Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Svoboda a odpovědnost jako podstata problému šíření demokracie

Svoboda a odpovědnost jako podstata problému šíření demokracie

Svoboda a odpovědnost jsou dva bytostně soupatřičné základní prvky demokracie. Zřetelně tak ukazují, že demokracie má v první řadě mravní základ a smysl. To na druhé straně znamená, že demokracii nelze redukovat na typ politického systému. Demokracie jako politický, tedy státní systém je nezbytným vnějším rámcem, zacíleným na umožňování a posilování svobody občanů, která není sobeckou libovůlí, nýbrž činně uplatňovanou, individuálně svobodnou mravní odpovědností svědomí. Masaryk takto uchopený smysl a cíl demokracie politické označoval jako demokracii náboženskou, resp. metafyzickou.[1] Takto chápaná demokracie jako názor na život a svět vyrůstá z niterného přesvědčení demokratů o nezastupitelné individuální věčnosti lidské duše. Demokracie je tak přesvědčením o nezastupitelném smyslu individuálních lidských existencí z hlediska věčnosti. Takto demokraticky založený smysl lidství je činně uplatňovanou zodpovědnou svobodou. Svoboda není libovůlí proto, že vyrůstá z uznání mravně a nábožensky ukotvené individuální svobody druhých, a takto pojímané mravně-metafyzické rovnosti. Tím je opravdová svoboda závažnou odpovědností. Demokraticky ukotvená odpovědná svoboda nemůže z principu být lhostejnou tolerancí k pojetí svobody, jež svobodu zaměňuje s libovůlí, tedy s přezíráním a potlačováním individuální mravní integrity a z ní vyrůstající svobody druhých.

V politicko-mravní rovině se tento závažný jev a problém označuje jako porušování lidských, resp. občanských práv a svobod. Jde o fenomén, který je charakteristickým výrazem problému světového šíření demokracie. Lapidárně řečeno, přejeme-li si celosvětové dodržování lidských, resp. občanských práv, přejeme si svět, v němž nedemokratické politické systémy nemají místo.

Je zřejmé, že žijeme ve světě, kde se fenomén celosvětového šíření demokracie stal prvořadou globální skutečností a konfliktem. Hlavně proto není dnešní svět bezpečným místem. Je tomu tak v první řadě proto, že není bezpečným místem pro mravně zodpovědnou svobodu, tedy pro demokracii.

Fenomén a problém celosvětového šíření demokracie se nestal prvořadým jevem světových dějin teprve spojeneckým osvobozením Iráku v r. 2003, nebo porážkou sovětského komunistického totalitarismu ve studené válce v r. 1989 a následným rozšířením demokratické civilizace do východní Evropy. Politika světového šíření demokracie vstoupila na jeviště světových dějin během první světové války americkým vyhlášením války Německu 2. dubna 1917. Americký prezident Woodrow Wilson odůvodnil tento osudový dějinný krok před kongresem Spojených států slovy, jejichž zřetelným ústředním smyslem je nejen obrana mravně založené, odpovědné svobody individuí a jejich národů, ale rovněž z ní vyplývající, právě tak nezbytné a úplné mravně-náboženské nasazení za její celosvětové rozšíření, tedy za demokratický svět:

„Nyní se chystáme přijmout kritérium bitvy s tímto přirozeným nepřítelem svobody  (tedy s Německem –MB) a pokud to bude nutné, vynaložíme veškerou sílu národa, abychom zastavili a anulovali jeho neoprávněné nároky a jeho moc. Jsme rádi, že tedy bojujeme za konečný mír ne světě a za osvobození jeho národů, včetně národa německého: za práva národů velkých i malých a výsadu lidí kdekoli, zvolit si způsob života a poslušnosti. Svět musí být učiněn bezpečným pro demokracii. Jeho mír musí být postaven na prověřených základech politické svobody. Nesloužíme žádným sobeckým potřebám. Netoužíme po žádném dobývání, žádné nadvládě. Nevyhledáváme pro sebe žádná odškodnění, žádné hmotné náhrady za oběti, jež svobodně podstoupíme. Jsme pouze jedním ze zastánců práv lidstva. Uspokojí nás, když se tato práva zajistí tak, jak to může zajistit víra a svoboda národů… Je to hrozivá věc, vést tento velký pokojný národ do války, do nejhroznější a nejstrašnější ze všech válek, kdy se sama civilizace zdá být nejistá. Ale právo je cennější než mír, a my budeme bojovat za věci, jež jsme vždy chovali svým srdcím nejblíže, – za demokracii, za právo těch, kteří se poddávají úřední moci, aby měli hlas ve svých vlastních vládách, za práva a svobody malých národů, za univerzální nadvládu práva touto shodou svobodných národů, protože přinese mír a bezpečí všem národům a svět nakonec učiní svobodným. Tomuto úkolu můžeme věnovat své životy a bohatství, vše, čím jsme a co máme s hrdostí těch, kdo vědí, že přišel den, kdy má Amerika tu čest dát svou krev a moc za principy, jež ji zrodily a daly jí štěstí a mír, jichž si vážila. S boží pomocí nemůže činit jinak.“[2]

