Mises: Průšvih zvaný státní maturity

Mises: Průšvih zvaný státní maturity

Přestože mám vůči maturitám své výhrady, jsem ochotný se smířit s jejich existencí. Považuji je sice za přežitek pocházející z konce 18. století, kdy byl v Prusku stanoven Abiturreglement, tedy předpis o maturitě, který následně v průběhu 19. století převzalo Rakousko-Uhersko, ale dobrá, dejme tomu, že se bez „zkoušky dospělosti“ neobejdeme. Mám o jejím smyslu své pochybnosti, když se dívám na státy se srovnatelnými či lepšími výsledky v oblasti vzdělání, kde obdobnou zkoušku nikdy nezavedli, ale budiž, je to tradice a na tu my si potrpíme. („A toho, kdo onu zkoušku nezvládne, budeme považovat za nedospělého nedouka. Protože my jsme ji zvládli a za nás ta zkouška měla ještě vážnost, nedali ji každému. Jo za nás, to bývaly maturity, to by ta dnešní zhýčkaná mládež zírala,“ dodává leckterý internetový diskutující.)

Co však přijmout nedokážu, je změna zavedená v roce 2011, kdy byla ministerstvem školství ke stávající profilové části organizované školou přidána společná zkouška z češtiny a povinně volitelného předmětu. Realizace tohoto projektu byla žalostná. Pochybení v prvních ročnících státních maturit byla natolik závažná, že došlo k odvolání ředitele CERMATu. Tento nově založený úřad (původně Centrum pro reformu maturit, nyní Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání) každý rok daňové poplatníky stojí okolo 200 milionů korun, jím zajišťovaná příprava státní maturity se táhla 13 let a byla při ní propálena astronomická částka 1,4 miliardy korun. Každoroční náklady na uspořádání státní maturity jsou přemrštěné, například na Slovensku příprava srovnatelné zkoušky stojí několikanásobně méně.

Tyto obrovské prostředky byly vynaloženy ze tří hlavních důvodů: aby maturita opět získala na vážnosti a užitečnosti, aby nahradila přijímací zkoušky na vysokou školu a aby existovalo srovnání mezi jednotlivými školami.

  1. Vážnost a užitečnost narušují každoroční dohady o tom, zdali má být součástí zkoušky gazel, epizeuxis či Jidáš a karnevalová čepice, stejně jako nejrůznější soudní spory a výzvy k přehodnocení výsledků.
  2. Zájem vysokých škol o nahrazení přijímací zkoušky státní maturitou nesplnil očekávání, takovou možnost i po letech nabízí málokterá škola.
  3. A ze srovnání mezi středními školami vyplynulo nanejvýše to, že gymnázia jsou na tom lépe než střední odborná učiliště. Kdo by to byl čekal. Opravdu se vyplatilo k tomuto zjištění vynaložit ze státního rozpočtu 1,4 miliardy korun? Sám Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že nebyla stanovena žádná kritéria pro vyhodnocení projektu státních maturit, takže nebylo co srovnávat.

Když se nad tím zamyslíme více do hloubky, samotný požadavek na jednotnou maturitní zkoušku na všech středních školách nedává smysl. Stejně jako univerzální velikost oblečení nesedí všem, tak i jednotná zkouška není vhodná pro všechny. Těžko můžeme chtít po studentovi nástavby kuchař/číšník či studentce maturitního oboru módní designér a vizážista, aby měli stejné znalosti v oblasti literatury a matematiky jako student reálného gymnázia. Buďto klesne náročnost státní maturity natolik, že bude považována za zbytečnou formalitu, nebo budou požadavky na absolventa u státní maturity až tak vysoké, že můžeme maturitní obory na učilištích a průmyslovkách úplně zrušit, protože je většina studentů nezvládne úspěšně zakončit. Z toho, co poznamenal před samotným spuštěním státních maturit tehdejší ministr školství, je obtížnost zkoušky šalamounsky stanovena tak, aby neprošla zhruba pětina maturantů.

Je smutné sledovat mnohá vyjádření lidí, kteří jinak volají po „znalostní ekonomice“ a požadují, abychom nadále nebyli „levnou montovnou“, když zároveň prohlašují, že máme středoškoláků příliš a státní maturitu považují za nástroj k jejich protřídění. Tyto dva cíle jsou v protikladu: těžko můžeme zvyšovat vzdělání lidí tím, že je budeme od něj odrazovat.

Závěrem ještě jedno povzdechnutí: státní maturity odvedly pozornost od nejpalčivější problému českého školství, což je nízká uplatnitelnost nabytých znalostí a dovedností v praxi. Zaměstnavatelé si stěžují, že absolventům chybí zejména pracovní návyky, týmová spolupráce, prezentační a komunikační dovednosti a schopnost se samostatně vzdělávat, zatímco ministerstvo vynaložilo nezanedbatelné finanční i lidské zdroje na přípravu státních maturit, jejich dopady v praxi nikdo ani nepozná. Ministři se namísto promyšlené koncepce reformy školství věnují podružnostem. Naším úkolem je, abychom tento přístup do budoucna změnili.

Pavel Mises,
člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Nejnovější video

Poslanec Libor Vondráček ze Svobodných vystoupil v pondělí 13. dubna v pořadu Interview ČT24, aby komentoval historický volební zvrat v Maďarsku. Porazil jej Péter Magyar se stranou Tisza, která získala dokonce ústavní většinu 138 ze 199 křesel. Po šestnácti letech Orbánovy vlády přichází do Budapešti nová éra – a Vondráček k ní zaujal promyšlený, suverénní postoj, který nenechal nikoho na pochybách o tom, kde stojí česká konzervativní pravice.

