Evropa je buď svobodná a demokratická, nebo není ničím. Dnes není ničím. Zítra, pokud se nám podaří prosadit naše vize, bude opět svobodná.

Jednou z nejšťastnějších kapitol dějin našeho milovaného kontinentu byl listopadový pád komunismu ve vaší zemi.

Během těch nádherných okamžiků Listopadu 1989 dal váš skvělý národ odvážný a nádherný příklad všem, kteří by chtěli reformovat zkažený svět.

Komunistickým bezpečnostním silám, které po generace stály mezi vaším národem a svobodou, se mladí lidé postavili nenásilím a květinami.

Politická moc, jak řekl jeden z nejkrutějších komunistických diktátorů, vyrůstá ze sudu se střelným prachem. Tento neomalený výrok byl vyvrácen jednou pro vždy, když nenásilná revolta porazila brutální sílu a zvítězila svoboda.

Vzal jsem si na klopu dnes květinu, abych vzdal čest mladým hrdinům, jejichž odvaha a idealismus přivedla váš národ ke svobodě.

Ale máme svobodu dnes?

Samozřejmě chápu, proč Česká republika vstoupila do Evropské unie. Měli jste pádné důvody vyjádřit v srdcích chovanou touhu nedívat se už nikdy se strachem na východ, odkud přicházela tyranie, chudoba a nevolnictví, které jste museli snášet po generace. Měli jste naopak důvod vzhlížet s nadějí k západu vstříc demokracii, prosperitě a svobodě, jež jste doufali v Evropě nalézt.

Náš národ s vaším tento názor sdílel, když jsme byli naposledy tázáni na téma našeho vztahu k Evropě. Od roku 1975, kdy se konalo v Británii jediné referendum o členství v Evropských společenstvích, uběhla třetina století. Tehdy dvě třetiny našich voličů hlasovaly pro vstup a já byl jedním z nich.

To už neplatí.

Ani já ani většina poddaných Jejího Veličenstva by dnes nehlasovala pro pokračování našeho členství v Evropské unii takové, jaká nyní je.

• Direktivy a regulace vydávané každé tři hodiny dnem i nocí za zavřenými dveřmi nevolenými „soudruhy komisaři“. Oni mají dokonce právo – a až příliš často využívané – vydávat „nařízení komise“ která mají bezprostřední účinnost nejvyšší právní síly pro pět set milionů lidí na celém kontinentu bez ohledu na názor jakéhokoliv voleného parlamentu.
• Bezzubá drahá žvanírna zvaná Evropský parlament: Jeho poslanci nemají ani právo navrhovat zákony. Jen „soudruzi komisaři“ mají právo navrhovat evropskou legislativu.
• Pře-regulovanost, která je absurdní a škodí ekonomice: Platí, že co není zakázáno, je nařízeno.
• Umělé peníze, které byly stvořeny nikoliv jako měna, ale jako smutný nástroj politické centralizace: Jak řada z nás předvídala od začátku, euro je nyní odsouzeno ke krachu.

Skvělý prezident vaší nádherné země a významný ekonom hájící volný trh je jedním z mála, kteří dokážou odhadovat důsledky těchto procesů.

Měl bych pro vašeho prezidenta tip na novou práci: V roce 1993 dokázal svůj um využít na mírové rozdělení jiné (česko-slovenské) měnové unie. To je dobrá zkušenost.

Teď by se měl ujmout většího úkolu, který je v zájmu nás všech. Rozdělit další měnovou unii, než se zničí sama a s sebou celou Evropu.

Žádná politická konstituce si nezaslouží přežít, pokud v ní platí jiné zákony pro ty, kdo zákony tvoří a jiné zákony pro všechny ostatní.

Maastrichtská smlouva je nesourodá hromada nesrozumitelných, rozvláčných a překonaných ustanovení, které konstituují nejvyšší zákon Evropy. Její ustanovení by se měla uplatňovat na všechny – na ty, kteří nám vládnou, i na ty, kterým je vládnuto.

Ovšem bruselské politbyro nemělo nikdy ani nejmenší úmysl řídit se vlastní smlouvou. Zdiskreditovaná ústava padlého Sovětského svazu se neúprosně přestěhovala na západ, všechny její podstatné části byly zahrnuty do evropské ústavy.

Jednou z těchto toxických složek byla imunita soudruhů komisařů z povinnosti podléhat zákonům, které vytvářejí pro všechny ostatní.

