Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Libor Vondráček v pořadu Napřímo na TN Live poskytl věcný rozhovor o klíčových tématech aktuální politiky: kompetenčním sporu mezi Hradem a vládou, výdajích na obranu, ETS 2 a možném odchodu z EU. Jako odborník na ústavní a unijní právo argumentoval jasně a pragmaticky, s důrazem na Ústavu a ekonomické dopady pro občany.

Kompetenční spor a NATO

Vondráček se vyjádřil k možné kompetenční žalobě prezidenta Pavla proti vládě ohledně summitu NATO. Podle něj Ústava v článku 63 jasně stanovuje, že prezident reprezentuje republiku spolu souhlasem premiéra, takže premiérova role je nezbytná.

Zdůraznil, že Ústavní soud by měl spor vyjasnit, pokud k němu dojde, protože je od toho, aby chránil Ústavu. Připomněl předchozí případy, kdy prezident Zeman na summitu nejel kvůli zdraví, a NATO to nečekalo. Vondráček tak působil jako zastánce institucionálního řádu bez dramatizace.

Obrana a rozpočet

K výdajům na obranu Vondráček varoval před honbou za procenty za každou cenu. Podle něj je důležitější efektivní utratit peníze za připravené zakázky než narychlo předplácet, jak to podle něj dělala předchozí vláda.

Navrhl pokritizovat dopravní infrastrukturu a efektivitu, protože koncepce minulé vlády nebyla plně dodržena. Jeho postoj byl pragmatický: bezpečnost ano, ale bez zbytečného zadlužování a bez neefektivních výdajů.

ETS 2 a EU

Nejvýrazněji se Vondráček vymezil proti ETS 2, které označil za škodlivé centrální plánování. Tvrdil, že systém vyhání průmysl z EU, snižuje konkurenceschopnost a poškozuje domácnosti litr benzínu by podle něj zdražil o 3 Kč.

Podpořil premiérovu žádost o odklad, ale trval na tom, že ČR ETS 2 nezavede, stejně jako kvóty. Jako alternativu vidí EFTA s volným trhem bez dotací a s menší regulací (jen 18,5 % EU předpisů).

EET a vládní kompromisy

K EET Vondráček vysvětlil, že Svobodní jsou v menšině koalice a ANO na tom trvá. Raději prosadili neslýchána daní a další priority, než by se vymkli z vlády.

Jeho argument byl realistický: bez účasti ve vládě by prosadili méně. Zůstal věrný libertariánské linii, ale ukázal ochotu ke koaličním kompromisům.

Vondráček v pořadu působil jako člověk, který umí vysvětlovat složité ústavní a ekonomické otázky jednoduše a s daty. Jeho vystoupení zdůraznilo Svobodné jako stranu pragmatismu, suverenity a ochrany občanů před nadměrnou regulací.

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima News vstoupil do velmi vyhrocené debaty o zahraniční politice, sankcích vůči Rusku, vztahu k Ukrajině i o české energetické bezpečnosti. Přestože se proti němu výrazně vymezoval zejména Petr Hladík, Vondráček působil jako politik, který se snaží držet pragmatickou linku: méně ideologie, více dat, méně moralizování a více důrazu na dopady pro české firmy a občany.

Sankce a ekonomika

Hlavním střetem večera byla otázka sankcí vůči Rusku a jejich skutečného účinku. Vondráček argumentoval, že po 19 sankčních balíčcích je na místě ptát se, jaké výsledky skutečně přinesly. Podle něj sice sankce zkomplikovaly obchod některým firmám, ale zároveň je řada větších hráčů dokázala obejít přes třetí země, například přes Kyrgyzstán.

Tím podle něj vzniká paradox: malé a střední firmy nesou náklady sankční politiky, zatímco větší exportéři si často najdou alternativní cesty. Vondráček proto tvrdil, že sankce v současné podobě poškozují více evropské podnikatele než samotné Rusko. Jeho argument nebyl postaven na obhajobě Moskvy, ale na snaze upozornit na ekonomickou nerovnováhu sankčního režimu a na jeho vedlejší škody pro české i evropské firmy.

