Uhlíř: NATO, Ukrajina, Evropa a Česko

Uhlíř: NATO, Ukrajina, Evropa a Česko

Od chvíle ruského útoku na Ukrajinu se v Česku i mezi Svobodnými ptáme, zda pomáhat Ukrajině, zda ji podporovat a jak. Někteří říkají, že rozhodně ne, protože banderovci, nacisti a tak. Že ruská podvratná hybridní válka je v Česku relativně úspěšná, je dávno známo, problematičtější ovšem je, že takoví lidé, užiteční, ale nebezpeční idioti, inklinují ke Svobodným; jsou takoví, jakkoli jich snad není mnoho. Pak jsou takoví, kteří říkají, že ano, ale výhradně a jen humanitárními prostředky, rozhodně žádné zbraně, protože mír. Takoví lidé nevědí, že musíš připravovat válku, chceš-li mír, jak se obrazně říká. Též snílkovští pacifisté inklinují ke Svobodným. A pak jsou takoví, k nimž se řadím i já, co říkají, že pomoc Ukrajině, má-li být vskutku účinná, musí spočívat nikoli primárně v humanitárních aktivitách, ačkoli je nelze pomíjet, ale v dodávkách zbraní a další vojenské podpoře, byť nikoli v přímých bojových akcích. Doufám, že takových bude mezi Svobodnými více, snad většina.

Ale to je třeba zdůvodnit, protože rusko-ukrajinská válka jistě není naší, českou válkou. Lze tedy říci, že v Donbasu se bojuje za Prahu? Bezprostředně samozřejmě ne – ale co v projekci do budoucnosti? Považme, jak jsou Rusové fixováni na ruskou velikost a ruské impérium. Považme, jak to Putin vyjadřuje jednak tím, že největší geopolitickou tragédií 20. století byl rozpad Sovětského svazu a jak je třeba to v 21. století napravit, jednak příkladem cara Petra Velikého, který vedl jednadvacetiletou válku za zdar a prospěch Ruska. Považme, jak Dugin oživuje ideologii Moskvy jako Třetího Říma a jak Putin poukazuje na Iljinovu eurasijskou ideologii. To nejsou žádné intelektuálské bláboly, je radno věřit tomu, že v Rusku jsou takové myšlenky nejenom živé, ale dominantní, mají hegemonii. Rusko se hlasitě přiznává k několikasetleté tradici agresivního imperialismu. A u vědomí toho se opravdu v Donbasu bojuje za Prahu, protože s agresivním ruským imperialismem mají Češi živou zkušenost a v osobě Karla Havlíčka si toho byli vědomi už dávno dříve. Zevrubně to rozebírá Garri Kasparov.

Tzv. východní křídlo NATO, středoevropské novounijní země, jsou si toho vědomy mnohem více než západoevropské starounijní země. Navenek sice panuje jednota v odmítání ruské agrese, avšak zatímco středoevropské a baltské země Ukrajinu aktivně podporují, západoevropské země vytvářejí spíše jen mlžnou iluzi podpory, ale ve skutečnosti se za zády Ukrajiny (a středoevropských zemí a potažmo NATO) snaží s Ruskem vyjednávat (především Francie a Německo) o ukončení války. Tyto západoevropské aktivity zcela jednoznačně nahrávají Rusku a staví Ukrajinu před appeaserské mnichovské řešení. Na rozdíl od Československa Ukrajina (jako předtím také Finsko) takové řešení přijmout nechce – a dělá dobře, nechce-li se demoralizovat, jak se to stalo Československu. Zatímco starouniujní západní Evropa opakuje špatná minulá řešení, střední novounijní Evropa se pokouší hledět do budoucnosti, rozhodně není ptákem s očima vzadu, jak to posměšně vyjádřil Jacques Rupnik.

NATO na svém letošním madridském summitu se ve svém dokumentu NATO 2022: Strategic Concept postavilo za aktivní a proaktivní postup proti Rusku, což odpovídá stanovisku středoevropských novounijních, nikoli západoevropských starounijních zemí. Tak to interpretují i Sean Monaghan a Ed Arnold ve výzkumné zprávě Indispensable a dále Sean Monaghan ve výzumné zprávě Resetting NATO´s  Defense and Deterrence. Ještě před madridským summitem NATO vyjádřil v zásadě stejný názor také Mark Helprin. Jistě hraje podstatnou roli stanovisko USA – a tu je třeba porozumět situaci a pochopit, že USA nemá z války na Ukrajině žádný profit. Válka na Ukrajině je tudíž nikoli následkem nějakých krátkodobých zájmů, nýbrž je konfliktem geopolitickým a střetem ideovým. Souvisí s utvářením nového světového pořádku. Rozdílný náhled středoevropských novounijních a západoevropských starounijních zemí je tak nezanedbatelný, nelze ho vyřešit žádnými kosmetickými úpravami v rámci Evropské unie. Naopak se to ukazuje jako zcela fundamentální spor o budoucí podobu Evropské unie včetně jejího možného rozkladu a zániku.

Západoevropské starounijní země se přes naprosto změněné podmínky nedokázaly vymanit z imperiálního pohledu na světovou politiku, třebaže to zručně kamuflují jednak klimatickou politikou, nemající porozumění skutečným příčinám přítomných klimatických změn, jednak progresivistickým rasismem, genderismem a identitářstvím. Pokud však opustí toto pole, nedovedou se zbavit zastaralých představ, jako dokládají třeba články Thierryho Meyssana o Polsku a Ukrajině a o iniciativě Trojmoří, Evropské unii a americké subverzi. Nedokázaly překonat představy panující během Studené války a nestačily si uvědomit, že už nejsou optimistická devadesátá léta, kdy snad ještě mohly poučovat roztřesené nováčky. Neměly místo Macronových a Scholzových aktivit a iniciativ raději využít příležitosti mlčet?

Mezi Svobodnými se zcela oprávněně diskutuje o vztahu k Evropské unii, o faktickém zániku členství bez formálního vystoupení i o formálním vystoupení. Válka na Ukrajině ukazuje, že tyto diskuse přestávají být akademickými a stávají se problémem praktické politiky. Západoeropské starounijní země, které dosud byly pro středoevropské novounijní země ekonomickou brzdou a kulturním zmatením, se pro ně stávají obrovským politickým nebezpečím, protože bez rozmyslu pokračují v minulých politikách „appeasement“, „detente“ a „engagement“, třebaže se ukázalo, že jsou neúčinné, nebezpečné a zhoubné jak tehdy, tak nyní.

NATO ve své strategické koncepci mluví o podstatné důležitosti dílčích regionálních iniciativ a kooperací, mezi nimi skupiny středoevropské. Do NATO lze tedy velmi dobře integrovat V4, Trojmoří a případné další formy spolupráce. Pro zájmy Česka jsou tak zásadní NATO, EFTA a Schengen, Evropská unie žádnou přidanou hodnotu nemá – a pokud ji kdy měla, ztratila ji. Evropská unie a OSN jsou mezinárodní organizace, které přestaly sledovat společný cíl, pokud ho kdy opravdu měly, a jsou spíše jen kolbištěm protichůdných zájmů. Je nejspíš vhodné se nějakým způsobem na jejich činnosti podílet, rozhodně však je nutné dosáhnout stavu, kdy jim Česko nebude podřizovat svou politiku.

Zdeněk Uhlíř

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31