Sasová: Nenadávejte na neziskovky, nadávejte na sebe

Sasová: Nenadávejte na neziskovky, nadávejte na sebe

Co to ale vlastně neziskovky jsou? Jsou to organizace, které nejsou založené za účelem dosahování zisku. To ale neznamená, že zisk mít nemůžou. Neziskové organizace (NO) jsou už dlouhou dobu trnem v oku mnohým lidem zejména proto, že zpravidla největším jejich příjmem jsou dotace. Tedy dotace z rozpočtu orgánů státní správy a samosprávy. Ještě lépe: z peněz daňových poplatníků.

Z dotací ovšem opravdu zisk vytvořit nejde. To znamená, že co nezisková organizace dostane na dotacích, musí do haléře utratit nebo vrátit. Je ale nutné k prosperitě a bohatství dosahovat zisku? I ty neziskové organizace, které žijí jen z dotací a je jedno z jakých, tedy zda ze státního rozpočtu, z rozpočtu krajů, či měst nebo z evropských fondů, můžou být bohaté, rozhazovat na všechny strany a královsky platit své zaměstnance a především „manažery“. A dosahovat zisku na zajištění svého blaha vůbec nepotřebují.

Nesouvisející projekty nebo účelově založené organizace

Jak se ale takové neziskovky k penězům dostanou? Postup má zpravidla vždycky stejný scénář. Napíšou projekt na základě výzvy, kterou nějaká instituce, disponující s penězi, vyhlásí. A podle toho jaké výzvy se vyhlašují, takové projekty se píší a na takové projekty se pak neziskovkám dávají peníze.

Nejsou nijak ojedinělé případy, kdy dokonce účelově vznikají neziskovky až po vyhlášení výzev jen proto, aby se ti, kteří je provozují, dostali k penězům. Nejsou ani ojedinělé takové případy, kdy neziskovka, ať už vznikla za jakýmkoliv účelem a má jakékoliv poslání, realizuje různé projekty, které spolu nijak nesouvisí, jen aby mohla čerpat peníze. Tak se např. jeden rok věnuje začleňování sociálně nepřizpůsobivých, jiný rok vzdělávání nezaměstnaných a další třeba pořádání soutěží pro školy.

I když někdy není jednoduché se k penězům dostat, protože žádostí je mnohem více, nežli je možné alokovanou částkou pokrýt, jsou i obrácené případy. A těch, bohužel, přibývá.

Vypíše se výzva na činnosti, které už jsou zcela vyčerpané. To znamená, že jde o takové činnosti, které není možné nikde realizovat co do místa, tak i co do uplatnění pro cílovou skupinu. Takovými výzvami jsou např. některé výzvy na vzdělávání. Neziskovek, které se věnují vzdělávání je tak obrovské množství, že už je problém sehnat někoho, koho by vůbec mohly vzdělávat.

Ale o co menší je zájem o tyto projekty, o to snadněji je možné peníze získat, protože částky alokované v jednotlivých výzvách je třeba vyčerpat. Zejména, jde-li o peníze z EU. Podobně jsou na tom i výzvy na sociální začleňování, sociální inovace, podporu zaměstnanosti, genderové audity a celá řada dalších. U těchto projektů je cílová skupina často jen prostředkem k získání dobře placeného zaměstnání pro pracovníky NO.

Těžko se pak neziskovým organizacím divit, že bují, rostou jako houby po dešti a naplňují jakési vize tvůrců výzev.

A tak zatímco některé NO, které pomáhají zdravotně postiženým, poskytují sociální služby, věnují se seniorům, apod., bojují o každou korunu, máme tady organizace, které z málo čerpaných výzev získávají miliony, z kterých si královsky žijí.

Nenechte se zmýlit, musí samozřejmě vykazovat činnosti v souladu s náplní projektu. A tak se rodí různé konference, tvoří brožury, pořádají školení, semináře, kulaté stoly, diskusní snídaně, vyrábějí se Značky spolehlivosti, Sexistická prasátečka a jiná cejchování… Pak se samozřejmě úřaduje. Jen napsání takového projektu většinou vyžaduje profesionála, kterému je třeba za jeho práci zaplatit. Pak se úřaduje po celou dobu trvání projektu: píší se monitorovací zprávy, žádosti o platbu, zajišťuje se fotodokumentace, píší se žádosti o záštity atd. Tedy je třeba mnoho zaměstnanců, kteří vše v termínech zajistí.

Kdo ale rozhoduje o zaměření jednotlivých dotačních výzev a alokovaných částkách? EU, vláda, ministerstva, krajské úřady, města, různé státní instituce, tedy politici!

A máme takové politiky, jaké jsme si zvolili. Takže, nenadávejte na neziskovky, nadávejte na sebe!

Helena Sasová,
členka Svobodných z Libereckého kraje

Články jsou názorem autorů, nikoliv stanoviskem celé strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31