Dočekal: Proč je drahý benzín, elektřina – a vůbec všechno

Dočekal: Proč je drahý benzín, elektřina – a vůbec všechno

O inflaci, proč dovážíme uhlí z Austrálie, proč existují novodobé odpustky jménem Emisní povolenky, k čemu je Green Deal, atd. Mírně zmatený blog o tom, co se mi honí hlavou. Prostě o krásné budoucnosti.

Nechci být špatným prorokem, ale když si najdete mé starší články, tak jsem současný nepříznivý vývoj cen předpovídal už asi před 2 roky. Máme zde masivní zdražování pohonných hmot, energií, potravin, stavebních materiálů … a to je jen výčet těch mediálně nejvíce propíraných komodit. Ono se totiž zdražuje naprosto vše, jen to třeba u pastelek, bruslí a lokomotiv není tak markantní a nikoho to moc nepálí.

Pojďme se zamyslet nad dvěma příčinami.

1/ Bezhlavé tištění ničím nekrytých peněz.
Ta rovnice je snadno pochopitelná. Peníze jsou směnná komodita jako cokoliv jiného. Pokud se podíváme do historie, tak odjakživa bylo základem obchodních vztahů zlato a mince (které se z něj razily) a jejichž hodnota byla na cenu zlata přímo navázaná. Tohoto kovu bylo v oběhu vždy předvídatelné množství. Výkyv nastal třeba v 16. a 17. století v souvislosti s objevením Ameriky a drancováním tamních zásob zlata conquistadory. Najednou ve Španělsku a Portugalsku přistává množství lodí naložených uloupenými cennostmi a důsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Prostě zlata bylo najednou moc a začalo ztrácet na hodnotě.
Dnes sice místo zlata většinou používáme jakési papírky, kterým říkáme peníze, ale princip je stejný. Pokud je jich v oběhu určité množství, tak si drží svoji hodnotu. Pokud jich natiskneme moc, tak se stávají bezcennými. Té ztrátě hodnoty říkáme inflace. No a pokud je začneme tisknout opravdu ve velkém, tak nastane hyperinflace a najednou každý kouká jak puk, že za bankovku v hodnotě 1 milion si koupí bochník chleba, ale jen dopoledne, protože k večeru už ten bochník stojí 2 miliony. To není nadsázka, to jsou příklady z nedávné historie. V Maďarsku v roce 1946 se ceny zdvojnásobily každých 15 hodin, Německo v letech 1923-32 zažilo míru inflace 400%, další příklady jsou Polsko (1990), Rusko (1992), Venezuela (2017 – 1660%) apod.

A teď se pojďme podívat co se děje v Evropě a i přímo u nás v ČR. V EU máme Evropskou centrální banku (ECB) se sídlem ve Frankfurtu. Na jejích stránkách je doslovně uvedeno: „Hlavním cílem ECB je udržovat stabilní ceny a podporovat tak hospodářský růst a vytváření pracovních míst.“ To je snad špatný vtip. Stabilní ceny má ECB lidově řečeno u zadku. ECB spíše ve spolupráci s MMF lepí díry v rozpočtech zemí, které nedokáží hospodařit podle obyčejného selského rozumu. Např. v březnu 2020 začala nakupovat řecké dluhopisy, i když porušila svá vlastní pravidla, podle kterých nemůže vykupovat dluhopisy, které svým úročením nesplní kritéria bezpečnosti. Neboli ECB uvolňuje naprosto bez jakéhokoliv zaváhání do oběhu ničím nekryté peníze. To se přirozeně musí někde projevit. Ale abych jen nekritizoval – ECB na svých stránkách nabízí pro lidi prohlídku budov. Super. Tak je to turistická atrakce nebo sídlo nejlepších ekonomických mozků EU? Bojím se, že to první.

To bezhlavé zadlužování je problém i v ČR. I zde se rozdávají helicopter money napravo nalevo. Tu přidáme státním úředníkům, tu pošleme 5.000,- důchodcům …… Když už se (jako známý asociál) navážím do důchodců, tak já do toho důchodu sám nemám moc daleko. Nicméně raději bych měl stabilní příjem v systému stabilních cen, než dostal přidáno 5.000,- s tím, že se mi náklady na život zvednou v součtu o 7.000,- (příklad). To ale spoustě lidí nedochází. Bohužel. Takže vesele ve volbách upřednostní rozhazovače peněz a nedojde jim, že si pod sebou vlastně řežou větev.


