„V kulturní válce v USA si nelze vybrat ani jednu stranu,“ uvedl Luboš Zálom pro IVK

„V kulturní válce v USA si nelze vybrat ani jednu stranu,“ uvedl Luboš Zálom pro IVK

V červnu poskytl náš místopředseda své vyjádření na anketní otázku pro Institut Václava Klause: Co se to děje s USA?Amerika zažívá mimořádnou vlnu politického násilí. Děje se tak v roce, který je rokem volebním, což situaci dále přidává na výbušnosti. Jde pouze o čistě americký fenomén spojený s minoritami a nefungujícím multikulturalismem? Nebo jde o širší jev? O další etapu kulturních válek aktuálně přiživených koronavirovým „lockdownem“, ekonomickým propadem a spuštěných smrtí černocha Floyda?

Nepokoje v USA nejsou nic překvapivého. Je to logické vyústění věcí a bylo jen otázkou, co bude roznětkou. Filozofické, kulturní a morální prostředí v USA a nejen tam k tomu směřuje dlouhá desetiletí, od 60. let minulého století. Americká filozofka Ayn Randová na to upozorňovala už po roce 1969 a analyzovala příčiny jako konflikt mezi racionalitou a emocemi. Viz její před-náška Apollo and Dionysus.

Nepokoje v 60. letech propukly v amerických univerzitách, jejichž vliv pak utvářel kulturní a politické prostředí. Tím vlivem je iracionalismus, emocionalismus a nihilismus. Praktickým projevem jsou rozbité výlohy, vypálené obchody a zničené sochy, nikoliv rozumná diskuze o principech. A veřejnost, která tomu čelí, je morálně odzbrojena. Lze-li současný stav nazvat kulturní válkou či revolucí, její projevy budou stále ostřejší a nebudou se držet jen v hranicích USA – což už vidíme. A důležité je, že v této válce si nelze vybrat ani jednu stranu: alt-right uskupení, příznivci prezidenta Trumpa, nacionalisté, proti nim hnutí Black Lives Matter a progresivní levičáci – všichni jsou produktem stejného dlouhodobého filo-zofického působení. A hlas racionality zní v tom všem křiku zoufale slabě.

Celé vydání si můžete přečíst zde.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31