Slova amerického prezidenta Wilsona, jimiž zahájil a obhájil dosud probíhající dějinnou epochu celosvětového šíření demokracie, prokazují nedělitelnost svobody a mravní odpovědnosti jako její podstatu. Obecně platný smysl Wilsonovy argumentace se po první světové válce obdobným způsobem osvědčil jako vůdčí smysl následující druhé světové války a studené světové války, právě tak jako v současném konfliktu demokratické civilizace s jejími dnešními četnými nepřáteli.

Na dějinách dvacátého a počátku jedenadvacátého století je příznačné, že rozhodujícím činitelem je charakterizujícího celosvětového šíření demokracie demokratickými státy jsou Spojené státy americké. Proč tomu tak je, výslovně naznačují citovaná Wilsonova slova. Prezident Wilson totiž ve svém zdůvodnění vstupu USA do první světové války uvedl, že Spojené státy vstupují do války s Německem a za světové šíření demokracie kvůli principům, z nichž se jak zrodila Amerika, tak jí „daly štěstí a mír.“ [3] Měl zjevně na mysli reformně nábožensky ukotvené demokratické přesvědčení Američanů, tedy jejich víru v nezastupitelnou primární hodnotu svobodných mravně-nábožensky založených individuálních svědomí, jež je smyslem existence demokracie. Tento fenomén je podstatou americké demokracie jako její kulturně-civilizační základ a v dějinách lidstva je zatím nejvyspělejší podobou zodpovědné svobody. Je proto vcelku logické, že Spojené státy americké jsou vůdčím státem, který poměrně souvisle prosazuje světové šíření demokracie jako svůj národní zájem.

Vítězství americké demokracie ve studené válce s komunistickými totalitními režimy Sovětského svazu a jeho východoevropských satelitů z r. 1989 se všeobecně uznává jako dějinný závěr dvacátého století. Jeho důsledným pokračováním v nové ofenzivní kvalitě, a zároveň dějinným počátkem jedenadvacátého století, je válka demokratické civilizace vedené Spojenými státy americkými se světovým teroristickým islamismem. Prvořadý světový význam této události spočívá ve skutečnosti, že oba dva epochální konflikty, obdobně jako dějinný smysl první a druhé světové války, znamenají šíření demokracie v globálním měřítku.

To z hlediska dějin idejí znamená, že dějiny dvacátého a jedenadvacátého století jsou v první řadě dějinami konfliktů zodpovědné svobody s nedemokratickými alternativami lidské existence. Například po 11. září 2001 si USA a jejich demokratičtí spojenci, obdobně jako nejprve v přelomové válečné době prezidenta Wilsona, zřetelně uvědomily, že se znovu ocitly v dlouhodobé válce o samotnou existenci duchovně-mravního základu své demokratické státní tradice a demokratické civilizace jako takové. Ten spočívá v nezastupitelnosti zodpovědné svobody individuálních svědomí, jež vytváří přirozeno-právní základ koncepce přirozených občanských, resp. lidských práv.

Mravní základ přirozeného práva, a tedy demokratické civilizace, je v podobě tzv. zlatého pravidla a jeho nahlédnutelné evidence v zásadě sdělitelný původně nezápadním, resp.nedemokratickým kulturně-civilizačním okruhům. Odtud vyplývá principiální možnost akceptace odpovědné individuální svobody, tedy soupatřičnosti svobody a odpovědnosti jako mravního těžiště demokracie, a následně demokracie samotné, v globálním měřítku.

