ZÁLOM: Se mnou nepočítejte

ZÁLOM: Se mnou nepočítejte

Po deseti letech se opět blíží sčítání lidu a Český statistický úřad rozjel propagační akci – v novinách se objevují články s cílem zajistit, aby se celá akce vydařila co nejlépe. Na každém kroku jsme přesvědčováni, že sčítání lidu je velmi užitečné, a běda škarohlídům, kteří by se odvážili proti sčítání něco namítnout, nebo je dokonce bojkotovat. V sázce je mnoho. Informace totiž nyní nežádá pouze náš stát, ale prahne po nich samotná Evropská unie. A ČSÚ důrazně varuje před pokusy o sabotování této akce.

Zatímco recesistům, kteří mají pouze v úmyslu vyplnit příslušnost k řádu rytířů Jedi do kolonky o náboženském vyznání, ukazuje úřad přívětivou tvář a blahosklonně jim hodlá jejich legraci tolerovat, skutečné pokusy o bojkot budou trestány pokutou až 10 tisíc korun nebo přinejmenším byrokratickou šikanou. Trestáno bude i podněcování k bojkotu – místní úřady budou prý takové narušitele monitorovat a oznamovat. Nuže – tady jsem.

Odmítání sčítání ovcí (pardon, lidu) lze podpořit několika dobrými důvody. Kritika sčítací akce se bohužel zatím zaměřovala spíše na praktickou stránku věci. Ano, je pravda, že v době, kdy se stát snaží šetřit (tedy, ve skutečnosti se nesnaží, ale alespoň o tom hlasitě mluví), je taková akce zbytečným luxusem a plýtváním. Je fakt, že informace si mohou statistici zjistit i jinak, než sčítáním a vyhodnocováním dotazníků – stát beztak většinu informací už dávno má, třebaže je podle platných zákonů nesmí použít k jiným účelům, než pro které byly pořízeny. Je pravda, že únik citlivých informací je možností, s níž je potřeba počítat – vzhledem k tomu, že stát pokazí, na co sáhne. Pravdu mají také ti, kteří poukazují na nesmyslné a směšné pokrytectví státu, který na jedné straně občany násilím nutí prozrazovat osobní informace, a na druhé straně například zakázal společnosti Google provádět fotografování ulic pro jejich online mapy s odůvodněním, že by tak mohly být zveřejněny osobní údaje.

I kdyby však sčítání proběhlo za zlomek jeho nynější ceny, i kdyby byl dotazník stručný a neznamenal pro občany hloupé obtěžování, a i kdyby byl únik citlivých dat zcela vyloučen, stále je jeden důvod, proč sčítání odmítat. Primární důvod. Tedy, alespoň pro toho, kdo v principu odmítá státní regulace, stále viditelnější a citelnější pokusy státu ovládat naše životy. Takový bojkot vychází z určité teorie správné funkce státu, stejně jako z vědomí existence přirozených práv jednotlivce.

Stát je v principu institucí, která není schopna jednat jinak, než za použití násilí. Proto jeho aktivity, aby nebyly namířené proti svobodě jednotlivce, musejí být pouze odpovědí na iniciaci násilí vůči jeho občanům. Stát, který by plně respektoval svobodu jednotlivce, by ve svých rukách držel pouze policii, armádu a justici – nic víc. (O teorii fungování státu více např. v textu Ayn Randové: “ The Nature of Government”)

V současné době je však portfolio státních aktivit nepoměrně širší. A každá z aktivit nad rámec výše zmíněných funkcí státu znamená násilí vůči nám, občanům. Znamená pošlapávání naší svobody – ať už je to omezování možnosti uzavírat nebo neuzavírat smlouvy (např. antidiskriminační zákon), nebo omezování svobody prodávat nebo nakupovat zboží (např. zákaz žárovek), nebo nucená povinnost platit ze svých peněz pohodlné lenochy, darmošlapy a parazity (tedy, státem nařízená solidarita). A tak by se dalo pokračovat dlouho.

