Ano, opravdu je to možné. Pokud máte chvilku,
rádi vám představíme, jak toho chceme dosáhnout my.
Budeme rádi, pokud nás podpoříte!
Naše priority: levnější zboží a vyšší výplaty díky nižším a jednodušším daním; volný obchod, svobodné cestování a Evropa bez byrokracie; kvalitní doprava, propojení krajských měst dálnicemi; rušení zbytečných úřadů a papírování – omezení korupce; obrana v rámci NATO, žádné přerozdělování migrantů.
Snížíme a sjednotíme DPH na 14 %, zvýšíme každému výplatu o 1 000 Kč měsíčně, zrušíme daň z nabytí nemovitosti. Přinášíme balíček daňových opatření, které sníží přerozdělování o 81 miliard korun, o to více zbude lidem v kapsách.
Chceme Evropu, kde spolu státy dobrovolně a bez byrokracie spolupracují, obchodují a jejich občané volně cestují. Chceme zachovat korunu, nepřejeme si euro. Usilujeme o obchod s celým světem. Chceme udržovat západní orientaci ČR.
Konečně prosadíme to, o co už se stát měl postarat dávno – dálniční spojení mezi krajskými městy. Zrychlíme cestování a ulevíme obcím a městům. Zaměříme pozornost policie na skutečné piráty, kteří ohrožují bezpečnost na silnicích.
Zavedeme komunikaci s úřady z tepla domova. Máme rovněž seznam zbytečných úřadů na zrušení. Omezíme moc politiků a úředníků, odtajníme veřejné zakázky bez výjimek a snížíme tak korupční příležitosti.
Chceme armádu zaměřenou na naši obranu a fungující NATO. Odmítáme přerozdělování lidí – jsme pro zachování naší samostatné přísné imigrační politiky. Zachováme rovněž možnost bránit svůj život, rodinu a majetek.
Konečně prosadíme to, o co už se stát měl postarat dávno – kvalitní dálniční spojení mezi krajskými městy. Lidé nesmí doplácet na neschopnost státu rychle postavit potřebné dálnice a silnice. Výstavbu silnic nesmí zdržovat námitky těch, kterých se stavba bezprostředně netýká. Probíhající řízení budou moci ovlivnit pouze dotčení lidé a samosprávy. Urychlíme schvalování projektů dálnic, proto podporujeme sloučení EIA, územního řízení a stavebního řízení.
O způsobu dopravy nebude rozhodovat ideologie. Naším základním kritériem bude plynulost dopravy, aby se lidé snadno dostali z bodu A do bodu B. Plynulá doprava je katalyzátorem ekonomického růstu. Proto dobudujeme obchvaty přetížených měst, aby je nezahlcovala tranzitní doprava. Doprava nesmí být soubojem druhů přepravy, protože kolo není víc než auto. Využijeme moderních technologií řízení dopravy, jako jsou například inteligentní semafory. Plynulosti dopravy výrazně pomůže i zvýšení maximální povolené rychlosti na 150 km/h na vybraných úsecích dálnic. Snížíme stávající mýtné, což povede ke zlepšení stavu na silnicích I. a II. třídy. Kamiony zbytečně nebudou objíždět zpoplatněné úseky a uleví se tím lidem v obcích a městech.
Prosadíme změnu současného systému trestů, a to přímou úměrou. Policie bude stavět jen ty, kteří nebezpečně poruší dopravní předpisy, jak je zvykem v dopravně vyspělých zemích. Skuteční piráti musí být přísně trestáni, naopak drobné prohřešky by se měly trestat podstatně mírněji než dnes. Městská policie tady není od toho, aby měřila rychlost. Zasahuje tím do kompetencí státní policie.
Umožníme veškerý kontakt se státní správou přes internet. Nebude třeba čipová občanka, ani datová schránka. Vše zařídíte prostřednictvím aplikace tak jednoduché, jako je třeba internetové bankovnictví. Pokud člověku vyprší platnost dokladu, stát automaticky pošle občanovi nový. Jakoukoliv změnu bude občan hlásit jen jednou. Do ostatních registrů se změna promítne automaticky. Za distribuci informace bude zodpovědný stát, ne občan. Mezi úřady budou běhat papíry, ne lidé. Způsob komunikace s úřadem si vybere občan, nikoliv úřad. Pro ty, kterým je příjemnější osobní kontakt, bude úřad otevřen i v pozdějších večerních hodinách. Kvůli návštěvě úřadu si nebudete muset brát dovolenou.
Navrhujeme rušení zbytečných úřadů. Stát stále bobtná a jeho provoz vytahuje lidem z kapes více a více peněz. Jen za poslední volební období přibylo 10 nových úřadů. Zánik některých úřadů bude mít pozitivní efekt z několika důvodů. Zmenší se prostor pro korupci, protože nebude úřad, který rozděluje miliardy na dotacích. O ušetřené peníze bude možné snížit daňovou zátěž občanů a firem. Věříme, že řada úředníků se v době nejnižší nezaměstnanosti uplatní v soukromém sektoru.
Jsme zastánci moderní a vstřícné společnosti. Proto umožníme hlasovat ve volbách novými metodami. Tyto volby tak budou poslední, ve kterých musíte pokaždé osobně přijít k volební urně. Zavedeme bezpečný systém korespondenčního nebo elektronického hlasování z pohodlí vašeho domova a umožníme tak každému si vybrat, zda bude hlasovat ve volební místnosti, od počítače, nebo poštou.
