PAYNE: Jsme zpátky v Evropě, co dál?

PAYNE: Jsme zpátky v Evropě, co dál?

1) Střežit svrchovanost ČR: Svrchovanost je po staletí osvědčený základ mezinárodních vztahů, který chránil malé státy před svévolí velkých. Ne dokonale, ale lépe než jakýkoli multilaterální systém. Žádný lepší recept neexistuje. Svrchovanost nezávisle na velikosti dává každému státu v jakékoli věci právo ‚veto‘. Evropská unie, aby zamaskovala své neřešitelné strukturální problémy, svrchovanost soustavně podrývá. Je prý přežitkem. Tím k radosti velkých států podrývá základy mezinárodních vztahů: není-li svrchovanost nedotknutelná, je možné Srbům ukrást kus území, je možné provést převrat v Libyi či obsadit část Gruzie. EU za to nenabízí žádnou náhradu, i uvnitř platí právo silnějšího odporující svrchovanosti. V mnoha případech může většina přehlasovat menšinu, což je popřením svrchovanosti. Evropě se to vymstí.

2) Odstranit korupci z Bruselu: Těžko můžeme bojovat s korupcí doma, když se k nám tlačí z Bruselu od komise, europoslanců i úředníků, kde dosahuje řádově vyšších hodnot. Zatímco u nás máme špatný zákon o střetu zájmů, v EU není žádný. Etický kodex bruselských úředníků shovívavě doporučuje, že úplatky by se přeci jenom raději pokud možno neměly brát.

3) Uvolnit zahraniční obchod: Konkurenci v EU nahrazuje síla lobbyistů v Bruselu. Unie již není Evropským společenstvím devadesátých let, které podporovalo volný obchod. Obchodní kvóty přidělované z Bruselu nás omezují při pronikání na některé zahraniční trhy. Z EU se stává do sebe uzavřená pevnost, izolovaná od zbytku světa. Nějakou dobu si můžeme hrát na písečku vnitřního trhu, ale bez férové konkurence budeme za světem zákonitě zaostávat. Liberalizovat se musí i obchod zemědělskými komoditami: kvalifikovaná evropská populace by měla pracovat v oborech s větší produktivitou práce, než je zemědělství.

4) Obnovit tržní ceny elektřiny: EU zavedla na produkci elektřiny selektivní daně plánované úřadem v Bruselu. Jaderná, sluneční, vodní či tepelná kWh podle toho, jak byla vyrobena, je jinak zdaňována a má jinou cenu. V důsledku deformovaných cen firmy a vědecké instituce nevědí, jaká je skutečná cena energie a nemohou správně zaměřit svůj výzkum. Proto je EU stále méně a méně konkurenceschopná na světových trzích, investice ve výzkumu jdou do špatně zaměřených projektů.

5) Deregulovat:  EU v důsledku přeregulace zaostává za zbytkem světa. Letos např. Brazílie předstihla Británii a Francii. Podle statistik každých 5 let členství v EU přináší pokles HDP o jedno procento. Bez masivní deregulace se EU odsuzuje k trvalému poklesu životní úrovně se všemi sociálně-politickými důsledky.  Pyramidové hry s rozpočtem, kdy si špatné banky vzaly peníze od států a teď si špatné státy berou peníze od jiných států, jsou začátkem konce.

6) Zachovat NATO jako jedinou bezpečnostní instituci: EU systematicky narušuje principy NATO. Budováním evropské obranné identity zatěžuje rozpočty členských zemí, vojenské prostředky se zdvojují, přibývá byrokratických struktur, ale skutečná vojenská kapacita se snižuje. Narušováním filosofie NATO jako aliance rovných EU snižuje bezpečnost evropských členů NATO.

7) Nekonkurovat USA: Pokusy konkurovat Spojeným státům jsou komické a budou neúspěšné.  Příkladem je nesmyslný evropský satelitní systém. EU nebude ani v perspektivě několika desetiletí schopna svůj systém samostatně zprovoznit. ČR by z něj měla co nejrychleji vycouvat. Měla by jej nahradit intenzivní spolupráce s USA.  

8) Zrušit evropské dotace: Na systému dotací z různých programů se netransparentně přiživují tisíce lidí, kteří by normálně pracovali. Je to nedemokratický a složitý přerozdělovací systém. V případě ČR se po vynaložení velkého úsilí a se ztrátami vrací peníze, které jsme do Bruselu museli odeslat. Místo řešení hlavních priorit se financují nepotřebné projekty, na které lze snadno získat dotaci. Obchází se rozpočtová disciplína. Každý projekt EU znamená, že jedna lokalita dostane privilegovaný příspěvek úkor ostatních. Schopnost požádat o dotaci a získat ji je zcela nespravedlivé kritérium. Bez EU by bylo pro několik rozpočtových subjektů jednodušší dohodnout se zdola na sdružení prostředků a cílů dosahovat společně.

9) Odstranit demokratický deficit: Zatímco všechny státy musí nyní škrtat v rozpočtu, EU svůj rozpočet navyšuje. To by se v demokratickém systému nikdy nestalo. Svědčí to o tom, že státy a občané nemají na dění v EU žádný vliv. Asi budou muset Evropané vyrazit do ulic jako v severní Africe.

10) Mít záložní scénář pro případ zásadní krize evropské integrace: Jsou-li jaká pozitiva integrace, všechna mohou být sjednána a dosažena na mezivládní úrovni. Nejsou k tomu potřeba ani úředníci v Bruselu, ani EP. Ve všech oblastech evropské integrace je nutné včas určit, které části mohou být v případě rozpadu současné podoby ponechány a které je třeba okamžitě deregulovat.

 

  • Jiří Payne je místopředsedou Svobodných
  • Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

    Jiří Payne

    Jiří Payne

    Novinky

    Nejnovější video

    Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

    Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

    Nárokové dotace

    Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

    Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

    Riziko a právo

    Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

    Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

    Zákon a střet zájmů

    Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

    Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

    Vyznění debaty

    Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

    Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

    Oblíbené štítky

    Jiří Payne

    Jiří Payne

    Novinky

    Oblíbené štítky

    Svobodni-31