Divišovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Nerudová eurokomisařkou? Tak to je s námi amen!

Divišovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Nerudová eurokomisařkou? Tak to je s námi amen!

Nadcházející volby do Evropského parlamentu budou opět soubojem politiků, kteří se o hlasy voličů již utkali v nedávných prezidentských volbách. Svoji kandidaturu potvrdil Pavel Fischer, Danuše Nerudová i Karel Diviš, který posílí kandidátku Svobodných. „Diviš a Nerudová to je jako oheň a voda,“ říká Karel Diviš v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, ve kterém přiznal, že se mu z některých výroků Danuše Nerudové vstávají hrůzou vlasy na hlavě. „Ona hodně cílí na mladší ročníky, které si už bohužel nepamatují centrální plánování a socialismus, ale mě z jejich výroků opravdu běhá mráz po zádech. Když si ještě pomyslím, že by to měla být česká eurokomisařka, tak je s námi asi amen,“ uvedl Diviš.

V nadcházejících volbách do Evropského parlamentu se v souboji o hlasy voličů znovu utkáte mimo jiné také s Danuší Nerudovou, která oznámila, že bude kandidovat za hnutí STAN. Asi vás toto její rozhodnutí nijak nepřekvapilo, je to tak?

 Její rozhodnutí mě vůbec nepřekvapilo. Jako volič bych se hodně pozastavoval nad jejím výrokem, že kandidovat bude, ale čeká, kdo jí při vyjednáváních nabídne jaké podmínky. Když jsem mluvil již v červnu s některými lidmi ze STANU, tak se při těchto jejich větách, které proběhly i v médiích, hroutili ze židle. Je to její věc, ale ve mě se okamžitě rozblikají všechny kontrolky.

 Již několikrát jste řekl, že v pohledu na politiku jste protikladem právě Danuše Nerudové. Bude to platit i v případě témat, které se týkají Evropské unie?

Diviš a Nerudová to je jako oheň a voda. Já se netajím tím, že v rámci evropské integrace bychom měli primárně hájit vždy národní zájem v podobě českých finálních produktů a služeb (viz. můj článek na IDNES) a naši suverenitu a svobodu. Když jsem ale slýchal již v době prezidentské kampaně, např. v podcastu Neřízená střela senátora Václava Lásky z úst paní Nerudové, že je potřeba vzdát se dalších práv veta, protože to je podle ní jedna z příčin neakceschopnosti a pomalého rozhodování v EU, vstávaly my vlasy hrůzou na hlavě a ježily se mi všechny chlupy. Aktuální její teze, že Green Deal je pro nás příležitost, je další nesmysl. Ať k tomu řekne to B, kde bude Česká republika za pár let brát relevantní množství elektřiny, jak EU a ČR s emisními povolenkami obstojí ve světové konkurenci, jak budeme čelit Číně, co se stane, když to tady zabalí např. zahraniční automobilové firmy, jak budeme lidem plánovat přes dotace život, jak za socialismu, atd. Ona je prostě eurofederalistka se vším všudy, což je politicky naprosto legitimní, ale ať to lidem říká naplno a ať se nebojí diskutovat s oponenty. Jedině tak se lidé budou moci včas rozhodnout, zda chtějí, aby se ČR nekompromisně vydala tímto směrem nebo ne. Pro mě je to nepřijatelné, špatné a budu proti tomu politicky bojovat.

Když zůstanu ještě u Evropské unie, v čem očekáváte, že se váš přístup k evropské politice bude nejvíce rozcházet s pohledem Danuše Nerudové?

Už jsem to naznačil v předchozí odpovědi. Eurofedaralismus, Green Deal, hájení českého národního zájmu, aby u nás za každou cenu, případně i v rozporu s federálními plány EU, vznikali finální čeští výrobci produktů a poskytovatelé služeb, odmítnutí EURA a odmítnutí přihlášení se do klubu „černých pasažérů“ eurozóny. Indoktrinace dětí ve škole dalšími nesmysly, že máme více než 2 biologická pohlaví, jak se rozpovídala, např. ve Standa show. Ona hodně cílí na mladší ročníky, které si už bohužel nepamatují centrální plánování a socialismus, ale mě z jejich výroků opravdu běhá mráz po zádech. Když si ještě pomyslím, že by to měla být česká eurokomisařka, tak je s námi asi amen.