Ruské noviny a kolaborace

Debata se vyhrotila ve chvíli, kdy se řešily výroky zástupců SPD v ruských médiích a označení „kolaborace“, které použil Marek Výborný. Vondráček reagoval ostře, ale s důrazem na historický kontext. Připomněl, že právě lidovci by si měli dávat pozor na používání podobných silných slov, protože jejich vlastní historie po druhé světové válce a v době komunistického převratu je bolestivá a plná obětí.

Jeho argument směřoval k tomu, že česká politika má být vedena racionálně a bez nálepkování. Vondráček odmítal představu, že by jakákoli diskuse o sankcích nebo o zahraniční politice automaticky znamenala kolaboraci. Naopak opakoval, že chce suverénní a pragmatickou zahraniční politiku, která bude chránit zájmy České republiky a jejích občanů.

Zahraniční politika a Rusko

Dalším důležitým tématem byl vztah k Rusku, Ukrajině a bezpečnostním otázkám. Vondráček zdůraznil, že nechce, aby se Česká republika ocitla v roli státu závislého na jediném dodavateli strategických surovin. Vysvětloval, že skutečné bezpečí spočívá v diverzifikaci, nikoli v ideologickém dělení surovin na „dobré“ a „špatné“.

Připomněl, že závislost na jednom zdroji je vždy rizikem a že evropská energetická bezpečnost se nesmí stavět na jednom potrubí nebo jednom směru dodávek. V této souvislosti poukazoval i na to, že Česká republika může z hlediska ropy a plynu využívat různé cesty a neměla by se nechat vtáhnout do jednostranných geopolitických schémat. Jeho tón byl věcný: jde mu podle něj o bezpečnost a stabilitu, ne o podporu Ruska jako takového.

Ukrajina a pomoc přes občany

V debatě o Ukrajině Vondráček hájil pozici, že stát nemá automaticky financovat všechno ze svého rozpočtu. Svobodní podle něj dlouhodobě říkají, že lidé mají mít v kapsách více vlastních peněz, aby mohli dobrovolně přispívat na pomoc podle svého rozhodnutí.

Zdůraznil, že Češi už opakovaně ukázali ochotu pomáhat, ať už při živelních katastrofách, nebo právě směrem k Ukrajině. Stát by podle něj měl spíš vytvářet podmínky, v nichž mohou lidé pomáhat svobodně, než je k tomu nutit přes daně a rozpočet. Tato linie se v jeho vystoupení objevila jako konzistentní libertariánský princip: méně povinného přerozdělování, více osobní odpovědnosti a dobrovolné solidarity.

Uvolněné body k Ukrajincům

Vondráček se také bránil tvrzení, že je jeho postoj k ukrajinským uprchlíkům protiukrajinský. Odpovídal, že podporuje pracovní povolení a pracovní zapojení lidí, kteří jsou ochotni pracovat a odvádět odvody. Zároveň však trval na tom, že dávky pro lidi, kteří nepracují, nesmí být nekonečné a že stát musí počítat s tím, kolik už na Ukrajinu a Ukrajince vynaložil.

Nešlo mu podle něj o odmítání lidí z Ukrajiny, ale o to, aby systém dávkování a podpory byl rozumný a dlouhodobě udržitelný. Vondráček upozorňoval i na dopady na bydlení, kde podle něj vyšší počet lidí v zemi přirozeně zvyšuje tlak na trh. Opět se tedy držel stejné logiky: pojmenovat ekonomické důsledky bez emocí a bez nálepkování.

Celkové vyznění

V pořadu 360° CNN Prima News působil Libor Vondráček jako politik, který se nenechá zatlačit do defenzivy a umí svůj postoj vysvětlovat opakovaně i pod tlakem. V ostrém střetu s Petrem Hladíkem i s moderátorkou držel linii svobodomyslné, suverénní a ekonomicky pragmatické politiky.

Jeho vystoupení nevycházelo z emocí, ale z dlouhodobě známých témat Svobodných: kritika sankcí, odpor k ideologizaci zahraniční politiky, důraz na suverenitu a přesvědčení, že stát má být menší a občanů má být víc svobody. Právě proto se mu v debatě dařilo působit jako čitelný zástupce jasné politické pozice, nikoli jako nahodilý provokatér.