Dějiny světa obecně a Evropy zvláště jsou pohybem nepřeberných možností uchopení svobody  a odpovědnosti, a to možností jak autentických, tak deficientních. Obojí mnohost možností se realizuje v podobě  kulturně-politické plurality národně-státních individualit, jež fakticky vytvářejí pohyb světových dějin. Světové dějiny již od dvacátého století určují zejména dědicové Evropy. Jsou to na jedné straně hlavně Spojené státy americké a jejich spojenci jako rozhodující světoví nositelé a šiřitelé v Evropě vzniklé demokratické civilizace. Na druhé straně je to jednak diktátorské, sedmdesátiletím komunistického totalitního režimu dvacátého století silně ovlivněné Rusko, jednak původně z Evropy importované totalitní režimy komunistického typu, z nichž je nejvýznamnější komunistická Čína. K nim se od počátku XXI. století řadí globálně vlivný islamistický fundamentalismus. Ten si např. v Íránu osvojil v Evropě vzniklé hlavní rysy totalitního režimu: kontinuální vládu teroru jako svou podstatu a nadvládu ideologie jako princip domněle politického jednání. Lze tedy konstatovat, že stav světa na počátku XXI. století určuje po kulturní a politické stránce konflikt  původně v Evropě vzniklých a následně místními vlivy modifikovaných  alternativ lidské existence, jak v autenticky demokratickém, tak v upadlém smyslu. Jestliže dnes vládnou světu v té či oné alternativní podobě dědicové Evropy, jak je tomu s Evropou samotnou, rodištěm hlavních rysů dnešního světa ?

Evropská kolébka hlavních světových konfliktů je nyní v hluboké krizi. Je tomu tak proto, že současnou Evropu demokratických států v rozhodující míře ovládá svou povahou převážně nadstátní,resp. nadnárodní, a v této podobě fakticky centrálními evropskými mocnostmi nedemokraticky řízený útvar Evropské unie. Dominantní mocenské postavení Evropské unie tak v Evropě zavedlo a soustavně posiluje nedemokratický způsob vlády nad členskými státy EU.

Jak světové, tak evropské dějiny jsou prokazatelně sledem událostí, jenž probíhá v trvalém napětí a oscilaci mezi pohybem k centralizaci a autonomizaci. Tato základní dějinná a politická skutečnost vytváří podstatu Evropy a hlavní osu zejména jejích, ale do značné míry  i světových dějin. Po tisíciletí ukotvená, prohlubovaná, tříbená a rozvíjená pluralitní kulturní a politická podstata evropanství je proto neslučitelná s jakoukoliv snahou potlačit evropskou různorodost politických, nyní demokratických státních tradic zodpovědné svobody ve prospěch centrálně velmocensky řízeného celoevropského, de facto  kvazistátoprávního útvaru, přirozeně bez skutečného demokratického mandátu.

Je proto na místě, aby evropské demokracie, zejména pak členské státy Evropské unie, začaly intenzivně uskutečňovat jiný, skutečně perspektivní, protože s politickou podstatou Evropy identický projekt věrohodně demokratické evropské jednoty. Ten by měl odpovídat pluralitě demokracií Evropy jako výrazu evropské mnohotvárnosti zodpovědné svobody. Ideologie a politická orientace hlavního, nadstátního proudu EU jsou s takto zaměřeným, pro Evropu naléhavě nezbytným jednáním zodpovědných evropských demokratů a jejich států v zásadním rozporu. Jestliže se bude Evropská unie dál ubírat dosavadní cestou, jež ji zákonitě přivedla do dnešní hluboké krize,  stane se světově významným, nedemokraticky řízeným celkem, jenž nepochybně zvrátí nynější světovou civilizační a geopolitickou konstelaci v citelný neprospěch demokracie jako faktického výrazu zodpovědné svobody. Evropská unie se tak na globální scéně zjevně přidá k těm důležitým hráčům, resp. dědicům Evropy, kteří navazují na její úpadkové, antidemokratické a antipolitické tradice.

Evropská unie má dosud ještě stále i druhou možnost: Dát se cestou, odpovídající evropské realitě, jíž je politicko-kulturní demokratická pluralita jako realizace principu odpovědné svobody, vyžadující rovnoprávnost malých demokracií s velkými.Tato cesta je v zásadě uskutečnitelná, a nadto v silném autentickém smyslu evropská. Jestliže ji Evropská unie zvolí, svět se stane pro svobodu a demokracii podstatně bezpečnějším a stabilnějším místem než dosud.

Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných


[1] Emil Ludwig, Duch a čin – Rozmluvy s Masarykem, Družstevní práce, Praha 1937, s. 71; V hluboké úctě a oddanosti Karel Čapek – Výbor z korespondence T. G. Masaryka s Karlem Čapkem, Masarykův ústav AV ČR, Praha 1999, s. 122

[2] Henry Steele Commager (vyd.), Living Ideas in America, Harper & Row, New York 1964, s. 682-3

[3] Tamtéž

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vondráček na Primě připomněl odboráři Dufkovi jeho výrok o hospodách. Problémy českým zemědělcům přidělala již Babišova vláda a Fialova v tom jen pokračuje.

CNN Prima NEWS do svého pořadu „Co na to vaše peněženka“ pozvala organizátora protestní akce, tj. předsedu OS pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR (OSPZV-ASO ČR) Bohumíra Dufka, a předsedu strany Svobodní Libora Vondráčka, aby, na základě dotazů moderátora pořadu, okomentovali pondělní protest zemědělců v Praze.

Protest zemědělců vyvolal emociálně přehnanou reakci vlády

Bohumír Dufek jednoznačně odmítl označení, že protestujících zemědělci jsou proruští a připomněl, co, jako předseda odborů, za těch více než 30 let, co zastává tuto funkci, učinil jak pro zaměstnance, tak i pro naše občany, když odbory prosazovaly prosazování, aby vlády v sociálních otázkách nezapomínaly i na naše řadové občany. Podle něho, k této emociálně přehnané reakci vládní koalice došlo proto, že organizátoři demonstrace pojmenovali problémy, které sužují naše zemědělce, a které zavinil nejen Green Deal, ale i politika současné vlády. To se, přirozeně, vládě nelíbilo. Proto nastala tato mediální smrť proti demonstrujícím zemědělcům.

Pokud jde o důvody protestu zemědělců, podle Bohumíra Dufka, může za to nejen současná vláda, ale i vlády předchozí, které, na jednu stranu tvrdily našim občanům, že hájí české zájmy, a přitom v Bruselu odsouhlasily všechny nesmysly, které před několika lety ve vrcholných orgánech EU prosadil tehdejší místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který by zodpovědný za uvedení Green Dealu v život. Dnes, tyto bývalé vlády svůj podíl, na tomto jejich, tichém souhlasu s Green Dealem, nechtějí veřejně přiznat.

O protest požádali sami zemědělci, odbory akci zorganizovaly

Bohumír Dufek dále vysvětlil, že organizátoři pondělního protestu zemědělců byli požádáni částí nespokojených českých zemědělců, aby připravili celostátní protestní jízdu zemědělců svými traktory do Prahy. Protože jejich odborový svaz disponuje jednou z nejlepších logistik u nás, tak se zemědělské odbory ujaly organizace této akce. Takže, během necelých 10 dní tuto protestní akci odbory připravily. Zároveň Bohumír Dufek dodal, že odbory zařizovaly organizaci této akce, zatímco, jako mluvčí, vystupovali samotní protestující zemědělci, tedy jejich viditelní zástupci. Proto byl také jedním z jejich mluvčích významný český zemědělec Zdeněk Jandejsek, který byl po jednu dobu i prezidentem Agrární komory ČR. Jeho úkolem bylo veřejně pojmenovat důvody, proč v posledních dvou letech došlo k tak výraznému zdražení potravin u nás, a proč nespokojení zemědělci protestují. Tím, že si dovolil zkritizovat vládu, že proti vysokým cenám potravin nic neučinila, proto se proti němu, ale i ostatním protestujícím zemědělcům, strhla mediální smrť z popudu vládní koalice.

Nálepkování je trik, jak zamlžit podstatu problému

Poté se ujal slova Libor Vondráček, který na otázku moderátora, zda tímto emociální pojmenováním protestujících zemědělců, nebyla upozaděny skutečné problémy zemědělců, odpověděl, že právě podstata celého problému byla přehlušen nálepkováním protestujících zemědělců ze strany vládní koalice. Podle něho je argumentace používáním nálepek velmi snadná, ale nic neřeší. Podle Libora Vondráčka je naopak nutné podpořit ty, kteří, v dnešní přebyrokratizované situaci, stále ještě něco dělají, kteří u nás podnikají, hospodaří a farmaří. „Vážím si těchto lidí. Pojďme se bavit o jejich problémech,“ dodal.

