DOSTÁL: „Vyvlastňování“ – bohužel se nejedná o přežitek bývalého režimu

DOSTÁL: „Vyvlastňování“ – bohužel se nejedná o přežitek bývalého režimu

Vláda přijala návrh novely zákona, který by měl v budoucnu usnadnit vyvlastňování pozemků. Už jen to slovo „vyvlastňování“ zní naprosto příšerně a podle mého názoru se v zákonech demokratického státu nic takového vyskytovat nesmí. Jedná se o metodu, která naprosto jednoznačně odkazuje na totalitní praktiky.

Vyvlastňování pozemků je popsáno v zákoně „Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě“. Celý tento zákon je podle mě zbytečný a protiústavní; ovšem to, co se ministerstvo pro místní rozvoj snaží prosadit teď, je ještě horší, cituji z internetu: „Návrh novely také odděluje vyvlastnění a stanovení náhrady, což má zamezit průtahům při dopravní výstavbě. Pokud se jedna ze stran odvolá proti výši náhrady určené soudem, na samotné vyvlastnění a na zahájení stavby to již nebude mít vliv.“ Což v důsledku znamená, že pokud majitel nebude spokojen s navrhovanou výkupní cenou, může se soudit, ovšem na jeho pozemku už se např. začne stavět, čili mu nakonec stejně nezbyde, než na podmínky státu (příp. nějakého investora zastupujícího stát) přistoupit. To je absolutní porušení základních občanských práv a svobod, které každému občanovi ČR zajišťuje Ústava ČR.

K čemu vůbec zákon o vyvlastnění je? Důvodem prý má být urychlení a zlevnění např. dopravních staveb apod., které zadává stát. Když pomineme mnou často uváděný fakt, že stát vůbec podnikat nemá, tak se dostáváme k otázce – proč by stát měl mít výhodu oproti jiným podnikatelským subjektům?! Když já budu mít nějakou firmu a budu chtít např. postavit na nějakém pozemku výrobní haly, taky nebudu mít po ruce nějaký vyvlastňovací zákon, který mi je umožní poměrně snadno získat. Já prostě budu muset navrhnout majiteli pozemků jejich odkoupení a pak jednoduše na základě principu nabídky a poptávky a situace na trhu pozemky získám (odkoupím) nebo nezískám – jednoduchý obchodní princip. Proč tak nemůže postupovat stát?!

Argumenty, že mnohdy různí spekulanti bránili výkupu pozemků, jen aby jejich ceny dostali do závratných výšek, neberu – je to jen a jen chyba státu, že toto umožnil, že dovolil, aby např. unikly informace o místech výstavby nové infrastruktury, o trasách plánovaných silnic apod. Pokud by v případě výše uvedeného případu má konkurence zjistila můj záměr koupit dané pozemky a tyto odkoupila od majitele přede mnou a pak mi je buď odmítla prodat nebo jejich cenu zmnohonásobila, je to v pořádku, to je byznys, měl jsem se chovat zodpovědněji a své záměry si více hlídat.

Čili já říkám – místo dalšího prohlubování nedemokratických praktik celý zákon o vyvlastnění zrušme. Tento protiústavní a nedemokratický princip musí stát nahradit zodpovědným, rozumným a odborným přístupem – jako každý právnický subjekt, který chce být ve svém podnikání úspěšný.

Pavel Dostál je členem republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31