Snížíme vliv politiků a úředníků na naše životy a peněženky. Čím větší jsou daně a přerozdělování a čím více máme úřadů, tím více je korupce. Jediným způsobem, jak účinně bojovat s korupcí, je omezit moc politiků a úředníků, snížit objem přerozdělovaných peněz a ustoupit od nesmyslných regulací a přílišné byrokracie. Korupce tady bude do té doby, dokud bude někdo rozdělovat veřejné peníze nebo dokud bude mít někdo z úřední moci právo překazit vám vaše plány. Nelze ji tedy úplně vymýtit, ale můžeme ji výrazně omezit.
Zrušíme dotace a investiční pobídky pro podnikatele. Jsou totiž živnou půdou pro korupci. Podnikání má být o schopnostech a aktivitě, ne o vyplňování formulářů. Dotace uměle udržují naživu třeba i ty firmy, které by na trhu neuspěly. Snížíme daně a odvody, dotace poté nebudou potřeba a mezi lidmi a firmami zůstane mnohem více peněz. Domníváme se, že je lepší odmítnout i evropské dotace a zhruba sto milionů denně, které odvádíme do Evropské unie, rozdělit obcím podle jasného klíče, nebo nechat přímo lidem. Dotace EU často směřují na nesmyslné projekty a zakázky jsou velmi předražené.
Prosazujeme, aby smlouvy, které uzavírají úřady, příspěvkové organizace a firmy s podílem státu, krajů, měst a obcí, nebyly tajné s odkazem na obchodní tajemství. Stát nemá právo tajit, jak nakládá s vašimi penězi. Veškeré veřejné zakázky a toky peněz totiž musí být pod kontrolou veřejnosti. Díky tomu se omezí zbytečné utrácení, ale také se zakázky otevřou pro více firem, protože ty budou mít více informací pro vstup do výběrového řízení.
Posílíme investice do armády, protože primární rolí armády je ochrana obyvatel a území státu před jeho napadením. Nesmíme spoléhat jen na schopnosti a vůli spojenců. Armádu je třeba řádně financovat, a to nejen po technické stránce, ale i po stránce výcviku. Základem naší bezpečnosti je členství v NATO, ale prosazujeme i spolupráci v regionu, zejména v rámci Visegrádské skupiny. Veškerá spojenectví musejí mít přísně obranný účel. Účast v zahraničních misích je možná jen na pozvání nebo podle mandátu OSN. Demokracii lze vyvážet jen vlastním dobrým příkladem.
Nepřipustíme zavedení povinných migračních kvót pro Českou republiku. Česká republika má jednu z nejlepších azylových politik v Evropě. Bylo by chybou přijmout společnou azylovou politiku Evropské unie, ztratit tak možnost rychleji reagovat na změny, které se ve světě dějí. Navíc EU v minulých letech ukázala, že není schopna efektivně krize řešit. Každý člověk má právo usilovat o život na místě, kde chce, ale my máme povinnost chránit naši bezpečnost a veřejné peníze.
Zachováme současnou zbraňovou legislativu s vysokými požadavky na držitele zbraní. Udržíme tuto svobodu a schopnost účinné sebeobrany i za cenu využití všech právních prostředků. Zbraň je pro ochranu před útočníky podobně užitečným nástrojem jako hasicí přístroj pro boj s požárem. Pomáhá chránit život, zdraví a majetek. Odmítáme současnou snahu EU o výrazné omezení držení zbraní.
Vrátíme ředitelům a učitelům možnost skutečně vést svou školu, protože jsou studentům a jejich rodičům blíže než úředníci na ministerstvu. Pedagogové mají mít možnost školu směrovat a být za její výsledky odpovědní. Proto by školy měly dostat maximální volnost v tom, jaké obory a pro kolik studentů budou otevírat, jak a co vyučovat a jak spolupracovat se soukromým sektorem. Místo ředitelů-byrokratů by se o školy starali ředitelé-manažeři, kteří budou mít zájem o budoucí uplatnění svých absolventů. Považujeme rovněž za nesmyslná a kontraproduktivní nařízení z ministerstva školství, ať už je to pamlsková vyhláška nebo tabulkové stanovení počtu zaměstnanců školních kuchyní. Škola má být vedena z ředitelny a sborovny, ne z kanceláří ministerstva.
Umožníme pestrost zaměření jednotlivých škol a jejich zřizovatelských forem. Chceme ponechat rodičům maximální svobodu při výběru, jakým způsobem mají být jejich děti vzdělávány. Konkurence ve vzdělávání byla vždy zdrojem inspirace a motivací zlepšovat se ve všech oblastech. Přístup státu ke školství musí být jednoduchý a transparentní. Prosazujeme rovnou státní platbu za žáka. Nechceme diskriminovat ani soukromé a státní školy, ani domácí vzdělávání. Nechceme protežovat učně, středoškoláky či gymnazisty. Rodiče mají právo vybrat si základní školu pro své děti bez ohledu na centrálně určenou povinnou spádovou oblast.
Umožníme studentům věnovat se tomu, co považují pro svoji budoucnost za důležité. Centralizace školství do jednotné, státem vynucované podoby blokuje inovaci, rozvoj a svobodnou volbu. Proto jsme proti státem diktovaným povinným maturitám z konkrétních předmětů. Školy budou mít možnost si samy vybrat obsah i formu maturitní zkoušky. To platí i pro jednotné přijímací zkoušky na střední školy.