Organizátoři odmítají, že by byl protest zemědělcům „ukraden“

Poté se moderátor zeptal Bohumíra Dufka, jak to bylo s tzv. koordinátorem pro Ústí nad Labem a Litoměřice panem Milošem Malým, který během protestu odjel, přičemž pro média prohlásil, že byl tento protest zemědělcům někým „ukraden“.

Předseda zemědělských odborů, jako hlavní organizátor akce, k tomu odvětil, že „jedinému organizátorovi protestní akce zemědělců nemohla být protestní akce ukradena…“ Načež vysvětlil, že pan Malý se měl pokynům organizátorů akce podřídit. S magistrátem hl. m. Prahy bylo totiž domluveno, že traktory budou parkovat na nábřeží Edvarda Beneše. Bylo to, mimo jiné, i proto, že Bohumír Dufek se neklonil k tomu, aby protestující zemědělci šli diskutovat s ministrem zemědělství, a to před budou ministerstva zemědělství, protože, „tam se v životě nemůže nic dohodnout, spíše to vede k emocím. Nikdy jsem toto nepodporoval za celou svoji éru. Byl to prostě nehorázný podraz na ty, kteří tam přijeli. Takto tato akce naplánována nebyla. Je mně jasné, že to sloužilo k tomu, aby zaparkované traktory nebylo vidět z Úřadu vlády ČR. Protože, to by byla ještě větší prohra současné vládní koalice. Nejlepší na tom, je, když člen vládní strany, jde kritizovat vládní politiku.“

Na další otázku moderátora, jestli šlo spíše o politikum ze strany pana Malého, Bohumír Dufek odvětil, že to jednoznačně byla politika. Protože to bylo opakování toho, co se stalo při demonstraci odborů 27. listopadu loňského roku na Malostranském náměstí v Praze, kdy v médiích vystoupila Petra Mazancová, členka TOP 09, která je předsedkyní lobbistické Učitelské platformy, a která v médiích vystoupila proti, v ten den, stávkujícím učitelům. Nyní se to, podle Bohumíra Dufka, opakovalo v jiném provedení.

Zmírnit přísné podmínky pro zemědělce nebude jednoduché

Načež předseda zemědělských odborů k tomu dodal, že návrhy na úpravy zemědělské politiky české vlády, jak to nyní ministr zemědělství Marek Výborný zemědělcům slibuje, tak není možné uskutečnit hned, protože se tato záležitost musí nejprve projednat v celé vládní koalici. Navíc, svoji roli hraje i to, že, návrh státního rozpočtu pro příští rok se obvykle schvaluje v září, říjnu, takže naši zemědělci budou i nadále, to je po celý letošní rok, pod obrovským tlakem, aby, ve své práci, vyhověli přísným podmínkám, které jim Green Deal předepsal, a současná česká vláda ještě více prohloubila. Letos jim, pravděpodobně, nikdo uvolní dodatečné finanční prostředky, aby mohly být tyto přísné podmínky pro naše zemědělce zmírněny.

Přísné normy Green Dealu způsobují vážné problémy farmářům

Poté promluvil Libor Vondráček, který nejprve uvedl, že za problémy zemědělců, obecně řečeno, může Green Deal, který pro evropské farmáře, a také i pro naše zemědělce, stanovil mnoho požadavků, které, od zemědělců, vyžadují splnění řady nesmyslných norem. Takže, kvůli tomu musí zemědělci trávit spoustu času se svými daňovými poradci, s účetními a dalšími lidmi, které jim vysvětlují, jakým způsobem mají splnit předepsané normy a předpisy, aby od státu dostali požadovanou dotaci. Načež poznamenal, že kdyby se po nich tyto věci nevyžadovaly, byli by schopni svojí zemědělskou produkcí lépe konkurovat ostatním zemědělcům v EU, ale i vůči dovozům levného obilí z Ukrajiny. Nepoměr v cenách jejich zemědělské produkce by nebyl, ve srovnání s tou ukrajinskou, tak výrazný, jako je tomu nyní, dodal.

