INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Každý klasický ekonom ví, že příčinou cenového růstu byl předešlý tisk peněz. Státní správa to ale neví – což lze identifikovat z toho, že stále dokolečka omílá onu nelogickou průpovídku, že „ceny vzrostly v důsledku války na Ukrajině“. Aby lidé pochopili, co dobrého pro ně vláda dělá, utratí ministerstvo vnitra 40 milionů za plakátovací kampaň, díky níž jim to vysvětlí. „Vláda za peníze vybrané nedobrovolně od lidí utváří veřejné mínění, tedy v podstatě manipuluje veřejné mínění. To není informování, to je propaganda,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.

Exministr financí Vlastimil Tlustý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz tvrdí, že jsme stále na začátku propadu. Proto je zhoršování ekonomických parametrů zatím pomalé a očekává, že se bude zrychlovat. Je to týden, co v rozhovoru pro iDnes prohlásil premiér Petr Fiala, že teď už to nejhorší máme za sebou a přicházíme do pozitivnějšího období. Kdo se má v těch protichůdných vyjádřeních vyznat? Nebo to je v obou případech hádání z křišťálové koule?

Vlastimil Tlustý už politiku nedělá, takže si může dovolit říkat pravdu. Petr Fiala politiku dělá, a tak ho to motivuje k optimistickým vyjádřením, která veřejnost chce slyšet. Věštění z křišťálové koule to není; vlastně je to poměrně průzračné.

Víte, hospodářské politiky v podobě zvyšování úrokových sazeb zafungovaly – až moc. Je přitom vysoce pravděpodobné, že kompetentní místa ve státní správě si neuvědomují, že zafungovaly „až moc“. Aby si to totiž uvědomily, musely by si nejprve připustit, co bylo příčinou cenového růstu. Každý klasický ekonom ví, že to byl předešlý tisk peněz. Státní správa to ale neví – což lze identifikovat z toho, že stále dokolečka omílá onu nelogickou průpovídku, že „ceny vzrostly v důsledku války na Ukrajině“. A protože si státní správa neuvědomuje, že její emise peněz způsobila inflaci, neuvědomuje si také, že nyní boj proti inflaci zabral „až moc“.

Co mám na myslím tím „až moc“: V důsledku toho, že centrální banky výrazně zvýšily úrokové sazby, naposledy tak učinila ECB minulý týden, a to na 4,50 procenta, začalo docházet k živelné deceleraci peněžní zásoby, kterou už ani centrální banka nemá pod kontrolou. To se projevuje jednak prudkým poklesem výrobních cen – jednak se to ale projevuje také na finančním trhu. Kde je hodně peněz, ceny rostou. Kde je málo peněz, ceny klesají. A jsme u toho. Ceny akciových indexů dál klesají. A leckdo se diví.

Jenomže nemůžeme se divit, když hlavní světové ekonomiky jsou v recesi nebo na hraně recese, a současně klesá množství peněz v oběhu…

Více než 40 milionů, z toho 18 milionů korun za plakáty ve vlacích a dalších 24 milionů korun za plochy ve městech a obcích, utratí ministerstvo vnitra za velkou plakátovou kampaň, která poběží déle než rok. Kampaň bude informovat širokou veřejnost o aktuálních tématech, pomoci státu v různých oblastech a dalších agendách, ve kterých stát zajišťuje služby občanům. Dá se čekat, že se vynaložené peníze vyplatí, že lidé z kampaně pochopí, co pro ně vláda dělá, když to jinými komunikačními kanály nepochopili? Nebudou to brát jen jako vládní propagandu?

Tohle je vysoce nemorální a dokonce si myslím, že pokud by se toho nějaký právník chytil a stát napadl, že zneužívá veřejné finance, možná by i měl šanci uspět. Protože o tom, co jsou „aktuální témata“, co lidi zajímá, o tom rozhodují volby. Voliči svými hlasy rozhodnou, jaká témata jakých stran je zajímají. A tady vláda za peníze vybrané nedobrovolně od lidí utváří veřejné mínění, tedy v podstatě manipuluje veřejné mínění. To není informování, to je propaganda. Pokud bychom šli do extrému, mohli bychom to považovat až za manipulaci voleb skrze vyrábění veřejného mínění. Opravdu se takto mají chovat volení politici, kteří ve své podstatě mají být cosi jako servisáci státu a služebníci lidu, který ho svými daněmi platí?

