Svoboda slova jim nic neříká berou ji a ještě nadávají.

Svoboda slova jim nic neříká berou ji a ještě nadávají.

LISTOPAD 1989 – POŘÁD JE CO SLAVIT? „Nedělám si iluze, že bychom sklouzli do ekonomického růstu, a naopak bychom měli připravovat vládu, která by měla tohle všechno napravit,“ uvedl předseda Svobodných, právník Libor Vondráček. Vypočítal jednoznačně, kdo vyhlašoval boj s dezinformacemi na jehož základě je omezována svoboda slova, kdo se podílel na pandemii strachu z koronaviru atd. a dal i zcela konkrétní příklad, jak reaguje starší generace a senioři.

Připomínáme si výročí 17. listopadu 1989, do jaké míry jsme vlastně svobodní, podle řady lidí dostáváme v tomto směru dost na frak, automaticky se totiž nedědí z generace na generaci…

Vnímám, že v roce 1989 nastal velice správný odklon od vlády jedné strany. Byl to pozitivní krok. My jsme v tu chvíli nabyli svobodu, kterou jsme tu neměli. Probíhaly skutečně demokratické volby, nejen hra na volby a bylo nastartováno něco, co si musíme chránit. Je tedy otázkou, jestli nám pomalu ale jistě svobody neubývají. Všímám si spousty trendů, které bych mohl označit za ubývání svobody a my na ně často upozorňujeme, takže se můžeme o některých z nich pobavit.

Jak benefity přinesla sametová revoluce podle vás a jaká negativa?

Pozitiva nám nakonec ukážou, o co všechno jsme začali přicházet. Co nám přineslo pozitivního byla svoboda slova jako základ všeho pozitivního, pokud není svoboda projevu, tak se nemůžeme bavit jako političtí konkurenti, vzájemně se kritizovat, nabízet lidem řešení, to je bod číslo jedna, a to je nejzásadnější a dovolujeme si to relativizovat. Určitě nemůžu souhlasit, když náš pan ministr vnitra velice rád opakuje, že svoboda slova musí mít určité hranice a že je potřeba bojovat s dezinformátory a zavírat lidi, kteří se projevují nějakým způsobem. Boj s dezinformacemi vyhlašoval dokonce předtím, než začala válka na Ukrajině.

Myslím si, že samotná revoluce moc negativ nepřinesla, snad možná jen to, že jsme se nedokázali dostatečně dobře vypořádat s lidmi, kteří byli funkcionáři bývalého režimu, a kteří po dlouhou dobu třeba brali vyšší důchody a tam si vydělali více než lidé některých renomovaných profesí, a i za nového režimu z toho těžili. Za mě jsme se nedostatečně vypořádali tady s tímto. Spoustu archivů, např. Cibulkovy seznamy, mohly být zveřejněny dříve, některé nejsou zveřejněny do dnes. Některé materiály se nedochovaly a myslím si, že kdyby ty věci byly dostatečně zveřejněné, tak dneska nemůže sedět prominentní komunista a prominentní člen KSČ, včetně toho, že byl rozvědčíkem, na Hradě. Pokud bychom tu diskusi udělali v dostatečné míře, tak si myslím, že už by dneska nikoho nenapadlo někoho takového volit do takto vysoké ústavní funkce.

Ti, kteří žili v době do sametové revoluce a mají osobní zkušenosti s prožitím období socialismu nebo s budováním socialismu, jaké od nich slyšíte reakce? Jaké slyšíte reakce od lidí ve věkové kategorii seniorů a starších?

Zrovna můžu zmínit reakci jednoho našeho dlouholetého člena, člověka, který byl dokonce 17. listopadu na náměstí, byl následně prvním starostou Jáchymova po převratu a ten samozřejmě vnímá velice citlivě, když se dnešní generace nedokáže třeba tak úplně citlivě postavit za svobodu, že jsme třeba v covidovém období svobodu lacino obětovali za to, že nám někdo slíbil bezpečí, ale to, že jsme svobodu ztratili, dojem nebyl.

