
Prohlášení Svobodných k anexi ukrajinských území
Svobodní kategoricky odsuzují připojení ukrajinských území násilně obsazených ruskou armádou k Ruské federaci. Referenda, konaná za této situace, nelze z logiky věci pokládat za důvěryhodná

Svobodní kategoricky odsuzují připojení ukrajinských území násilně obsazených ruskou armádou k Ruské federaci. Referenda, konaná za této situace, nelze z logiky věci pokládat za důvěryhodná

V těchto dnech si připomínáme 54. výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, tedy armádami, které mnozí z nás tehdy pokládali za přátelské. Připomínka tohoto výročí

EDIT 18. 3. 2022: Doposud naši členové pomáhali na základě příkazní smlouvy a za peníze poslané dle instrukcí na adrese: https://svobodni.cz/novinky/pomoc/, nyní vymysleli další způsob,

Podnikatel, pražský zastupitel a místopředseda Svobodných Jan Dočekal patřil k těm, kteří ihned po vypuknutí války na Ukrajině přispěchali na pomoc. Protože měl bohaté zkušenosti

Cíl cesty: stánek poskytující pomoc utečencům přímo na Ukrajině, cca 800m od hranic s Polskem. Důležité info: Poláci umí anglicky, Ukrajinci ne. Cesta tam byla

Níže vám přinášíme autentický příběh našeho člena Filipa Valtra, který se s našimi kolegy vydal pomáhat na ukrajinskou hranici. Člověk musí bojovat proti zlu, na

Reakce na připomínky k naší pomoci: https://svobodni.cz/novinky/pomoc/ Někteří by si přáli, aby se naši členové omlouvali, že použili volební dodávku při pomoci na hranicích a

Svobodní odsuzují zablokování několika webů pod záminkou boje proti dezinformacím. Způsob, jakým byly weby vypnuty je nebezpečným precedentem, na jehož konci může být popření svobody

STANOVISKO 2 – 24.2.2022: Od chvíle, kdy dopadla první ruská raketa na území Ukrajiny, přebírá Rusko zodpovědnost za všechny oběti. K bombardování cizí země nemá

Ani občanská válka ze zásady neospravedlňuje přesun jednotek na území cizího státu. Ukrajina Rusko na své území nepozvala ani žádnému státu nevyhlásila válku, proto i
V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.
Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.
Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.
Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.
Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.
Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.
Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.