Maastrichtská smlouva celkem pochopitelně stanovila minimální kritéria, pro země, jež měly přijmout novou měnu euro, aby dosvědčily dostatečnou ekonomickou konvergenci, aby mohla společná měna vůbec fungovat.

Po vstupu smlouvy v platnost začalo být záhy jasné, že jen velmi málo zemí bylo vůbec blízko plnění těchto nezbytných konvergenčních kritérií.

Ale euro zkrátka muselo být zavedeno i tak. Bylo přece jedním z klíčových kroků k sovětizaci Evropy. V té době jen jedna jediná země plnila podmínky smlouvy. Tou zemí bylo Lucembursko.

Jako soudruzi komisaři v Kremlu i jejich následovníci v bruselských palácích si mysleli, že mohou ignorovat smlouvy, které sami napsali a že mohou zrušit ekonomické zákony tím, že jen protlačí svoji umělou měnu, přes flagrantní a katastrofální porušování svých vlastních kritérií.

Bankrot mnoha států eurozóny je přímým a nevyhnutelným důsledkem domýšlivé hlouposti soudruhů komisařů. Není náhodou, že ani jeden z nejbohatších států evropského světadílu není členskou zemí EU.

Jak je možné, že to došlo tak daleko? Jak se mohl kontinent, který dal vzniknout a dal jméno demokracii, tak náhle a neblaze otočit zády ke svému skvělému dědictví svobody?

Ústřední prvky současného ústavního uspořádání EU byly jakoby zkopírovány z kapitoly 4 Hitlerovy politické kuchařky Mein Kampf:

• Odstřihnutí všech vládnoucích kruhů od parlamentního principu. Hitler napsal: “Nebude rozhodovat žádná většina hlasů, rozhodovat budou jen odpovědní jedinci” … Od městské rady po nejvyšší vládu “nebude žádný představitel činit rozhodnutí na základě většinové volby.”
• Uplatňování veškeré politické moci těmi, jež Hitler popisoval jako „nejlepší mozky.“ Hitler napsal: “Nejlepší ústava a nejlepší forma vlády je taková, v níž nejlepší mozky mohou přirozeně dosahovat pozic s dominantním významem a vlivem.”
• Udržení parlamentů jen jako poradní orgány a jako „rezervoár pro vedoucí činitele k postupnému výběru těch, kterým budou svěřeny pozice se zvláštní odpovědností … Parlament rozhodně nebude hlasováním rozhodovat. Má to být orgán, který bude pracovat, nebude to hlasovací mechanismus. Jednotliví poslanci budou mít poradní hlas, ale nebudou mít právo rozhodovat.” Právo rozhodovat, řekl Hitler, patří výlučně nejvyšší vládě, “která musí mít plnou odpovědnost ve všech diskutovaných otázkách.” 

Hitler končí své úvahy o budoucí evropské vládě těmito hrozivými slovy:

“Pokud jde o možnost prosadit tyto principy v praxi, rád bych upozornil na fakt, že princip parlamentní demokracie, kde jsou rozhodnutí uzákoňována prostřednictvím většinové volby, nebyl vždy v dějinách systémem rozhodování. Naopak, převládal jen v krátkých obdobích dějin, a byla to vždy období úpadku států a národů.”

Žijeme na kontinentu, který zrodil a pak porazil Marxe. Na kontinentu, který přivedl k moci a nakonec porazil Hitlera. Proč jsou tedy svobodní občané našeho kontinentu nuceni žít v takovém ústavním uspořádání, které je tak silně anti-demokratické, že doslova obsahuje mnoho z politických systémů komunismu a fašismu?

Někdo může tvrdit, že přirovnávání dnešní Evropské unie ke zločinným režimům minulosti není na místě. Že připodobňovat bruselský režim k policejnímu státu fašismu a komunismu je přehnaně extrémní.

Pak musím zmínit jeden příběh. Pak se nad tím znovu zamyslete.

Před dvěma lety jeden britský občan, který založil firmu v jiném členském státu, zbankrotoval a zůstaly po něm dluhy ve výši 30 tisíc eur. Vrátil se se svou ženou a dětmi do Spojeného království, aby začal nový život.

Ovšem maďarská policie rozhodla, že jeho podnikatelský neúspěch byl založen na podvodu a vydala na něj evropský zatykač.

Ve tři ráno pak britská obdoba KGB – Útvar pro potírání závažného organizovaného zločinu – vyrazil dveře jeho domu a odvedl jej do Londýna, kde byl bez šance na přípravu dovlečen k soudci Nejvyššího soudu.

