Paní Gebauerová už ví, že EET je ten správný bič na podnikatele. Buď chytrý. Buď jako paní Gebauerová.
Včera ráno jsem si do metra vzal Metro, abych si početl, co je nového, a hned jsem měl zkažený den. Kromě toho, že se tam naparovala primátorka Krnáčová, co všechno pro Prahu zařídila, tak mi náladu vzal hlavně „dopis čtenářky“.
Paní v díle „Elektronické poklady ano a s vykřičníkem“ horuje pro urychlené zavedení EET. Představte si to, má svůj oblíbený bylinkový krámeček a dosud nikdy jí nenapadlo chtít účtenku. Když však slyšela litanii majitelky na EET, tak se v ní najednou probudila touha po pořádku. A hned se ukázalo, že ta ženská je fakt podvodnice, protože nevypisuje pokladní bločky! Takže jen houšť a větší kapky, ať už je konečně pořádek! Oblíbený krámeček sice zavře, ale co už? Za lepší zítřky to uvědomělým občanům stojí.
Tajně doufám, že žádná Alena Gebauerováneexistuje a jde jen o propagační PR text, který se pouze tváří jako příspěvek do listárny. Bohužel pravděpodobnější je, že jde o realitu všedního dne v České republice v roce 2016. Lidé zřejmě bytostně touží po tom, aby státní moc kontrolovala a tím ovládala druhé. Neuvědomují si přitom, že to nevyhnutelně znamená, že jednou bude ovládat i je.
Premisa „Kdo nic nedělá, nemá se čeho bát.“je klíčem i od vašeho domu, vašeho soukromí a vašeho života. S jídlem totiž roste chuť a platí to i o státní kontrole. Plánovači potřebují vykazovat činnost a to je nutí vymýšlet stále nové regulace. Stát bobtná a efekt se stupňuje. Ročně se přijímají stovky nových právních předpisů. Vsadím se, že nikdo z vás s jistotou neví, co všechno podle zákona musí.
Klíčem k úspěchu je dávkovat nové předpisy hezky salámově. Aby vždycky dopadly jen na menší okruh lidí a aby se to těm ostatním prodalo jako nezbytnost napravující křivdy ve společnosti. Paradoxně poptávka po sílící regulaci roste. Samotného by to nikoho nenapadlo, ale když už je téma na stole, najednou je každému jasné, že se bez nového zákona neobejdeme.
Pokud se má něco změnit, lidé se musí začít ptát nikoliv: „Co by ještě všemocný stát mohl regulovat?“ nýbrž „Co všechno by dobrý stát regulovat nemusel?“ Schválně to někdy zkuste.
Pokud se nic nezmění, tak nám hrozí, že dopadneme jako ve slavné básni Martina Niemöllera: „Když přišli pro komunisty, mlčel jsem. Nebyl jsem přeci komunista…“
Těšíte se tak jako já na Elektronickou Evidenci Nákupů? Ta je totiž velmi potřebná. Tušíte vůbec, kolik lidí zatajuje část svých příjmů a neplatí z nich daně? Co když je to právě váš soused?! Jen nepoctivec by se mohl chtít vykrucovat. Kdo nic nedělá…
Alois Sečkár, člen Republikového výboru Svobodných
Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.
Gratulace bez naivity
Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.
Obrana suverenity: Brusel není soudce
Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.
Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.
Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum
Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.
Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.
Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou
K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.
Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky
Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.
Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.
Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.