Baxa nedávno oznámil, že se zvýší televizní poplatky na 160 korun měsíčně a že by nově měli koncesionářské poplatky hradit i ti, kteří mají zařízení umožňující příjem veřejnoprávních médií – tedy i mobil, tablet nebo počítač, pozapomněl informovat, že do novely zákona o České televizi vpašoval jeho úřad čistě ideologický termín „odpovědný přístup“, jímž lze kdykoli omezit požadavek objektivity, vyváženosti a všestrannosti. Nezmínil ani to, že za Českou televizi budou živnostníci a podnikatelé nově platit podle počtu zaměstnanců a budou povinni hlásit ČT a ČRo jejich aktuální počty. Nejsou ty „zamlčené“ změny podstatnější než to, že si každý za ČT připlatíme 25 korun měsíčně?

Ano, je to ryzí manipulace. Manipulovat můžeme vložením nějaké informace do konkrétního kontextu, volbou slov – ale i zamlčením nějaké podstatné části informace, která kontext posune. Čisté by bylo říci, že tyto poplatky jsou pouhou daní. Alespoň by se tím demaskovala jejich pravá podstata. Daněmi si tak povinně platíme svého velkého bráchu.

Volání po změnách v Evropské unii mnohem častěji zaznívá od jejích kritiků. Nyní ale skupina expertů z Francie a Německa sepsala 60stránkový materiál, který navrhuje, jak by se měla změnit Evropská unie, aby mohla přijmout další členy. Objevují se v něm doporučení typu menší počet komisařů než členských zemí, většinové hlasování téměř všude, dotace striktně podmíněné kvalitou vlády práva v daném státě. Pokud by se státy neshodly na změně stávající smlouvy, vznikla by „dvourychlostní Evropa“. EU by v takovém případě byla tvořena několika různě spolupracujícími okruhy zemí podle jejich vlastní ochoty. Co by to pro Unii mohlo do budoucna znamenat a kde by mělo být místo České republiky?

Já proti dvourychlostní Evropě vůbec nic nemám. Mohlo by se to dokonce stát zárodkem budoucího rozštěpení a rozpadu EU. Tvrdé jádro by zůstalo socialistické, „odpadlíci“ v pomalejší části Evropy by si mohli zachovat více autonomie, více státní svébytnosti, více trhu. Nám by to určitě pomohlo – a asi není třeba zdůrazňovat, že doufám, že bychom se dostali mezi ty „odpadlíky“. Ale, bohužel, si myslím, že k tomu nedojde. Tak jako Sovětský svaz do poslední chvíle kopal, když měl přijít o své satelity, tak také nevěřím, že Brusel by byl ochoten pustit některé země do „pomalejší“ části Evropy.

S tím souvisí aktuální rozhodnutí Bruselu neprodloužit zákaz dovozu ukrajinských zemědělských produktů do pěti členských zemí Evropské unie sousedících s Ukrajinou. Maďarsko se ozvalo, že pro vedoucí představitele Unie jsou víc zájmy nečlenského státu než členských zemí. Ukrajina poté podala u Světové obchodní organizace stížnost proti Polsku a Maďarsku za to, že její obilí nechtějí a požadují, aby se přepravovalo přes solidární koridory, nikoliv však na evropské trhy, ale do třetích zemí. Měly by mít státy možnost bránit svůj domácí trh, nebo to je neakceptovatelný postoj?

To jsou dvě věci spojené dohromady. Jedna věc je, zda by státy měly mít právo rozhodovat, s kým a za jakých podmínek obchodují. Takové právo by samozřejmě mít měly. Úplně jinou věcí je ono spojení „ochrana trhu“. Ekonomové vědí, že taková „ochrana trhu“ je eufemistické označení pro státem organizované „poškození spotřebitelů“. Ochranářství v zahraničním obchodě nefunguje, je to svinstvo, a nejvíc na to doplácí právě jednotlivci, kteří naivně těm hezkým slovům o ochraně věří. Ale rozumím, že takto jste to nemyslel, podstatou vaší otázky bylo právo na autonomii jednotlivých zemí. A na tuto část odpovídám: Ano, autonomii by jednotlivé země měly mít. Vždyť v mnoha ohledech dnes jsou jednotlivé státy EU už unifikovanější a musí Brusel víc poslouchat než jednotlivé státy USA!

