Pokuty podle výše příjmu za dopravní přestupky? Lákavá myšlenka pro všechny s podprůměrným platem, a těch je většina. Ale myšlenka zbytečná. Páka k tomu, aby i bohatí dodržovali předpisy, již přece existuje. Jmenuje se bodový systém.

Myšlenka majetkově odstupňovaných pokut je populární , neboť většina má pocit, že zatne típec jen a pouze úzké vrstvě velmi bohatých řidičů, nedodržujících předpisy. Bodový systém je naopak naprosto nepopulární, neboť každý má obavu, že se ho nějak dotkne, protože občas nějakému tomu bodu asi neunikne téměř nikdo. Obojí však není pravda, což se ukáže při podrobnějším pohledu.

Začněme bodovým systémem. Mnozí bodový systém kritizují, neboť prý je to spolu s pokutou dvojitý trest za jeden přestupek. Ale není tomu tak. Správně a bez prodlení fungující bodový systém by trestal až recidivu, nikoliv první či druhý drobný přestupek. A to je správné. Pan ministr Bárta sám by se měl postarat, abychom měli logický a funkční bodový systém. Když to nepůjde jinak, pak i návrhem legislativních změn v tomto smyslu. Bohužel současný bodový systém je nedokonalý, dá se zřejmě obcházet a informační výstup z něj není okamžitý. Ale v jiných státech v pohodě funguje, chyba je tedy zřejmě ve způsobu zavedení u nás, nikoliv v systému samotném.

Pokud se někdo udržuje s počtem obdržených bodů pod limitní hranicí, pak nemá co řešit. To jsou ti, kteří dostanou pár bodů náhodně a po roce se jim odmazávají. Pokud však někdo získává body systematicky, pak je to recidivista a dříve nebo později se dostane nad limitní úroveň. Je členem úzké vrstvy nezodpovědných řidičů a jistě si trest za recidivu zaslouží, bez ohledu na velikost majetku. Nemám důvod ho chránit podporou snah o zrušení bodového systému.

Předpokladem správného fungování bodového systému není jen jeho logická propracovanost, ale i funkční dopravní policie. A zde především by Bártův kolega John měl zajistit, aby policisté systematicky hlídali provoz na nebezpečných místech, nikoliv na těch pro ně pohodlných. Trest v automobilové dopravě by měl být zaměřen právě proti nebezpečným přestupkům. Primárním úkolem dopravních policistů není vybírat pokuty, ale zajistit bezpečnost silničního provozu, a bodový systém je k tomu dobrým prostředkem.

Při představení záměru příjmově odstupňovaných pokut se ministerstvo dopravy ohánělo příkladem Švýcarska, kde prý odstupňované pokuty podle příjmu v silničním provozu fungují. Ale podíváme-li se na tabulku pokut ve Švýcarsku , nic takového tam neuvidíme. Naprostá rovnost výše pokuty u běžných přestupků (a to včetně včetně mírného překročení rychlosti) není narušena. Švýcarská policie v zásadě nezkoumá příjmové či majetkové poměry toho, kdo spáchal běžný dopravní přestupek.

U středně vysokého překročení rychlosti se již ve Švýcarsku jedná o přestupek, který projednává soud. A pokutu, nebo spíše peněžitý trest, tam neuděluje policie, ale právě nezávislý soud . Soudce může zohlednit majetkové poměry pachatele. Obvykle to však nedělá (jinak by byl touto agendou zahlcen) a prostě použije kantonální tabulku vytvořenou pro tyto případy.

Vysoké překročení rychlosti pak je ve Švýcarsku přečinem a samozřejmě ho projednává soud. Zde již soud skutečně musí při stanovení peněžitého trestu vycházet z čistého příjmu pachatele. A maximální pokuta je limitována zhruba milionem franků. Cena vozu, se kterým byl přestupek spáchán, se však nezohledňuje.

Pokud by ministr Bárta chtěl převzít švýcarský systém, pak by se o tom snad dalo uvažovat, ale pouze jako celek. Jistě si nelze vyhlédnout jedno speciální řešení extrémních (a tudíž řídkých) situací, konkrétně velmi vysokého překročení povolené rychlosti, a to pak aplikovat na všechny ostatní (časté) situace, tedy drobná překročení povolené rychlosti, případně i na další dopravní přestupky. Něco tak pošetilého, doufám, nepřišlo panu ministrovi vůbec na mysl. Bylo by tedy v případě převzetí švýcarského systému třeba zavést soudní řízení pro středně vysoké a vysoké překročení povlené rychlosti. Nelze jít cestou zmocnění policie (tedy součásti výkonné moci) ke zjištování příjmů či majetkových poměrů. Něco takového ve Švýcarsku opravdu neexistuje a nejen Švýcaři vědí proč. To může dělat v některých případech jen moc soudní.

Spíše si však myslím, že švýcarský systém přejímat nemusíme a nemáme. Pokud budou policisté a bodový systém fungovat (což je úkol pro ministry Johna a Bártu), pak netřeba soudních řízení a nerovných peněžitých trestů. Pokud naopak policisté nebudou fungovat tak, jak mají, pak příjmově či majetkově odstupňované pokutování by jistě zvětšilo výši úplatku do kapsy některých výlupků v uniformě.

Dále: švýcarské pravidlo „relativně stejná (peněžitá) újma za stejné provinění každému řidiči“, uplatňované švýcarskými soudy v případech vysokého překročení povolené rychlosti, nemusí být pokaždé spravedlivé. Člověk dokáže vymyslet mnoho situací, kdy bude naopak evidentně nespravedlivé. A to i ve švýcarských podmínkách, natož pak v našich, kde například přiznané příjmy ne vždy odpovídají těm reálným. Je snad nebezpečnější rychlá jízda než soustavné nedávání přednosti chodcům na zebrách? Anebo co velmi rychle jedoucí nezaměstnaný maniak bez vlastních příjmů? Neměl by dostat větší trest, než jen zákonem předepsanou minimální pokutu? A kdo vlastně támhleto auto při rychlé jízdě řídil? Těžce vydělávající živitel rodiny anebo osoba blízká, např. manželka bez zdanitelných příjmů? A jak by se řešily přestupky cizinců? Těžko nás německý berňák nechá nahlédnout do daňového přiznání pana Berndta Posselta.

Zároveň by takový systém zvýšil administrativní náročnost jak ve sféře správní, tak i soudní. Rozhodně by musela vzniknout netriviální právní norma, která by odstupňované pokutování zajišťovala. Příslušná legislativa by jistě přispěla k dalšímu zaplevelování našeho právního systému, se spoustou vyjímek, kliček, zákoutí, kruhových objezdů, slepých uliček a zákazů vjezdů s doplňkovou tabulkou „některým vjezd povolen“, ve kterém by se vyznal jen advokát toho tzv. bohatého řidiče, rozhodně ne ten řidič pocházející z nižšího středního stavu. V konečném důsledku by tento nápad odnesli všichni, nicméně ti tzv. bohatí řidiči jen minimálně. Zátěž pro ostatní by byla relativně mnohem větší. Zůstaňme radši u bodového systému trestajícího recidivu. Případný zákaz řízení po překročení bodového limitu spravedlivě bolí bez ohledu na výši příjmu, stejně chudého jako bohatého řidiče. Bártovi právní experti by tedy měli radši napřít své úsilí na vylepšení současného systému.

Pavel Strunz je členem Republikového výboru Svobodných.