Přichází nám podzim a s ním další volby. Tentokrát volby do krajských zastupitelstev a ve třetině okrsků i volby do senátu. Volební kampaně politických stran, hnutí, koalic a kandidátů na senátory jsou již v plném proudu a tak můžeme z médií, billboardů a různých jiných míst slyšet či číst nepřebernou řádku různých volebních slibů.
A lidé na tyto kampaně reagují. Někteří tím, že je ignorují, jiní nad tím mávnou rukou nebo se jen tak sarkasticky pousmějí. Některé to rozohní a naštve. A někteří se již těší, jak budou moct tu svou oblíbenou stranu nebo kandidáta podpořit svým hlasem.
Většina lidí mluví o tom, že je politika nezajímá, že svým hlasem nic neovlivní. A i když půjdou volit, tak se nic nezmění. A tak k volbám nepůjdou nebo dokonce nechodí pravidelně. Tím, že k volbám lidé nechodí, tak opravdu nic nezmění. Změna může přijít pouze tehdy, když k volbám půjdou.
Další argument proč nevolit mají lidé v tom, že není koho volit. V České republice jsou desítky politických stran a hnutí. Ano, nemůžeme je znát úplně všechny a asi málokdo bude podrobně pročítat volební programy všech registrovaných stran a hnutí. Ale je hodně stran a hnutí, které nejsou parlamentními stranami, o kterých se mluví. Pravda, ne tolik, kolik by si zasloužily a kolik se mluví o parlamentních stranách. Tyto strany se také objevují v různých průzkumech veřejného mínění těsně pod minimální hranicí pro získání mandátu. Tím, že se o těchto stranách alespoň občas mluví, tak si již můžou lidé začít dělat nějaký názor o jejich politické filozofii a nebude ani těžké si přečíst několik volebních programů či politických idejí příslušných stran na jejich internetových stránkách.
Pokud tedy lidé, kteří nechtěli volit, půjdou dát hlas některé ze stran, je třeba se vypořádat s tím, koho volit. Lidé dávají hlas velkým stranám proto, že ty jediné mají šanci být zvoleny. Ale tím se nic nezmění, protože jsou to ty strany, se kterými jsou lidé nespokojeni. A ruku na srdce, kdo by volil pořád dokola strany, které vždy několik týdnů před volbami hlásají úplně něco jiného, než potom dělají celé své volební období. Je tu tedy dilema, že když se dá hlas malé straně pod minimální hranicí pro mandát do parlamentu či zastupitelstva, tak se hlas vyhodí. Hlas se tím vůbec nevyhodí. Je to jasný hlas voliče velkým stranám, že s nimi nesouhlasí a že je již nechce volit. A pokud tyto strany nezmění svůj přístup, tak je to jejich konec. Pokud je velká část voličů nespokojena, tak velká část hlasů půjde menším stranám, které najednou vystřídají ty velké. Čím více voličů dá hlas menším stranám, tím větší šanci na změnu máme.
Pokud tedy chceme volbami něco změnit, tak musíme jít volit a hlasovat pro nové strany, dát jim příležitost ke změně. Možná to vypadá jako běh na dlouhou trať, než najdeme ty správné strany, ale je to pořád mnohem rychlejší a hlavně zodpovědnější, než je současný stav.
Bohužel žijeme ve společnosti, kdy politická rozhodnutí ovlivňují každý aspekt našeho života, proto nás politika musí zajímat.
Na závěr jeden citát: „Pokud zvolíte politiky, kteří vám slibují výhody za peníze někoho jiného, pak nemáte právo si stěžovat, když vám vezmou vaše peníze a dají je někomu jinému, včetně sebe!“, Thomas Sowell
