Toto moudré rozhodnutí by se mohlo být návodem pro zvážení, zda máme v jižních Čechách budovat drahé letiště pro velká dopravní letadla a nebo vynaložit prostředky mnohem lépe ve prospěch obyvatel jižních Čech. Již nyní, v době kdy z letiště Planá u Českých Budějovic neodstartovalo jediné velké dopravní letadlo jsou v rozpočtu Jihočeského kraje pro rok 2012 horentní částky vynaložené na toto letiště.
Tak například výstavba pro občany jistě důležitého heliportu 51 mil. Kč, opravy a udržování 13 mil. Kč, oplocení 39 mil. Kč, oplocení další část 30 mil. Kč. Celkem za rok 2012 je v kapitole letiště vyčleněno 133,5 mil. Kč. Tyto investice jsou však jen začátek mrhání veřejnými prostředky, proto aby na tomto letišti mohla přistávat velká dopravní letadla je třeba vynaložit další půl miliardy korun. Argument, že tyto prostředky půjdou z evropských fondů je velmi zavádějící, vždyť tyto fondy vyžadují až 50 % cofinancování z krajských peněz a a navíc si kraj tuto částku musí nejprve půjčit a až poté, po eventuálním splnění dotačních kritérií obdrží dotaci. Jen úroky z takovéto transakce jsou v řádu desítek miliónů.
Velkým otazníkem je rentabilita provozu takto draze vybudovaného letiště, ne náhodou se nedaří nalézt strategického partnera v privátním sektoru který by se na této investiční akci podílel. Tak by se mohlo lehce stát, že po dobudování letiště by odcházeli z krajských peněz desítky až stovky mil. ročně na dotování ztrátového provozu. Samozřejmě na úkor investic do škol, nemocnic, komunikací a pod…. Proto zastupitelé zvolení za Stranu svobodných občanů nikdy nezvednou ruku pro tuto investici. Jeli však Letiště Planá tak skvělá věc, nechť je vybuduje a provozuje privátní sektor, Svobodní nebudou nikomu bránit v soukromém podnikání.
Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.
Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.
Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.
V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.
Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.
K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.