Myslíte, že jsou na místě obavy některých českých politiků i médií, že by se po volbách příští sobotu mohlo Slovensko začít ubírat cestou, která by s tou českou byla ve značném rozporu, ať už jde o vztah k Bruselu či pomoc Ukrajině?

Ano, o Slovensko se bojím, ale úplně obráceně, než jak to prezentují média. Myslím, že průšvih pro Slovensko nastane, pokud zvítězí Progresívne Slovensko.

zdroj: parlamentnilisty.cz

Za nedostatek léků mohou i nízké ceny, řekl ve vysílání CNN Prima NEWS lékař Miroslav Havrda. Firmy podle něj upřednostňují okolní státy, kde za léky dostanou více peněz. Za viníka Havrda označil ministerstvo zdravotnictví. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v neděli na ČT uvedl, že se jedná o obnovení výroby penicilinu v Česku. Ta by podle něj mohla začít během roku a půl.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) na začátku září sliboval, že léků bude na podzim dostatek. Podle lékárníků ale například penicilin stále chybí. Potvrzuje to i Státní úřad pro kontrolu léčiv. Lékař Miroslav Havrda ve vysílání CNN Prima NEWS uvedl, že nedostatek léků může s blížící se vlnou respiračních chorob způsobit vážné problémy v populaci. „Když budete mít dražší benzin nebo chleba, tak na to neumřete. Ale tady se to může stát. Jsou známy případy, že když nedáte správný lék, můžete skončit na transplantaci srdce,“ popsal Havrda. Zároveň podotkl, že obchod s vakcínami funguje báječně. „Nechápu, proč nefunguje obchod s normálními léky,“ podotkl.

Hlavní problém podle něj spočívá v tom, že máme socialisticky nastavené ceny. „Pamatujete si, jak za komunismu stály banány 10 korun, akorát že tu nebyly? To je dnešní situace. Jestliže je cena nastavena příliš nízko, tak farmaceutické firmy své levnější léky odhlašují,“ řekl Havrda s tím, že hlavním viníkem je ministerstvo zdravotnictví.V okolních státech už podle Havrdy pochopili, že léky musí stát více. „Jestliže tady stojí lék 100 korun a v Německu 500 korun, tak bych se vůbec nedivil, kdyby léky utíkaly do těchto zemí, kde za ně firmy dostanou více peněz,“ podotkl Havrda.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v pořadu Otázky Václava Moravce na ČT uvedl, že se jedná o obnovení výroby penicilinu v Česku. Mohla by prý začít během roku a půl. „Pevně věřím, že v průběhu příštího roku budu moci informovat (…), že během roku, roku a půl se tady spustí výroba těchto léků,“ řekl Válek.Nová ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Kateřina Podrazilová má podle ministra zdravotnictví půl roku na to, aby se situace s dostupností léků zlepšila. Do čela SÚKL nastoupila ve čtvrtek. Vystřídala Irenu Storovou, která byla v čele úřadu pět let. Podle Válka má půlroční zkušební lhůtu na to, aby nastartovala potřebné změny. „Pokud se to nepodaří, bude vypsáno nové výběrové řízení,“ řekl Válek.

zdroj: CNN Prima News, Václav Černý

Zvyšování koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas je hra na schovávanou. Pravicová vláda tu volí levicový nástroj a z klasického poplatku ještě více dělá skrytou daň.

