Vláda opět po čase spustila zavádění opatření, která zjevně brzy zruší soudy. Do té doby však bude žít plno lidí v nejistotě a možná i pod tlakem okolí se těmito zjevně protizákonnými a někdy i protiústavními opatřeními řídit.
Celému přípravnému týmu, který se na tvorbě návodů podílel, patří velký dík. A všem, kteří návody budou používat, patří dík také.
Pro svobodu platí víc než pro cokoliv jiného, že může zafungovat jedině přístup „jeden za všechny, všichni za jednoho“, svoboda tu totiž pro všechny buď je a nebo není. Neočkovaní, plně očkovaní, třetí dávkou očkovaní, jednou dávkou očkovaní, zkrátka všichni si zaslouží teď a tady žít důstojný a plný život. Žádný život číslo dva totiž nemáme.
Oznámení o podezření spáchání TČ na zaměstnanci – ze dne 25.10.
Ze dne 24. 10. Manuál pro zákazníky a poskytovatel služeb
Ze dne 25. 10. Sdělení zaměstnance k neoprávněnému požadavku
Ze dne 25. 10. Sdělení zaměstnance k neoprávněnému požadavku 2
Občanské desatero svobod:
1. Zakroč proti omezování vlastní svobody. 2. Chraň své soukromí a soukromí své rodiny. 3. Zastaň se slabších jako jsou děti, staří lidé a nemocní. 4. Braň své právo rozhodnout se o svém životě. 5. Respektuj způsob života druhých. 6. Vyjádři se beze strachu, zveřejni svůj názor. 7. Vystup proti jediné ideologii nepřipouštějící jiný názor. 8. Nedovol, aby s Tebou někdo nakládal jako s věcí. 9. Postav se všem snahám Tě ponižovat nebo vyčleňovat ze společnosti. 10. Bojuj proti diskriminaci a segregaci lidí.
Desatero a výstrahu si můžete vytisknout a šířit ve svém okolí!
„Svoboda a odpovědnost musí jít ruku v ruce… jinak zhynou…“
Pošlete to dál!
Budeme rádi, když nás budete číst i nadále a budete tento Týdeník přeposílat svým přátelům, aby měli také informace z více zdrojů a mohli si udělat ucelenější názor.
Můžete nás také dát do kopie, ať víme, že má smysl noviny po večerech připravovat.
200 let od narození Karla Havlíčka Borovského
31.10.1821 – to je den, kdy se narodil Karel Havlíček Borovský. Již tuto neděli 31.10.2021 si tak společně připomeneme 200. výročí jeho narození.
Na počest tohoto velikána české literatury, novinařiny, ale i politiky, se sejdeme přesně v místě, kde se před 200 lety narodil. Konkrétně vás tímto zveme na setkání do Havlíčkova Brodu – přímo k pomníku Karla Havlíčka Borovského v parku Budoucnost, a to od 11:00 hod.
Na místě se můžete těšit nejenom na našeho předsedu Libora Vondráčka, ale též celou řadu zajímavých osobností, s kterými můžete prodiskutovat celou řadu věcí ze společenského života.
Těšíme se na setkání s vámi a věříme, že účast bude hojná.
„Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech,” říká Všeobecná deklarace lidských práv. Česká republika se zavázala touto deklarací řídit. Pan Chlíbek by se jí však rád neřídil, a proto by neměl být poradcem žádného státního orgánu, natož budoucího ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Náš názor na současné očkování je k dispozici na tomto odkaze.
2) Dočekal: „Proč je drahý benzín, elektřina a vůbec všechno?“
Na tuto otázku se snaží odpovědět náš místopředseda Jan Dočekal ve svém blogu. Příčiny vidí v přijetí Green Dealu, emisních povolenkách, inflaci, atd. Celý příspěvek Jana Dočekala je k dispozici zde.
