ZBOŘIL: Euro-skepticismus, Euro-nacionalismus a Euro-populismus

ZBOŘIL: Euro-skepticismus, Euro-nacionalismus a Euro-populismus

Článek shrnuje základní pojmy, kterými se v poslední době hodnotí způsob a postoje k evropské integraci.

Po druhé světové válce dochází k neustálému prohlubování integrace evropských zemí, jejíž míra odpovídá dohodnutým smlouvám daných signatářských zemí.

1950 – Smlouva o založení evropského společenství uhlí a oceli

1957 – Římské smlouvy

1987 – Jednotný evropský akt

1992 – Maastrichtská smlouva

1997 – Amsterdamská smlouva

2001 – Niceská smlouva

2007 – Lisabonská smlouva

 

M. Topolánek (ODS) a K. Schwarzenberg (nestraník za Zelené, nyní TOP 09)

 při podpisu Lisabonské smlouvy (obr. z knihy Petr Mach: Jak vystoupit z EU)

 

Obecně tak dochází k sjednocování v jedno společenství na základě volného obchodu a v poslední době i sílícího (pan)evropeismu či tzv. euro-nacionalismu, přecházejícího v některých případech až do euro-populismu. Tzv. evropská identita je založena na společných dějinách a vyznávaných hodnotách. Euro-skepticismus však zdůrazňuje, že Evropané nejsou a historicky nikdy nebyli názorově jednotní a hloubka integrace má zůstat na úrovni volného obchodu. Jednotlivé země mají kromě rozdílnosti národních charakterů a zvyků také rozdílnou (ne)zodpovědnost při plnění Maastrichtských kritérií a v poslední době tak sílí hlasy požadující posílení pravomocí administrativního centra EU či vytvoření fiskální unie.

 

Je třeba si uvědomit, že existuje tzv. Železný zákon oligarchie, který vyjadřuje představu, že ve všech společnostech, skupinách či organizacích působí mechanismy a tendence, které nutně vedou ke vzniku oligarchie jako mocenské struktury. V průběhu vedení totiž dříve či později dochází k situaci, kdy se vládnoucí jedinci začnou více zajímat o uchování své nabyté moci než o původní cíle organizace (včetně EU). Aby organizace těmto tendencím směřujícím k oligarchii, autoritářství či byrokracii předešly, musejí zajistit:

– zachování postupnictví ve vedení, tak aby si nikdo nestihl upevnit své postavení natolik, že by se již nedal odstranit (např. volby každé 4 roky či maximální délka prezidentského mandátu na dvě volební období),

– že vedoucí jedinci nesmí mít absolutní kontrolu nad centralizovanou administrativou,

– že nebude docházet k hlubokému byrokratickému odosobnění během odebrání moci jednotlivcům.

 

Při hodnocení euroskepticismu je vhodné si připomenout, že skeptici jsou osoby, které:

– mají nedůvěřivý postoj nebo smýšlení o všech nebo specifikovaných věcech,

– tvrdí, že pravdivé poznání je nemožné,

– všechno soustavně kriticky posuzují,

– si myslí, že pokud se neprokáže opak nelze předpokládat pravdivost.

Termín euroskepticismus se začal prosazovat v devadesátých letech a původně byl používán v souvislosti s Maastrichtskou smlouvou, s pevnější integrací EU a s myšlenkou zavaděni měny EURO. Obecně se začal používat jako opoziční stanovisko k evropské integraci.

Existuje několik pohledů na evropskou integraci a EU. Podle Kopeckého a Muddeho (2002) je definován následující tabulkou.

 

Pojem euroskepticismus se dle Szczerbiaka a Taggarta (2000) dělí dále dle následující tabulky na tzv. měkký a tvrdý euroskepticismus.

Euro-skeptici se také občas nazývají Euro-realisty. Následující obrázek popisuje osobní pohled na míru hloubky integrace evropských zemí. Na jehož nejnižším stupni je euroskepticismus (souhlas s účastí pouze v EFTA či souhlasem s předchozími smlouvami před Lisabonskou smlouvou) který je v ČR zastáván Svobodnými. Postojem ODS je tzv. soft-euroskepticismus, který i když kritizuje současný stav EU, přesto souhlasí s Lisabonskou smlouvou. Snaha o nápravu současného stavu pomocí aktivní podpory a ochranářstvím národní ekonomiky tzv. protekcionismem a omezováním volného trhu je typickým nacionálním projevem DSSS, Suverenity či KSČM.

