Proč školství trpí neustávajícími reformami? Proč je neustále tolik rodičů nespokojených s nabídkou vzdělání? Jedinou možností jak ukončit neustávající školní reformy je postupně odstraňovat centrálně zavedené nesmysly a předávat více kompetencí jednotlivým školám. Ať si rodiče rozhodnou, jakou školu chtějí pro své děti.
Podle vedení krajů se na střední školy dostává až příliš mnoho studentů. Krajští politici tedy chtějí omezit přístup uchazečů na střední školy prostřednictvím centrálně řízených přijímaček. Na střední školy se tak mají dostat jen „chytřejší“ děti.
V Maďarsku zakázali genderová studia – oficiálně z důvodu malého zájmu o daný obor; prakticky i dle vyjádření dalších maďarských vládních představitelů z důvodů ideologických – konzervativní vládě se Gender studies nelíbí. Pro jedny jde o „hlas rozumu“, pro druhé jde o „narušení akademických svobod.“ Problém je ve státním školství jako takovém a řešení je ve svobodě vzdělávání.
Je nejvyšší čas co nejvíce oddělit základní školství od obcí a státu. Ředitelé škol musí mít konečně dostatečné pravomoci a samostatnost. Neměli by být omezování lidmi, kteří školství příliš nerozumí, ale protože jsou právě u korýtka, kecají do něj.
Studenti středních škol podstupují právě na maturity a chystají se na zkoušky na vysoké školy. Je tudíž vhodná chvíle zamyslet se nad financováním vysokých škol, zejména těch veřejných, na kterých studentům školné platí stát.
Opět je tu jaro, čas maturit. Opět ze zhruba 60 tisíc zúčastněných maturantů jich 10 tisíc neprojde centrálně pořádaným zkušebním sítem s názvem státní maturita. A opět se budeme v médiích dozvídat na jedná straně o stížnostech na vysokou náročnost a nespravedlivé hodnocení a na druhé straně o příliš nízko nasazené laťce.
V souvislostí s úmyslem některých poslanců dát do zákona povinnost pro mateřské školy přijímat do péče už dvouleté děti se o tomto problému diskutuje a diskuze často míří do nepodstatných věcí.
Další disciplína pro Ester Ledeckou, další zlatá medaile. Nejen její sportovní kariéra je ovšem hodná zmínky. Přirozenou tendencí je většinou u úspěšných sportovců hledat důvod jejich úspěchu.
Požadavek učitelů je jasný: „chceme vyšší platy“. A vláda jim v rámci předvolební kampaně přidá 15 %. Podívejme se, jak mohou pomoci Svobodní.
Libor Vondráček v pořadu Napřímo na TN Live poskytl věcný rozhovor o klíčových tématech aktuální politiky: kompetenčním sporu mezi Hradem a vládou, výdajích na obranu, ETS 2 a možném odchodu z EU. Jako odborník na ústavní a unijní právo argumentoval jasně a pragmaticky, s důrazem na Ústavu a ekonomické dopady pro občany.
Kompetenční spor a NATO
Vondráček se vyjádřil k možné kompetenční žalobě prezidenta Pavla proti vládě ohledně summitu NATO. Podle něj Ústava v článku 63 jasně stanovuje, že prezident reprezentuje republiku spolu souhlasem premiéra, takže premiérova role je nezbytná.
Zdůraznil, že Ústavní soud by měl spor vyjasnit, pokud k němu dojde, protože je od toho, aby chránil Ústavu. Připomněl předchozí případy, kdy prezident Zeman na summitu nejel kvůli zdraví, a NATO to nečekalo. Vondráček tak působil jako zastánce institucionálního řádu bez dramatizace.
Obrana a rozpočet
K výdajům na obranu Vondráček varoval před honbou za procenty za každou cenu. Podle něj je důležitější efektivní utratit peníze za připravené zakázky než narychlo předplácet, jak to podle něj dělala předchozí vláda.
Navrhl pokritizovat dopravní infrastrukturu a efektivitu, protože koncepce minulé vlády nebyla plně dodržena. Jeho postoj byl pragmatický: bezpečnost ano, ale bez zbytečného zadlužování a bez neefektivních výdajů.
ETS 2 a EU
Nejvýrazněji se Vondráček vymezil proti ETS 2, které označil za škodlivé centrální plánování. Tvrdil, že systém vyhání průmysl z EU, snižuje konkurenceschopnost a poškozuje domácnosti litr benzínu by podle něj zdražil o 3 Kč.
Podpořil premiérovu žádost o odklad, ale trval na tom, že ČR ETS 2 nezavede, stejně jako kvóty. Jako alternativu vidí EFTA s volným trhem bez dotací a s menší regulací (jen 18,5 % EU předpisů).
EET a vládní kompromisy
K EET Vondráček vysvětlil, že Svobodní jsou v menšině koalice a ANO na tom trvá. Raději prosadili neslýchána daní a další priority, než by se vymkli z vlády.
Jeho argument byl realistický: bez účasti ve vládě by prosadili méně. Zůstal věrný libertariánské linii, ale ukázal ochotu ke koaličním kompromisům.
Vondráček v pořadu působil jako člověk, který umí vysvětlovat složité ústavní a ekonomické otázky jednoduše a s daty. Jeho vystoupení zdůraznilo Svobodné jako stranu pragmatismu, suverenity a ochrany občanů před nadměrnou regulací.