Zavedeme systém, který motivuje lidi pracovat – takzvanou motivační podporu. Současný sociální systém znevýhodňuje aktivní a pracovité a podporuje zneužívání sociálních dávek. Nyní se mnohým lidem nevyplatí najít si legální přivýdělek, protože by se museli vzdát všech sociálních dávek a jejich měsíční příjem by byl nižší, než když budou pobírat dávky. S naším systémem však bude celkový příjem lidí, kteří chtějí pracovat, odstupňovaný, tedy vždy vyšší než kdyby nepracovali a jen využívali sociální dávky. Stát tak navíc ušetří peníze daňových poplatníků.
Podpoříme obce a města, aby vlastnila dle svého uvážení pouze několik málo bytů pro občany, kteří se dostanou do velmi tíživé situace, například z důvodu živelné katastrofy. O přidělení sociálního bytu má rozhodnout obec dle jasných pravidel. Odmítáme vládní návrhy, které buďto povinně určují obcím počet sociálních bytů nebo chtějí vytvořit nový systém státního sociálního bydlení. Stát nemá vlastnit či přidělovat takové byty. Velký počet sociálních bytů a nerovná pravidla pro jejich přidělování vedou k vzniku ghett.
Výrazně zjednodušíme vznik a provoz všech sociálních služeb pečující o důchodce a zdravotně postižené. Naším cílem je, aby senioři mohli co nejdéle zůstat ve vlastních domovech. Domovy důchodců by měly být určeny převážně lidem, kteří potřebují celodenní péči. Proto budeme silně podporovat asistenční sociální služby pro seniory. Prosadíme přednostní financování a pomoc sociálním službám určeným seniorům, zdravotně postiženým, lidem s duševními nemocemi a ohroženým dětem.
Prosazujeme, aby se města a obce spoléhaly především na své vlastní daňové příjmy, místo aby všechny daně vybíral stát a jejich část pak byla přes ministerstva nebo EU přerozdělována formou nespravedlivých dotací. Obce by měly mít právo na vlastní sazbu obecní daně a byly by tak vystaveny vzájemné daňové konkurenci. V obcích s nižší obecní sazbou by tak lidé platili nižší daň z příjmu. Zároveň zrušíme daň z nemovitosti.
Prosadíme, aby rozhodování obcí, měst i krajů bylo co nejprůhlednější. Samosprávy musí aktivně zveřejňovat co nejvíce informací – podklady pro jednání zastupitelstva, smlouvy uzavírané obcí, rozklikávací rozpočty včetně nejdrobnějších výdajů, hlasování zastupitelů či on-line přenášená jednání. Čím více možností kontroly rozhodování politiků a úředníků, tím méně se bude utrácet za nesmysly a tím méně se bude krást z veřejných peněz.
Zahájíme jednání o evropské dohodě o snížení (ideálně zrušení) dotací do zemědělství. V ČR maximálně zjednodušíme složitou strukturu dotací a s tím spojenou byrokracii. Dotace poškozují zemědělské podnikání, krajinu i sedláckou důstojnost. Chápeme, že nelze všechny dotace v našem zemědělství najednou zrušit. Přesto je zemědělství bez dotací našim cílem. Razantně zredukujeme nenárokové dotace a radikálně zjednodušíme veškerou byrokracii spojenou se zemědělským podnikáním. Nenárokové dotace považujeme za výrazně škodlivější než nárokové také proto, že ničí spravedlivou hospodářskou soutěž. Prostředky ušetřené redukcí nenárokových dotací částečně přesuneme do nárokových, a částečně použijeme na dokončení komplexních pozemkových úprav. Ty jsou nezbytné pro emancipaci vlastníků zemědělské půdy ve vztahu k často bezohledným nájemcům.
Otevřeme možnost podnikání i pro ty nejmenší zemědělské podniky a zpracovatele živočišných a rostlinných komodit, uvolníme hygienické normy. Radikálně snížíme nesmyslné byrokratické požadavky pro zemědělce a zpracovatele. Zvláště pro ty začínající. Chceme co největší konkurenci. Jen tak budeme mít možnost kupovat kvalitní místní potraviny. Dnešní zemědělec tráví mnoho času absurdními činnostmi, jako je např. počítání výkalů na metr čtvereční pastviny při chovu skotu. Pustit se do výroby sýrů nebo marmelád je, co do jednání s úřady, skoro tak náročné, jako postavit jadernou elektrárnu.
Zrušíme limit na výsadbu vinic a umožníme rozšiřování viničních tratí. Díky nám se budou moct tuzemští vinaři rozvíjet. Vstupem EU skončila možnost vysazovat nové vinice. Vinaři mohou pouze obnovovat ty stávající. Vyjednáme zrušení tohoto limitu. Naši vinaři se nemohou rozvíjet, přitom tuzemská vína pokryjí jen třetinu domácí spotřeby, dvě třetiny se musí dovézt. Přestaňme být odbytištěm silných evropských států, staňme se opět jejich konkurencí. Produkci nenecháme omezovat současnými hranicemi viničních tratí. Kvalitní víno je možné vyrobit i z hroznů vyprodukovaných mimo stávající schválené viniční tratě.
