ZÁLOM: Se mnou nepočítejte

ZÁLOM: Se mnou nepočítejte

Po deseti letech se opět blíží sčítání lidu a Český statistický úřad rozjel propagační akci – v novinách se objevují články s cílem zajistit, aby se celá akce vydařila co nejlépe. Na každém kroku jsme přesvědčováni, že sčítání lidu je velmi užitečné, a běda škarohlídům, kteří by se odvážili proti sčítání něco namítnout, nebo je dokonce bojkotovat. V sázce je mnoho. Informace totiž nyní nežádá pouze náš stát, ale prahne po nich samotná Evropská unie. A ČSÚ důrazně varuje před pokusy o sabotování této akce.

Zatímco recesistům, kteří mají pouze v úmyslu vyplnit příslušnost k řádu rytířů Jedi do kolonky o náboženském vyznání, ukazuje úřad přívětivou tvář a blahosklonně jim hodlá jejich legraci tolerovat, skutečné pokusy o bojkot budou trestány pokutou až 10 tisíc korun nebo přinejmenším byrokratickou šikanou. Trestáno bude i podněcování k bojkotu – místní úřady budou prý takové narušitele monitorovat a oznamovat. Nuže – tady jsem.

Odmítání sčítání ovcí (pardon, lidu) lze podpořit několika dobrými důvody. Kritika sčítací akce se bohužel zatím zaměřovala spíše na praktickou stránku věci. Ano, je pravda, že v době, kdy se stát snaží šetřit (tedy, ve skutečnosti se nesnaží, ale alespoň o tom hlasitě mluví), je taková akce zbytečným luxusem a plýtváním. Je fakt, že informace si mohou statistici zjistit i jinak, než sčítáním a vyhodnocováním dotazníků – stát beztak většinu informací už dávno má, třebaže je podle platných zákonů nesmí použít k jiným účelům, než pro které byly pořízeny. Je pravda, že únik citlivých informací je možností, s níž je potřeba počítat – vzhledem k tomu, že stát pokazí, na co sáhne. Pravdu mají také ti, kteří poukazují na nesmyslné a směšné pokrytectví státu, který na jedné straně občany násilím nutí prozrazovat osobní informace, a na druhé straně například zakázal společnosti Google provádět fotografování ulic pro jejich online mapy s odůvodněním, že by tak mohly být zveřejněny osobní údaje.

I kdyby však sčítání proběhlo za zlomek jeho nynější ceny, i kdyby byl dotazník stručný a neznamenal pro občany hloupé obtěžování, a i kdyby byl únik citlivých dat zcela vyloučen, stále je jeden důvod, proč sčítání odmítat. Primární důvod. Tedy, alespoň pro toho, kdo v principu odmítá státní regulace, stále viditelnější a citelnější pokusy státu ovládat naše životy. Takový bojkot vychází z určité teorie správné funkce státu, stejně jako z vědomí existence přirozených práv jednotlivce.

Stát je v principu institucí, která není schopna jednat jinak, než za použití násilí. Proto jeho aktivity, aby nebyly namířené proti svobodě jednotlivce, musejí být pouze odpovědí na iniciaci násilí vůči jeho občanům. Stát, který by plně respektoval svobodu jednotlivce, by ve svých rukách držel pouze policii, armádu a justici – nic víc. (O teorii fungování státu více např. v textu Ayn Randové: “ The Nature of Government”)

V současné době je však portfolio státních aktivit nepoměrně širší. A každá z aktivit nad rámec výše zmíněných funkcí státu znamená násilí vůči nám, občanům. Znamená pošlapávání naší svobody – ať už je to omezování možnosti uzavírat nebo neuzavírat smlouvy (např. antidiskriminační zákon), nebo omezování svobody prodávat nebo nakupovat zboží (např. zákaz žárovek), nebo nucená povinnost platit ze svých peněz pohodlné lenochy, darmošlapy a parazity (tedy, státem nařízená solidarita). A tak by se dalo pokračovat dlouho.

