Zákaz plynových kotlů, další z hloupých nápadů Evropské unie

Zákaz plynových kotlů, další z hloupých nápadů Evropské unie

Jedno z velice důležitých témat, které ale tak trochu zapadlo ve stínu událostí posledních dnů a týdnů, je připravované zpřísnění směrnice EU nařizující zákaz plynových kotlů respektive jejich prodeje a servisu, a to už od roku 2029. Opravami a servisem plynových kotlů se živím skoro dvacet let a bral bych jako veliké pokrytectví se k tomuto tématu nevyjádřit.

„O návrhu Evropské komise se vyjednává, jde zatím o pracovní verzi. Stejně jako v případě dalších podobných návrhů i v tomto případě hrají roli národní specifika a zájmy jednotlivých členů Evropské unie. Souhlasné stanovisko zatím přišlo od Německa, Francie, Dánska, Švédska nebo Belgie. Naopak Itálie a země střední a východní Evropy mají výhrady.“[1]

Bez plynu to prostě nejde. Je úplně jedno, jak moc nějaký eurokomisař propadne zelené ideologii, důležitá jsou fakta a ta jasně říkají, že plán eliminace plynových kotlů je zcela nereálný. Na českém trhu se prodá ročně v průměru 80 tisíc plynových kotlů. Celkový počet plynových kotlů, které jsou u nás v provozu, není znám, tato data se nesbírají, a tudíž žádné relevantní přehledy neexistují. Vyjděme tedy z údajů ČSÚ, který krom počtu obyvatel sleduje i počet domů a bytů. V roce 2021 bylo evidováno ve statistikách ČSÚ 1 709 845 rodinných domů, 2 431 918 bytů v bytových domech a 73 366 bytů v ostatních budovách. Použijeme-li tato data pro reálný odhad počtu objektů, které jsou vytápěny plynovými kotli, bavíme se zde o číslu blížícímu se ke dvěma milionům.
(Pro naši úvahu jsme na základě kvalifikovaného odhadu zvolili následující podíly domácností s plynovými kotli: u rodinných domů 95 %, u bytových domů 15 % a u ostatních budov 10 %.)
Nahradit tak ohromný počet kotlů, a ještě k tomu za tak krátkou dobu, je nejen nereálné, ale i velmi naivní.

Otázkou také zůstává, čím plynový kotel nahradit. Jediný zdroj, který by co do parametrů mohl alespoň částečně konkurovat plynovému kotli, je tepelné čerpadlo. To má ale svá jistá specifika a omezení, opírající se o základy fyziky. V praxi to znamená, že účinnost tepelného čerpadla výrazně klesá s venkovní teplotou okolo 0 °C. Pokud se venkovní teplota pohybuje 5 °C pod bodem mrazu nebo níže, je účinnost zařízení naprosto zanedbatelná a připíná se pomocné elektrické topení. Čím větší potřeba tepla, tím menší účinnost zařízení – i tak by se to dalo jednoduše shrnout. Dalším velkým otazníkem je příkon zařízení v případě připnutí záložního elektrického zdroje, jehož výkon je u většiny tepelných čerpadel 3kW při minimálním zatížení. To může být dost zásadní problém. Např. u bytového domu s dvaceti bytovými jednotkami vytápěnými plynovými kotli je příkon do všech zařízení cca 1kW, v případě instalace tepelných čerpadel a při aktivaci jejich pomocného elektrického vytápění se dostáváme na hodnotu přesahující 60kW. Tak enormní navýšení není naše elektrická přenosová soustava schopna zvládnout ani při velké dávce optimismu. Tady cestu prostě nevidím. 

Jednou z dalších alternativ, se kterou by EU neměla problém, je systém hybridního vytápění, tedy kombinace tepelného čerpadla a plynového kotle pod jedním „deklem“. Vadí tedy plynové kotle, nebo nevadí? Začínám se v tom trochu ztrácet. Ať už vadí, či nevadí, tahle cesta je asi tou nejhorší, kterou bychom se mohli vydat. Systém hybridního vytápění je mnohem náročnější na prostor instalace a jeho pořizovací cena je oproti plynovému kotli několikanásobně vyšší. Dalším negativním faktorem je složitost opravy. Bavíme se tu o velmi sofistikovaném zařízení, jehož oprava vyžaduje znalosti hned z několika oborů, přičemž u dvou je podmínkou osvědčení vydané TIČR a jeden obor je podmíněn registrací na MZP. Celkem se jedná až o šest oborů. V současné době čeká zákazník na opravu plynového kotle i několik týdnů, termín opravy hybridního zdroje vytápění by se tak pravděpodobně pohyboval až v řádech měsíců.

Pokud si chceme zachovat základní komfort, ke kterému teplo a teplá voda neodmyslitelně patří, udělejme maximum pro to, aby tento euronesmysl zůstal jen pracovní verzí. Nedovolme, aby ideologie zvítězila nad zdravým rozumem. Volby do Evropského parlamentu proběhnou letos v červnu a každý hlas může být tím, který rozhodne o naší budoucnosti.


[1] HONSŮ, Miroslav. In: Konec plynových kotlů už za několik let? Měl by je nahradit nový typ vytápění [online]. zoom.iprima.cz, 03. 12. 2023 [cit. 02. 01. 2024]. Dostupné z: https://zoom.iprima.cz/veda-a-technika/konec-plynovych-kotlu-419302

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tomáš Rout

Tomáš Rout

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Tomáš Rout

Tomáš Rout

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31