3) Randula: „Den, kdy v naší společnosti skončil polistopadový vývoj.“
Náš člen Jiří Randula provedl analýzu posledního roku z pohledu, jak moc se nám za ten rok zkrátily naše svobody. Je důležité nezapomínat, a proto doporučujeme k přečtení „historický exkurz“ Jiřího Randuly. Odkaz na text je zde.
4) „Trestný čin.“ Očkuj se, jinak nepracuješ: Na Hamáčka jde udání od Luboše Záloma Místopředseda Svobodných Luboš Zálom podal na Okresní státní zastupitelství v Berouně oznámení o podezření ze spáchání trestného činu. To míří na ministra vnitra a dosluhujícího předsedu ČSSD Jana Hamáčka, který dnes po zasedání Ústředního krizového štábu sdělil své budoucí úmysly.Článek o tom najdete zde.
5) Nezapomínejte na sledování našeho Facebooku.
Na sociální síti Facebook máme celou řadu pravidelných příspěvků, sledujte nás i na sociálních sítích a budete mít vždy aktuální informace o tom, co se zrovna děje. Svobodní na Facebooku
Svobodná hospoda ONLINE
Jaký by se vám líbil příští prezident?
Bez ohledu na stav prezidenta Zemana, kterému přejeme pevné zdraví, se pomalu Česká republika chystá na další ostře sledované volební klání. Kdo bude příštím prezidentem? Koho byste svým hlasem podpořili?
Přijďte diskutovat do naší online Svobodné hospody přes ZOOM na tomto odkaze Svobodná hospoda nebo můžete poslouchat na našem Facebooku.
V Úvalně u Krnova se narodil Hans Kudlich, nazývaný „osvoboditel sedláků“. V revolučním roce 1848 podal v Říšském sněmu návrh na zrušení poddanství.
26. 10. 1683: Mezinárodní Výbor Červeného kříže
Tento den byla zahájena mezinárodní konference v Ženevě, na které byl Henry Durantem výbor založen. Prvním cílem bylo zmírnit utrpení zdaněným vojákům ve válkách a bojovat za omezení násilí v ozbrojených konfliktech.
27. 10. 1998: Mezinárodní den náboženské svobody
27. 10. 1998 přijal americký Kongres zákon o mezinárodní náboženské svobodě, který si klade za cíl podporu náboženské svobody, jako součást zahraniční politiky USA. Proto dnes slavíme tento mezinárodní den.
28. 10. 1918: Vznik Československa
Vzniklo Československo, samostatné a svobodné.
29. 10. 1969: Start předchůdce internetu
Byla spuštěna první decentralizovaná síť, která dala základ dnešnímu internetu. Rychlé získávání a předávání informací vytváří vzdělanější a svobodnější společnost a znesnadňuje autoritám dohled nad občany.
30. 10. 1905: Zřízení Státní dumy
Car Mikuláš li. souhlasí se vznikem Státní dumy, voleného legislativního orgánu státní moci, čímž zvětšil prostor svobody a demokracie v carském Rusku.
31. 10. 1821: Narozen K. H. Borovský
„Každého člověka jmění se musí hájiti, a kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sahá, jest komunista! Jen majitel sám právo má se svým jměním dle své vůle nakládati a každé míchání se do toho odjinud jest komunismus!“
Svobodné akce v terénu
Žádná akce už Vám neunikne, pokud si propojíte svůj kalendář s kalendářem Svobodných na Google.
Odebírejte tento týdeník ZDARMA!
Dostal se k vám tento mail od přátel? Chcete, aby vám už žádné novinky neunikly? Stačí udělat jedinou věc.
Pošlete to dál!
Budeme rádi, když nás budete číst i nadále a budete tento Týdeník přeposílat svým přátelům, aby měli také informace z více zdrojů a mohli si udělat ucelenější názor.
Můžete nás také dát do kopie, ať víme, že má smysl noviny po večerech připravovat.