Libor Vondráček dále uvedl, že základní problém spočívá v tom, že, díky Green Dealu, dostávají naši zemědělci úkoly, které by měli plnit, při tom, že právě tyto úkoly zaneprazdňují natolik, že nejsou na otevřeném evropském trhu ostatním zemědělcům konkurovat. Navíc, tuto situaci prohlubuje i to, že se nedotuje produkce potravin, ale dotuje se produkce paliv či kukuřice do bioplynových stanic. Neproduktivitu zemědělců podporuje i to, že se přidělují dotace na hektar, kdy se na tomto poli nic nezaseje, žádná plodina. To je, podle Libora Vondráčka, něco, co by naši předkové nedokázali pochopit, že je to vůbec možné. Tedy, že někdo dostane peníze za to, že neobdělá pole. Naši předkové by si, v tomto případě, „ťukali na čelo“, konstatoval.

Bezcelně dovezené ukrajinské obilí zaplnilo sklady zemědělcům!

K bezcelnímu dovozu ukrajinského obilí se nejprve vyjádřil Bohumír Dufek, který řekl, že je sice nutné Ukrajině, v její složité situaci, nadále pomáhat, ale současnou situaci našich zemědělců zavinila i současná vláda, a to tím, že uvolnila prosto pro tyto dovozy ukrajinských zemědělských komodit. Měla postupovat jinak, tedy tím, že by byly zavedeny koridory, kudy by tyto ukrajinské zemědělské produkty byly převáženy přes naše území a směřovaly by do zemím, kam byly původně určeny. Znamenalo by to, místo nákladních aut, dopravovat ukrajinské obilí a další komodity vagony po železnici. Vždyť právě převozu nákladními auty se zmocnily spekulanti, kteří toho zneužili. Načež podotkl, že Česká republika byla zaplavena obilím, shodou okolností z Polska, které, když bylo do Polska dovezeno z Ukrajiny. Poté bylo toto obilí přesměrováno k nám, a to i z důvodu, že je to pro tyto dovozce blíže, než kdyby toto obilí expedovali do Francie či Německa. Tedy, značná část tohoto ukrajinského obilí byla dovezena k nám.

Ukrajinské obilí expedovat železničními koridory mimo EU!

Podle Bohumíra Dufka, základní chyba Evropské unie spočívá v tom, že sice nemusela na ukrajinské obilí vyhlásit clo, protože za této situace by to bylo pro ukrajinské zemědělce finančně velmi náročné. Ale Evropská unie měla udělat vše proto, aby byly, napříč Evropou, vytvořeny a stanoveny železniční koridory, jejichž prostřednictvím by ukrajinské obilí putovalo až k moři, a potom loděmi až do Afriky. To je tam, kam toto obilí mělo původně směřovat. Mimochodem, před válkou Ukrajina vyvážela asi 40 milionů tun obilí loděmi přes Černé moře.

Bohumír Dufek se dále zmínil o návrhu, který zaznívá v posledních dnech, a to, že by na převoz ukrajinského obilí byla stanovena určitá finanční kauce, která by se dovozci vrátila v okamžiku, kdyby se toto přepravované obilí dostalo mimo země Evropské unie. Načež dodal, že by se vrcholné orgány EU měly spíše zamyslet nad tím, co učinit, až zhruba za 4 měsíce začne sklizeň obilí, a jak se vyřeší sýpky, plné obilí, v Polsku, České republice či jinde.

Bude, či nebude, podepsána dohoda s Mercosurem?

V návaznosti na dovoz levného, bezcelně dovezeného ukrajinského obilí Bohumír Dufek přešel k významné otázce, kterou nyní řeší Evropská komise, to je, zda se podepíše, či nepodepíše, obchodní dohoda s Mercosuserm, to je uskupením hospodářsky významných jihoamerických zemí, které by se týkala především vývozu jihoamerických zemědělských produktů do Evropské unie, a naopak vývozu strojírenských výrobků ze zemí EU, to je zejména německého automobilového průmyslu, do Jižní Ameriky. Podle Bohumíra Dufka před vrcholnými orgány EU stojí otázka, jak se rozhodnout. Protože, si Francie, tj. francouzská vláda, na základě protestů francouzských farmářů v posledních měsících, uvědomuje, že by tímto dovozem z Jižní Ameriky byly zájmy francouzských zemědělců ohroženy. Proto se postavila proti tomuto podpisu, čím se dostala do sporu s Německem, které, aby podpořilo svůj automobilový průmysl navrhuje úpravu smlouvy tak, že se bude týkat evropského průmyslu. Podle Bohumíra Dufka je ale nasnadě, že každá smlouva musí být oboustranně výhodná. To je, že když se smlouva nebude týkat zemědělství, tak to pro společenství Mercosuru nemusí být výhodné a zajímavé. Takže, jde zde otazník, zda vůbec k nějakému podpisu této smlouvy vůbec dojde. Řešit to má zasedání Rady EU v pondělí 26. února, na což si, podle Bohumíra Dufka, budeme muset počkat.

