Stanovisko k výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy

Stanovisko k výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy

V těchto dnech si připomínáme 54. výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, tedy armádami, které mnozí z nás tehdy pokládali za přátelské. Připomínka tohoto výročí je letos obzvláště významná. Zatímco v roce 1968 političtí představitelé ČSR až příliš ochotně (až na jednu čestnou výjimku) podepsali následný souhlas se vstupem vojsk, pár stovek kilometrů od nás se odehrává příběh, který upřednostňuje statečnost před poslušností.

V roce 1968 se Sovětský svaz (se všemi spojenci kromě Rumunska) stavěl do role ochránců českého a slovenského národa před “zhoubnou kontrarevolucí”. Hlavním cílem invaze přitom bylo nenechat uniknout ze své moci stát, který již nechce zcela poslouchat „východního velkého bratra“. Na základě podobného velmocenského přístupu dnes Rusko obhajuje invazi na Ukrajině jako záchranu tamních lidí před údajným fašismem.

Právě dnes chceme důrazně upozornit na to, co lze ztratit omlouváním jakékoliv invaze. Bránit svou existenci totiž není něco samoúčelného. Cílem je suverenita. Nikoliv brežněvovská sdílená suverenita, ale jediná možná suverenita, kterou nelze jakkoliv dělit nebo jí dávat jakékoliv přívlastky. Připomínáme, že suverenita není prázdné slovo, vhodné jen jako fanglička, jde-li o obranu Ukrajinců proti ruským agresorům.

Je to hodnota, kterou musíme bránit i my. Dlouhodobě varujeme, že režim Evropské unie nabývá stále patrnějších rysů brežněvovského pojetí suverenity. A pokud někdo mluví o právu ukrajinského národa na samostatnost, zatímco poslušně podřizuje naše vlastní české zájmy politické linii bruselských sociálních inženýrů, nemůže o sobě tvrdit, že hájí suverenitu jako univerzální hodnotu.

Nevoláme po izolaci ČR, po ukončení spolupráce se státy v Evropě, ani nefandíme dětinským bojkotům vůči ruským sportovcům nebo ruskému plynu či ropě, na kterých jsme dnes bohužel závislí.

Při výročí 21. srpna tedy musíme připomenout: i český národ si zaslouží být plně suverénní. I český národ si zaslouží nebýt vazalem. I český národ si zaslouží být svobodný. Nezapomínejte na to.

Stanovisko předsednictva Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31