K čemu od nás stát, resp. Evropská unie, potřebuje informace? Důvody se nijak netají – statistický úřad jasně říká, že informace potřebuje pro “lepší” výkon státní správy a místní samosprávy. Jestliže tedy funkce dnešního státu znamenají potlačování svobody jednotlivce, pak zefektivnění státu bude znamenat jen jedno: naše svoboda bude pošlapávána efektivněji. Měli bychom to chtít? Ne. Je v našem zájmu, v zájmu naší svobody, aby o nás stát měl jen velmi omezené informace.

Stát se nás snaží usilovně přesvědčit, že výsledky sčítání lidu přinesou prospěch celé společnosti. Nepozastavujme se teď nad nesmyslným tvrzením, že pojem prospěch lze vztáhnout na společnost, tedy na souhrn jednotlivců, a projděme si raději některé důvody a argumenty statistického úřadu (které nabízí např. na svém webu www.scitani.cz). ČSÚ například tvrdí, že informace získané sčítáním budou sloužit pro lepší čerpání dotací z peněz Evropské unie. Skutečně to má být důvod k radosti? Peníze z EU jsou peníze získané od občanů daňovou konfiskací, tedy násilím. Mělo by být pozitivem, že místní samospráva bude mít lepší schopnost těžit z daňové krádeže (která, promítneme-li si ji na celou EU, nabývá skutečně obludných rozměrů)? Má snad být dobře, že kolem nás budou přibývat parky, lávky nebo hřiště zaplacené ukradenými penězi? Pokud někdo chce profitovat z krádeže, prosím.

Informace prý budou užitečné i pro podnikatele (jak se nás v reklamním spotu snažil přesvědčit 1. viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČRÚ Jaroslav Hanák). Má snad být něco pozitivního na tom, že firmy budou mít prospěch z informací, které byly od občanů získány pod pohrůžkou pokuty? Firmy mají možnost zaplatit si statistické šetření u jakékoliv libovolné agentury, která se takovými výzkumy zabývá. Skutečně je v jejich zájmu mít co nejlepší informace. Nedává ale smysl, proč by měly mít firmy užitek ze státního nátlaku vůči občanům, a prezentovat to dokonce jako něco, s čím by lidé měli být spokojeni. Stejně tak by snad každý považoval za absurdní, kdyby firmy prostřednictvím státu násilím vnucovaly zákazníkům své zboží (ona se vlastně tato absurdita děje – jsme nuceni nakupovat biopaliva).

Stejně směšné je například i zdůvodnění, že informace získané sčítáním budou využity na lepší plánování dopravní obslužnosti, tedy “kolik je kde potřeba autobusů, vlaků či tramvají a jak často mají jezdit”. Vzhledem k tomu, že stát fatálně selhává ve svém pokusu zajišťovat lidem kvalitní hromadnou dopravu, a přitom nepřipustí v této oblasti skutečně svobodný trh, je tento slib zavedení efektivity do hromadné dopravy pokrytectvím, nad nímž se lze jen pousmát. Lidé ve středních Čechách, kterým krajský úřad začal rušit autobusové spoje kvůli díře v krajské pokladně, o tom vědí své.

A namátkou vyberme ještě dvě podobně úsměvná odůvodnění. Výsledky sčítání lidu prý napomohou tomu, že stát bude schopný objednat přesné množství očkovacích látek pro děti a zamezí se zde plýtvání. Takže to znamená, že nesmyslné množství vakcíny proti prasečí chřipce, kterou stát z pouhého rozmaru nakoupil loňského roku, bylo objednáno proto, že stát neměl přesné informace ze sčítání lidu, a k podobnému nedopatření už nikdy nedojde? Optimismus zde myslím není na místě. A stejně tak ujišťování, že přesné výsledky sčítání napomohou lepšímu zvládání povodní a tvorbě účinných protipovodňových opatření, stojí na vodě.

Projděme si stručně sčítací arch. Není zapotřebí bujné fantazie, abychom si dokázali představit, jak které položky archu mohou sloužit k zesilování státních zásahů do našich životů.

Informace týkající se zaměstnanosti stát použije na úpravu regulací trhu práce a k tvorbě dalších a dalších tzv. sociálních opatření. Informace o vzdělávání a školní docházce poslouží k mohutnějšímu plánování socialistického školství – stát se může například rozhodnout, že “ekonomika potřebuje” méně ekonomů a manažerů a více zedníků, zámečníků nebo odborníků na folklór indiánských kmenů. Nástrojů má stát celou řadu a výsledkem budou opět jen a jen další zásahy do naší svobody výběru (která je beztak už dost omezená).

