MACH: projev na konferenci UKIP – český překlad

MACH: projev na konferenci UKIP – český překlad

Sněm UKIP, Torquay 3. září 2010

Vážený pane předsedo, vážený pane Faragi, dámy a pánové,

Je mi ctí, že jsem byl pozván na tento sněm, abych zde mohl promluvit spolu s vašimi ostatními váženými řečníky, a jsem potěšen, že zde mohu hovořit k posluchačům, s nimiž sdílím základní politické myšlenky svobody a národní nezávislosti.

Přijel jsem z České republiky jako představitel malé – nedávno založené – Strany svobodných občanů. Naše strana je velmi podobná vaší, nejen pokud jde o vztah k Evropské unii, ale rovněž i pokud jde o daňovou či energetickou politiku.

Když slyšíte Česká republika, většině z vás se nejspíš vybaví jméno výjimečného českého prezidenta Václava Klause.

Jsem hrdý na to, že Česká republika má za prezidenta Václava Klause, státníka, který odvážně odhaluje podstatu evropské integrace, který naprosto chápe její podstatu a který dokáže oponovat falešné evropské politické korektnosti jazykem prostým novodobého eurospeaku.

V minulém roce stál prezident Václav Klaus jako poslední evropský státník proti Lisabonské smlouvě a všem nám bylo líto, když ji nakonec podepsal. Nevyčítáme mu to ale. Chápeme, že nemohl stát proti oběma komorám českého parlamentu a proti Ústavnímu soudu. Nepochybně dělal, co mohl.

Právě proto, abychom podpořili jeho úsilí, úsilí UKIPu a dalších, kteří usilují o svobodnou konkurenci a ideál národní svrchovanosti, založili jsme Stranu svobodných občanů. Nyní obhajujeme myšlenky svobody a národní nezávislosti spolu s vámi.

Jsme šťastni, že v tom nejsme sami a že můžeme vzhlížet k UKIPu, straně která pro nás je vzorem a důkazem, že když budeme stát pevně za myšlenkami nezávislosti a svobody, tak nejen že budeme bojovat za správnou věc, ale že naše úsilí může nakonec přinést ovoce.

Dokázali jste se probojovat do Evropského parlamentu a vaše popularita stále roste. Je to pro nás důkazem, že když budeme trvat na svých hodnotách, jednou uspějeme také.

Chtěl bych se dnes s vámi podělit o tři poznámky. První bude o filosofických základech Evropské unie. Druhá bude o vyhlídkách EU ve srovnání s bývalým Sovětským svazem. Třetí poznámka bude o tom, jaké ponaučení si můžeme vzít z debaty o možném přijetí Turecka do EU.

EU je omyl

Dovolte, abych začal základním postřehem o podstatě Evropské unie.

Skotský filosof 18. století Adam Ferguson a po něm rakouský ekonom Friedrich August Hayek objevili důležitý rozdíl mezi lidským jednáním (human action) a lidským plánem (human design).

Lidskému jednání můžeme přičíst vznik mnoha prospěšných a léty prověřených institucí, jako je rodina, trh, neděle, či národní stát. Tyto instituce jsou výsledkem lidského jednání. Vyvinuly se během staletí a nemají nějaké konkrétní lidské stvořitele.

Na druhé straně existují instituce, které jsou výsledkem lidského plánu. Tyto sociální konstrukce jsou často škodlivé. Jsou založené na předpokladu, že nějací vyvolení jedinci – sociální inženýři, jak je Hayek nazýval, vědí lépe než miliony nezávislých lidí, co se má dělat. Známými příklady lidského plánu z Hayekových časů jsou centrálně plánované hospodářství nebo Sovětský svaz. Novodobým příkladem špatné instituce založené na lidském plánu je Evropská unie.

Evropská unie je omyl.

EU je založená na předpokladu, že centrální Komise v Bruselu ví lépe než miliony jednotlivců, co je pro ně dobré. To by mohlo teoreticky platit, kdyby byla komise nadána božskou inteligencí. Obávám se, že tomu tak není.

Za normálních okolností je lidstvo proti takové domýšlivosti chráněno dělbou moci a mnohostí center politického rozhodování. EU je ovšem založena na centralizaci a na potlačování konkurence mezi jednotlivými jurisdikcemi. Proto mají případné chyby EU mnohem závažnější dopady než případné chyby národní vlády, která je vystavena dělbě moci a konkurenčnímu prostředí.

Pokud např. česká vláda udělá nějakou chybu – řekněme v hospodářské, fiskální či imigrační politice, může to mít vážné dopady na mě a mé spoluobčany. Pokud jde ale o ostatní státy, ty nejenže jsou našich chyb uchráněni, oni se z nich mohou dokonce poučit. Když ovšem udělá chybu Evropská unie, nejenže taková chyba dopadá přímo na půl miliardy lidí, ale je takovou chybu i těžké odhalit. Aniž bychom totiž měli možnost srovnání s tím, jak k věcem přistupují jinde, je obtížné důsledky takové chybné politiky rozeznávat.

Pokud pekař peče špatné housky, můžeme odejít ke konkurenci. Pokud EU upeče špatnou legislativu, není z toho úniku. EU je založena na rostoucí monopolizaci moci a tento nedostatek konkurence zvyšuje množství špatných rozhodnutí.

Místo monopolizace potřebujeme konkurenci a svobodu volby. Potřebujeme daňovou konkurenci, měnovou konkurenci a rozmanitost energetických a imigračních politik. Potřebujeme mít v Evropě nezávislé národní státy místo monopolistického superstrátu.

