Zastánci této povinnosti argumentují:

Existuje poptávka veřejnosti po těchto službách. Mnohé maminky si přejí umístit dvouleté  dítě  do školky a jen některé školky jsou ochotny nebo schopny dítě přijmout. Takže je nutno školky, které přijímat nechtějí, k tomu zákonem přinutit.

Odpůrci:

• Batolata patří mamince. Ve věku dvou let  si dítě hraje samo a pobyt mezi mnoha dětmi mu škodí. Je prokázáno, že by to narušilo jejich vývoj. Maminky, které chtějí dávat dvouleté  děti do školky, jsou vadné.
• Mateřské školy na to nejsou připravené personálně, materiálně ani finančně. Nejspíš by to znamenalo stavět  další budovy, zaškolit další učitelky. Školkám  by přibylo  povinností – to se jim nelíbí. Stát  a obce  by to stálo spoustu peněz, které nejsou k dispozici.

Obě strany reagují na argumenty protiargumenty a diskuze zabíhá do detailů, často pak upadne do politického soupeření. Například: Nikde není prokázáno, že kolektivní pobyt by narušil vývoj batolat. Jedni psychologové tvrdí, že narušil, jiní, že nenarušil. V rodině mají děti často horší podmínky než ve školce – rodiče jsou často vadní.

Proti tomu: Ale děti se ze školky vrací do těchto vadných rodin.

Další kolo: Kdo říká, že vadní rodiče budou posílat děti do školky? To budou posílat spíš rodiče, kteří chtějí jít do práce. Ano, umožní to mnoha maminkám vydělávat a splácet zadlužení rodiny. Dělat kariéru.

Proti tomu: Obětovat děti kariéře je zrůdnost. Rodina je základ. Mateřským školám přibudou další povinnosti a nikdo jim to nezaplatí. Učitelky ve školkách chtějí učit a ne přebalovat batolata. Pro batolata jsou jesle a kdo je zrušil? ODS za to může… a podobně.

Navrhovatelé zákona předpokládají, že poptávku po těchto službách nemůže uspokojit nikdo jiný než stát. Že nikdo jiný nesmí nebo nemůže tyto služby nabízet. Ani by nemohl, brání mu v tom zákony a předpisy od zdravotních (očkování), přes hygienické (předepsané vybavení) až k personálnímh (předepsané školení) atd.

Vadou těchto diskuzí je to, že si aktéři nevšimli, že je jedno, jaké jsou maminky, které tvoří poptávku po péči o jejich batolata. Ve svobodné zemi se na to nikdo neptá. Poptávka je poptávka. Koho zajímá, jaký charakter mají zákazníci.  Ve svobodné zemi by poptávka přirozeně vytvořila odpovídající nabídku. V naší zemi to nejde.

Svobodná nabídka by obsahovala konkurenci a byla by zaručeně za méně peněz, než jaké by musel vynaložit stát. Služby vytvořené trhem by byly různorodé a odpovídaly různým potřebám maminek.

Zákonodárci neřešte, jak poptávku po pečovatelských službách uspokojí stát, ale jak ji může uspokojit trh.

Jiří Plíva,
člen Svobodných v Olomouckém kraji

Články vyjadřují pouze osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.