Údaje o využívání energií v domácnosti pak stát může použít třeba pro efektivnější plánování zelené politiky – není těžké si představit, že několik zelených politiků (třebaže oblečených do modrého kabátu) usoudí, že domácnosti využívají až příliš mnoho uhlí, a je tedy zapotřebí to nějak řešit. Čím? No přece nějakou pěknou regulací. Fantazie byrokratů a plánovačů je v tomto ohledu (a pouze v něm) neomezená.

Toto vše má znamenat prospěch pro občany? Jediné pozitivum mohou spatřovat politici a úředníci, kteří budou mít v ruce pádné důvody, jak ospravedlnit svojí práci a své regulační choutky.

Pokrytectví, s níž ČSÚ prostřednictvím svých televizních spotů vzbuzuje zdání důležitosti sčítání lidu, bije do očí. Aktéři reklamních spotů jsou zde vykresleni jako uvědomělí občané, kteří jako by se sami dobrovolně rozhodli sčítací archy vyplnit. Přejí si, “aby se o nich vědělo”, nebo “aby bylo víc mateřských školek.” Ve skutečnosti samozřejmě nehraje roli, zda si někdo přeje se sčítání zúčastnit nebo ne. Archy prostě vyplnit musíme – jinak se vystavujeme hrozbě pokuty. Dobrovolnost pod hrozbou násilí nemá smysl.

Podobně sprostě se ČSÚ vyjadřuje v úvodu sčítacích formulářů, kde občany “žádá”, aby lejstra řádně vyplnili. Proč nás o něco žádá, když má přitom v ruce zbraň? Bojkot sčítání lidu je možností pokojně deklarovat, že stát nejenom překračuje své přirozené funkce, ale že svým pokrytectvím překračuje i meze slušnosti.

Jestliže nesouhlasíme s kolektivistickým pojetím státu, jestliže odmítáme etatismus, je bojkot právě tohoto projevu kolektivismu a etatismu vhodnou příležitostí, jak na svou nespokojenost upozornit. ČSÚ uvádí, že při minulém sčítání bojkotovalo akci 365 lidí. Kolik to může být letos? Lze tvrdit, že u nás žije daleko více zastánců svobody, než jen ty necelé čtyři stovky (samozřejmě – je možné, že mnozí bojkotují akci i z jiných důvodů, než kvůli své ideologii).

Protestovat proti etatismu například bojkotem daní by bylo do značné míry sebezničující, vzhledem k tomu, že dlužné daně bude berní úřad vymáhat i zpětně, a to včetně penále, a třeba za pomoci exekutorů. Naproti tomu bojkot, za který hrozí předem stanovená, relativně zanedbatelná pokuta, je něčím, co může udělat každý, komu na jeho svobodě záleží – i kdyby měl na tento projev integrity svých názorů dva roky šetřit. A deklarace důležitosti svobody je cennější než nějaký deset tisícovek. Nehledě na to, že pokud by byl bojkot záležitostí více než jen pouhých desítek lidí, a bylo by to tedy možné jej pokládat za projev politického názoru a svobody svědomí (s odkazem na článek 15 Listiny základních práv a svobod), žádné pokuty nakonec určitě vyměřeny nebudou.

Jestliže se domníváte, že stát má mít velmi omezené funkce, jestliže se vám nelíbí zákazy žárovek a podobné iracionální projevy státních zásahů, a jestliže se domníváte, že postupně spějeme ke stále tužšímu socialismu, zvažte, zda nevyjádřit svůj nesouhlas bojkotem akce, která tuto cestu k socialismu ilustruje a která jí slouží. Nejsme ovce, abychom se nechali sčítat, a stát není naším pastýřem.

Jestliže však myslíte, že stát má právo omezovat naši svobodu, vměšovat se do našich životů, a libovolně nám vyhrožovat, archy klidně vyplňte. Se mnou však nepočítejte.

Luboš Zálom

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31