K čemu od nás stát, resp. Evropská unie, potřebuje informace? Důvody se nijak netají – statistický úřad jasně říká, že informace potřebuje pro “lepší” výkon státní správy a místní samosprávy. Jestliže tedy funkce dnešního státu znamenají potlačování svobody jednotlivce, pak zefektivnění státu bude znamenat jen jedno: naše svoboda bude pošlapávána efektivněji. Měli bychom to chtít? Ne. Je v našem zájmu, v zájmu naší svobody, aby o nás stát měl jen velmi omezené informace.

Stát se nás snaží usilovně přesvědčit, že výsledky sčítání lidu přinesou prospěch celé společnosti. Nepozastavujme se teď nad nesmyslným tvrzením, že pojem prospěch lze vztáhnout na společnost, tedy na souhrn jednotlivců, a projděme si raději některé důvody a argumenty statistického úřadu (které nabízí např. na svém webu www.scitani.cz). ČSÚ například tvrdí, že informace získané sčítáním budou sloužit pro lepší čerpání dotací z peněz Evropské unie. Skutečně to má být důvod k radosti? Peníze z EU jsou peníze získané od občanů daňovou konfiskací, tedy násilím. Mělo by být pozitivem, že místní samospráva bude mít lepší schopnost těžit z daňové krádeže (která, promítneme-li si ji na celou EU, nabývá skutečně obludných rozměrů)? Má snad být dobře, že kolem nás budou přibývat parky, lávky nebo hřiště zaplacené ukradenými penězi? Pokud někdo chce profitovat z krádeže, prosím.

Informace prý budou užitečné i pro podnikatele (jak se nás v reklamním spotu snažil přesvědčit 1. viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČRÚ Jaroslav Hanák). Má snad být něco pozitivního na tom, že firmy budou mít prospěch z informací, které byly od občanů získány pod pohrůžkou pokuty? Firmy mají možnost zaplatit si statistické šetření u jakékoliv libovolné agentury, která se takovými výzkumy zabývá. Skutečně je v jejich zájmu mít co nejlepší informace. Nedává ale smysl, proč by měly mít firmy užitek ze státního nátlaku vůči občanům, a prezentovat to dokonce jako něco, s čím by lidé měli být spokojeni. Stejně tak by snad každý považoval za absurdní, kdyby firmy prostřednictvím státu násilím vnucovaly zákazníkům své zboží (ona se vlastně tato absurdita děje – jsme nuceni nakupovat biopaliva).

Stejně směšné je například i zdůvodnění, že informace získané sčítáním budou využity na lepší plánování dopravní obslužnosti, tedy “kolik je kde potřeba autobusů, vlaků či tramvají a jak často mají jezdit”. Vzhledem k tomu, že stát fatálně selhává ve svém pokusu zajišťovat lidem kvalitní hromadnou dopravu, a přitom nepřipustí v této oblasti skutečně svobodný trh, je tento slib zavedení efektivity do hromadné dopravy pokrytectvím, nad nímž se lze jen pousmát. Lidé ve středních Čechách, kterým krajský úřad začal rušit autobusové spoje kvůli díře v krajské pokladně, o tom vědí své.

A namátkou vyberme ještě dvě podobně úsměvná odůvodnění. Výsledky sčítání lidu prý napomohou tomu, že stát bude schopný objednat přesné množství očkovacích látek pro děti a zamezí se zde plýtvání. Takže to znamená, že nesmyslné množství vakcíny proti prasečí chřipce, kterou stát z pouhého rozmaru nakoupil loňského roku, bylo objednáno proto, že stát neměl přesné informace ze sčítání lidu, a k podobnému nedopatření už nikdy nedojde? Optimismus zde myslím není na místě. A stejně tak ujišťování, že přesné výsledky sčítání napomohou lepšímu zvládání povodní a tvorbě účinných protipovodňových opatření, stojí na vodě.

Projděme si stručně sčítací arch. Není zapotřebí bujné fantazie, abychom si dokázali představit, jak které položky archu mohou sloužit k zesilování státních zásahů do našich životů.

Informace týkající se zaměstnanosti stát použije na úpravu regulací trhu práce a k tvorbě dalších a dalších tzv. sociálních opatření. Informace o vzdělávání a školní docházce poslouží k mohutnějšímu plánování socialistického školství – stát se může například rozhodnout, že “ekonomika potřebuje” méně ekonomů a manažerů a více zedníků, zámečníků nebo odborníků na folklór indiánských kmenů. Nástrojů má stát celou řadu a výsledkem budou opět jen a jen další zásahy do naší svobody výběru (která je beztak už dost omezená).

