o Sametové revoluci, kde jste nám vybojovali svobodu a demokracii, došlo k velkému uvolnění atmosféry ve společnosti a my jsme měli tu skvělou možnost vyrůstat v klimatu, který nebyl zatížen komunistickým režimem, za což si zasloužíte úctu a mnoho díků!
V letech 1948-1989 nikdo neřešil, jestli půjde k volbám a už vůbec neřešil, koho bude volit. Tu možnost prostě neměl, vláda věděla mnohem lépe, zda jít k volbám a pro koho je vhodné hlasovat. Vy, kteří jste tuto dobu zažili, mi určitě dáte za pravdu. Máte ještě v živé paměti hony na nepřizpůsobivé notorické nevoliče, kteří svým chováním na sebe zbytečně upozorňovali, a mnohé nástrahy na sebe přivolávali.
Po Sametové revoluci, kde jste nám vybojovali svobodu a demokracii, došlo k velkému uvolnění atmosféry ve společnosti a my jsme měli tu skvělou možnost vyrůstat v klimatu, který nebyl zatížen komunistickým režimem, za což si zasloužíte úctu a mnoho díků!
Problém ovšem nastal o pár let později. Mám intenzivní pocit, že si dnešní mladí lidé, studenti začínající zaměstnanci a podnikatelé neváží svobody, kterou pro ně získali jejich otcové. Toto tvrzení opírám o fakt, že se mladí málo zajímají o politiku anebo nad ní dávno zlomili hůl po vzoru svých rodičů, od kterých mnohdy přejímají politické názory. Prakticky není rozdíl v tom nesmět volit a nejít volit, efekt je naprosto stejný. Mladí lidé k volbám nechodí a možná ani netuší, jakou sobě tím prokazují medvědí službu.
Pokud je o určité skupině obyvatelstva známo, že se neúčastní voleb, pak politické strany nemají sebemenší důvod sestavovat pro tyto skupiny program. V důsledku tohoto dlouhotrvajícího trendu, vidíme programy, které jsou silně zaměřeny, na skupiny, které volit chodí. Podle toho vypadají volební preference, složení stran v parlamentu a ruku v ruce stav politické kultury v naší zemi.
V situaci, kdy mladí lidé budou vyjadřovat svůj názor u volebních uren, je politické strany a samotní politici začnou brát vážně. Žádný z nich by si nedovolil je častovat slovními spojeními týkající se mléka. Mladí lidé přejímají i nekonformní názorové proudy a dokáží sledovat aktuální situaci, nejen v politice, ale ve všech oblastech jejich zájmu. Z těchto informací vyvozují závěry a podle nich mění své postoje a stanoviska. Pokud politik vidí, že pro lidi od kterých má nejvíce svých hlasů je typický tento způsob chování, pak jim přizpůsobí i své rozhodování a chování. Dojde k vylepšení politické kultury. Politik pod dohledem angažovaného a vzdělaného voliče je ideál, ke kterému bychom měli směřovat. Pokud ovšem politik ví, že hlavní proud jeho voličů jsou staří lidé, mnohdy nostalgicky vzpomínající na doby mládí, zdraví a tyto vzpomínky, spojují s politickým režimem, nebo konkrétní politickou stranou, ví, že jeho volič je nevzdělaný věčně naštvaný a závistivý, dá se lacino koupit za párek, pivo, guláš nebo poplatek u lékaře, pak tomu velmi obratně a s velkou chutí přizpůsobí volební program a své výstupy na veřejnosti. Takovou politiku bych označil za velmi jednoduchou, postavenou na základním pilíři a to na emocionalitě, to vše na úkor racionality a logiky.
Je evidentní, že politici nevědí, jak se skupinou mladých komunikovat a jak jí oslovit.
Momentálně půlku svých příjmů dáváme státu na jeho hýření a sociální dávky. A proto vyzívám: Volme menší neparlamentní strany, podle svého nejlepšího přesvědčení, protože dnes už vzhledem k velké ideové blízkosti velkých stran jinou možnost zkrátka nemáme! A tak apeluji na nás mladé, pojďme k volbám neztrácejme naději, hledejme alternativy a zvraťme stav současné politiky, která beze změny dříve nebo později skončí velice špatně, a odneseme to my produktivní pracující , protože se nedobrovolně staneme zaměstnanci státu !
Tomáš Jirásek
