Vondráček: Leyenová vám chce z kapes sebrat už biliony, miliardy jí nestačí.

Vondráček: Leyenová vám chce z kapes sebrat už biliony, miliardy jí nestačí.

Hospodářský úpadek, zničený průmysl. Takové důsledky přinese zesílení „zelené politiky“ EU, jak ho navrhuje dosavadní šéfka Evropské komise Leyenová. Na české politické scéně žádné zastání až na jednu výjimku nenašla. V anketě PL často padala doporučení k návštěvě psychiatra a jasná odmítnutí dalších typů povolenek a pumpování násobného množství peněz do „boje s klimatem“.

„Také mi vadí, že paní Leyenová a náš premiér letěli tryskáčem do Dubaje, kde káží o klimatu a slibují něco, co zaplatíme my všichni, kteří tryskáči nelétáme. Ještě více mi ale vadí, že přiletí zpět a začnou své sliby naplňovat. Jejich zelené experimenty zaplatíme dokonce dvakrát. Přímo z rozpočtu ČR a EU a nepřímo tím, že se nám zdraží i energie a všechno ostatní kvůli emisním povolenkám i jiným zeleným sankcím jako poplatky za OZE. Toto musí skončit, jinak se během jedné generace staneme totálně nekonkurenceschopným skanzen,“ reagoval šéf Svobodných Libor Vondráček.

Až do roku 2020 nemohla vytvářet EU své vlastní daně. ‼️ Dnes už se takových daní musíme obávat a mohou za to i tehdejší premiér Babiš a tehdejší poslanec Fiala. ‼️

„Na ochranu klimatu už nepotřebujeme miliardy, ale biliony“. Znamená to, že vám paní Leyenová hodlá z kapes vzít ne miliardy, ale biliony eur jen proto, aby ulevila svému svědomí. Větší zdanění, zadlužování a sypání peněz z oken nám však přírodu opravdu nezachrání.

A jak to bylo v tom roce 2020? Do roku 2020 všechny peníze EU pocházely z celních poplatků nebo z transferů ze státních rozpočtů jednotlivých států. Poté byl vytvořen společný dluh 750 miliard euro nazvaný „Next generation EU“ a součástí jeho vytvoření mělo být předání nové pravomoci EU, aby si mohla vytvářet své vlastní daně.

Když se o této věci jednalo 10. 7. 2020 v Poslanecké sněmovně, tak poslanci Skopeček a následně i Klaus navrhli dvě usnesení, která měla uložit vládě úkol zabránit vzniku autonomních daní. Petr Fiala ani Andrej Babiš ani jeden z návrhů nepodpořili, a výsledek byl tedy takový, že později vláda pod vedením Andreje Babiše přistoupila na podmínky EU a my se teď musíme eurodaní obávat.

Libor Vondráček k tomu ještě dodává: „Petr Fiala už v roce 2020 hlasoval jako lidovec a Andrej Babiš v těchto případech úplně stejně.“

Hlasování o návrhu usnesení Klause „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá vládě České republiky, aby vetovala návrh Evropské komise na vznik společných evropských daní a vetovala návrh Evropské komise na vznik společných dluhopisů.“: psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=73567&l=cz

Hlasování o návrhu usnesení Skopečka „Poslanecká sněmovna ukládá předsedovi vlády, aby při vyjednávání o tzv. plánu obnovy respektoval následující podmínky České republiky: za prvé, zabránit vzniku celoevropských daní resp. vlastních autonomních příjmů Evropské unie.: psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=73563&l=cz

Zdroj: parlamentnilisty.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31