Karel Zvára: Ještě jednou k Ukrajině

Karel Zvára: Ještě jednou k Ukrajině

Republikové předsednictvo Svobodných dnes vydalo (v pořadí již čtvrté) stanovisko k situaci na Ukrajině. Situace se od posledních stanovisek nadále vyvinula a cítili jsme, že bychom měli dát vědět, že situaci sledujeme a že se náš principiální postoj nemění. Odkazy na všechna stanoviska Svobodných k Ukrajině najdete na konci článku.

Domnívám se, že okolo nepříjemného ukrajinského tématu panuje především nedorozumění. Tento článek proto, prosím, považujte za moji osobní reakci na některé výtky jak k našemu současnému stanovisku, tak i k tomu, co jsem řekl v rozhovoru pro Parlamentní listy před několika dny. Je totiž škoda, když se lidé se společně sdílenými hodnotami pohádají jen proto, že si navzájem neporozumí.

Ustupování? Ale ne.

Někteří kritici našeho postoje píší o mnichovanství, o ustupování Rusku. Osobně agresorovi ustupovat nechci. Otázkou však je, kdo je zde agresorem a zda je jeden, nebo jich je více. A co vůbec znamená agresorovi ustupovat. Historie nám neustále ukazuje, že mocnosti tohoto světa – nejen státy, ale i uskupení s velkou aktuální mocí a třeba i slabým mandátem – průběžně upevňují svůj vliv, snaží se jej rozšířit a vedou proti sobě obvykle zástupné války. Zástupné proto, že se jsou vědomy hrozivých důsledků přímé konfrontace jaderných mocností. Zažili jsme jich již mnoho – například v Koreji, ve Vietnamu, v osmdesátých letech v Afghánistánu.

Mocností není jen Rusko, jsou jí také Spojené státy, nejsilnější členské státy Evropské unie a mezi mocnosti lze už nějakou dobu počítat i Čínu. Tomu také odpovídá složení Rady bezpečnosti OSN. A právě Ukrajina leží na pomezí vlivu dvou mocností – Ruska s autoritářským vedením Vladimira Putina a zemí Evropské unie, jejíž politici obešli své občany parlamentní ratifikací Lisabonské smlouvy, když zjistili, že téměř identickou Ústavu pro Evropu v referendech neprosadí. Spolek k pohledání.

Na „západní straně“ jsou zde kromě pseudomocnosti – Evropské unie –  také Spojené státy, které disponují většinou vojenského potenciálu NATO a bez jejichž (alespoň tichého) souhlasu by si politici Evropské unie nejspíš nedovolili narušit křehkou rovnováhu na Ukrajině. Na Ukrajině, která svůj jaderný arzenál zděděný po Sovětském svazu vyměnila za nezávislý status a záruky bezpečnosti od světových mocností. To je dnes v troskách, neboť se mocnosti na Ukrajině v důsledku událostí na Majdanu setkaly a válka, která tam probíhá, je nejspíš jen zástupnou válkou mezi některými členskými státy NATO a Ruskem.

Škody jsou nenapravitelné. Těžko si lze představit, že by se Rusko vzdalo získaného Krymu a že by Evropská unie ustoupila od nabídky asociační smlouvy. Vzájemné vztahy mezi lidmi na Ukrajině jsou nejspíš také těžce poškozené. V Donbasu zemřelo mnoho ukrajinských vojáků a gardistů, donbaských separatistů, ruských i jiných dobrovolníků a především civilistů. Utrpení a násilná smrt se jen tak nezapomínají.

Bylo by hezké moci se s dnešní zkušeností vrátit aspoň o rok zpátky a říci si „nebudeme do Ukrajiny vrtat“ – jak z východní, tak ze západní strany. Bohužel, čas se vrátit nedá.

A co Putin?

Nepřestává mne překvapovat, že lidé, kteří se sami označují za liberály, si troufají tvrdit, jakého prezidenta by měli mít v jiném státě. Zřejmě v reakci na dnešní stanovisko jeden člen na svůj Facebook napsal „Putin je čirý zlo, zmrd a není jakkoliv slučitelnej se svobodou.“ Moje reakce je: „A jak se nás to týká?“ Putin není českým prezidentem, nijak nás nezastupuje a alespoň já, který se také považuji za liberála a minarchistu, tvrdím, že mi do toho, jak u sebe budou Rusové žít a koho si budou volit do vrcholných státních funkcí, nic není. O svobodě a demokracii v Rusku si nedělám iluze, ale myslím si, že mi to nepřísluší hodnotit. Pokud bych byl Rus, což nejsem, hodnotil bych. Ovšem protože jsem Čech, hodnotím ty, kteří zastupují mne.

Pokud bych měl v prezidentských volbách na výběr mezi Hermanem van Rompuyem a Vladimírem Putinem, k volbách bych nejspíš nešel, protože ani jednoho z nich bych nechtěl svým hlasem legitimizovat.

Závěr

Pro dnešní stanovisko jsem hlasoval. Sice není přesně takové, jaké bych ho chtěl, ale to asi platí i pro ostatní členy Republikového předsednictva Svobodných.

Jsem velmi rád, že ve Svobodných nemáme delegátský systém a členy politckých orgánů na republikové úrovni volí všichni členové strany. To nám dává mandát silnejší, než kdybychom byli zvoleni jen několika delegáty.
Současní i budoucí členové Svobodných: Při příští volbě do nějakého politického orgánu, pokud do něj budu kandidovat, nezapomeňte, že před opakováním právě populárního názoru dávám přednost vlastní úvaze vycházející z principů, ke kterým se hlásím a ke kterým se, jak věřím, hlásí i naše strana. Pokud se vám to nelíbí, nevolte mne.

Pro kritiky našeho volání po urovnání konfliktu: Jste připraveni jít do války za zachování celistvosti Ukrajiny? Jste si jisti, že to chtějí obyvatelé Donbasu? Já ne.

Stanoviska k Ukrajině:

Karel Zvára je místopředseda Svobodných

Doplnění 1. září 2014 23:53: Původní nadpis článku "Putin je čirý zlo, zm*d a …" jsem nahradil původním nadpisem. Svůj bulvarizační účel nadpis splnil a já nerad používám silná slova. Ještě bych rád doplnil, že situace na Ukrajině podle mého názoru (ne)hezky ukazuje, jak to dopadá, když jedni, zaštiťujíce se státem, rozhodují za druhé. Rád bych napomohl tomu, aby se život jednotlivců navrátil v co největší míře k nim samotným. Aby o svém štěstí a pomoci druhým mohli rozhodovat sami. A aby stát skutečně plnil právě tu svoji hlavní roli, jak ji vnímám: Aby chránil svobodu, život a majetek jednotlivců před útoky jiných; ne chránil sám sebe a ty, kteří se považují za "vlastníky státu".

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.

Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.

Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.

Personální turbulence a role Motoristů

Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“

Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.

Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.

Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady

Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.

Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“

Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“

Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.

Obrana a úspory – kontroverzní škrty

V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“

Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.

Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti

Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.

Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).

Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.

Komunikace a politická kultura

Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.

Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“

Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“

Vztah k Evropské unii a zahraničí

Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.

Redkace

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31