Debata v pořadu 360° Pavlíny Wolfové na CNN Prima News postavila Libora Vondráčka do přímého střetu s Vojtěchem Munzarem (ODS) a Karlem Dvořákem (STAN) kteří jeho interpretace opakovaně zpochybňovali, korigovali „faktické“ detaily a tlačili ho k tomu, aby své teze převedl do měřitelných dopadů a reálných možností vlády.
„Nevybral bych si nic“ a první střet o bilanci vlády
Po úvodní reportáži o posledním zasedání kabinetu Petra Fialy se moderátorka obrátila na Vondráčka s otázkou, zda dokáže z vládního „menu úspěchů“ vybrat alespoň jednu věc, kterou by ocenil. Vondráček začal ironicky – připomněl, že premiér už dříve mluvil o splnění velké části slibů – a následně řekl, že by si z vyjmenovaných bodů nevybral nic; odmítl také tvrzení o „snižování zadlužení“ a zdůraznil, že vláda podle něj během svého období vytvořila dluh v řádu 1200 miliard korun. Jediný bod, který byl ochoten uznat jako pozitivní, bylo zlepšení česko-polských vztahů ve sporu o důl Turów – zároveň dodal, že jinde se vztahy podle něj zhoršovaly.
Vondráček přitom připustil, že některé projekty se „rozběhly“ a navazovalo se na práci předchozích období (zmínil například dopravní infrastrukturu nebo přípravu Dukovan), ale okamžitě to otočil zpět k rozpočtu: klíčová otázka podle něj zní, kde stát vezme peníze, když rozpočet považuje za špatně připravený. Tady se poprvé ukázal jeho styl pro celý večer: přiznat dílčí fakt, ale hned ho přerámovat do kritiky systémového selhání a do výzvy „pojďme k podstatě“.
Dvořákův protiútok: Dukovany, „nenávist“ a výtky k extremismu
Karel Dvořák se do debaty vložil nejprve korekcí Vondráčkovy poznámky k Dukovanům: připustil, že rozpočtu lze vyčítat leccos, ale financování počátečních prací podle něj zajištěno je. Následně však Dvořák posunul spor do úplně jiné roviny: reagoval na téma společenské nálady a varoval před tím, že zejména ze strany SPD bylo ve volební kampani vidět „množství nenávisti“, zkreslování informací a nálepkování skupin obyvatel.
Vondráček reagoval okamžitě a ostře: připomněl billboardovou kampaň (s odkazem na rudé pozadí a narativ „odtahování do Ruska“) a zároveň se tvrdě ohradil proti tomu, aby byla SPD spojována s extremismem. Jako jeden z hlavních argumentů vytáhl zprávy Ministerstva vnitra o extremismu, v nichž je podle něj SPD opakovaně řazena mezi problematické subjekty, a dodal, že stát podle něj v těchto sporech neuspívá u soudů; nastupující koalice se prý „na nálepkování vykašle“. Dvořákovi pak vmetl, že místo řešení reálných témat vláda otevírala tažení proti „dezinformátorům“, připomněl vznik pracoviště pro boj s dezinformacemi a tvrdil, že se lidé dostávají do situací, kdy jsou vyšetřováni kvůli internetovým příspěvkům.
Vondráček zároveň odmítl, aby se spor vedl slovníkem „vnitřních nepřátel“ a „stalinistickým“ pojmoslovím, a vyzýval, ať se debata vrátí k tématům. V jedné z emotivnějších pasáží obhajoval kontroverzní bezpečnostní billboard (v přepisu zaznívá motiv útoku nožem a obavy z bezpečnostních opatření kolem trhů), který prezentoval jako „pravdivý“ a legitimní upozornění na rizika.
