HASLINGEROVÁ: Z EU vznikla utopie Antievropy – zvrácený megaeurostát

HASLINGEROVÁ: Z EU vznikla utopie Antievropy – zvrácený megaeurostát

Pád vlády a vznik vlády nové, zrušení mimořádných voleb hned po jejich vyhlášení, spousta skandálů kolem dovolených a milenek našich politiků, dokonce i narození dcery přítele Paroubka, to vše bylo v letošním roce zastíněno událostí pro náš národ opravdu zásadní, ztrátou naší suverenity po přijetí opravené euroústavy nazývané Lisabonská smlouva (LS). Nebyly nic platné protesty 24 občanských sdružení, šesti neparlamentních stran, ani stovky podpisů pod petici D.O.S.T. zaměřenou proti snaze politiků omezit suverenitu ČR přijetím LS. Neboli proti zákonům vzešlých ze sociálního inženýrství kosmopolitních elit EU. Z odmítání schválení LS neplyne, že je mi Evropa lhostejná. Naopak, hlásím se k historické Evropě svobodných křesťanských národů i k Evropě zemí sdružených do společenství volného obchodu, jakým bylo Evropské hospodářské společenství (EHS), do něhož naše země chtěla vstoupit. To, co chce ale z EU učinit LS, není již noblesní elitní klub zemí EHS, ale jakýsi zvrácený megaeurostát, jakási utopie Antievropy.

 

Evropa odjakživa stála na třech základních pilířích – na křesťanských duchovních základech, na evropských národních státech a na rodinách jako jejich pilířích. Suverenity jednotlivých národních států zanikly a křesťanství je málem považováno za zločin. I v tak vysoce katolické zemi jako je Itálie se dokonce odstraňují z nařízení Bruselu po staletí visící kříže ve školách, aby neurážely muslimské přistěhovalce, a ruku v ruce s omezováním křesťanské tradice se i na rodiny pohlíží téměř jako na přežitek.

Zaopatřovatelskoslíditelský stát zvaný EU ničí pojem rodin propagací gendrového mainstreemingu. Ideopolicie ve stylu Orwellova roku 1984 má sledovat, zda tato nařízení školy dostatečně včlenily do svých programů. Návrh na zavedení konceptu jednotného přijetí evropských dějin je faktickým zrušením dějepisu. V českém dějepisu přece nesmí být islámská expanze ve 12. století vysvětlována tak, aby nezraňovala machometány. A nejhorší je, že pod vidinou řádově vyšších platů naši vrcholoví politici se do Bruselu tak těší, že se dokonce snažili zamlčet občanům, že je po přijetí Listiny práv a svobod EU, kterou mazaně přidali státníci EU k LS, může čekat mnohamiliardové platby našeho státu z našich daní sudetským Němcům.

A není pravda, že to nevěděli a že to poprvé slyšeli až od pana prezidenta, který jako jediný stál proti přijetí LS. A to i přesto, že na něj byl vyvíjen enormní tlak nejen zevnitř naší země, kde se nacházejí fanatici typu přítelkyně Gajdůškové, kteří měli tu drzost ho za to nazývat dokonce velezrádcem, ale především ekonomického tlaku z EU a Ruska. I přes to vše dokázal alespoň prosadit, že pro nás nebude platit Listina práv a svobod EU a tím zůstanou v platnosti poválečné Benešovy dekrety. Zradou na našem národu bylo naopak hlasování pro LS těch politiků, kteří se snažili zamlčet nebezpečí prolomení platnosti Benešových dekretů. Ti by měli být hnáni k zodpovědnosti, protože nebýt Václava Klause, tak by se náš stát díky jejich eurohujerství nedoplatil reparací.

Slovo velezrada se v naší ústavě vztahuje, bohužel, jen na prezidenta, pokud jedná proti svrchovanosti země a jejímu demokratickému řádu. Škoda, na tyto prospěcháře by sedělo jako ulité.

Od skutečné svobody jsme díky jim zase téměř tak daleko, jako za komunismu. Chování evropeistů připomíná chování komunistů s totalizujícími prvky. Stejně jako komunisté předkládají na odpoutání pozornosti nepodstatné problémy jako např. boj o jméno olomouckých tvarůžků. Chtějí zničit křesťanského Boha, který stojí v cestě odumření států. Každého, kdo se tomuto nátlaku vzpírá, nazývají extrémistou. A nejen bruselská, ale už i naše vláda přijala na obranu europeismu „strategii boje proti extrémistům“. Přitom těch skutečných levicových extrémistů jako jsou anarchisté, komunisté, dělnická strana a neonacisté se ve skutečnosti nebojí. To vše je něco tak neskutečného, že proti tomu musíme bojovat i nadále ze všech sil!

Ivana HASLINGEROVÁ je členkou Svobodných
(publikováno na
http://haslingerova.blog.idnes.cz)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31