Gratulace bez naivity

Vondráček přivítal Magyarovo vítězství otevřeně a bez výhrad. Na sociálních sítích ihned po volbách napsal: „Sláva vítězům, čest poraženým. Petr Magyar porazil téměř neporazitelného Viktora Orbána a patří mu upřímná gratulace.“ Zároveň však dodal, že Maďarsko funguje jinak a my je nemáme soudit ani s jedním, ani s druhým lídrem. Tato věta vystihuje podstatu jeho přístupu: respekt k demokratickému výsledku, ale odmítání vnucovat jiným státům vlastní politické měřítko. Vondráček také ocenil, že Orbán porážku uznal elegantně a moc předá poklidně což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.

Obrana suverenity: Brusel není soudce

Největší část rozhovoru se točila kolem otázky, zda by maďarská politická kultura měla odpovídat unijním normám. Vondráček zde ukázal svou právnickou zdatnost a politickou konzistentnost. Připomněl, že Evropská unie, do níž Česká republika vstoupila referendem v roce 2003, byla původně postavena na ekonomické spolupráci – nikoli na vzájemném přehlasování v kulturně a politicky citlivých otázkách. Když moderátor opakovaně citoval článek 2 Lisabonské smlouvy, Vondráček klidně kontroval: „Lisabonská smlouva šla za hranu toho, kde je žádoucí si uchovat evropskou spolupráci.“ Nejde o popírání demokracie, ale o odmítnutí dvojího metru – a příklad si Vondráček nenechal ujít: zatímco Tuskově vládě v Polsku přeobsazování ústavního soudu Brusel prominul, Kaczyńskému to stejné vyčítal.

Moderátorovi, který se snažil obhajovat Brusel jako nestranného arbitra právního státu, Vondráček nepokrytě odpověděl: „Mám pocit, že ten vágní obecný pojem je tam proto, aby existoval nějaký bič, který Brusel používá na neposlušné státy.“ Tato formulace je přesná, výstižná a opírá se o konkrétní zkušenost z práce ve Výboru pro evropské záležitosti, kde Vondráček aktivně sleduje bruselské legislativní tlaky na Českou republiku.

Ústavní soud, demokracie a zdravý rozum

Debata se dotkla i citlivé otázky maďarského Ústavního soudu a způsobu, jakým Fidesz obcházel jeho rozhodnutí přijímáním ústavních zákonů. Vondráček zde nepopřel, že jde o věc hodnou diskuze, ale zároveň jasně uvedl: parlament je v parlamentní demokracii nejvyšší zákonodárný orgán a ústavu formuluje zákonodárce, nikoli soud. „Ústavní soud tady není od toho, aby formuloval ústavu,“ řekl. Příkladem poukázal na Švýcarsko zemi se špičkovou demokracií, která nemá Ústavní soud vůbec, a přesto funguje jako vzor přímé demokracie pro celý svět.

Vondráček rovněž trefně připomněl, že Velká Británie – obvykle kladená za vzor právního státu posílá stovky lidí měsíčně do vězení za příspěvky na sociálních sítích. „To rozhodně není ta liberální demokracie, kdy menšina má právo se svobodně projevit,“ řekl. Argument zasáhl přesně tam, kde byl moderátor nejzranitelnější.

Půjčka Ukrajině: Suverenita nad solidaritou

K otázce odblokování evropské půjčky Ukrajině ve výši 90 miliard eur zaujal Vondráček jasný a konzistentní postoj. Státy, které se k půjčce nechtějí připojit Maďarsko a Slovensko mají na to plné právo. Evropská unie není dlužní unie a nemá přehlasovávat suverénní státy v otázkách, kde si samy nesou odpovědnost za svůj postoj. „Pokud státy, které chtějí půjčit, půjčí, je to v pořádku. Ale nemyslím si, že by měly být jiné státy přehlasovány,“ řekl. Připomněl také, že EU si v roce 2020 po covidu půjčila 750 miliard eur a otázka splácení dosud není jasně zodpovězena.

Benešovy dekrety a Visegrád: Věcnost místo paniky

Téma Benešových dekretů, které v maďarské předvolební kampani otevřel sám Magyar, Vondráček nezametal pod koberec, ale zasadil ho do historického a politického kontextu. Ukázal, že politici v opozici mívají k tomuto tématu daleko hlasitější projevy než v okamžiku, kdy převezmou odpovědnost za vládnutí. „Věřím tomu, že Petr Maďar v pozici vládnoucího přestane tolik akcentovat otázku Benešových dekretů,“ řekl Vondráček, a poukázal na to, že i Orbánův Fidesz nakonec ve vládě toto téma utlumoval. Vondráček také upozornil, že podobné výzvy zaznívají opakovaně z řad Alternativy pro Německo a bude správné reagovat stejně důsledně, odkud přijdou.

Co se týče budoucnosti Visegrádské čtyřky, Vondráček vyjádřil reálný optimismus: Magyar avizoval první zahraniční cestu do Polska a zájem o rozšíření V4 třeba o Rakousko. „Nás opravdu spojují podobné pohledy na věc a musíme proti diktátu Bruselu vystupovat společně,“ uzavřel Vondráček. Státy střední Evropy mají příliš mnoho společného – historii, problémy i výzvy, aby jim volba jednoho premiéra toto pouto přetrhla.

Vondráček v Interview ČT24 vystoupil jako politik s jasně zakotveným světonázorem, který se nenechá tlačit do jednoduchých odpovědí na složité otázky. Respektoval demokratický výsledek maďarských voleb, odmítl bruselský dvojí metr a zároveň naznačil, že spolupráce zemí střední Evropy má pevný základ, který přestojí i výměnu vlády v Budapešti.

Oblíbené štítky

Alois Sečkár

Alois Sečkár

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31