Zrušíme povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot a nucenou podporu obnovitelných zdrojů energie. Důsledkem nuceného přidávání biopaliv do pohonných hmot je krajina žlutá řepkou a vyšší ceny za benzin a naftu. Podpora solárních elektráren je příčinou vysokých účtů za elektřinu, které platíme a které brzdí hospodářský růst ČR. Aktuálně probíhá masivní dotační podpora bioplynových stanic, která přináší rozšiřování ploch energetické kukuřice, která je problematická z hlediska eroze půdy. Protože taková kukuřice není pěstovaná jako potravina, není při jejím pěstování třeba takové obezřetnosti při použití chemikálií. Dá se předpokládat, že to povede k většímu zamoření životního prostředí. V rámci EU budeme trvat na úplném zrušení podpory obnovitelných zdrojů a přimíchávání biopaliv. Obnovitelné zdroje se samy prosazují s nástupem pokročilejších technologií.
Zasadíme se o razantní zrychlení zahajování komplexních pozemkových úprav. Ty jsou nezbytnou podmínkou pro posílení práv vlastníků půdy. Získají možnost bránit se nevhodnému hospodaření často lokálně dominantního zemědělského nájemníka. Za 28 let od skončení komunistického totalitního režimu jsme nebyli schopní odstranit škody, které na ní napáchali komunisté. Důsledkem je monotónnost krajiny, alarmující stav zemědělské půdy, eroze a mizerná schopnost krajiny zadržet vodu. Také proto trpí krajina suchem nebo naopak záplavami či povodněmi. Po dokončení pozemkových úprav mají vlastníci reálně zajištěn přístup ke všem svým pozemkům a pozemky mají lepší tvar pro současné formy zemědělského hospodaření. To je také klíč k tomu, aby v krajině mohlo hospodařit mnohem více menších zemědělských podniků. To povede k tomu, že krajina kolem nás bude krásnější, ekologicky stabilnější a odolnější vůči erozi.
Necháme vám více peněz ve vašich peněženkách namísto toho, abyste museli stát potupné fronty na dotace týkající se životního prostředí. Odmítáme projekty typu kotlíkových dotací, zateplovacích dotací nebo dotací na hospodaření s dešťovou vodou. V těchto případech zaplatila většina obyvatel modernější vybavení domů menšině. Jednodušší cestou je snížení daní tak, aby pro majitele domů a bytů nebyl problém koupit si úsporné kotle či zateplit dům za své. Díky našemu plánovanému snížení DPH navíc ceny těchto výrobků a služeb razantně klesnou.
Prosadíme svobodnou volbu lékaře či zdravotnického zařízení. Základním subjektem ve zdravotnictví je totiž ten, který péči platí a vyžaduje, tedy občan, který má zároveň odpovědnost za své zdraví. Jen svobodná volba tvoří poptávku po zdravotních službách. Na druhé straně stojí nabídka těchto služeb zdravotnickými zařízeními, která jsou si rovna bez ohledu na jejich vlastnictví (státní, krajské, církevní, soukromé společnosti, soukromé praxe). Zdravotnická zařízení si nabídkou služeb a cen za ně konkurují. Síť zdravotnických zařízení je tvořena hlavně potřebami občanů, nikoli centrálními zásahy.
Zrychlíme platby zdravotnickým zařízením za provedené a pacientem (občanem) uznané služby. Ve většině případů, kdy bude mít zařízení smlouvu s pojišťovnou, proběhne platba bez zbytečného prodlení po provedení úkonu. V situaci s chybějící smlouvou si nechá zařízení účet za služby proplatit prostřednictvím pacienta u jeho pojišťovny (tzv. pokladní systém), což v současnosti zákon neumožňuje. Pokladní systém nevylučuje, že v limitech sjednaných v pojistné smlouvě dostane občan péči, aniž by musel jednat o proplacení s pojišťovnou. Případné spory mezi občanem a jeho pojišťovnou budou řešit pojišťovenské soudy ve stanovených lhůtách (např. 15 pracovních dní).
Platby za stravu v nemocnici nemají spadat do veřejného zdravotního pojištění. Proto bude pacient hradit hotelové služby v nemocnici buďto přímo, nebo ze sjednaného připojištění. Chceme, aby nemocnice v tomto ohledu nabízely možnost volby mezi kvalitou a cenou služby, nepřejeme si návrat k regulačním poplatkům.
Směřujeme k systému, v němž bude zrušen bodový sazebník jako regulace cen a množství služeb ve zdravotnictví a i jakákoli jednání o úhradové vyhlášce. Svobodná tvorba cen a konkurence zdravotnických zařízení a pojišťoven je nejlepší zárukou, že pacient zaplatí za lékařské služby (a pojistné) nejnižší cenu.
Dnešní systém je založen na zdravotní dani alibisticky nazývané pojištění a na řadě tzv. zdravotních pojišťoven, které si ve skutečnosti nekonkurují a stát jen mezi nimi přerozděluje jejich výnosy, které pocházejí ze zdravotní daně.
Cílem Svobodných je transformovat stávající systém tzv. zdravotního pojištění na systém skutečného pojištění. Základním východiskem proto bude oddělení základního povinného pojištění a individuálního pojištění.
Přeměníme národní instituce v takzvané veřejné instituce řízené správními radami. Národnímu divadlu, Národnímu muzeu nebo třeba České filharmonii to umožní větší uměleckou samostatnost, možnost přizvat k produkcím a správě soukromé subjekty. V horizontu 15 let by se pak měl změnit poměr financování těchto institucí ve prospěch peněz ze soukromého sektoru. Působení státu v kultuře by se mělo řídit podle hesla „Málo státu, více kultury“. Stát má pouze určit jednoduchá a jasná pravidla, o vše ostatní se postarají organizátoři kulturního dění, veřejné instituce i soukromí organizátoři.
