Petr Mach: Neexistuje libertariánský argument pro Evropskou unii

Petr Mach: Neexistuje libertariánský argument pro Evropskou unii

Dalibor Roháč napsal zajímavý článek, ve kterém argumentuje, že navzdory všem svým chybám, je Evropská unie (EU) tím nejlepším reálným scénářem, který mohou evropští libertariáni mít, a proto by ho měli přijmout. Roháč vyjmenovává mnoho slabin EU – a ve všech případech míří přesně –, ale poté říká, že tato Evropská unie je second-best, protože reálnou alternativou není 28 nezávislých libertariánských států, nýbrž jakýsi druh autoritářské dystopie pokud ne ve všem z nich, tak v mnoha.

Je potěšující, že Roháč prezentuje koherentní argument pro EU, a ne obvyklou falešnou dichotomii pravicových politiků: „Brusel, nebo Moskva“.

Dalibor Roháč je výborný a inspirativní libertariánský myslitel. Avšak v jeho článku Libertariánský argument pro Evropskou unii mi připadá jeho argumentace nepřesvědčivá a opomíjí základní protiargumenty.

Je pravda, že EU je přeregulovaná, že euro je katastrofa, že strukturální fondy způsobují korupci, že Společná zemědělská politika je neudržitelná a že výdaje EU jsou velmi marnotratné, jak Dalibor Roháč nejenom zmiňuje v tomto článku, ale také o těchto problémech ve svých mnoha kritikách EU sám píše.

Ano, je také pravda, že rozpočet EU má velikost pouze kolem jednoho procenta hrubého národního produktu členských států. Ale ještě jsem neviděl žádného euroskeptika říkat něco jiného. Rozpočet Evropské unie není hlavním argumentem pro vystoupení, není to ani jeden z hlavních argumentů. To je falešný argument.

„Evropa bezpochyby potřebuje masivní deregulaci po vzoru amerických 70. let, stejně jako silnější institucionální brzdy proti nekontrolovanému růstu ekonomicky destruktivních pravidel v budoucnu,“ píše Roháč. Nejenom, že to by bylo evidentně nelegální, protože Římská smlouva ve své první větě zavazuje ke „stále těsnější unii“, byl by to v podstatě zázrak, kdyby všech 28 členských států prošlo 170 tisíci stranami acquis communautaire (unijního práva) a znovu projednávalo každý odstavec,
přičemž by musely čelit zájmovým skupinám nejdříve na úrovni Evropské unie a poté znovu doma, až by de-transponovaly odvolané směrnice a odvolaná nařízení z práva členských států.

Právo EU funguje zásadně odlišně od amerického práva. Velmi důležité je, že nestačí mít většinu v parlamentu – což by samo o sobě byl další zázrak, protože v Evropském parlamentu o všem rozhoduje věčná eurofilní koalice socialistů, konzervativců a tzv. liberálů. (Povšimněme si také slova „acquis“ – tyto pravomoci jsou získané od členských států a nikdy se jim nemají vracet zpátky.)

Roháčův popis historie a právní situace je také špatně. Nikde nezmiňuje, že je tu alternativa: Existuje Evropský hospodářský prostor, Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) a bilaterální smlouvy s Evropskou unií. Roháč silně argumentuje pro oblast volného obchodu, ale EU je celní a politickou unií, ne oblastí volného obchodu. Společný celní sazebník obsahuje víc než 10 tisíc položek a členské státy mají zakázáno, aby si dojednávaly dohody o volném obchodě s jakoukoliv částí světa. EU mohla dávat větší smysl v době německého hospodářského zázraku, ale tato doba je dávno pryč. Evropa stagnuje, zatímco ostatní části světa rostou. Kterýkoliv stát, který vystoupí z EU, by si mohl zvolit ze dvou základních uspořádání s EU, a velmi by si pomohl.

Co mi ale způsobuje větší starosti, je Roháčova chybná utilitaristická argumentace pro nelibertariánskou politiku. Libertariáni obecně vyzdvihují konkurenci jurisdikcí a Dalibor Roháč o tom sám psal. Ve svém nynějším článku se dává na jakousi madisonovskou argumentaci, že centralizace může odčinit špatné socialistické nápady jednotlivých států.

Možná by Maďarsko bylo socialističtější vně EU, než je teď. Možná i některý další stát. Ale libertariáni říkají, že v dlouhém období je lepší, když je vláda blíže k občanům a když má konkurenci.

Neexistuje libertariánský argument pro Evropskou unii stejně jako neexistoval pro RVHP. Vystupující státy by si mohly vyjednat smlouvy o volném obchodě s celým světem navíc k 28 státům EU a čtyřem členům EFTA. Mohly by snadno deregulovat běžnými parlamentními většinami. Nebyly by nuceny posílat záchranné balíky do zbankrotovaných projektů jako je euro. Jejich vlády by se musely více zodpovídat voličům a nemohly by se vymlouvat na „Brusel“.

Všechny libertariánské argumenty mluví pro vystoupení z Evropské unie.

Petr Mach,
předseda Svobodných a europoslanec

Článek vyšel původně v angličtině na webu Reason.com.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31