 

 

Strany snažící se zvýšit význam administrativního centra EU a neustále prohlubovat integraci pomocí směrnic a nařízení obhajují tzv. soft-euro-nacionalismus a euro-nacionalismus (popř. euro-federalismus). V současné době je reprezentován evropskými socialisty (v ČR ČSSD) a evropskými křesťanskými a lidovými stranami (v ČR TOP09 a KDU-ČSL). Maximálním cílem tohoto směřování je tzv. Euro-ústava jednotného evropského státu.

S tím, jak nedochází k plánovanému ekonomickému růstu díky dosavadním krokům v průběhu integrace se EU dostává do dluhové pasti a z úst představitelů slyšíme jen fráze a snahu o ještě větší regulace. Kritiku současného euro-populismu asi nejlépe vystihuje Nigel Farage z britského UKIP. 

 

 

Josef Zbořil je členem Svobodných v Kostelci na Hané

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima NEWS hájil vládní rozpočet na rok 2026, vysvětloval, proč podle něj obrana reálně neklesá pod 2 % HDP, a bránil opatrný postup vlády při řešení prudkého zdražení nafty

Rozpočet 2026: proti „vycucaným číslům“

V debatě nad čerstvě schváleným rozpočtem (schodek 310 miliard) Vondráček tvrdil, že současná verze je „návrat do reality“ po Stanjurově návrhu, který podle něj stál na „vycucaných číslech“ a nepočítal s reálnými výdaji, zejména na dopravu. Kritizoval, že dříve chyběly peníze na už vysoutěžené dopravní stavby, zatímco nyní se podle něj podařilo peníze na tyto projekty zajistit, a naopak ušetřit u armádních nákupů, které nebyly ani soutěžené.

Zároveň připomněl, že po započtení chybějících prostředků pro SFDI by reálný schodek starého návrhu nebyl 286, ale kolem 323,5 miliardy. Národní rozpočtovou radu, vedenou Mojmírem Hamplem, použil jako argument, že realita je blíže nynějším vládním číslům než původním představám bývalé vlády.

Obrana: 2 % a víc, ale bez „honění procent“

Na výtku opozice, že kabinet „kašle na obranu“, Vondráček odpověděl, že klíčové je dívat se na celkové výdaje na obranu, nejen na kapitolu Ministerstva obrany. Tvrdil, že celkový balík pro obranu roste o zhruba 13 miliard a že se tak dostává nad hranici 2 % HDP (uváděl 2,07 %), přičemž do obrany se započítávají i výdaje jiných resortů, například infrastruktura využitelná pro přesuny armády.

Odmítl představu „nahánění procent“ předčasnými zálohovými platbami či zbytečnými nákupy jen proto, aby se papírově splnil cíl: podle něj je lepší kupovat to, co armáda skutečně potřebuje, a zároveň držet schodek nižší než v návrhu předchozí vlády. Připomněl také, že historicky měla ODS za svých vlád výdaje na obranu kolem 1 % HDP, zatímco dnes jsou násobně výš.

Na otázku, zda Česko naplní dlouhodobý závazek vyšších výdajů do roku 2035, odpověděl vyhýbavě s tím, že závazků se koalice nevzdala, ale nejdřív potřebuje „ekonomický růst a sociální smír“, jinak budou i vysoké obranné výdaje politicky těžko obhajitelné.

Spor o dluh: kdo je „levicový“?

Jan Skopeček označil současný rozpočet za „šílený“ a Svobodné za „novou levicovou stranu“, která se podílí na růstu deficitu oproti původním 286 miliardám. Vondráček kontroval, že právě za vlád ODS vznikl nárůst dluhu o zhruba 1200 miliard a že v poměru k HDP šlo o rekord.

