ŘEZNÍČEK: ClimateGate – metody vědecké a politické klimatologie

ŘEZNÍČEK: ClimateGate – metody vědecké a politické klimatologie

Globální teplota vzduchu měřená odchylkou od průměrných teplot v několika desetiletích druhé poloviny minulého století se letos pohybuje v intervalu +0.003 st. C (červen) až +0.422 (říjen). V posledních deseti letech se neotepluje ani vzduchu nad pevninou, ani povrch oceánu. Listopadová odchylka teploty vzduchu nad pevninou měřená satelity je +0.284 st. C. Přesto bude letošní listopad pro vědeckou i politickou klimatologii zatraceně horký.

Insider nebo hacker, který si říká FOIA, umístil 17. listopadu na internet emaily, programy a dokumenty z CRU (Climatic Research Unit University of East Anglia). CRU je jedno z nejprestižnějších klimatologický pracovišť na světě. Jeho vědci publikují zásadní práce v oblasti globálního oteplování a z dat získaných z meteorologických stanic z celého světa vytváří (mimo jiné) HADCRUT3, odbornou komunitou i politiky uznávanou teplotní řadu, které je používána jako důkaz člověkem způsobeného globálního oteplování. Vědci z CRU mají velký podíl na zprávách IPCC a tedy i na následcích mocenských politických rozhodnutí, zdůvodněných jejich vědou. Vědci z CRU jsou tak hluboce přesvědčeni o své víře, že v mnoha případech úmyslně porušili britský zákon o přístupu k informacím a odmítli zveřejnit data a programy, které použili ve svých publikacích, což vedlo k několika menším skandálům.

FOIA projevil svým nickem značný smysl pro humor (Freedom Of Information Act). Celý soubor v archivu zip má 65MB. Jen emailů je 1073. A je to skutečně pozoruhodné čtení. Blogy nenáviděných popíračů AGW se plní rozborem emailů, ve kterých slovutní klimatologové:

  • popisují metodologické triky, jak odstranit nechtěné výsledky (Mick“s Nature trick … to hide the deline).

  • vyzývají kolegy, aby zničili data, která někdo požaduje prostřednictvím FoIA.

  • popisují, jak jim aktivisté Greenpeace pomáhají psát prohlášení pro média.

  • diskutují metody, jak zničit vědecký časopis, který otiskl skeptický článek.

  • hledají způsob, jak vyhodit nepohodlného redaktora časopisu Climate Research.

  • pomáhají ruskému vědci při daňovém úniku.

  • domlouvají se, že nebudou publikovat v časopise (Royal Met. Soc.), který vyžaduje publikaci použitých dat.

  • v roce 2005 Steve McIntyre publikoval alarmistům nepohodlný článek. Vědci se shodují v nutnosti vyhodit editora časopisu (GRL) za přijetí článku, což se jim později skutečně podařilo.

  • zmiňují se o politickém nátlaku, aby vytvořili důkazy „bezprecedentního oteplování“

  • oslavují úmrtí skeptika Johna Dalyho.

  • … a vůbec se chovají eticky, ctí pravidla vědy a předvádí svoji poctivost, slušnost a skromnost.

Na internetu je stránka, která umožňuje fulltextové vyhledávání v emailech. Pro zájemce o další perly vědecké klimatologie a ostatní šťouraly je to zlatý důl. V archivu jsou i další zajímavé dokumenty. V jednom se dozvídáme o financování CRU. Např. vědec Phil Jones dostal od roku 1990 formou státních grantů 13.7 milionu liber. Kdo tedy financuje klimatologii? Plátci daní nebo ExxonMobile?

Zajímavý bude další vývoj aféry. FOIA tvrdí, že jeho soubor je „náhodný výběr“. Lze tedy očekávat další data i nové soubory z jiných pracovišť. Také média si už aféry všimla. Politici, kteří utužují svoji moc oteplovací hysterií mají co ztratit, a klidně hodí vědce přes palubu. Zájmy a emoce, hysterie a lži, zničené vědecké kariéry, grantové skandály, letošní zima bude v klimatologii a na ní navazující politice pěkně horká. Veřejnost se může těšit, že za svoje daně a svobodu si ve vývoji aféry užije alespoň trochu zábavy.

 

RNDr. Václav ŘEZNÍČEK je příznivcem Svobodných a členem Komise pro životní prostředí

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31