Vyjasníme pravomoci památkových institucí, aby se majitel nemovitosti nedostával do byrokratického soukolí povolování a zamítání. Nejlepší ochranou jakékoli cenné nemovitosti je pak její jasné vlastnictví. Chápeme stát jako velmi nejasného vlastníka, který se dokáže postarat jen o velmi omezený počet národních památek, například hrad Karlštejn či Pražský hrad. Omezíme také účelové prohlašování nemovitostí za kulturní památky. Tento nástroj může v jednotlivých případech uchovat vzácnou nemovitost pro budoucí generace, ale nesmí být zneužíván aktivisty jako ideologicky motivované omezování soukromého vlastnictví.
Chceme DPH sjednotit na úrovni 14 %. Jedna DPH je lepší než tři různé sazby. Ceny potravin, spotřebního zboží a služeb budou nižší. Každý zákazník tak uspoří. Jednotná sazba časem ušetří také náklady státu spojené s výběrem daní a také sníží náklady firmám. Ty tak ušetří peníze, protože nebudou potřebovat tolik služeb daňových poradců. V současné době platí směrnice EU, která diktuje min. 15% sazbu do 31. 12. 2017.
Zvyšíme slevu na poplatníka dani z příjmu o 1 000 korun měsíčně (z 2070 na 3070 Kč měsíčně). Sloučíme odvody na sociální zabezpečení a daň z příjmu fyzických osob, aby každý poplatník na zvýšenou slevu dosáhl. Sjednocení obou plateb navíc ušetří papírování lidem i státu.
Zrušíme daň z nabytí nemovitých věcí, která činí 4 % z hodnoty koupené nemovitosti. Považujeme tuto daň za nespravedlivé opakované zdanění. Daň zatěžuje už tak napjatý rozpočet každého, kdo kupuje byt nebo dům. Vysoké ceny a daně odrazují lidi od prodejů a nákupů nemovitostí a komplikují tak lidem stěhování se za prací.
Celkem Svobodní chtějí lidem nechat v kapsách 81 mld. Kč, tedy 2 procenta hrubého domácího produktu. Víme, kde na to vezmeme. Dozvíte se to v příslušné kapitole.
Uděláme z Evropy prostor, kde spolu státy dobrovolně a bez byrokracie spolupracují, obchodují a jejich občané volně cestují. Zachováme korunu jako naši národní měnu, placení eurem musí zůstat dobrovolné. Evropa je ochromena nefunkčností Evropské unie, která se nehezky změnila a stala se byrokratickým molochem. EU produkuje stále více a více euronesmyslů a orgány EU nejsou demokratické a nelze je kontrolovat. Proto uspořádáme referendum o EU. Chceme, aby Česká republika byla suverénní zemí. Sami si budeme určovat naše zákony a nikdo nám nebude hlasováním v Bruselu určovat, co máme dělat.
Vytvoříme příznivé prostředí pro zahraniční obchod českých firem. Vidíme velké rezervy v obchodu s USA, s Izraelem, se státy Latinské Ameriky, s Indií, s Austrálií a s některými státy afrického kontinentu (JAR, případně Egypt). Vláda musí usilovat o vytvoření právního rámce, který firmám garantuje oboustrannou vymahatelnost smluvních závazků. Zároveň právní prostředí nesmí zvyšovat rizika, jakými jsou organizovaný zločin nebo korupce.
Chceme udržovat západní a transatlantickou orientaci ČR. Jsme obezřetní k dalším mocnostem, jako např. Čína nebo Rusko, nicméně i zde je důležité udržovat funkční vztahy a obchod, které jsou prevencí vojenských konfliktů, a spolupracovat ve světovém boji proti terorismu. Selhávání EU nesmí vést ke zvýšení vlivu Ruska ve střední Evropě.
Zrušíme elektronickou evidenci tržeb. EET s sebou nese velké náklady zejména pro malé nebo začínající živnostníky. Malé a střední podnikání je páteří každé zdravé ekonomiky. Současná vláda však hází dennodenně živnostníkům klacky pod nohy, místo toho, aby je nechala pracovat a přispívat tak k větší prosperitě nás všech.
Usnadníme podnikání každému šikovnému člověku. Čím méně byrokracie a papírování, tím bohatší a svobodnější společnost. Při zahájení podnikání se živnostník potýká hlavně s úřady, místo toho, aby se věnoval svému produktu a zákazníkům. To chceme změnit balíčkem pro začínající podnikatele, ve kterém naleznete zahájení živnosti po internetu, podnikání na zkoušku nebo zrušení kontrolního hlášení DPH.
Prosazujeme vrácení výdajových paušálů na původní úroveň platnou do roku 2016. Chceme limity ročních příjmů pro uplatnění paušálních výdajů zvýšit zpět na 2 000 000 Kč ze současného 1 000 000 Kč. Možnost uplatnit si výdaje paušálem považujeme za významné zjednodušení byrokracie pro malé a střední živnostníky a podnikatele. Nadále jim bude stačit evidovat tržby a zbude jim tak více času a energie na poskytování kvalitních služeb a atraktivních výrobků zákazníkům. Od roku 2017 lze uplatnit odpočty na vyživované osoby (manželku, manžela, děti) i v případě použití paušálních výdajů. Tyto odpočty navrhujeme ponechat jednotně pro všechny typy výpočtu základu daně.