Poučili jsme se, že EU je nereformovatelná. Způsobuje stále více a více škod. Proto jedinou cestou, jak znovunastolit odpovědnost, zdravou konkurenci a svobodu, je jednostranné vystoupení z EU. 

Gorbačov

Moje druhá poznámka se týká vyhlídek Evropské unie. Velké říše se nakonec vždy rozpadly, zničila je bobtnající byrokracie a neschopnost vymáhat své stále složitější zákony.

EU stále existuje, ale více a více jednotlivců a členských států neplní její pravidla. Nikdo kupř. nedodržuje pravidlo Paktu stability a růstu, podle kterého nesmí deficit členských zemí překročit 3 % HDP. Členové eurozóny dokonce nalévají peníze do krachujícího Řecka navzdory explicitnímu zákazu takové pomoci v základních smlouvách EU.

To jsou jasné příznaky, že se EU blíží ke svému konci. Jednoho dne tzv. prezident EU pan Rompuy skončí jako poslední prezident Sovětského svazu. Jednoho krásného dne pan Gorbačov zjistil, že je prezidentem virtuální entity, z níž už všichni vystoupili. Prostě už mu neposlali další plat.

Těším se na den, až pan Rompuy zjistí, že nemá reálnou moc získat další naše peníze.

Turecko

Moje třetí a poslední poznámka se týká otázky Turecka v EU.

Občas se nás lidé ptají, jestli jsme pro nebo proti vstupu Turecka do EU.

Vzpomínám si, že britští euroskeptici byli pro rozšíření EU o státy střední Evropy, protože věřili, že se tím zastaví prohlubování politické integrace. Nyní víme, že se mýlili. Pro Německo a EU jako celek je příliš snadné kupovat si periferní státy EU. Někteří euroskeptici nyní podobně horují pro vstup Turecka do EU, s tím, že by to mohlo přiblížit rozpad EU.

Zastánce volného trhu ve mně říká, že by bylo fajn být s Tureckem v jedné zóně volného obchodu. Jenže EU je daleka tomu být pouhou zónou volného obchodu. EU je monstrum, které reguluje nejmenší aspekty každodenního života od žárovek po záchodové mísy. Každý ví, jaké záchody mají v Turecku. Česky jim říkáme „turecké záchody“. Pokud se nemýlím, v Anglii se jim říká „francouzské záchody“. Kdo ví? Možná jednou zjistíme, že jsou turecké-francouzské záchody nějakou směrnicí uzákoněny jako jediná přípustná norma pro celou Evropu.

Tuto moji poznámku o tureckých záchodech by mohl někdo označit jako laciný antimuslimský postoj. Ubezpečuji vás, že nejsem antimuslimský. Nemám nic proti tureckým záchodům – dokud jsou v Turecku či ve Francii.

Stejně tak nejsem antiněmecký.  Nemám nic proti dotovaným větrným a solárním elektrárnám – dokud jsou dotované německými spotřebiteli v Německu.

Proto, pokud jde o členství Turecka v EU raději říkám, že pro nás, kteří jsme pro naše vlastní osamostatnění od EU, je tato otázka bezpředmětná. Jestli oni chtějí Turecko v EU, ať si ho přiberou. Nám je to jedno. Ale bez nás.

Pouze by pak EU měla být upřímná: Až přijme Turecko, měla by lehce změnit svůj název. Místo Evropské unie by se měla přejmenovat na Eurasii, aby tak dala své jméno do souladu s románem 1984 George Orwella.

Exit

Ačkoliv pozorujeme řadu příznaků blížícího se rozpadu EU, může tento proces trvat déle, než bychom si přáli, a rozpad nemusí být pokojný.

Z obou důvodů je nejen legitimní, ale i odpovědné a rozumné navrhovat jednostranné vystoupení z EU.

Můžete být hrdí, že jste vybudovali silnou politickou stranu, která obhajuje zájmy lidí, kteří pochopili, že pokračující členství v EU je škodlivé. Britští občané mají svůj UKIP, my jsme v České republice založili Stranu svobodných občanů.

Co chceme: Chceme žít ve svobodné a svrchované zemi, která je zodpovědná za své vlastní zákony. Jsme oddání volnému trhu, toleranci a svobodě.

Máme pozitivní vizi svobodné, prosperující a mírumilovné země, která nemá ambici diktovat svoji politiku jiným státům a která nenutí své daňové poplatníky doplácet na jiné státy.

Všimněte si, že činnost našich parlamentů se už nenazývá hlasování – nazývá se transponování či implementování. Až budeme mimo EU, politika a demokracie znovu získají svůj pravý smysl. Politické rozhodování bude opět odrážet přání lidí. Parlamenty budou projednávat zákony vycházející z národních potřeb místo transponování bruselských směrnic.

Nejsme žádní izolacionisté. Myslíme si, že bychom se měli po vystoupení z EU připojit k EFTA a získat tak přístup nejen na trhy EFTA, ale i na trhy více než 50 zemí a teritorií, s nimiž má EFTA dohody o volném obchodu. Zachováme si volný obchod s EU prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru, dokud si nevyjednáme lepší podmínky, jako má např. Švýcarsko.

Až budeme opět nezávislí, daňoví poplatníci ušetří miliardy, když nebudou muset platit uměle vysoké ceny za energie kvůli evropské legislativě. Ušetří další miliardy, když nebudou muset platit obrovské příspěvky do rozpočtu EU a „kofinancovat“ často nesmyslné evropské projekty.

Závěr

Nyní musíme tvrdě pracovat na přesvědčení demokratické většiny o našich politických cílech – národní nezávislosti a svobody jednotlivce.

Těším se na den, až s vámi nebudu v jedné unii.

Děkuji za pozornost.

Petr Mach je předsedou Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31