Ale zpátky ke zdražování. Máme tady další důvod.

2/ Green Deal a Emisní povolenky.
Celý Zelený úděl je jeden velký podvod a vlhký sen aktivistů bez jakéhokoliv technického vzdělání. Důsledkem je likvidace průmyslu, zdražování surovin a energií a s ekologií to nemá vůbec nic společného.
Opravdu je nutné zakazovat lidem topit v krbech?
Opravdu je nutné a ekologické ukončovat těžbu uhlí v ČR a místo toho to uhlí „ekologicky“ dovážet z Austrálie? To není vtip – odkaz je dole v blogu!
Opravdu je nutné v celé pomatené EU zavírat elektrárny na uhlí? Zavírat jaderné elektrárny?
Opravdu je nutné násilně diktovat lidem přechod na elektromobilitu?

Emisní povolenky jsou jen systém odpustků v novodobém zeleném náboženství. Ani milion emisích povolenek neodstraní z ovzduší jedinou molekulu CO2. Naopak je to ohromný byznys, ve kterém se točí miliardy eur, zaměstnává tisíce lidí a produkuje hromadu emisí sám o sobě. Vygooglete si k tématu můj asi 2 roky starý blog. Díky tomuto šílenství se zdražuje teplo, elektřina, stavební materiály, chemie ….. Dnes už nikdo v EU nepostaví jedinou cementárnu, ocelárnu, chemičku ……. to chceme? Dovážet cement z Indie, ocel z Číny a být závislí na tom, jestli zrovna fouká vítr nebo svítí sluníčko? Co je levnější – cihla vyrobená v ČR nebo cihla dovezená z Turecka? Elektřina z uhelné elektrárny (kdy se uhlí vytěží u nás) nebo elektřina z přílivové elektrárny v Norsku, která je sem za cenu ohromných přenosových ztrát vedena přes půl Evropy? Je levnější teplo z teplárny, která prostě jen funguje a plní emisní normy platné v ČR nebo máme raději teplo z teplárny, která musí platit 100euro za každou dokoupenou emisní povolenku (a promítne nám to do ceny)? Je ekologičtější auto s životním cyklem 15 let nebo auto, které vydrží polovinu této doby?

Uvědomme si, že tohle všechno stojí neuvěřitelné peníze, které platí každý z nás – a právě o tyto peníze máme v peněženkách méně. O tyto peníze jsme chudší. O tyto peníze jsou ale zároveň dražší komodity, doprava zboží, služby.

Celý Green Deal mi připomíná jak kdysi Velký kormidelník Mao Ce-tung propagoval Velký Skok a Kulturní revoluci. Zůstalo po něm cca 50 milionů mrtvých a totálně zchudlá země s rozvrácenou ekonomikou.

Když už jsem u té Číny, tak si dovolím malou odbočku. Žijeme v iluzi, že Evropa, USA (a celý tzv. západní svět včetně ČR) je výkvět demokracie, vzor pro celou planetu, že máme nejlepší humanistické ideály, že musíme všem pomáhat, že náš průmysl, věda, technologie, bankovnictví atd. atd. jsou nejlepší na světě. Stavíme nejlepší auta, létáme do vesmíru, máme špičkové zdravotnictví, školství …… ale jak to sakra jde dohromady s tím, že prakticky každá země o které se bavíme je zadlužená? Jak je možné, že ty „zaostalé země“ jako třeba Čína, Indie, SAE skupují evropské podniky, půjčují peníze Americe? Že celý „západní svět“ je naprosto závislý na Asii ve výrobě čipů a dodávkách surovin včetně vzácných kovů? Není tady něco špatně?

Vlastně není. Dluhy se neplatí, s EU na věčné časy a nikdy jinak, zachráníme zeměkouli zákazem plastových uchošťourů, refugees welcome, elektroauto je budoucnost, postavme záchod pro nebinárního rodiče 1, píchněme si vakcínu a místo topení si koupíme pořádnou peřinu (z Číny, protože chov klecových hus je zakázaný).

Zdroje:
https://europa.eu/european-union/about-eu/institutions-bodies/european-central-bank_cs
https://finex.cz/recko-poprve-od-finuancni-krize-vyda-30lete-vladni-dlhopisy/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/konec-cerneho-uhli-v-cesku-tezba-skonci-bude-se-ale-dovazet-174621

Jan Dočekal – místopředseda strany

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog Idnes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31