Kdo již podniká delší dobu, tak se setkal se spoustou otravných a zbytečných povinností. Těchto “klacků házených pod nohy” chceme živnostníky a firmy zbavit.
Přijmeme nové soudní úředníky a odebereme zbytečnou administrativní práci soudcům. Soudům, kde chybí soudci, pomůžeme alespoň dočasně vyšším počtem vyšších soudních úředníků. Tím se soudcům uvolní prostor pro řešení závažných sporů. Není přijatelné, aby dva takřka identické spory prošly naprosto odlišnou složitostí procesu a trvaly diametrálně různou dobu. U nejčastějších druhů sporů stanovíme pevný postup i jasné termíny. Zásada rychlosti je jedním z klíčových prvků práva na spravedlivý proces. Posílíme možnost účastníků řízení sledovat procesní úkony on-line.
Nahradíme tabulkové odměny exekutorů konkurencí mezi exekutory. Konkurenční ceny budou odrážet skutečné náklady exekuce. Odstraníme tak přemrštěné částky, které se platí i za banální exekuce. Náklady vymáhání platí věřitel, jenž si částku může se souhlasem soudu přičíst k vymáhané částce. Soud přiřkne věřiteli částku přiměřenou náročnosti exekuce. Jsme přesvědčeni, že tento systém umožní věřitelům získat své peníze zpět rychleji a že odstraní případy, kdy exekuční náklady mnohonásobně převyšují vymáhanou částku.
Zajistíme, že změny zákonů, které souvisí s podnikáním a zaměstnáváním (zejména pracovní právo a daňové právo) budou přijímány jen s účinností k 1. lednu. Zároveň zajistíme, aby nové zákony a normy byly přijaty s dostatečným předstihem před svou účinností. Právní jistota a stabilita podle nás přispívá k důvěře občanů ve spravedlnost.
Provedeme audit veřejných rozpočtů a toků veřejných peněz. Jsme přesvědčeni, že mnoho financí je vynakládáno neúčelně a plýtvá se s nimi. Přitom by bylo možné peníze daňových poplatníků vynaložit na užitečné a potřebné projekty typu výstavby dálnic a silnic.
Další nezanedbatelné peníze ušetříme snížením moci a korupčního potenciálu politiků a úředníků. Čím více budou stát, kraje, obce a organizace s podílem státu pod kontrolou, tím méně se bude plýtvat s veřejnými financemi.
Zrušíme státní dotace podnikům, nespravedlivé výhody pro vybraná odvětví a zbytečné úřady.
Náš plán na konkrétní a rychlé úspory:
Celková úspora na těchto konkrétních a rychlých opatřeních bude přinejmenším 97 miliard korun.
Nenašli jste zde něco, co by vás zajímalo? Nahlédněte do často kladených otázek a do našeho dlouhodobého politického programu, kde rozebíráme myšlenky Svobodných dopodrobna.
V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.
Odmítnutí prodeje letadel
Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“
Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“
Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.
Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta
Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.
Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.
Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“
Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média
Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“
Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.
V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“
Koaliční disciplína nad osobními názory
Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“
Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.
Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.
Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.
Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.
Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.
Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky
V pořadu Události, komentáře na ČT24 8. ledna 2026 se střetly dva odlišné pohledy na roli prezidenta, premiéra i české angažovanosti v muniční iniciativě pro Ukrajinu. V debatě moderované Lukášem Dolanským proti sobě stanuli předseda Svobodných a místopředseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny Libor Vondráček a místopředseda poslaneckého klubu Pirátů Ivan Bartoš. Výsledkem byla svižná, místy konfrontační, ale argumentačně nabitá diskuse, v níž Libor Vondráček vystupoval jako právník a obhájce parlamentní demokracie proti podle něj příliš ambicióznímu pojetí prezidentské funkce.
Pat kolem Filipa Turka: prezident pod palbou kritiky
Debatu otevřela aktuální kauza nejmenovaného ministra životního prostředí Filipa Turka, nominanta Motoristů, jehož setrvávající kandidatura a odmítavý postoj prezidenta Petra Pavla vytvářejí vleklý politický pat. Moderátor připomněl čerstvé prohlášení Motoristů Borise Šťastného, že klub jednomyslně podporuje Turka, je znepokojen kroky prezidenta při plnění jeho ústavních povinností a trvá na Turkovi jako kandidátovi na ministra.
Ivan Bartoš v úvodu podotkl, že od chvíle, kdy byl Turek poprvé navržen – původně na ministerstvo zahraničí – se situace v jeho neprospěch spíše zhoršovala. Připomněl výroky a chování Turka na sociálních sítích i další „přitěžující okolnosti“ a zmínil, že i tehdejší místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová už v říjnu veřejně pochybovala, že pro Filipa Turka může být ve vládě místo. Motoristy označil za hnutí, které vsadilo svou tvář právě na Turkovi, což podle něj stojí za jejich tvrdohlavým trváním na nominaci.
Na přímou otázku moderátora, zda rozumí argumentům prezidenta republiky, Libor Vondráček odpověděl jednoznačným „Ne.“ Vysvětlil, že se dokáže vcítit do prezidentovy role do okamžiku, než premiér oficiálně podá návrh na jmenování. Do té doby mohlo být podle něj legitimní diskutovat, zda nominace skutečně přijde – brzdily ji i zdravotní indispozice Filipa Turka a snaha, aby se kandidát osobně setkal s prezidentem, byť to ústava nevyžaduje.