„Překopat“, či zrušit, Green Deal?

Následovala otázka, zda, po velkých protestech evropských zemědělců bude „překopán“ Green Deal? K tomu Bohumír Dufek odpověděl, že, podle jeho názoru, „překopán“ bude, protože zemědělci nechtějí vyrábět neekologicky. Dále řekl, že „mně se nejvíce nelíbí, když někdo vyřvává, že ´agrobaroni´ likvidují půdu apod. To vůbec není pravda. V rámci České republiky máme nejmenší spotřebu umělých hnojiv na hektar, z celé EU. Zatímco jiné státy Evropské unie tyto dávky mají mnohonásobně vyšší. U nás je to dáno tím, že spíše užíváme organická hnojiva. Já si myslím, že ´překopán´ bude, a to proto, že nyní jsou před námi volby do Evropského parlamentu. Protože současní europoslanci mají strach, že přijdou odpůrci Green Dealu. Tak se do určité míry budou muset snažit vyhovět názorům protestujících zemědělců. Já si myslím, že je to správné.

Jsem rád za debatu zde ve studiu, že to neříkám pouze já, ale že to řekl i můj spolubesedující, že v některých případech budou muset zemědělcům ulevit, protože přínos ´zelených´ opatření na snížení CO2 v atmosféře, není tak obrovský. Jak se z pozice zemědělských ekologických organizací děje.

Jde zde ještě jeden velký problém, že Evropa není připravena na to, aby stihla v roce 2050 být ekologicky neutrální“.

Libor Vondráček k tomu dodal, že Green Deal je nutné ukončit. „Jako plody Green Dealu již nyní sklízíme to, že jsou drahé energie. Drahé jídlo je zde proto, že jsme zde začali zavádět Green Deal. Tím jsme začali komplikovat úplně všechno, roztočili jsme inflační spirálu. Kdy se u nás, v době covidu, dělaly lockdowny, tak jsme napomohli inflaci. Ony tyto věci fungují jako domino, to znamená, že když se strčí do první kostičky, tak na konci to nějak dopadne. My jsme měli křičet, když Andrej Babiš hlasoval pro Green Deal. Již v té chvíli jsme měli říkat, jaké to přinese důsledky,“ prohlásil Libor Vondráček.

Donald Trump a jeho odstoupení od klimatických smluv

Na to reagoval moderátor slovy, že bývalý premiér Andrej Babiš tvrdí, že GreenDeal nepodepsal. Na což mu Libor Vondráček odpověděl, že Andrej Babiš sice základní dokument projektu Green Deal nepodepsal, ale hlasoval pro něho na Radě EU. Jinak by ho nebylo možné přijmout, podotkl Libor Vondráček. Načež dodal, že Andrej Babiš sice není pod dokumentem podepsaný, jenže ho odhlasoval. Podle Libora Vondráčka bychom u nás potřebovali někoho, jako byl v USA bývalý prezident Donald Trump, který od klimatických smluv, které se v té době ve světě podepisovaly, jménem Spojených států amerických, odstoupil. Je to, z jeho z hlediska, kvůli tomu, že Čína stejně tyto dohody nerespektuje a dělá si, co chce. Problém je v tom, že Evropa, z hlediska ohrožení planety škodlivými emisemi, je jen zrnkem v písku, dodal Libor Vondráček. Protože produkuje jen 4,6 % procenta CO2. Takže, dále uvedl, „přestaňme zde dělat experimenty, protože dříve nebo později zjistíme, že na to nemáme, a budeme je stejně muset ukončit“.

Mělo, či nemělo by, zemědělství pro Česko prioritou?