Maďarská policie nikdy neupřesnila žádné ze vznesených obvinění proti němu. Pravidla evropského zatykače nic takového nepožadují. Dodnes nedostal obviněný žádné podrobnosti toho, v čem se měl údajně provinit.

Soudce uvedl, že v rámci pravidel evropského zatýkacího rozkazu neměl právo vznášet jakékoliv dotazy, ohledně toho, jaké že skutky obviněný provedl, nebo jaké byly detaily těchto skutků, nebo jestli existoval jakýkoliv prima facie důkaz proti němu, nebo jestli maďarský vyšetřovatel byl připraven přivést obvinění k soudu.

Soudce uvedl, že v rámci evropského práva neměl jinou možnost, než vydat obviněného do Maďarska. Pak byl obviněný v Maďarsku zadržován čtyři měsíce ve špinavém vězení a k jídlu neměl nic než zkažené vepřové sádlo třikrát denně.

Obviněný kontaktoval poslance Evropského parlamentu za Konzervativní stranu a dostal takovouto odpověď:

“Pokud mají maďarské orgány činné v trestním řízení za to, že jste spáchal zločin, pak jste ho spáchal a já pro vás nehnu ani prstem.”

Bezmála 800 let bylo právem jakéhokoliv britského občana nebýt trestán či vězněn jinak než na základě řádného zákonného procesu, včetně práva vědět, z čeho je obviněn a práva odpovídat na obvinění veřejně u soudu.

To už neplatí.

Právo habeas corpus, základní právo, které Velká Británie exportovala do mnoha zemí světa, už není právem svobodných občanů Velké Británie ani nikde jinde v Evropské unii.

Pak obviněný kontaktoval mého přítele, poslance Evropského parlamentu za Stranu britské nezávislosti, UKIP, hraběte z Dartmouth. William Dartmouth kontaktoval maďarské úřady a požádal o okamžitý přístup k obviněnému.

Maďaři stěhovali obviněného z vězení do vězení doufajíce, že William Dartmouth své úsilí vzdá. Trval ale dál na tom, aby se mohl s obviněným setkat. Když se dozvěděl, že obviněný byl po čtyři měsíce živen jen vepřovým sádlem, trval na jeho okamžitém propuštění. Maďaři kvapně vyhověli a pustili ho na okamžitou propustku na ulici bez prostředků.

Nyní vyšlo na světlo, že Maďarská police nebyla v momentě odeslání evropského zatykače do Británie připravená dotáhnout případ k soudu. Stále nejsou připraveni postavit obviněného před soud. Proto jejich původní žádost byla v základním rozporu s evropským právem.

Co je podstatnější, neposkytování řádné stravy je podle britského práva mučením. Nyní mohu oznámit, že Strana britské nezávislosti míní žádat vydání evropského zatýkacího rozkazu na maďarského ministra zahraničí, ministra spravedlnosti a guvernéra vězeňské služby, aby byli postaveni před soud ve Spojeném království za závažný trestný čin mučení, za nějž existuje maximální sazba doživotí.

Ale nemějme iluze. Jedno právo je pro nás, druhé je pro Ně.

Článek 1, oddíl 1 Ústavy Spojených států říká: “Veškerá zákonodárná moc je svěřena Kongresu Spojených států, který sestává ze Senátu a Sněmovny reprezentantů.”

Zkrátka nikdo, kromě těch, jež lidé zvolili, nemůže tvořit zákony pro svobodné občany Spojených států, nebo na ně uvalovat daně. Tento ústřední princip, že není zákona a není zdanění bez zastoupení, je základním kamenem jejich skvělé Ústavy a měl by být jednou opět stavebním kamenem svobody zde v Evropě.

Až budou občané Evropy opět jednou svobodní, musí být buď reformován ústavní řád Evropy, aby byla demokratická, nebo by měla být Evropská unie zrušena.

My, svobodní občané Evropy už nechceme snášet zkaženou a dusící úřednickou tyranii, jíž dnešní Evropská unie je. Její budoucnost leží v minulosti. Její úmyslná a úpěnlivá snaha upírat nám smysluplnou demokracii je nepřijatelná. EU, jaká je, musí skončit.

Narodil jsem se v demokracii. Nyní nežiju v demokracii. Mám ale v úmyslu v demokracii zemřít.

The Viscount Monckton of Brenchley je místopředsedou UKIP.

Republikový sněm Svobodných, Praha 28.5.2011