Munzar: vraťme se k řešením, billboardy nic nezmění
Vojtěch Munzar se v první části diskuse snažil tón spíše zklidnit a opakovaně zdůrazňoval, že politika by měla být „souboj návrhů“ a hledání řešení, ne soutěž o nejtvrdší billboard. Ke kritice vlády přidal širší rámec: připomněl startovní podmínky Fialova kabinetu (covidové dozvuky, inflace, válka na Ukrajině, energetická nejistota) a vyjmenoval kroky, které podle něj vláda zvládla – diverzifikaci zdrojů plynu a ropy, změny zákoníku práce, důchodové reformy, dlouhodobý investiční produkt a úspěchy v zahraničních vyjednáváních. Ve chvíli, kdy se debata zacyklila v kampani a nálepkách, Munzar to interpretoval jako problém „nesmiřitelnosti“ a tvrdil, že dlouhé obstrukce opozice pomohly vytvořit dojem, že „všechno je špatně“.
Munzar symbolicky připomněl, že je 10. prosinec – Den lidských práv – a zdůraznil, že svoboda slova je základ demokracie, který se musí chránit. Současně ale důsledně oddělil svobodu projevu od situací, kdy někdo záměrně šíří nepravdy a poškozuje společnost; odmítl, že by v Česku existovala systematická cenzura, a připomněl i odpor ODS k některým evropským návrhům typu „chat control“. Vondráčka naopak obvinil z vytváření „virtuální reality“, v níž se lidem sugeruje, že stát určuje, co mají číst a říkat; přidal i výtku, že si lidé často pletou svobodu slova se svobodou urážet, vyhrožovat a útočit.
Vondráček s Munzarem souhlasil v tom, že vyhrožování je trestný čin, ale trval na tom, že problém vidí jinde: v kriminalizaci a policejním „obtěžování“ kvůli politickým příspěvkům, které podle něj nepatří do trestního práva. Vondráček se přitom opakovaně vracel k motivu, že občan má mít přístup k informacím a dělat si názor sám, a kritizoval výrok o „korigovaných informacích“ jako výraz nedůvěry politiků vůči veřejnosti.
Dvořák: hybridní hrozby a odpovědnost za slova
Karel Dvořák do tématu svobody slova vstoupil jinak než Munzar: opřel se o bezpečnostní rámec a řekl, že nelze popírat hybridní hrozby ze strany Ruska a že sociální sítě fungují jako nástroj mocenského boje. Zároveň odmítl tvrzení, že v Česku není svoboda slova nebo že jsou lidé trestáni „za názory“, a zdůraznil princip odpovědnosti: každý je zodpovědný za své výroky a právní hranice stanoví dlouhodobě existující trestní normy a nezávislá justice. Vondráček mu do řeči vstupoval a moderátorka opakovaně debatu vracela k tomu, aby zazněla pointa, což dobře ilustrovalo dynamiku: Vondráček tlačil na konflikt a konkrétní příklady, Dvořák na systémové vymezení a důvěru v institucionální rámec.
Vondráček reagoval právnickou argumentací a vytáhl konkrétní paragraf „napomáhání cizí moci“ (§ 318a), který označil za relikt minulého režimu, a obvinil vládu, že vůči vlastním občanům používá „ruské metody“. Jako příklad uváděl případy, kdy lidé podle něj čelí výslechům nebo soudům kvůli internetovým výrokům, a zmínil i kauzu Ladislava Vrábela v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu, kterou využil k tezi, že i krajní či nepopulární výroky mají být řešeny spíše občanskoprávně než trestněprávně.
Následně Dvořák doplnil hodnotovou rovinu: trval na tom, že společnost musí chránit soudržnost a menšiny, a jako příklad nepřijatelného projevu zmínil výzvy k násilí vůči dětem nebo podněcování nenávisti; připomněl, že trestní zákoník v tomto odráží základní hodnoty společnosti. Tím se střet jasně vyhrotil: Vondráček zdůrazňoval riziko rozšiřování trestního práva a „státního dohledu“ nad názory, zatímco Dvořák stavěl protiargument na ochraně zranitelných skupin a na nezbytnosti právních hranic u nenávistných projevů.
