Čeká nás volební rok. Svobodní kandidují do Europarlamentu se svými stále stejnými prioritami, které se dají jednoduše shrnout slovem svoboda.

Občas se vyskytne názor, že euroskeptická strana, která neustále upozorňuje na nesmyslná nařízení EU, v EP nemá co dělat, ale nic nemůže být vzdálenější pravdě. Jedině tak, že se ozveme, pokud se nám něco nelíbí, lze dosáhnout nějaké změny. A aby nás bylo slyšet, musíme být v samotném jádru dění.

Evropská unie začíná připomínat monarchii, v níž jsou menší členské státy jen zapadlými vesničkami velkého impéria. Rozhodují za nás jiní. Snaží se nám diktovat, co máme pěstovat, čím máme platit, jezdit i topit. Věděli jste například, že EU před časem odhlasovala, že v každé obci má být památník EU? Nebo například to, že EU zažalovala Českou republiku za to, že se nedíváme na dostatečný počet filmů, vyprodukovaných členskými státy unie? Také se vám to zdá jako aprílový žert? Bohužel není.

A co další nápady z hlav europoslanců a komisařů? Jednotná nabíječka na mobil, kvóty pro počet žen ve vedení firem nebo třeba návrh na větší zdanění masa. To by tak hrálo, aby sis milý občane dopřával steak, když ti podle nás víc svědčí dušená mrkev.

Vrcholem naší poddanosti se stalo zrušení práva veta členských států, které nás sice nepatrně, ale přece jen, trochu chránilo před naprostým otroctvím. Pro zrušení práva veta bohužel hlasovali i čeští poslanci. To je asi tak rozumné, jako podříznout si větev, na které sedíte, když pod sebou máte krokodýlí farmu.

A proto se těším na to, až se někdo v europarlamentu zeptá: „Kdo je ten nový, ten Libor Vondráček?“

A dočká se odpovědi: „Je to rebel!“

Markéta Karešová, Svobodní