Moderátor se v průběhu diskuse zmínil o tom, že poradce premiéra ekonom Štěpán Křeček prohlásil, že zemědělství by nemělo být pro Českou republiku prioritou. Na to reagoval Bohumír Dufek s tím, že zemědělství nikdy prioritou v České republice nebylo. Může k tomu dodat, že to potvrzují i přístupová jednání do Evropské unie, které nastaly před rokem 2004, kdy jsme do EU vstoupil. Konstatoval, že tehdejší představitelé EU slibovali, že České republika, pod deseti letech, po vstupu do EU, bude mít dotace ve stejné výši, jako mají původní, západoevropské členské státy EU, což Česká republika dosud nezískala a ani nezíská. Bohumír Dufek je toho názoru, že tehdejší hlavní vyjednavač pro vstup České republiky do EU Pavel Telička, při vyjednávání „vyměnil“ rezort zemědělství za jiné priority.

Podle Bohumíra Dufka, nakonec dojde k tomu, že Green Deal v původním znění již nebude platit, protože budou dohody na jiném uspořádání tohoto „zeleného“ projektu, ale původní název Green Deal zůstane zachován, protože bude i nadále politicky přitahovat určitou skupinu voličů.

Na něho navázal Libor Vondráček, který odmítl výraz „překopat“, a dále prohlásil, že zemědělcům pomohlo, kdyby se Green Deal úplně zrušil. Protože jsou to právě zemědělci, kteří nejlépe vědí, co je potřeba, při jejich práci na polích, udělat, jaký postup prací zvolit. Vždyť od jakživa jim nikdo neříkal, co mají pěstovat. To vědí sami, co nejlépe.

Zemědělce nerozlišovat na malé, střední a velké!

Navíc, podle něho, se nemají zemědělci rozlišovat na malé, střední a velké. Zdůraznil, že je třeba pomoci těm, kteří produkují potraviny, které jsou potřebné pro naše občany. Právě tito zemědělci by měli dostávat od státu podporu.

Bohumír Dufek k tomu dodal, že Česká republika dostane určitou sumu peněz na podporu zemědělství, která je rozdělena na přímou pomoc zemědělcům a dále na podporu venkova. Načež podotkl, že on, osobně, by pomohl právě těm nejmenším zemědělcům, jejichž pole jsou o rozloze do 50 hektarů. Tito zemědělci byli, podle něho, v pondělí v Praze, a to na rozdíl od těch, kteří ve čtvrtek jeli na hranice. Tě je potřeba pomoci, protože jsou to ti, kteří pečují o krajinu kolem svých hospodářství. Vždyť právě ti dělají „na vidličku“. Ostatní zemědělci ať obdrží svůj „balík“ finanční pomoci.

Libor Vondráček k tomu podotkl, že když se odstraní administrativa, tedy „papírování“, nejvíce to pomůže právě malým zemědělcům, protože velké zemědělské podniky mají k tomu k dispozici příslušné oddělení pracovníků a různých poradců, které vedení těchto firem poradí, jak splnit všechny předepsané podmínky, které jsou u dotací stanoveny. Zatímco malý zemědělec se tím „prokousává“ a trápí se tím.

Zemědělci požadují snížení administrativy!

K otázce snížení administrativy u zemědělců se nejprve vyjádřili Bohumír Dufek. Řekl, že z části je to otázka Evropské unie, která pro zemědělce nastavuje podmínky jejich činnosti, jejich podnikání. Ale, zároveň je to i záležitost současné vlády, jak, ona sama, vyžaduje dodržování přísných podmínek, které jsou v zemědělské politice EU nastaveny.

Podle něho je nutné především snížit administrativu, kterou zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond, kde je zaměstnáno obrovské množství lidí, kteří si tyto kontrolo v podstatě vymýšlejí. „Nejhorší je, že přijede kontrola v lednu, jestli tam ta vojtěška ještě je. Nebo, jestli toto pole již nezvoral. Přitom to snímkuje satelit. Pomoci zemědělcům se dá hned. Udělat to může česká vláda, že v Bruselu řekne, že si vezme garanci za to, že to, co vyplatila, tak vyplatila správně,“ konstatoval Bohumír Dufek.

Libor Vondráček k tomu ještě připomněl změnu zákoníku práce u „dohodářů“, kdy zemědělec neví, zda bude pršet či nebude. „Těžko může tři dny dopředu dát rozpis služeb těm, které má na brigády. Takže, to je další věc, která je schválena touto vládou, jako změna zákoníku práce v minulém roce. Přestaňme dělat tyto věci, které třeba na první pohled se zemědělství nesouvisí. Ale bohužel zemědělcům zásadně komplikují život,“ prohlásil Libor Vondráček v závěru tohoto pořadu.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31