Údaje o využívání energií v domácnosti pak stát může použít třeba pro efektivnější plánování zelené politiky – není těžké si představit, že několik zelených politiků (třebaže oblečených do modrého kabátu) usoudí, že domácnosti využívají až příliš mnoho uhlí, a je tedy zapotřebí to nějak řešit. Čím? No přece nějakou pěknou regulací. Fantazie byrokratů a plánovačů je v tomto ohledu (a pouze v něm) neomezená.

Toto vše má znamenat prospěch pro občany? Jediné pozitivum mohou spatřovat politici a úředníci, kteří budou mít v ruce pádné důvody, jak ospravedlnit svojí práci a své regulační choutky.

Pokrytectví, s níž ČSÚ prostřednictvím svých televizních spotů vzbuzuje zdání důležitosti sčítání lidu, bije do očí. Aktéři reklamních spotů jsou zde vykresleni jako uvědomělí občané, kteří jako by se sami dobrovolně rozhodli sčítací archy vyplnit. Přejí si, “aby se o nich vědělo”, nebo “aby bylo víc mateřských školek.” Ve skutečnosti samozřejmě nehraje roli, zda si někdo přeje se sčítání zúčastnit nebo ne. Archy prostě vyplnit musíme – jinak se vystavujeme hrozbě pokuty. Dobrovolnost pod hrozbou násilí nemá smysl.

Podobně sprostě se ČSÚ vyjadřuje v úvodu sčítacích formulářů, kde občany “žádá”, aby lejstra řádně vyplnili. Proč nás o něco žádá, když má přitom v ruce zbraň? Bojkot sčítání lidu je možností pokojně deklarovat, že stát nejenom překračuje své přirozené funkce, ale že svým pokrytectvím překračuje i meze slušnosti.

Jestliže nesouhlasíme s kolektivistickým pojetím státu, jestliže odmítáme etatismus, je bojkot právě tohoto projevu kolektivismu a etatismu vhodnou příležitostí, jak na svou nespokojenost upozornit. ČSÚ uvádí, že při minulém sčítání bojkotovalo akci 365 lidí. Kolik to může být letos? Lze tvrdit, že u nás žije daleko více zastánců svobody, než jen ty necelé čtyři stovky (samozřejmě – je možné, že mnozí bojkotují akci i z jiných důvodů, než kvůli své ideologii).

Protestovat proti etatismu například bojkotem daní by bylo do značné míry sebezničující, vzhledem k tomu, že dlužné daně bude berní úřad vymáhat i zpětně, a to včetně penále, a třeba za pomoci exekutorů. Naproti tomu bojkot, za který hrozí předem stanovená, relativně zanedbatelná pokuta, je něčím, co může udělat každý, komu na jeho svobodě záleží – i kdyby měl na tento projev integrity svých názorů dva roky šetřit. A deklarace důležitosti svobody je cennější než nějaký deset tisícovek. Nehledě na to, že pokud by byl bojkot záležitostí více než jen pouhých desítek lidí, a bylo by to tedy možné jej pokládat za projev politického názoru a svobody svědomí (s odkazem na článek 15 Listiny základních práv a svobod), žádné pokuty nakonec určitě vyměřeny nebudou.

Jestliže se domníváte, že stát má mít velmi omezené funkce, jestliže se vám nelíbí zákazy žárovek a podobné iracionální projevy státních zásahů, a jestliže se domníváte, že postupně spějeme ke stále tužšímu socialismu, zvažte, zda nevyjádřit svůj nesouhlas bojkotem akce, která tuto cestu k socialismu ilustruje a která jí slouží. Nejsme ovce, abychom se nechali sčítat, a stát není naším pastýřem.

Jestliže však myslíte, že stát má právo omezovat naši svobodu, vměšovat se do našich životů, a libovolně nám vyhrožovat, archy klidně vyplňte. Se mnou však nepočítejte.

Luboš Zálom

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31