Klíčový zlom nastává v momentě, kdy byl návrh skutečně oficiálně podán. Od té chvíle prezident podle Vondráčka nemá prostor pro svévolné váhání. Vondráček se ostře vymezil proti předvolebnímu videu Petra Pavla, v němž prezident varoval před silami údajně chtějícími změnit systém české politiky: „Nakonec on tady začíná překreslovat systém parlamentní demokracie na systém, kde prezident má daleko silnější roli, než jakou mu přisuzuje ústava.“
Jako oporu pro svůj výklad cituje bývalého předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který podle Vondráčka už před čtyřmi lety jasně řekl, že ústava prezidentovi neposkytuje žádný prostor pro diskreci při jmenování ministra – prezident má jmenovat na návrh předsedy vlády, nikoli posuzovat politickou vhodnost kandidáta. I proto Vondráček tvrdí, že prezident překračuje své pravomoci a narušuje „štít demokracie“. V provokativní narážce dodává, že kdyby šlo o obranu parlamentní demokracie, „Milion chvilek pro demokracii by měli svolávat demonstrace“ – tentokrát ne proti vládě, ale na obranu ústavy proti prezidentovi.
Historie prezidentů a „zvykové právo“: Vondráček trvá na literě ústavy
Ivan Bartoš oponuje historickou perspektivou. Připomíná, že v minulosti se politické strany včetně SPD a Tomia Okamury odvolávaly na „silnější mandát“ přímo voleného prezidenta Miloše Zemana a obhajovaly jeho aktivistický výklad pravomocí, pokud jim to politicky vyhovovalo. Citoval ústavního právníka Jana Kyselu, který mluví o kontinuitě prezidentských „vrtochů“ – od Havlových amnestií, přes Klausovy abolice až po Zemanovo „roztahování mundúru“ prezidentského úřadu do maxima.
Moderátor se proto ptá, zda současný postup Petra Pavla není jen pokračováním zvykového práva vytvořeného jeho předchůdci. Vondráček připouští, že prezidenti v minulosti zkoušeli hranice ústavy, ale zdůrazňuje, že nikdy nedošlo až do fáze kompetenční žaloby, která by je jasně vymezila. Připomíná, že právě Petr Pavel se v kampani vymezoval proti svým předchůdcům a sliboval, že „to dělat nebude“. Proto podle něj nelze současné jednání omlouvat méně či více problematickou praxí z minulosti.
Na Bartošův odkaz na Jana Kyselu Vondráček navazuje tím, že i Kysela mluví o tom, že jen závažný trestný čin nebo špionáž by mohly být důvodem, aby prezident odmítl vyhovět premiérově návrhu. Nic takového podle Vondráčka v Turkově případě prokázáno není – a ani veřejné „černé puntíky“ či mediální průzkumy nemohou nahrazovat volby a ústavu.
Vondráček proto trvá na tom, že návrh padl, prezident měl jmenovat a vláda měla 13. ledna dostat důvěru jako celek, nikoli v „okleštěné“ podobě. Kritizuje i to, že otálení s jmenováním ministra nebo i předsedy vlády může být prakticky nekonečné, protože ústava nestanoví žádné lhůty. Naznačuje, že by bylo vhodné se na ústavněprávním výboru nebo ve stálé komisi pro ústavu bavit o zavedení alespoň orientačních časových rámců.
Kompetenční žaloba: právní řešení, nebo zbytečný konflikt?
Další část debaty se soustředí na otázku kompetenční žaloby na prezidenta. Bartoš připomíná, že podle ústavy může takovou žalobu podat jen vláda, respektive premiér, v tomto případě Andrej Babiš, a že právě on je za celou situaci politicky odpovědný. Zaznělo, že Babiš veřejně prohlásil, že do žádné žaloby nechce jít, protože ji považuje za zatěžující – a Bartoš to interpretuje jako důkaz, že spor je především Babiš–Pavel, nikoli Motoristé–Hrad.
Vondráček připouští, že nikomu se nechce pouštět do otevřeného ústavního sporu s prezidentem, byť by to „vyjasnilo“ výklad ústavy a ukončilo roky trvající nejistotu. Jako právník však říká, že by si ústava po 33 letech zasloužila právě takové judikaturní upřesnění. Na druhé straně upozorňuje, že i samotný proces kompetenční žaloby by politickou práci zdržoval, a s typicky svobodnickým důrazem na šetření financí ironicky dodává, že jediným pozitivem současného stavu je ušetřený ministrův plat na životním prostředí – ovšem ihned dodává, že to jistě nebyl záměr prezidenta.
Ivan Bartoš zdůrazňuje, že v právním státě se zákony vykládají až v konfliktu před soudem, nikoli politickými proklamacemi. Proto by podle něj kompetenční žaloba byla čistým způsobem, jak rozetnout spor. Zároveň však varuje před častými zásahy do ústavy: sahání na ústavu v koaličně roztříštěném prostředí často končí „zásadním průšvihem“. Jako realistickou cestu vidí buď žalobu, nebo politické řešení – dohoda Andreje Babiše s Motoristy na jiném kandidátovi.