Vnímám, že lidé, kteří si svobodu přáli a byla to drtivá většina obyvatel v roce 1989, drtivá většina obyvatel vnímala, že centrální řízení a způsob vedení státu, který tady byl čtyřicet let, vede k velké degradaci a svobodu jako hodnotu chtěli získat. I lidé, kteří se toho osobně zúčastnili, jsou velice rozčarovaní z toho, jak dnešní společnost lacino o svobodu přichází.

Hovoří se stále o hodnotách Václava Havla, pokud o nich lze hovořit. Jak se v praxi interpretují jeho hodnoty?

Václav Havel byl osobností, která je úzce spojená s událostmi roku 1989. Sám za sebe vnímám, že dneska nám svobodu berou ti, kteří chodí s Václavem Havlem na tričku. Přijde mi to paradoxní až cynické a v této souvislosti musím upozornit, že na Hradě máme bývalého rozvědčíka a prominenta KSČ a v tomto smyslu vnímám, že není dobré mluvit za nikoho, kdo tady dneska není a s nějakou sebejistotou říkat, že by ten člověk říkal to nebo něco jiného. Václava Havla si nijak neidealizuji a myslím si, že to byl člověk stejně jako každý jiný měl mnoho chyb. A co se týče toho, jakým způsobem působil v politických funkcích, vnímám, že byla z jeho strany velice škodlivá ideová neukotvenost. Že jsme se nevypořádali s bývalými prominenty komunistického režimu je zásluhou toho, že Václav Havel se ocitl v pozici, ve které asi nedokázal udržet nějaký politický směr. Tohle vnímám z mého pohledu i jako selhání Václava Havla, že se více nezasloužil, abychom se skutečně s těmito lidmi, kteří nesvobodný režim využívali ve svůj prospěch, vypořádali.

Co se týká nedávné minulosti, období koronavirové epidemie, války na Ukrajině v kontextu výročí, co na to říci?

Já bych dneska zpětně právě v souvislosti s koronavirovou epidemií situaci nazval spíš jako pandemie strachu z covidu. Pandemie strachu napáchala daleko více škod než samotná nemoc, která bohužel mnoho lidí stála život, ale to, co se dělo v souvislosti s tím, napáchalo škody daleko větší. Dokonce jsme v některé době zakázali pohyb v rámci okresů, stejní lidé, kteří tady toto dopustili, dneska hájí svobodu migrantů, kteří se účastní masové migrace, nelegálních migrantů, např. paní pirátka europoslankyně Markéta Gregorová, že je potřeba jim svobodu pohybu nezakazovat a o migranty se nějak postarat, to mi přijde skutečně cynické, když lidé, kteří připustili na jedné straně omezování svobody pohybu vlastních občanů v době koronaviru, dneska hájí svobodu pohybu úplně cizích lidí.

Hospodářská komora všechny ujistila, jak se nám žije stále lépe a k výročí jsme dostali dárek v podobě tiskové zprávy o tzv. pasti středních příjmů. Ostatně životní úroveň se zdvojnásobila, když už hovoříme o výročí. Sněmovní jednání o cenách energií v příštím roce skončilo bez výsledku. O čem to svědčí?

Já vnímám, že nepochybně je velice alarmující, že jsme se jako jediná země Evropské unie nedokázali vrátit na úroveň roku 2019. Jsme jediná země, která je na tom hůř, než před koronavirovou krizí. Tím pádem nemohu souhlasit se závěry Hospodářské komory, že stále rosteme, každopádně toho musíme změnit mnoho. To jsou čísla, jednoznačně to ukazují, a nedají se okecat. To jsou prostě výsledky této a předchozí vlády, kdy dostali naši republiku do ekonomického rozvratu, co se týká veřejných financí a nacházíme se v situaci, kdy máme obří inflaci a mnoha dalšími kroky zastavili ekonomiku, takže my se dneska nacházíme v situaci, kdy tady máme na jednu stranu obří inflaci, stagnaci ekonomiky, tento jev se nazývá stagflace a je to zásadní problém. Bohužel neblýská se na lepší časy, i tato vláda se podílí na přijímání nejrůznější legislativy, která podnikatelům komplikuje život a současně v tuto chvíli schválila, že budou opět podnikatelé a občané platit na solární barony formou příspěvku OZE, a tím, že se nám budou zdražovat energie bude se nám zdražovat všechno další.

Zdroj: parlamentnilisty.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31