Víte, jak se liší daň od poplatku? Daň platíme zpravidla plošně a povinně, aniž bychom za to dostali konkrétní veřejnou službu. Naopak za psa, za dálnice i další poplatky platíme, jen když konkrétní službu čerpáme. Nejezdíte po dálnici? Pak neplatíte poplatek. Jen takzvaný koncesionářský poplatek platí všichni, kteří mají televizní nebo rozhlasový přijímač, přestože pořady České televize ani Českého rozhlasu nekonzumují. Nově přitom vláda navrhuje zašlapat význam slova poplatek až pod zem, neboť platit má povinně každá rodina i firma, která má i jen chytrý mobil či počítač s internetem.
Proč se toho vláda dopouští? Má to tři roviny: morální, politickou a ekonomickou.
Morální hledisko to vládě umožňuje. Když se z neplnění slibů stane národní sport a norma, pak není problém si odůvodnit jakékoliv jejich porušení, včetně nenavyšování koncesionářských poplatků. O něm totiž ministr kultury Martin Baxa mluvil jako o nezvratné věci ještě loni v červenci.
Politické hledisko vysvětluje obecný postoj vlády k existenci státem zřízených médií. Státní i veřejnoprávní média vznikají díky legislativě státu. Rozdílem mezi nimi je vlastně jen způsob jejich financování a procedura dohledu nad jejich činností. Pravice se dnes politologicky na jejich existenci dívá skepticky, požaduje jejich rušení či minimálně osekání rozpočtu, aby se média věnovala jen tomu, co je pro komerční média skutečně nerentabilní. Střed řeší média nahodile a levice chce význam veřejnoprávních médií zvýšit na úkor kapes poplatníků i na úkor všech ostatních médií, která vznikla přirozeně. Z těchto tří cest si vláda stejně jako v mnoha jiných otázkách vybrala tu levicovou.
Z ekonomického hlediska je pak hlavním faktorem pro toto rozhodnutí inflace. Zelená politika EU v kombinaci s dlouhým lockdownem a nezodpovědnou hospodářskou politikou posledních vlád udržuje na našem území už přes rok vysokou inflaci. Zdražuje se vše, i platy zaměstnanců médií a vše s vysíláním související.
Mediální retro
Měla však vláda v tomto případě jiné možnosti? Ano, hned několik.
Bez ohledu na politickou orientaci si před hledáním řešení přiznejme, že státem zřízená média jsou kvůli vývoji technologií dnes již pozůstatkem dob minulých. Zatímco před desítkami let byly rozhlas i televize technologicky tak složité na provoz, že bylo nemožné, aby fungovaly bez státu, dnes je to zcela naopak. Pokud mají tato média úzce vymezené portfolio pořadů, pohybují se na relativně odděleném trhu a přinášejí službu, kterou by nikdo jiný nepřinesl. Dnes však jde zejména v případě České televize spíš o nekalou konkurenci na mediálním trhu, protože se navenek tváří stejně jako komerční televize, ale uvnitř se nemusí chovat stejně hospodárně a efektivně.
A jaká tedy byla k dispozici řešení?
Levičák zvýší poplatky jako tato vláda, takže budou média dál produkovat tunu materiálu, který by vznikl i jinde. Nebo navrhne financovat média přímo ze státního rozpočtu a skrze financování se pokusí televizi řídit, čímž alespoň ukončí hru na to, že veřejnoprávní médium neovlivňuje stát.
Neutrálním řešením, které by udrželo status quo z hlediska koncesionáře, by bylo povolení reklamy na všech kanálech jako nového zdroje financí pro tato média.
Kovaný pravičák by to řešil privatizací. Televize se prodá tomu s nejvyšší nabídkou a soukromník si sám zváží, z čeho pokryje náklady na provoz. Kanál zpoplatní, zavede reklamu nebo bude provoz dotovat. Druhá možnost privatizace je kvazi-kuponová privatizace, kdy koncesionář získá kupony odpovídající částce, kterou utratil v minulých letech za poplatky.
Umírněně pravicovým, ale taktéž poctivým řešením je předělat skryté daně na skutečný poplatek, což je cesta, kterou si poslední roky vybírají na západ od nás. Tedy zakódování obsahu, aby byl dostupný jen pro toho, kdo si službu skutečně zaplatil. Nahradit „povinný poplatek“ dobrovolným poplatkem.
Hra na objektivitu
Již před lety mi přišlo nefér hrát si na nedosažitelnou objektivitu a vyváženost – a po spuštění digitálního vysílání s možností neomezeného počtu kanálů jsem viděl cestu v podobné férové konkurenci médií jako v případě novin za první republiky. Osobně bych tak volil jakékoliv pravicové řešení se zachováním zvukového a obrazového archivu pro účely vzdělávání v rukách státu.
Pokud však jde dnes vládě stejně jako v balíčku zejména o to, aby vytáhla víc peněz z lidí, měla v případě firem na rovinu zvednout ještě víc daně a nezatěžovat je byrokracií ohledně počtu mobilů, aby jim podle toho vyměřila koncesionářské poplatky.

Zdroj: MF Dnes