ETS 2 a Green Deal: „odložili zdražení“ vs. „marketingové téma“
Po sporu o svobodu slova se debata přesunula k evropské klimatické politice, zejména k ETS 2 a k širšímu rámci Green Dealu. Vondráček zpochybnil, že by šlo o „úspěch“ odcházející vlády: zdůraznil, že za jejího mandátu se schválily kroky, které podle něj povedou ke zdražování života (v přepisu zmiňuje zákaz aut na benzín a naftu i ETS 2), a posun termínu prezentoval jako situaci, kdy se zdražení jen odkládá. Přidal také ostrou kritiku části evropské politiky jako projektu, který má lidem vědomě zdražovat život, a argumentoval, že cílem má být naopak „levnější život“, vyšší dostupnost a konkurenceschopnost.
Dvořák na to reagoval velmi přímo: ETS 2 podle něj bylo „marketingové téma“ kampaně a realita je taková, že se na evropské úrovni už dávno shodlo širší spektrum států; prostor je hlavně v parametrech a v tlumení dopadů, ne v jednoduchém slibu „zrušíme to“. Munzar se přidal s tím, že se věci v EU nemění silnými výkřiky, ale vyjednáváním a hledáním spojenců, a připomněl, že na odložení ETS 2 se pracovalo delší dobu. Vondráček naopak otočil tlak na Munzara a jeho politický tábor: argumentoval, že změna se neudělá, pokud se současně podporují lidé, kteří Green Deal prosazují, a zároveň vytáhl strategii „neimplementace“ – přirovnal to k migračním kvótám a řekl, že pokud se něco nepodaří v Bruselu zvrátit, stát by podle něj neměl automaticky zavádět opatření, která poškodí občany, i když hrozí spory či pokuty.
Rozpočet: Vondráčkův tlak na výdaje a varování o realitě
Ve finální části, kde se debata stáčela k rozpočtu a ke slibům nastupující koalice, Vondráček tvrdil, že není překvapivé, že dosluhující vláda už rozpočet neupravuje, a vmetl jí, že místo hledání úspor řešila na poslední chvíli zbytné věci. Vondráček akcentoval, že problém je hlavně na straně výdajů – podle něj odcházející vláda zvyšovala daně a přesto zanechává vysoký schodek – a zdůrazňoval, že některé kroky (například úleva firmám u poplatků spojených s OZE) mohou posílit konkurenceschopnost a v konečném důsledku zlepšit ekonomické výsledky. Zároveň se opíral o formulace z programového prohlášení nastupující koalice: sliboval snižování schodků, respekt k rozpočtové odpovědnosti a racionálnější přístup k dekarbonizaci; jako zátěž zmiňoval i náklady dekarbonizace, které přisuzoval odhadům Národní rozpočtové rady.
Munzar v tomto bodě Vondráčkovi částečně přitakal v diagnóze („dlouhodobě jsou problém vysoké výdaje“), ale ostře zpochybnil proveditelnost vládních slibů: tvrdil, že programové prohlášení podle něj obsahuje spíše růst výdajů a pokles příjmů, a že kalkulace dopadů se pohybují ve stovkách miliard ročně, které nelze „vybrat“ ani v šedé ekonomice.
Vondráček v závěru působil jako ten, kdo se snaží držet politickou linku „máme čtyři roky“ a „něco uděláme hned“: připustil, že ne všechno lze zavést okamžitě, ale tvrdil, že voliči to vědí, a že ochota veřejnosti k určitému uskromnění roste, pokud uvidí, že se uskromní i „ti nahoře“. Dvořák jeho argument o „utahování opasků vlády“ zpochybnil s tím, že veřejné výdaje míří především na veřejné služby a v praxi to nakonec dopadne na lidi; opakoval, že realita vládnutí bude jiná než politické deklarace.