Tak je to zase tady. Stát potřebuje – tedy spíš pár dobře placených lidí potřebuje ukázat, že jsou k něčemu užiteční. Budeme se sčítat. Sčítání má v českých zemích dlouhou historii. Jako za prvé lze považovat nejstarší dochovaný soupis na majetku litoměřického kostela z roku 1058. Prvé plošné sčítání zavedla patentem císařovna Marie Terezie 13. října 1753 a poprvé bylo celoplošné sčítání provedené v roce 1754.
Někteří politici, jako např. europoslanec Jiří Pospíšil z TOP 09, navrhují zřídit nový úřad – veřejného ochránce práv zvířat, který by měl pobírat zajímavý plat z veřejných prostředků. Ty by přitom mohly jít na přímý výkon ochrany zvířat (tedy tam, kde peníze žalostně chybí nebo nejsou vůbec). Místo toho by tento úředník do médií říkal, jak je ochrana zvířat velmi důležitá, a že jiný úřad má dělat svou práci.
Daňové zatížení občanů i firem je opravdu velké. Uvádí se, že zhruba polovinu našeho přijmu odvedeme prostřednictvím různých daní státu.
V Česku trvá stavební řízení dlouho. Hodně dlouho. Ví to každý člověk, který o stavební povolení někdy žádal a všimla si toho dokonce i Světová banka. Ve svém žebříčku Doing Business umístila ČR na 165. místo ze 185 hodnocených zemí. To znamená, že jsme na tom hůře, než 90 % zemí světa. Průměrně trvá vyřízení celé žádosti 247 dnů. V Dánsku trvá vyřízení stejné věci 64 dnů.
Od 1. ledna 2018 mají podle platného zákona používat všichni lékaři eRecept. Je k tomu potřeba kvalitní PC technika, laserová tiskárna, elektronický podpis, většinou i najmutí IT firmy pro zavedení systému eReceptu a spousta trpělivosti.
Dokážete si také představit situaci, kdy nastávající manželé přijdou vyřizovat svatbu, na matrice oběma udělají fotografii, požádají o sdělení dalších změn a po obřadu obdrží z matriky nejen oddací list, ale také obálku s novými doklady? To by bylo něco.
Každý z nás má sen. Někomu se podaří jej realizovat, jinému nikoli. Představte si, že právě váš sen se blíží k naplnění. Máte vše, co potřebujete.
Kdysi jsem shlédl fantastickou reklamu na Porsche. Byl tam asi jedenáctiletý kluk, který šel do autosalonu Porsche. Chtěl si vyzkoušet auto, z čehož byl prodejce mírně zaskočen, ale svolil, aby si chlapec sedl za volant. Klučina koukal na přístrojovou desku. Pak se vzpřímil, aby viděl přes volant. Stříbrná kapota 911 jemně zářila v tlumeném světle. Kamera se natočila směrem k chlapcovým očím, ve kterých zářilo štěstí a nadšení okamžiku.
