Zapletal: A Valachová řekla ne!

Zapletal: A Valachová řekla ne!

Každý z nás má sen. Někomu se podaří jej realizovat, jinému nikoli. Představte si, že právě váš sen se blíží k naplnění. Máte vše, co potřebujete. Zjistíte, že musíte splnit podmínky zákona. Hurá, i ty splňujete. Nic vám již nebrání. A pak to přijde. Setkáte se s protivníkem, kterému nejste rovni. S protivníkem, který škrtem pera váš sen zhatí.

Pokud by se jednalo například o majitele domu, který k naplnění vlastního snu potřebujete, asi to překousnete. Když se ale jedná o někoho zmocněného zákonem, který sám zákon porušovat může, to je těžké k přežití.

Něco takového zažívají v těchto dnech rodiče z Frýdku-Místku. Mají sen, že jejich děti nebudou vzdělávány v klasických školách. Mají sen, že jejich děti se budou vzděláváním bavit. Učit se hrou. Uvěřili, že existuje metoda, kdy dítě je šťastné, ve škole se nenudí. Můžete s nimi nesouhlasit. Můžete si myslet, že i v klasické škole se dítě nenudí. Je to váš názor a vaše právo. Stejně jako je právo těchto rodičů myslet si něco jiného.

Politik si pohrává s vaší budoucností

Co se děje? Existuje specifický koncept škol, v České republice již fungující na několika místech. Tento se mohl od 1. září rozšířit i do Frýdku-Místku. Tato nová škola má budovu, má vybavení, učitele. Vlastní veškerá potvrzení, souhlasy města. Má dokonce i žáky a nadšené rodiče. Jediné co jí chybí, je lejstro. Hloupý papír, který by tuto školu zapsal do rejstříku škol. Tento papír musí vydat Ministerstvo školství. Musí jej podepsat ministryně Valachová. Tento papír nedostane. Proč? Protože Valachová! Ano, je to tak. V dnešní době není důležité, zda splňujete požadavky zákona. Dnes si může jeden politik pohrávat s vaší budoucností, jak se mu zlíbí. Že existují zákonné postupy, že nic nebrání vydání příslušného dokumentu, že stejné školy stejného zřizovatele již fungují a papír mají, to ji nezajímá.

Chce stát z dětí jen poslušné figurky?

Možná namítnete, jedná se o soukromou školu, může existovat i bez zápisu v rejstříku škol. Bohužel není to tak snadné. Zjednodušeně řečeno, aby dítě mohlo na takovouto školu chodit, musí být vedeno ve škole jiné (zapsané v rejstříku) a mít režim domácího vyučování. To je celkem nepraktické a pro rodiče komplikované. Ale náš právní řád se v komplikacích vyžívá. Politici a úředníci si v nich libují. Já nikoli. Nemám rád zbytečné kličky. Copak jsme zajíci, abychom v životě jen kličkovali?

V obdobném případě, jako je ten frýdecko-místecký, dokonce soud uznal, že škola má být zapsána do rejstříku. Samozřejmě nejde jen o tento rejstřík. Podstatou, stejně jako všude, jsou peníze. Pokud je škola zapsána v rejstříku škol, získává provozovatel školy – bez ohledu na to, zda se jedná o obec, město, církev či soukromého vlastníka – peníze na provoz, a to v rámci tzv. normativu. Je to částka na jednoho žáka. Podle zřizovatele školy se liší. Jen pro představu, pro tzv. státní školy (tj. ty obecní) je tento normativ cca 57 tisíc korun ročně na jednoho žáka. U církevních škol a soukromých škol je tato částka cca 51 tisíc korun ročně na žáka.

Již jen z těchto orientačních čísel je zřejmé, že pro státní rozpočet, tj. pro peněženky nás všech, kteří do státního rozpočtu skrze daně přispíváme, je vzdělávání žáků na soukromých školách výhodnější. Stojí nás ročně o cca 6 tisíc méně. A to se přeci vyplatí. Tak v čem je problém?

Představa, že jen vrchnost může vychovávat

Ve Frýdku-Místku mohli mít krásnou školu. Novou školu. Školu plnou dětí. A ministryně Valachová řekla NE! Co jí k tomu vede? Možná utkvělá představa každého levičáka, že jen stát (vrchnost) může vychovávat. Jen vrchnost může stanovovat, co se budou děti učit. Je potřeba se zbavit všeho neznámého, nebezpečného. Co kdyby se dítě setkalo s jinou než schválenou ideologií? Možná, že ministryně Valachová těžce nese, že na soukromé škole jsou rodiče za vzdělání dětí ochotni připlatit. To je přeci nepředstavitelné! Platit za vzdělání! Rozhodovat o vlastních penězích tímto z pohledu socialisty odporným způsobem. Být takto rozmařilý. To se neodpouští.  …Je těžké být socialistou. Mnozí následky mají vetknuty přímo do tváře.

Jaké je řešení? V případě frýdecko-místeckých rodičů velice složité a nejisté. Zřizovatel školy se bude snažit do 1. září zápis do rejstříku získat. To má však zkomplikováno rezignací Valachové (když pro ni bylo snazší podepsat dotační programy šité na míru vybraným, než podepsat jedno hloupé rozhodnutí o zařazení do rejstříku škol). Až přijde nový ministr, než se rozkouká je léto. A v létě se přeci nepracuje (k tomu se současní vrcholní politici tváří, že mají léto pořád). Otevřít školu v září bude těžké. Držím palce rodičům, zřizovateli a všem, kteří jsou rádi za konkurenci ve vzdělávání, kteří jsou rádi za svobodnou volbu. Snad se jim to podaří. Nic není nemožné. Stačí se nad tímto stavem zamyslet a pokud souhlasíte s otevřením jedné školy ve Frýdku-Místku, podpořit ji a tlačit a tlačit a tlačit na ty u korýtka, aby podepsali příslušné pitomé lejstro.

Jiří Zapletal,
předseda Svobodných v Moravskoslezském kraji

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31