Vondráček odpovídá, že v minulosti měl na všechny podobné situace (za Havla, Klause i Zemana) stejný názor – kompetenční žaloba měla být podána vždy. Připomíná, že Miloš Zeman nakonec Jana Lipavského – přes silné řeči a výhrady – jmenoval, zatímco Petr Pavel nyní „realizoval to, čím Zeman jen strašil“. Současně chápe, že Babiš se může obávat podezření z osobní msty vůči prezidentovi, který ho porazil ve druhém kole prezidentské volby, pokud by žalobu inicioval.
Role premiéra a Motoristů: vláda nespadne, program běží dál
Moderátor posléze odklání debatu od prezidenta k premiérovi Andreji Babišovi. Ptá se, zda podle Vondráčka Babiš za Motoristy u prezidenta bojoval dostatečně. Vondráček odpovídá opatrně: „Ještě uvidíme, tahle věc neskončila.“ Připomíná, že post ministra životního prostředí zůstává neobsazený a že další krok je na Motoristech a premiérovi.
Současně zdůrazňuje, že spor kolem Turka vládu neohrozí: „Podstatné pro občany je, že tato vláda na tomto sporu nepadne. Vláda se pustí do práce.“ Ministerstvo životního prostředí je podle něj možné po určitou dobu vést přes náměstka či pověřeného člena vlády, a podobné situace, kdy jeden politik dočasně spravoval dva resorty, Česko v minulosti již zažilo.
Na dotaz, jak dlouho jsou ochotni tolerovat dočasné řešení, Vondráček odpovídá v duchu koaliční stability: je to odpovědnost Motoristů a premiéra, ale Svobodní a SPD budou situaci snášet tak dlouho, „aby vláda vydržela čtyři roky“ a mohla naplnit programové prohlášení – tedy v jejich pojetí učinit život svobodnějším, levnějším a zbavit stát „umělého zdražování“ i prostřednictvím ministerstva životního prostředí.
Bartoš z opoziční lavice připomíná, že Babiš má talent sledovat především zájmy sebe a svého hnutí a že v minulosti neváhal náhle měnit postoj – ať už k evropským otázkám, nebo dnes k muniční iniciativě. Připomíná také, že souběh dvou náročných ministerských agend (zahraničí a životního prostředí) je dlouhodobě těžko zvládnutelný, zejména v době konfliktu na Ukrajině.
Když Bartoš zmiňuje morální profil Filipa Turka a odkazuje na jeho údajné sbírání nacistických relikvií, Vondráček kontruje, že voliči dali Motoristům i Turkovi mandát a že osobní nelibost či mediální kampaně nemohou nahrazovat ústavu. Podle něj by se podobné „průzkumy černých vroubků“ daly udělat na celou řadu politiků a nesmí se stát normou, podle níž se přepisují základní pravidla politického systému.
Muniční iniciativa: peníze českých daňových poplatníků jako klíčový spor
V závěru se debata přesouvá k muniční iniciativě pro Ukrajinu, která se stala symbolem české angažovanosti ve válce. Moderátor připomíná, že Andrej Babiš po jednání „koalice ochotných“ zjemnil svou kritiku a připustil, že pokud Česko z iniciativy neodejde, ale nebude do ní dávat další peníze, je to akceptovatelné.
Libor Vondráček odmítá, že by šlo o zásadní obrat: podle něj byla pozice Svobodných vždy stejná – je potřeba zabránit tomu, aby na muniční iniciativu šly peníze českých daňových poplatníků. Připouští, že iniciativu lze nechat běžet, pokud je financována ze zahraničí: „Každá věc, která funguje bez peněz českých daňových poplatníků, ať si funguje.“
Moderátor však upozorňuje, že Babiš dříve iniciativu označil za „předraženou, plesnivou“ a na dotaz agentury Reuters, zda by z ní Česko mělo vystoupit, odpověděl „samozřejmě, proč bychom pokračovali“. Vondráček přiznává, že konkrétní citaci pro Reuters neznal, ale trvá na tom, že problémem jsou konkrétní částky: „Dvě miliardy korun jsme tam dali a pořád jsou to dvě miliardy, které nechybí na zemi. Chybí ve školství a jinde.“ Zdůrazňuje, že z hlediska Svobodných jde o peníze, které bychom neměli vyvážet z rozpočtu, když doma chybí na základní služby.
Ivan Bartoš naopak – netypicky pro opozici – vyjadřuje uznání k tomu, že vláda Andreje Babiše fakticky nechává muniční iniciativu běžet. Připomíná, že Česká republika na začátku poskytla zhruba dvě miliardy korun a že následné roky se financování opíralo hlavně o zahraniční zdroje. Podle Bartoše je muniční iniciativa auditovaná, kontrolovaná více státy a není důvod o její účelnosti plošně pochybovat; sám byl u jejího vzniku a považuje ji za správnou a pro reputaci Česka v Evropě důležitou.
Závěr moderátor uzavírá připomenutím, že i ministr zahraničí Lipavský hovořil o českém příspěvku ve výši 2–3 miliard korun, a konstatuje, že je výjimečné slyšet od opozičního politika něco, co se blíží pochvale práce vlády. Vondráček i Bartoš diskusi zakončují stručným poděkováním za pozvání – po debatě, která zřetelně ukázala, že v otázkách ústavy, role prezidenta i válečné pomoci Ukrajině vede Libor Vondráček konzistentní, právnicky vyargumentovaný odpor k posilování Hradu i k dalšímu zatěžování českého rozpočtu.
