojí benevolencí nebo slabostí přivádět na popředí mezinárodní politiky. Mezi takové země bezpochyby patří autoritativní islámské režimy, jako je Saúdská Arábie nebo Írán. Turecko se do této množiny stále patrněji zařazuje.

Zatím se spíše zdá, že důležitější otázkou, nežli vztahy EU a Turecka, je samotná budoucnost evropského integračního procesu. Zruší Velká Británie své členství? Kdo bude následovat? Rozpadne se Evropská unie? Kdy? Jakým způsobem se to stane? Vztah politického celku, kterému nyní jde o jeho vlastní existenci, vůči zemi jako je Turecko, je v tomto světle něčím absolutně podružným.

Ve stejném kontextu je třeba pohlížet i na vztah EU a Ruska. Rusko lze z dlouhodobého hlediska pokládat za bezpečnostní hrozbu – je to autoritářská země bez valné naděje na přiblížení se nějaké významené míře občanské svobody a bezesporu má sklon budovat mocenské impérium. Na druhou stranu by bylo chybou vidět Rusko jako hrozbu bezprostřední. Válečnická, a zároveň předstíraně sebevědomá rétorika některých kruhů evropské i americké politiky může způsobit více potíží než užitku. Prezident Putin je nepochybně autoritářským politikem, na druhou stranu si však můžeme být jisti, že v ruské politice se pochybují mnohem horší osoby, agresivní, s touhou obnovit ruskou sféru vlivu v hranicích co nejvíce se blížících rozsahu Sovětského svazu. Pokud by se tito lidé dostali k moci (a já soudím, že je Putinova autorita zatím drží spíše v pozadí a jejich ambice na uzdě), byl by to pro Západ skutečný problém. Zatím by měl Západ (a já naprosto záměrně neříkám Evropská unie – protože ta nemá žádnou budoucnost) Rusko pozorně sledovat a připravovat se na možný vývoj situace – ale zároveň nelíčit skutečnost v tmavších barvách, než jak se věci reálně vyvíjejí.

Luboš Zálom
místopředseda středočeských Svobodných a lídr krajské kandidátky

Záznam celého pořadu si pusťte zde.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31