Pojďme ale teď přímo k vám. V nedávném komentáři jste ostře napadl českou vládu za to, že nic nedělá proto, abychom přeměnili Českou republiky z „montovny“ na zemi, kde se budou vyrábět finální výrobky. Zkuste mi to vysvětlit jako laikovi, v čem je tato změna tak moc důležitá?

 Úplně jednoduše, pokud jste finálním výrobcem vlastního produktu nebo poskytovatelem vlastní služby, pak držíte v ruce všechny ekonomické trumfy. Vy určujete ceny na trhu, vy udáváte tón v odvětví, vy jste nositelem inovací, vy si určujete podobu subdodavatelských řetězců, vy máte v rukou exportní trumfy a vy pro naši zemi zvyšujete HNP (hrubý národní produkt) a tím i ekonomickou vyspělost a blahobyt České republiky.

Podobně začíná mluvit také Hospodářská komora, která dokonce upozorňuje na to, že ČR vyčerpala zdroje, na kterých stavěla svůj dosavadní ekonomický růst a že jsme navíc velmi limitování nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Do jak velkého problému se podle vás tedy řítíme?

 Hospodářská komora má naprostou pravdu i díky tomu, že v ní sedí lidé z těch fabrik a z praxe a ne akademici a úředníci ze Strakovky. Vše co bylo zajímavé pro zahraniční kapitál už bylo defacto rozprodané. Levnou pracovní silou, ať se nám to možná nezdá, už také nejsme. Nějaká vize a strategie vlády, co a jak z ryze českého průmyslu bude podporovat a propagovat chybí úplně. Řítíme se do obrovského průšvihu, který si spousta lidí nechce připustit, protože zatím tu zatáčku česká ekonomika vždy nějak vybrala. Teď by ale všichni zainteresovaní měli být na poplach, naslouchat nejen Hospodářské komoře, ale i významným ryze českým firmám a snažit se zachránit, co se ještě dá. Já už to někde nazval, že jinak skončíme jako „banánová“ subdodavatelská republika a na dlouhá období z toho nebude úniku.

Od politiků se očekává, že voličů budou schopni nabídnout řešení i tak velkých problémů. Neboť kdo jiní, než politici by měli tyto problémy řešit. Jaký je tedy váš recept na řešení tohoto problému?

Vše má nejvíce pochopitelně v rukou vláda. Měla by být nyní tvrdá a nekompromisní. Když už přišla s nějakým konsolidačním balíčkem, tak nesmí ustupovat a dodržet ho i za cenu ztráty popularity. Hned následně musí připravit balíček číslo 2, protože strukturální deficit tady stále bude i po aplikaci balíčku číslo 1. Mrzí mě, že vláda neudělala plošné škrty a že nepodvázala výdaje státního rozpočtu již pro tento rok na všech rezortech. Přehodnotit by rovněž měla některé nákupy, např. nesmyslné F-35. Začal bych reálně bojovat s byrokracií na všech úrovních, což znamená na chvíli se zastavit a vymést staré smetí. To musí udělat ministři a jejich náměstci a ředitelé odborů na všech rezortech. Následně se ukáže, kolik lidí je ve skutečnosti nepotřebných, ty pak můžete propustit a oživit jimi trh práce. Teprve potom bych začal s digitalizací, protože digitalizovat byrokraticky přebujelé procesy je další nesmysl. Pomohlo by i zrušení jednoho stupně soudního sytému nebo alespoň zrušení vracení případů do nižších instancí soudů, tj. vyšší stupeň soudu by při odvolání rovnou rozhodl. Z dlouhodobějšího hlediska je klíčem rovněž školství, kde snad s dalším ministrem svítí světlo na konci tunelu. Všichni o těchto věcech vědí. Když poslouchám různé poradce vlády, ministrů nebo i prezidenta, tak mám často i dobrý pocit, že jsou to lidé na svých místech. Když se jich pak ptáte, proč nejsou jejich rady realizovány, krčí rameny nebo se dívají do země a říkají, to my už neovlivníme. Bohužel.