Zdůraznil, že do současného rozpočtu koalice dokázala vtělit i zrušení „zelené daně“ – poplatku za obnovitelné zdroje, který podle něj uměle zdražoval energie a tlačil inflaci nahoru. Tvrdil, že díky tomu je inflace okolo 1,6 % a že se to podařilo bez zvýšení odvodů pro OSVČ.

Vlček ze STAN naopak argumentoval, že čísla vlády nesedí, protože nepočítají s nespotřebovanými výdaji a dalšími příjmy z EU, a že rozpočet je „nezákonný“ a neodpovídá dnešní bezpečnostní realitě. Vondráček odmítl, že by šlo o „prázdný“ rozpočet, a připomněl, že právě z nespotřebovaných výdajů se dříve financovaly některé sliby minulé vlády.

Nafta +6 Kč/l: monitoring teď, daňové zásahy až podle okolí

Ve druhé části pořadu řešila čtveřice skokové zdražení nafty, která za týden podražila zhruba o 6 Kč na litr a místy se v rámci jednoho města lišila až o 10 Kč. Radek Vondráček jako „těžký řidič“ uznal, že rozdíl 10 Kč je extrém, ale připomněl, že část rozdílů může být dána aditivy a typem paliva.

ODS přišla s návrhem snížit spotřební daň o 1,70 Kč z litru, který chtěla urychleně projednat; Skopeček to označil za „relevantní krok“ na omezenou dobu. Vondráček jej varoval, že jisté je jen to, že takový krok udělá díru zhruba 11 miliard do rozpočtu, zatímco dopad na konečnou cenu není garantovaný. Připomněl také, že Maďarsko se svým zastropováním cen pohonných hmot narazilo na problémy a nechce opakovat chyby, které vedou k nedostatku a frontám.

Stropy, Polsko, Maďarsko a daně

Na dotaz, zda by podpořil zastrojování marží jako „krajní variantu“, Libor Vondráček připomněl zkušenost z roku 2022: podle něj „nejlepší model“ zvolilo Polsko, které šlo cestou snížení daní, zatímco maďarské stropy přinesly vedlejší problémy. Pokud by okolní státy znovu začaly snižovat spotřební daň, Česko by podle něj nemohlo zůstat stranou, jinak by přicházelo o tranzitní tankování.

K ODS byl v této věci kritický: připomněl, že když se během energetické krize mluvilo o stropech, tehdejší premiér nejdřív označoval stropování za populismus, aby krátce před volbami koalice prezentovala zastropování energií na billboardech jako svůj úspěch. Podle Vondráčka je tedy na místě méně moralizování a více realistického zvažování nástrojů podle situace.

Ropa, plyn a Rusko: „neexistuje ideologicky lepší plyn“

V závěru debaty se téma posunulo k otázce energetické bezpečnosti a možného návratu k ruským surovinám. Moderátorka citovala výzvy, aby EU znovu zvážila sankce na ruskou ropu a plyn, a připomněla argumenty, že bez ruských surovin bude doplňování zásobníků před zimou složité.

Vondráček zopakoval dlouhodobou pozici Svobodných: podle něj „neexistuje ideologicky lepší nebo horší plyn“ a Slovensko je příkladem země, která reálně mnoho alternativ nemá. Poukázal na to, že i Ukrajina, která s Ruskem válčí, ruské suroviny odebírá, a položil otázku, zda omezení odběru ze strany EU skutečně vedla k menším ztrátám na životech.

Zároveň upozornil, že výpadek dodávek přes Hormuzský průliv – kudy prochází zhruba pětina světové produkce – Rusko samo nenahradí, a proto se primárně dívá na globální trh a diverzifikaci. Kritizoval „pokrytectví“, kdy Evropa formálně sankcionuje, ale zároveň roste dovoz ruského LNG po moři například do Francie, a vyzval k otevřené debatě bez ideologických klišé.

Na přímou otázku, zda Česko „obětuje sankce a Ukrajinu“, odpověděl, že o zrušení sankcí se nyní v EU fakticky nejedná a že případná změna musí být součástí širšího balíčku, nikoli izolovaného kroku jednoho státu.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31