STROUKAL: Hodina beze mě

STROUKAL: Hodina beze mě

Zhasnete? Zhasněte. Anebo ne. Já nezhasnu. Anebo zhasnu. Bude záležet na tom, jestli budu potřebovat rozsvítit. Pojítko mezi mým zhasnutím a Hodinou Země ale nehledejte.

O co jde? Hodina Země je globální happening za udržitelný rozvoj.V Česku akci „organizuje“ základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica. Ve světě potom známá organizace WWF. Jde o zhasnutí světel po celém světě na jednu hodinu. Zhasíná opera v Sydney, Koloseum, Golden Gate v San Francisku a další. V České republice se přihlásilo k akci desítky obcí, které zhasnou veřejné osvětlení. Letos bude Hodina Země dnes večer.

Může proti takové akci někdo vůbec něco mít? Domnívám se, že může.

Na začátku je důležité zmínit, že akce je ze své podstaty dobrovolná a nikdo nikoho nenutí se jí účastnit. Abych mohl přednést nějaká kloudná přirovnání, předesílám, že považuji Hodinu Země za nešťastnou a hloupou. Za nenásilný lze totiž také považovat leckterý pochod odborů, demonstrace na podporu komunismu, akce na podporu povinného přimíchávání biosložky do paliv nebo petice proti držení zbraní. Výše uvedené příklady za násilné nelze považovat, ale lze je označit za nešťastné a hloupé (důvody pro takové označení nechám na čtenářích, zde se zaměřuji jen na Hodinu Země, v jiných článcích se můžete dočíst o výše zmíněných). A mnohdy jsou nejen hloupé, ale i kontraproduktivní a v konečném důsledku k násilí vedou. Hodina Země mezi ně patří. Podívejme se blíže na její dopady.

Zásadní je tedy otázka efektu této akce. Sami pořadatelé přiznávají, že akce nemá žádný přímý dopad. To je v principu omluvitelné, protože podobné akce žádný přímý dopad ani neočekávají (pro zajímavost si to srovnejte s bojkotem sčítání lidu, nechozením k volbám nebo neplacením daní). Důležitý je signál.

„Neušetří se vskutku mnoho energie, přesto má Hodina Země značný smysl. Tato akce je v prvé řadě symbolická – má dát politikům najevo, že desítky milionů lidí po celém světě považují změnu klimatu za nejpalčivější problém dnešní doby. A že proto požadují, aby politici celého světa okamžitě přijali opatření vedoucí k radikálnímu snížení emisí skleníkových plynů, a tím k zamezení nejhorších katastrof plynoucích z probíhající změny klimatu. Předpokládá se, že ten, kdo se k celosvětové Hodině Země připojí, nešetří energii jen tu jednu hodinu v roce, ale že se snaží snížit svou spotřebu trvale. Hodinou to jen začíná!“ (oficiální prohlášení organizace Veronica)

Nechci na tomto místě rozjímat nad globálním oteplováním a dalšími přírodními problémy. Přestože bych se v této debatě uměl na jednu stranu přiklonit, otázka změny klimatu je stále mladá a otevřená. Na tom ale nezáleží. Představme si, že je jasné a průkazné, že CO2 ovlivňuje naše klima významně a že může dojít ke zvýšení/snížení teploty a změně klimatu, která by obnášela významné náklady. Může za takových podmínek být happening Hodina Země dobrým signálem? Jde o signál. Tudíž jeho konečné ospravedlnění musí spočívat na bedrech recepce signálu. Kdo je příjemcem?

Příjemcem je stát. Sami organizátoři se netají tím, že chtějí vyslat signál těm, kteří mají tu moc, aby něco změnili (dle jejich vlastních slov například nedávná Kodaň a podobné summity, kde se státní zástupci dohadují na koordinaci jednání proti klimatickým změnám). Politici.

A je signál, který mobilizuje Kodaňské a jiné summity signálem, který je rozumný a přínosný, nebo hloupý a nešťastný? Domnívám se, že solární elektrárny, řepka, výkupní ceny a stovky či tisíce dalších příkladů toho, jak na nás stát násilím uvaluje další a další náklady, kterými nejenže nám odebírá majetek, ale vytváří s ním zvrácené motivace, prohlubuje státní byrokracii, a co nejhůř, toliko skloňovanou a nenáviděnou korupci. Zvyšuje státní přerozdělování a zadlužuje nás.

Hodina Země je typickým příkladem toho, co popisuje Milton Friedman ve svých bonmotech o dobrých úmyslech. Dláždí nám cestu do pekla. Nezazlívám to lidem, kteří si zhasnou. Nezazlívám lidem, že podvádí své partnery. Že se neučí. Že se nesnaží pochopit svět kolem sebe. Je to patrně nejlepší rozhodnutí, které mohli za daných okolností učinit. Jako ekonom jim však můžu vzkázat, že posílají naši civilizaci do propasti, kde (ad absurdum) nemusí být vůbec možné si dovolit zhasnout, protože nebude co. Do propasti, kde narůstá moc státu, na kterou si tito lidé následně každým dnem stěžují.

Jak řekl v jednom rozhovoru Petr Nárožný (parafrázuji), „jsou to ti lidé, kteří jeden den demonstrují za nahrazení jaderných elektráren solárními a druhý den sepisují petice proti chlebu za 400 korun.“ Jsou ti lidé, kteří jeden den (s dobrým úmyslem!) chtějí, aby lidé nepracovali na Vánočních svátcích, ale druhý den před Vánoci píší na své blogy stížnosti na lidskost, jak je možné, že před Vánoci si lidé neužívají pohody a fronty v nákupních centrech jsou nekonečně dlouhé. Bez jakékoliv spojitosti k vlastním činům a prohlášením o několik okamžiků dříve. Každý máme nepochybně právo na dobré úmysly. Přemýšlejme ale nad nimi. Pochopil bych Hodinu Země jako snahu o zvýšení finanční gramotnosti, o snahu o edukaci obyvatel v otázce šetření energiemi. Ano, jsou drahé, jsou nákladné i pro životní prostředí, a navíc na trhu s nimi panuje nevídaná státní centralizace.

Pojďme uspořádat Dvouhodinovku Země, během které lidem dobrovolníci z celého světa vysvětlí, jak energie vzniká, proč jim monopolizace škodí anebo jak jednoduše ušetřit a nedostat se kvůli energiím do dluhů a finančních nesnází. Kolik nás stojí televize puštěná celý den, kolik nás stojí nabíječka bez telefonu v zásuvce, jak ušetřit volbou vhodných elektrospotřebičů. Jen prosím, nesnažme se vyslat signál politikům, ať s tím něco udělají oni.

Autor je zakládajícím členem Svobodných z Ústeckého kraje

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31