Do jaká míry se toto téma spojuje s vašim rozhodnutím kandidovat do Evropského parlamentu? Přeci jako europoslanec budete mít na něco takového jen minimální vliv, jestli vůbec nějaký … 

Máte technicky pravdu, že europoslanec může v zásadě pouze hlasovat pro či proti návrhu, případně se zdržet a že na rozdíl od českého parlamentu nemá ani žádnou evropskou zákonodárnou iniciativu. Co ale europoslanec může a měl by dělat je, že se podílí na práci ve výborech, konzultuje český pohled s kolegy ve své evropské frakci a diskutuje s Evropskou komisí. Rovněž by měl komunikovat a vyjednávat s českou vládou a v neposlední řadě informovat veřejnost a ovlivňovat veřejné mínění zde v ČR, které je často, snad kromě doby eurovoleb, celeovropským tématům poměrně vzdálené.

Svobodní, za které kandidujete, jsou ve veřejném prostoru vnímáni jako ti, kteří ostře kritizují fungování Evropské unie a ne zřídka v minulosti mluvili také od vystoupení z EU. Bude czexit tématem i těchto voleb? 

To je další nesmysl plynoucí z neznalosti. Žádný český europoslanec, dokonce ani celý Evropský parlament, nemůže zahájit jakékoliv úkony spojené s vystoupením kterékoliv členské země. Seriózní novinář by měl v rámci eurovoleb takovéto téma jednoznačně smést ze stolu a ptát se na něj případně jindy, např. v době parlamentních voleb. Abych ale neuhnul z otázky. Svobodní často kritizují fungování Evropské unie a v tom mají pravdu. Jako strana neprosazují prvoplánovitě czexit, to je další omyl, ale celkem rozumně říkají, že teoreticky může přijít doba, kdy dojde k rozpadu EU nebo může proběhnout nějaké referendum, a pak je třeba mít i plán B. Já rozhodně pro vystupování z EU nejsem, ale chápu, že někteří členové strany mohou mít vyhraněnější názory v tomto směru než já. Žádné oficiální stanovisko strany Svobodných však nemluví o programovém prosazování czexitu, to musím zásadně odmítnout.

Hodně v posledních měsících mluvíte o plánovaném zákazu aut na benzín a naftu od roku 2035. Proč by mělo toto téma tak moc trápit občany naší země? Není to přeci jen až příliš konkrétní téma? 

Ono možná spoustu lidí skutečně až tak netrápí, ale ne proto, že je příliš konkrétní, ale proto, že je z jejich pohledu ještě příliš daleko. Přitom může mít tento zákaz naprosto fatální důsledky pro českou ekonomiku. Zkusím to vysvětlit v několika hlavních bodech. Když chceme direktivně uspíšit nástup elektromobility, máme vyřešenou naši energetickou soběstačnost? Co se stane, když nedostavíme včas Dukovany a Temelín nebo když budeme díky Green Dealu muset zavřít uhelné elektrárny? Všichni vědí, že jen obnovitelné zdroje stačit nebudou. Je celý řetěz výroby skutečně tak ekologický k planetě, jak nám chtějí mnozí podsunout, když dáme na misku vah proti relativně malému snížení CO2 v ovzduší vytěžování vzácných kovů a likvidaci bateriového odpadu? Když už EU celkem rozumně mluví o snížení ekonomické závislosti na Číně, jak tomu v případě elektromobilů chceme čelit, když ty jejich nebudou zatíženy různými ekologickými daněmi a pravděpodobně se ve velké míře prosadí i na EU trhu? Kde máme jistotu, že zahraniční automobilky chtějí finalizovat svoje elektroauta v České republice. Co se stane s velkým množstvím našich lidí, kteří mohou přijít o práci a co hůře, čím nahradíme takto obrovský výpadek HDP, pokud se výroba aut z ČR skutečně přesune někam jinam a my nemáme šanci to ovlivnit, protože nejsme finálními výrobci? Souhlasit s takovýmto direktivním zákazem je za mě pro Českou republiku naprosto zbytečné ekonomické riziko a to jsem ani nepoužil další argument, že v nesocialistických dobách rozhoduje o inovacích trh a ne sociální inženýři z Evropské komise podpoření aktuálně bohužel i servilní českou vládou.

