KUBÍČEK: Nová strategie opencard? Další prostor pro korupci.

KUBÍČEK: Nová strategie opencard? Další prostor pro korupci.

Po výzvě ke zrušení projektu opencard, kterou podali pražští Svobodní neštěkl ani pes. Magistrát si přeci nenechá radit od malých stran. Nicméně kauza opencard neutichla, připravují se velké změny. Magistrát představil 16. března 2010 svůj zázračný program: „Strategie dalšího rozvoje opencard“. Dokument se jen hemží hesly jako „nevyužívá svůj obchodní potenciál“, „akceleruje růst atraktivity a hodnoty karty pro její držitele“, „materializace počáteční investice MHMP“ nebo „vstup strategického partnera projektu“. O co jde?

Magistrát napadlo, že by opencard daroval Dopravnímu podniku, tedy společnosti, která se na počátku odmítala projektu opencard účastnit a měla své vlastní plány. Nyní dostane kukaččí dítě v podobě podílu na nově vznikající opencard a.s..

Strategie opencard předpokládá, že Dopravní podnik donutí většinu pražanů, kteří využívají městskou hromadnou dopravu, pořídit si opencard. Jedním ze zdůvodnění je to, že zavedení opencard je nutný předpoklad pro zřízení turniketů v pražském metru. Opencard bude pravděpodobně nutná i pro děti a důchodce nad 70 let, aby je turniket pustil, i když jezdí zadarmo.

Pražští radní se domnívají, že ke spolupráci přilákají nějakého strategického partnera, nejlépe někoho s bankovní licencí, aby bylo možné na opencard spustit mikroplatby. Připomínám, že ačkoliv je možné platit kartou parkovné (jedna úhrada vyjde zatím město průměrně na 2500 Kč), mikroplatební aplikace zatím na kartě nahraná není. V ČR ale o mikroplatby žádná banka nemá zájem. Pokud by mikroplatby zaváděly, určitě spíše pro placení přes internet s působností v celé ČR a ne jen regionálně. Radnice se, podle mého názoru naivně, domnívá, že takového partnera sežene. Možná je to schválně? V textu swot analýzy uvádí Magistrát jen zatemněnou hrozbu: „Nedůvěra trhu ve výnosy z projektů založených na mikroplatbách“. Kdo má být oním strategickým partnerem?

Společnost opencard a.s. bude založena vkladem části Dopravního podniku a části podniku Magistrátu. Může se část Magistrátu někam vložit? V jiné části textu uvádějí, že se bude vkládat část podniku partnera zajišťujícího provoz opencard, tedy Haguess? Vložený majetek bude sloužit jako základní jmění společnosti. Co nepůjde vložit si společnost od města bude muset odkoupit. Každopádně výslednou a.s. bude vlastnit Dopravní podnik až do vstupu onoho strategického partnera. Pokud se podaří vetšinu vložit, může být akciovka bohatou nevěstou. Jmění společnosti bude tvořit hlavně „kmen“ – tedy osobní údaje uživatelů opencard, které ocení soudní znalec. Na jeho ocenění bude záviset i to, jak velkou cenu bude muset strategický partner za vstup zaplatit. Protože opencard a.s. nebude mít nejspíš žádné dluhy vzniklé se založením společnosti, je možné, že strategický partner se už v prvních letech, jakmile se začnou za vydávání karet platit poplatky, bude podílet na zisku.

Je tedy nutné strategického partnera vybírat dobře. Kdo to zajistí? Rada města už to nebude. Bude to nová akciová společnost, případně její majitel – Dopravní podnik. V něm si však 23. března 2010 Magistrát zahrál „Škatulata, hejbejte se“, když **odvolal a jmenoval tři nové členy představenstva** a dva členy dozorčí rady. Nechybí mezi nimi i Milan Richter – nový zachránce opencard. Ti budou o osudu opencard rozhodovat, avšak už bez politické odpovědnosti. To je i definovaná výhoda I. cíle strategie: *“Vyčlenění odpovědnosti za řízení provozu a rozvoje projektu mimo MHMP.“*

Strategie dále předpokládá, že kromě strategického partnera (nové dojné krávy projektu) se budou na projektu podílet i další subjekty, které využijí opencard jako slevovou kartu. Primátor Bém v televizi vykřikoval, že již nebude nutné nosit plnou peněženku slevových karet, že bude stačit mít tu jeho správnou kartu. Říkal jsem si, proč ne? Každý pražský (opět narážíme na regionalitu) obchodník, když bude chtít, místo vlastní slevové karty zavede opencard. Kdepak! Ne každý kdo bude chtít, ale každý kdo bude vybrán. Strategie předpokládá, že do tzv. komerčního slevového programu budou zapojeni jen ti obchodníci, kteří projdou výběrovým řízením a na základě výběru uchazečů s „nejatraktivnější nabídkou benefitů“ získají dvouletou exkluzivitu. Tedy jen pro pár vyvolených. **Další prostor pro korupci v opencard!**

A kolik nás všechny tyhle srandy budou zase stát? Zřízení akciové společnosti 4,3 miliónu Kč. Z toho milion spolkne řízení a koordinace a celé 3 miliony bude stát ocenění toho, co se vlastně na opencard a.s. bude převádět. Dále je nutné došikanovat lidi, aby převedli své papírové předplatní kupony na elektronické. Na to je vyčleněno dalších 35,5 milionu Kč. Nějaké drobné miliony (5) jsou vyhrazeny na implementaci slev v divadlech, muzeích a na spojení se studentskou kartou. Tedy **dalších 45 milionů** rozpočet. U opencard bývá pravidlem, že rozpočtují násobně méně.

Z oněch 35,5 milionů je plných 13,5 milionu vyhrazeno na zřízení validátorů. To je taková ta krabička ve vchodu do metra, kde si můžete zkontrolovat, že máte na kartě nahraný předplatný kupon a že karta funguje. Pokud kupujete přes eshop, pak si předplatné v této krabičce můžete do karty nahrát. Na trase metra A ale ještě nejsou, tak je tam za 13,5 milionu nainstalujeme. Plných 9,5 milionu spolkne příprava instalace. Zbylé 4 miliony jsou tedy za ty krabičky? Nikoliv, krabičky už jsou nakoupené a někde uskladněné, takže za zbylé 4 miliony je najdeme, vyzkoušíme a zapneme.

Je to potřeba? V materiálu „Strategie dalšího rozvoje opencard“ popisují i to, jak funguje podobná karta v Londýně, kde mají již zavedený i mikroplatební systém. Peněženku v kartě tam lze dobíjet totiž i z automatů na jízdenky. Ty zvládnou pravděpodobně i to, co obyčejný hloupý validátor.

Magistrát opět ukazuje, že překotně a nekoncepčně zavádí zastaralou technologii a vytváří obrský prostor pro další korupci. Opakuji znovu: „Zastavte to, zrušte to. Ještě je čas.“

Jiří Kubíček je členem Strany svobodných občanů a místopředsedou Pražského krajského sdružení.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31