MACH: Ne prohlubovat, ale rozvolnit

MACH: Ne prohlubovat, ale rozvolnit

To nejmenší, co by měla ČR udělat: vyvázat se z povinnosti přijmout euro

Míra integrace v rámci Evropské unie je vždy dána smlouvami. Různé země a různá území EU mají smluvně sjednánu různou míru integrace. Třeba na Gibraltar se nevztahuje ani společná zemědělská politika, ani společná daňová politika. Tak to stanovila Smlouva o přistoupení Velké Británie k Evropským společenstvím. Gibraltar má vlastní měnu a nepatří do Schengenské oblasti zrušených hraničních kontrol. Je v podstatě zapojen jen do společného bezcelního obchodu v rámci Evropy.

Ani Irsko a Velká Británie nepatří do Schengenu. Tyto země mají naopak mezi sebou (a s ostrovem Man a ostrovy Jersey a Guernsey) sjednánu svoji „Common Travel Area“.

Dvě členské země EU mají také výjimku z eura: Dánsko a Velká Británie nemají euro a nemusejí ho zavést.

Polsko a Velká Británie mají výjimku z Charty základních práv EU, takže Evropský soudní dvůr nemůže vynášet rozsudky týkající se výkladu těchto sociálních práv. Stejnou výjimku bude mít i Česká republika, pokud ji česká vláda vnese při jednání do Smlouvy o přistoupení s Chorvatskem a pokud bude smlouva ratifikována.

Každá země má tedy takovou míru integrace, jakou si vyjednala ve smlouvách.

Nejmenší míru integrace má evidentně Velká Británie, která není ani v Schengenu, ani v eurozóně a ani se na ni nevztahuje Charta evropských práv. Přesto i v Británii roste počet lidí, kteří by chtěli ještě menší míru integrace. Hlasování britské sněmovny o tom, jestli se má vypsat referendum o vystoupení z EU, i rostoucí podpora Strany za nezávislost Velké Británie (UKIP) svědčí o tom, že i stávající míra integrace je pro mnoho Britů přílišná.

Eurozóna je více než euro

Kromě toho je zde devět členských zemí, včetně České republiky, které zatím nemají euro, ačkoli se jich týká povinnost ze Smlouvy ho zavést. Smlouva neříká, kdy se má v ČR euro zavést, říká jen, že o tom rozhodne Rada EU, buď na návrh Evropské komise, nebo na žádost členského státu.

Členství v eurozóně s sebou nese nejen samotný fakt, že se v obchodech platí společnou měnou. Znamená to mnohem více.

Znamená to převod devizových rezerv na Evropskou centrální banku, svěření veškeré měnové politiky ECB. Nově to také znamená zapojení se do fiskálních transferů na pomoc krachujícím státům eurozóny a podléhání takzvané společné hospodářské vládě EU. Považuji za šťastné, že Česká republika zatím není členem eurozóny. O zrušení naší dočasné výjimky ovšem může podle článku 140 Smlouvy o fungování EU rozhodnout Rada ministrů EU kdykoliv. Teoreticky bychom předem měli plnit maastrichtská kritéria, ale v minulosti rozhodla Rada o zavedení eura mnohokrát, aniž by země maastrichtská kritéria plnily. Řecko, jak známo, neplnilo žádné kritérium, podmínku nízkého dluhu dalece neplnila Itálie, Belgie, Německo či Francie.
Evropská unie je nyní v problémech v souvislosti s eurozónou. Přemýšlí, jak bude muset měnit základní smlouvy. Například proto, aby eurozóna mohla mít od roku 2013 záchranný fond, ale i k tomu, aby Řecko mohlo znovu zavést národní měnu.

Tato potřeba změny smluv ze strany Francie a Německa je ideální příležitostí pro Českou republiku sjednat trvalou výjimku ze zavedení eura, takovou, jakou má Velká Británie a Dánsko. Kdyby česká vláda chtěla, mohla by jednoduše v Bruselu říct: Ano, schválíme vám v parlamentu změnu smlouvy, abyste si mohli vytvořit záchranný fond. Ale musíte souhlasit s vyvázáním České republiky z povinnosti zavést euro.

Výjimka z Listiny práv EU

Blízko realizaci je i vyvázání České republiky z jurisdikce Listiny základních práv EU přidané k Lisabonské smlouvě. Byla to akceptovaná podmínka prezidenta Klause při podpisu smlouvy. Tento závazek stvrdila Evropská rada, tak nic nebrání tomu, aby se přidal k některé následující smlouvě, kterou budou ratifikovat všechny členské státy. Ačkoli se hovoří především o ochraně České republiky před možným rozsudkem Evropského soudního dvora ve prospěch stěžovatelů na diskriminaci podle občanství při restitucích majetku, dosah této výjimky bude mnohem hlubší.

Například Velká Británie sjednala tuto výjimku nikoli kvůli restitucím, ale kvůli tomu, aby EU nevykládala svými rozsudky extenzivně některá sociální práva občanů EU obsažená v Chartě. Tak jako konečný výklad „práva na práci“, „práva na vzdělání“, „práva na azyl“ či „práva na bezplatné služby zaměstnanosti“ je v Británii v pravomoci britských soudů, u nás tento výklad bude v konečné instanci v pravomoci našeho Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr se nebude moci zabývat případným odvoláním.

Nejpozitivnější na evropské integraci je volný obchod a bezvízový styk. Na tuto pozitivní integraci ale Evropskou unii nepotřebujeme. Bezcelní obchod mezi 27 státy EU, Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem zajišťuje separátní smlouva zvaná Evropský hospodářský prostor.

Na volné cestování a obchodování nepotřebujeme ani společnou měnu, ani dotace a platby do rozpočtu EU, ani směrnice o biopalivech a solárních elektrárnách. Kdyby Česká republika vystoupila z EU a ponechala si jen volný obchod, zůstalo by jí jen to dobré z evropské integrace. Jsem ale realista. Myslím, že dříve, než se povede v České republice prosadit vystoupení z Evropské unie, rozpadne se EU sama.

Petr Mach je předseda Strany svobodných občanů

***
Popisek fotky:
Na evropské integraci je nejvíce pozitivní volný obchod a bezvízový styk. Na to ale nepotřebujeme Evropskou unii.

Vyšlo v týdeníku Euro

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31