Sám jste podnikatel, přitom Svobodní dlouhodobě odmítají přijetí eura a za záchranu české koruny již dlouhou dobu organizují petiční akci. Není v tom přeci jen trochu rozpor? Proč odmítat euro? 

O tom, zda je či není nějaká ekonomika úspěšná, nerozhoduje vůbec měna, kterou se v ní platí nebo účtuje. Z tohoto pohledu vůči euro nic zásadního nemám. Vstupovat však do eurozóny plné „černých pasažérů“, kteří neplní pakt stability daný Maastrichtskými kritérii při vstupu, kde bychom navíc ručili za evropské dluhopisy nespolehlivých „společníků“, my nedává vůbec žádný ekonomický smysl. Navíc případně zahajovat přístupové dohody v době, kdy česká ekonomika není v kondici, může vyústit k zafixování kurzu, který na konci dne bude znamenat další těžkou ránu pro české občany i firmy. Euro by se samozřejmě hodilo exportérům a z jejich mikroekonomického pohledu jejich argument asi jako jeden z mála opravdu dává smysl. Zajímavé však je, že neprotestovali, když ČNB v dobách poměrně nedávných držela kurz na 27 Kč za euro. Pro běžné lidi, díky bezhotovostním transakcím na dovolené v zahraničí, rovněž není držení koruny místo eura nějaký zásadní problémem. V neposlední řadě Švédsko a Norsko mají rovněž svoji korunu a že by na tom nějak ekonomicky tratili se mi vůbec nezdá.

Svobodní také mluví o nutnosti zakotvit právo platit v hotovosti v české ústavě. Obdobné snahy vidíme také na Slovensku nebo Rakousku. Není to však trochu zpátečnické, když budoucnost světa všichni vidí v digitálních technologiích? 

Tady jde primárně o zachování možnosti svobodné volby člověka, od níž je ostatně odvozen částečně i název strany, kterou budu v eurovolbách reprezentovat. Placení kartou má svoje obrovské výhody a komu to vyhovuje, ať tak platí. Svobodní to nikomu nezakazují a já sám bezhotovostních plateb využívám dnes již častěji než hotovostních. Někdo může výhodu spatřovat i v tom, že díky znalostem Vaší banky o Vašich nákupních zvycích, můžete dostávat cílenější, přesnější a možná pohodlnější nabídky na koupi zboží a služeb od prodejců navázaných na Vaši banku. Někomu to naopak nebetyčně vadí, nechce, aby jakákoliv instituce znala, byť třeba jen teoreticky, jeho nákupní preference, pohyb v prostoru a v čase nebo má rád prostě hotovost, protože s ní umí lépe hospodařit než s virtuálními čísly. Zakončil bych to malou nadsázkou. Nedávno jsem se při pobytu ve Švédsku a Finsku přesvědčil, že konkrétně v těchto zemích se již s hotovostí bohužel přežít nedá a nedojdete si tam s ní ani na záchod, přesto nebo právě proto jsem i já pro zachování svobodné volby.

 
zdroj: Parlamentní Listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

PhDr. Mgr. Karel Diviš

PhDr. Mgr. Karel Diviš

podnikatel, bývalý prezidentský kandidát a kandidát do europarlamentu

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

PhDr. Mgr. Karel Diviš

PhDr. Mgr. Karel Diviš

podnikatel, bývalý prezidentský kandidát a kandidát do europarlamentu

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31